Kellys Malevil Cup 2007

13.05.2007 - Roman Stibinger

Tak je to tu zas, květen a opět Malevil Cup. Tentokrát jsem se na sedmý ročník tohoto závodu moc těšil. Loni jsem krátkou trať 62 kilometrů absolvoval poprvé a jako svůj první závod v sezóně. Po závodu jsem nešetřil superlativy a pěl chválu na zajištění trati, občerstvovačky a celkové zázemí tohoto vynikajícího závodu. Loni byl zpestřením závodu výkonný ředitel závodu Radek Patrák na golfovém elektrickém vozíku :-) a letos bylo zpestřením počasí, ale nepředbíhejme.

Dovolím si začátkem jen krátce připomenout, že loňský ročník se jel za nádherného počasí a řada závodníků měla možnost si nejen skvěle zazávodit v malebném prostředí Lužických a Žitavských hor, ale zároveň se případně pokochat nádhernými scenériemi, které se v tomto kraji nacházejí a otevírají se při každém opuštění hloubi lesa a najetí na planinu, či cestu po vrstevnici. Ale nyní se píše rok 2007 a start letošního Kellys Malevil Cupu skrápěl vydatný déšť. Ráno, když jsem vyjížděl z Litoměřic ( cca 80 km od Heřmanic ) byla nádherně modrá obloha. Vypadalo to, že se počasí umoudřilo a předpovědi meteorologů nebudou pravdivé. Cesta ubíhala velmi rychle, ale jak jsem se blížil víc a víc k Heřmanicím, počasí se mírně horšilo. Při příjezdu ke golfovému areálu jsem v cca osm hodin ráno potkával skupinky bikerů, kteří chvátali na start dlouhé 102 km trasy a mezi nimi zahlédl bílý dres VELO a v něm Edu Pinkavu. Proběhlo mi okamžitě hlavou, že Eda jistě připraví pěknou reportáž z tohoto závodu a jakožto závodník pojede „dlouhou“. Start trasy 102 km byl v 8 hodin a 30 minut, což dávalo bikerům na této trati náskok, před námi „šedesátkařemi“ a srovnávalo časy dojetí vítězů do cíle. My jsme startovali v 10 hodin a tudíž bylo ještě dost času na vyzvednutí startovního čísla, trička, volbu vhodného oblečení a mírné projetí před startem. Přijíždějíc ke golfovému areálu mi připadlo, že nevidím žádná auta, kterých tu loni bylo podél silnice touto dobou již nespočetně. Řekl jsem si paráda, nebudou nikde tlačenice a zaparkoval jsem svou Škodu Felicii skoro těsně u vjezdu na ranč. Stále bylo vcelku příjemné počasí, nepršelo a tajně jsem doufal, že toto počasí vydrží. I přes mírný chlad jsem jen v triku vyrazil na prezenci a vyzvedl si startovní číslo a tričko XL, ač jsem v přihlášce uvedl M. Nu nic, řekl jsem si a pochválil design trička. Pořád lepší, než zelené tričko Kola pro život, ve kterém chodím spát. :-) Vrátil jsem se k autu a jal se připevňovat startovní číslo na kolo. Díky zdrhovací páskům to bylo dílem okamžiku a zbývalo jen lehce máznou řetěz a silikonem postříkat nohy vidlice. Poté jsem již začal přemýšlet o volbě vhodného oblečení a o tom, bude - li pršet, či nebude. Po cca 5ti minutách mě začínající déšť ujistil o tom, že výběr Moiry Ultra Light v kombinaci s druhou vrstvou Mono bude to pravé a pro jistotu jsem si oblékl z Moiry i trenky, jelikož jsem čekal, že od zadního kola budu mít pěkně promočené kraťáky a Moira by mohla zmírnit následky odlétávající vody a bahna. Návleky na kolena byly v tomto počasí samozřejmostí ( nedávno mě koleno pobolívalo ) a nechtěl jsem riskovat, že mě po 40ti kilometrech kolena zradí. Zvolil jsem ještě rukávky, které se dají kdykoliv pohodlně sundat a vestu z materiálu Respira. Oblečení tak akorát na pohodlnou rychlejší vyjížďku a navíc pláštěnku s sebou. Camelbak jsem měl přichystaný plný ionťáku již z domova a tak jsem zamkl auto a v ten okamžik mě napadlo, že bych suché pláště Michelin XCR DRY II mohl přezout alespoň vzadu na Michelin MUD s hrubším vzorkem do bahna. Po sekundě váhání jsem nechal pláště obuté DRY II a řekl si, že si alespoň opět utvrdím teorii, že jezdit se dá na čemkoli. Se dvěma gely Nutrend a jednou tyčinkou jsem se vydal na rozjetí před závodem a poté na start do Jablonného v Podještědí. Po cestě jsem potkal bikera z VELOCAMPU a taky z webu z cyklodiskuze. Prohodily jsme spolu několik vět a oba jsme už stáli v zadních pozicích na startu. Tak a to je ten okamžik začátku tohoto článku, kdy začlo vydatněji pršet. Start proběhl v 10 hodin a startovní pole se vcelku rychle dalo do pohybu a začalo ukrajovat první kilometry, které se v prvopočátcích v dešti zdáli neskutečně dlouhé. V prvním kopci, který následuje nedlouho po startu jsem si navlékl pláštěnku, abych si alespoň o pár desítek minut uchoval suchý dres. Po najetí na již mírně rozbahněnou louku se okamžitě pláště XCR DRY II ukázali jako opravdu vhodné spíše do suchého prostředí, ale vše probíhalo bez vážnějších problému a kolo se dalo ukočírovat. Následoval průjezd vesničkami a trasa střídala louky, šotlinu a asfaltové cesty. Letmo jsem zahlédl fotografy z KT Foto ktfoto.com
a hlavou mi blesklo, že loni byli na stejných místech. Oni asi vědí, kde ulovit nejlepší záběry.

V jednom asfaltovém sjezdu, kde se jelo poměrně rychle, najednou slyším zdáli hlas „levá“. Momentálně jsem jel v cca pravé třetině silnice a pohyboval jsem se tak ve 3/4 starovního pole. Podivil jsem se kdo to tu závodí a po ohlédnutí jsem jen spatřil náraz bikera do po krajnici jdoucí paní do kopce. Vše se odehrálo na listí a tudíž hodně u kraje silnice, ale rána to byla velká. Oba dva zůstali ležet na silnici a vzhledem k tomu, že se jelo docela rychle a okolo mne byli další cyklisté, mou reakcí na tuto událost bylo upozornění hlídky ve vestě Kellys těsně pod kopcem. Tento člověk okamžite vysílačkou volal nejspíše pomoc a mě nezbývá doufat, že tato nastalá situace dopadla poměrně dobře.

Závod rychle ubíhal dál a cesty již naplněné kalužemi vody s bahnem střídali silnice, lesní cesty a pole. Po pravdě, sem tam jsem zahlédl někoho, kdo si „ustlal“ na trávě, jelikož to opravdu klouzalo a v některých kopcích již někteří tlačili.
Kolo zatím fungovalo velmi dobře a bahno se nepodepisovalo na řazení, ani na brzdách, i když po zkušenostech z loňska jsem věděl, že nejtěžší zkoušky nás čekají až ve druhé polovině závodu. Zvolil jsem rychlejší tempo a poměrně dobře se dostával dopředu před pomalu jedoucími závodníky. Ono za takového počasí, jaké panovalo při letošním ročníku se dá předjíždět jen na bezpečných úsecích a pokud se některý biker přede mnou v terénu nebyl jistý, radši jsem něco málo metrů počkal a předjel ho na místě, kde se necítil ohrožen a v pohodě mohl jet svou stopou. Začínal jsem poznávat místa, kudy vedla trať závodu a usuzoval, že se každým okamžikem nejspíše po asfaltové cestě dostanu k prvnímu „bufetu“, který byl v Rynolticích. Hned mi bylo jasné, že nebude dobré zastavovat na příliš dlouho a jen jsem vypil něco málo ionťáku, snědl banán a vodou polil přesmykač a přehazovačku. Jako řazení používám Shimano XT Dual Control a po pravdě řečeno s bahnem si tento systém moc nerozumí, ale nejspíše, dle toho co bylo vidět na trati to není problém jen DC řazení. :-) Docela lituji, těch, kteří se na občerstvovačce zdrželi v tomto počasí déle ( ač již nepršelo ) a poté je čekal rozjezd do asfaltového kopce. Já jsem plný sil :-) kopec vyjel na „pilu“ a lesními cestami pokračoval s ostatními na Polesí a dál k Loupěžnickému vrchu. Odtud to již není moc daleko k Petrovicím a poté přes hraniční přechod do Německa. Cesta se po po německé straně lesem nejdříve vine kolem státní hranice a poté se přes stoupání, které jsem v tomto počasí a na „suchých“ pláštích zdolával bahnem vcelku dobře pouští dolů do města Oybin. Tam jsem již při příjezdu věděl co nás čeká. Nejprve asfaltový sjezd do města, poté skvělé zabezpečení příslušníky Feurewehr ( něměčtí hasiči ), přejezd silnice a sprint do kopce na prémii. Tento kopec poté pokračuje dál a kdo to nezná, mohl být dobrým místem, kde se lehce člověk zmýlí v tempu a poté před vrcholem může slézt z kola. Přesto jsem ke všeobecnému nadšení přihlížejících německých fanoušků s řehtačkami a famfárami zasprintoval do kopce na tuto prémii a nejspíše dvoum bikerkám vzal chuť do kopce pokračovat. :-) Sprint to byl vcelku zbytečný a o Xté místo, ale náramně mě nabudil právě zájem skupinky německých fanoušků, kteří si evidentně závod vychutnávali a nejpíše vydrželi až do konce. Po vystoupání asfaltového výjezdu nad Oybin, ještě čekalo něco málo metrů lesem a poté se již opět pokračovalo volnějším tempem po rovině. Zanedlouho ale měl přijít Hvozd. Opět jsme sjížděli z kopce dolů, tentokrát úzkými cestami, kde občas kameny a kamenné schody znemožnily pohodlnou jízdu a byl tu opět kus asfaltu. Někdo za mnou zajásal, ale nejspíš nevěděl co ho v zápětí čeká. Pobavila mě přítomnost historického východoněmeckého hasičského vozu Robur ( v Československu bylo mnoho těchto vozů jako pekařských ) a přišla další občerstvovačka. Bikeři si vodou hojně nechávali polévat převody svých kol a zásobovali svá těla na pěkně dlouhý kopec. Já jsem začátek jel na kole, poté jsem vzhledem k tomu, že mnoho lidí kolo tlačí, tlačil část kopce též a v poslední třetině jsem opět jel na kole na „kašpárka“ a mohu řici, že mě valná většina tlačících ochotně pustila a nechala vybrat vhodnou stopu. Jakmile se na vrcholu cesta stáčí doprava, je to jen pár desítek metrů k vrchařské prémii na vrcholu Hvozdu. Evidentně se nikomu již nechtělo zrychlovat a já věděl, že přijde sjezd, kde není dobré být ve skupině, ale vzhledem k náročnosti terénu je lepší jet osamocen a mít jistotu ovládání kola. Pět metrů před prémií jsem se utrhnul skupince bikerů, kteří se na začátku kamenitého sjezdu opět stejně objevili za mnou a jelikož V brake brzdy sice poslouchaly, ale jejich účinost již nebyla ideální, nechával jsem je předjíždět a svým tempem jsem na hardtailu „dokodrcal“ pod kopec. Někde pod kopcem na pomezí hranic Německa a České Republiky se trasy dělili na dlouhou a krátkou a nezbývalo již daleko do cíle. Cesty už byli poměrně slušné, ale čekal na nás v závěru ještě jeden moc pěkný lesní sjezdík, který ač poměrně krátký, byl prudší a ten kdo příliš nesahal na přední brzdu si ho musel užít. Na mokru to sice trochu klouzalo, ale alespoň nás trocha adrenalinu hnala do cíle. Sem tam, ještě na cestách byl nějaký klouzavý kámen, což některé bikery donutilo slézt z kola, ale po loukách se zanedlouho sjíždělo kolem golfového hřiště do Heřmanic do areálu ranče Malevil. Následovalo pár lehkých smyček kde loni Jaroslav Kocián pořizoval nádherné fotky a už tu byl špalír diváků a cíl. V cíli Jaroslav Kocián každého bikera těsně po dojezdu navíc vyfotil a zdokumentoval tím bikery, kteří ač promočení, špinaví, ale šťastní, že jsou v cíli si zanedlouho již převlečení a spokojení pochutnávali na vynikajícím steaku, klobásce, či ti šťastnější, co nemuseli řídit i na zlatavém moku, který jistě byl tou nelepší odměnou.

Vítězem tratě dlouhé 62 km se stal Jiří Novák z KC Kooperativa SG, s odstupem 3 minut druhý dojel Michal Vlček ze stejného teamu a po dalších 4 minutách třetí František Žilák z týmu ROCK MACHINE – Cyklomax. Na traťi 102 km, která byla pohárovou, pomyslnou pásku první protnul Pavel Boudný z Kellys Opportunity Teamu, s cca dvouminutovou zrtrátou dojel na druhém místě Jarda Kulhavý z Michelin-Specialized MTB Teamu a třetí dojel Jaroslav Ježek z nového teamu Spinning MB. Čas vítěze na krátké trati byl 2h:35m a na dlouhé 4h:2m. To vypovídá o tom, že se na tratích i v tomto počasí dost závodilo, ale myslím si, že každý kdo letošní Malevil Cup absolvoval a dojel do cíle byl vítěz též, jelikož podmínky již tak náročného maratonu byli letos hodně stížené a každý si zaslouží uznání.

Můj cílový čas byl 4h:36m:17s a skončil jsem na 442 místě ze 746 startujících na trati 62 km. Loni jsem měl čas o cca 13 minut lepší, ale bylo pěkné počasí a sucho. Přesto, že jsem kolo odvážel špinavé, kufr auta plný mokrého oblečení, jsem s letošním ročníkem závodu spokojen a již vím, že i přes náročnost tohoto závodu, který prověří síly nejednoho bikera se budu pravidelně na start stavět znovu každý ročník a již teď se těším, jak si osmý ročník v roce 2008 užiji.

Ze zážitků na trati napsal Roman Stibinger.

Výsledky : sportis.cz

Kompletni fotogalerii naleznete zde :paklisport.cz

a zde : fotokocian.eu

Foto nejen z Malevilu 2007 si lze objednat zde : ktfoto.com

Autory zde publikovaných fotografií jsou Martin Buk, Jaroslav Kocián a společnost KT FOTO.

WMV video z trati 102km si můžete stáhnout zde :paklisport.cz

Reportáž z Kelly's Malevil Cupu 2007 uvidíte v magazínu Spurt vysílaném na ČT 4 Sport.
Premiéra: 24.5.2007 16:15 hod.
Reprízy: 25.5. 14:35 a 19:45 hod., 26.5. 08:00 hod., 28.5. 23:35 hod., 30.5. 10:30 hod.