Piešťany alias Malevil

15.05.2007 - Robert Klepl

Po dvou dnech mě konečně přešli křeče do rukou a můžu sepsat naše zážitky na letošním prvním závodě. Malevil. Bikeři ví, většina ostatních neví a je zbytečné jim vysvětlovat. Stejně by nepochopili. Nepochopili, masochistické choutky lidí, kteří si při stoupání v křečích na vrchol Hvozdu říkají, co tu dělaj a že už na kolo ani nevlezou, ale jen co v cíli zdlábnou gulášek a podělí se o zážitky s podobně postiženými jedinci, vědí, že za rok tu budou zas.

Z našeho KBT jsme letos vyrazili pouze dva. Zbytek týmu si zatím naše nové oblečky pro náš soukromý vrchol sezóny (za 32! ) pověsil na ramínko. Míla se potýká se zdravotními problémy, ale zvažoval účast do poslední chvíle. Marek nemá kde natrénovat terénky, Honza soustřeďuje vše na jediný kopec a Vlado? Čeká, že mu letos opět padne bedna do klína (vlastně do gauče) bez tréninku. Já s Oldou jsme ale šli do toho. Tradice je tradice.

Páteční přípravy nás obou nedopadli podle představ. Olda s Mončou si chtěli dát lehkou, dobrou a rychlou večeři. Na Ranči ale měli klobásky vyschlé a předražené, v Chlívu bylo plno a nahulíno, a tak skočili u Koza, kde do sebe v ˝ desáté tlačili pečený kolínko. Já měl sice večeři lehkou, a chtěl jsem jen regenerovat po náročným týdnu, ale musel jsem do Jbc zaskakovat na spinningu a odrovnal jsem sebe a asi i zákazníky.

Ráno jsem se stavil v Nové vsi vyzvednou spolubojovníka a jen co jsme naložili kola dozadu a vyrazili směr Heřmanice, spustil lehký deštíček. Přitom při vstávání bylo azúro. V devět jsme zaparkovali a čekali až přestane vydatný liják. Moc se mu nechtělo a tak jsme začali přemítat, co vlastně na sebe. Krátký? Dlouhý? Návleky a bundu? Vézt zbytečné gramy textilu, když nás hřejí okrasné tukové prstence? Je to alchymie jak v F1. Nakonec jsme něco oblíkli a vyrazili do Jablonného. Start naší krátké měl začít za 15 minut, dobrý fleky byli už dávno rozebrány a vlnu za elite jako loni už nestihneme. Tak jsme si stoupli téměř na konec, za námi už jen frajer, co jezdí s protézou. Pět minut před startem sundávám bundičku, přeci se v ní nebudu potit a když jí nebudu mít na sobě, určitě nezaprší. Vím, blbost. Jen co je v cejmlu, spustil vytrvalý liják. Olda je chytřejší a zkušenější, bundu si nechává.

Brr, do tohodle startujeme, po pár minutách jsme všici durch, i ty co už hodinu a půl mastěj „dlouhou“. Tomu nahoře nejenže přetekla vana, ale zapomněl zapnout i topení, protože začíná být i kosa. 7°C nebylo snad ani v lednu. První kilometry vedou přes pole, louky a až potom přijdou lesy. Travička zelená, pěkně prochcaná, do toho blátíčko, a tak se začíná létat a nato hned padat k zemi. Nějak jsem se od Oldy odtrhnul prý hned v úvodu, na loukách mi to sedí, předjíždím celkem lehce, do kopce i z kopce. Po půl hodině naštěstí velká voda došla, pak už jsou jen takové přeháněčky, aby ten sajrajt na zemi náhodou neuschnul. Silnicí před první občerstvovačkou se snažím za nikoho neschovávat, páč mi to od nich stříká do obličejové části, pak mi ale dochází, že nejvíc si cákám sám od svýho předku. A jóó, brýle jsem nechal v autě.

U jídla zastavuji a cpu do sebe všechno, ještě si pamatuju, jaký jsem měl vždy hlad, když jsem tudy jen projížděl. Oldík nemá tak vytahaný žaludek a taky nechce nechat vystydnout těžce zahřáté tělo a tak vše projíždí. Já pojídám v podstatě celou dobu, buď zásoby z domu (a že jich je) a nebo zásoby z občerstvovaček. Tímto pardón pořadatelům a jezdcům za mnou.

Mezi 1. a 2. zastávkou na jídlo začíná i svítit slunce a tak to chvílemi vypadá, že projíždíme prádelnou a ne lesem. A k tomu si také nejsme jistí, jestli nebloudíme, tohle přeci nemůže být trasa závodu.Tady budou spíš natáčet další díl Tankovýho praporu. Na druhé pauze zajíždím i k servisákům. Už pár kiláčků si připadám, že jedu na kole z Tesca, výhodně koupeném v akci. Řadí pouze 3 převody a má 15 kilo nadváhy. Aspoň kotouče že jsou v pohodě. Prosím o seřízení, maník vezme kartáč, vodu, protáhne to, zkusí řadit a vono to funguje. Poté už vjíždíme do německé země, terén se trochu lepší, ale jen trochu. Sousedi tu mají na zemi více písku, už se ani tolik nepadá. O to víc je přetrhlých řetězů, namotanejch přehazek a taky stále další defekty. Ale i v místech, kde je nepochopitelný, o co vlastně prorazili. Že by ráno moc pumpovali, nebo málo? No nám se i letos bodání vyhnulo. Fuj, v tomhle měnit…

Olda chce předejít křečem a tak si bere jednu ze dvou tubiček, co dávali do igelitky na prezenčce. Bohužel si přečetl jen jednu a myslel, že jsou obé stejné. Otvírá, nechce to téct, zatřepe, nasaje a … Nejsou stejné, ta druhá je koncentrát na 2 litry ionťáku. Doma jsem to zkusil zasyrova taky ochutnat. No delikatesa.

Po příjezdu do Oybinu dostávám první křeč já. Ale do rukou. Kurňa, co je, co pak šlapu rukama? Pravda, párkrát jsem tu svojí kovadlinu do kopce tlačil, ale tak často snad né. Kousek před třetím bufetem poprvé slézám z kola i z kopce. Ruce bolí, ty tři kamenný schody jsou těžký, fotograf tu není, tak poponesu i jednou dolů. Na stanici s jídlem se mnou asi není něco v pořádku. Nebo jsem tak přežranej ? Nejdu si nejdřív pro nášup, ale jdu omýt svůj dopravní prostředek. No pomáhá mi chlápek, lije celý kýbl do míst, kde tuší přesmyk a přehazku. Jó, hele, neztratil jsem je.

Po trošce jídla vzhůru na Hvozd. Přemýšlím, je Olda přede mnou nebo za mnou. Nahoru mu to jde líp, dolů trošku hůř. Uvidzime. Sil už ubývá, chvílemi jedu, chvílemi tlačím. Stejně jako všichni okolo. No radši bych jel, při tlačení už se ozývají první náznaky křečí i do nohou. A hlavně tím mokrem se mi v botách z vložek vytvořilo něco jako vlnitý plech a ordinuji si drsnou akupresuru chodidel. Jenže než bych sundal návleky a boty, to už snad vydržím. Takže stále chvíli jedu, chvíli tlačím. Když už fakt nemůžu, dívám se na hezké pozadí také turisto-cyklistky (č. 1x71, tímto se jí dodatečně velmi omlouvám) a za chvíli jsme nahoře. Teď už jen dolů a bude tu cíl. Sakra zase křeč do ruky. Jednou tedy zastavím, ale tlačit nebudu. Ani nemůžu (vlnitý plech). Pak už přes golfáč klasické, zcela zbytečné závodění před smrtí, kdy posekám jednoho, aby mě posekal jinej. Ale úkol splněn, přežil jsem. Čas vzhledem k postavení na startu a terénu slušný. To samé Olda, jen si připadal trochu málo bajkově,

tak sebou přeci jen jednou seknul, aby si zkrášlil ksichtík jizvičkou tak na dva stehy.
Závod to byl super, letos ne moc na užívání, ale o to víc na zážitky. Trať vyvážená a perfektně značená, jídla a pořadatelů všude dost. Jiný jezděj za těžký prachy do lázní, a tady bylo bahýnko za pár kaček. Kucí doufám, že příští rok už nepojedem s Oldou sami. Fakt se to vyplatí. Jen míst na skotský střiky a očistu po závodě stále málo. Letos kór.

V závěru dvě poznámečky. Olda nedojíždí do cíle za tmy, to právě začíná fakt hustá bouřka. A taky už víme, proč si asi začnem holit nohy i na bajk.

Když totiž to bahno zasychá, probíhá pomalá a bolestivá depilace.

Kolům a počasí zdar Rr