Do hlubin Českého lesa II

12.06.2007 - Pavel Kozlík

Přesně za týden, 16-17.6.2007 se v Liberci jede 24 hodinovka s mojí účastí, samozřejmě sólo. Je hezky a proto jsem si ... tak tohle už tu jednou kdysi bylo, tak jinak .

Předpověď slibovala parádní počasí, nějakou tu bouřku, ale teploučko a i v noci minimálně 12°C . To bylo pro mě rozhodující, abych se na tento výlet mohl vydat. Proti loňsku, kdy jsem jel s nosičem a brašnou s oblečením, letos bych zcela jistě vyhrál soutěž o největšího idiota , protože do kapes dresu jsem strčil akorát návleky na ruce, na nohy, vestičku, peněženku s kreditkami a multiklíč s nýtovačkou řetězu, pod sedlo náhradní duši s montpákou a okolo pasu připnul ledvinku s Lumixem FZ30, protože ten se do kapsy nevejde . A do jediného košíku v rámu strčil 0,75l láhev. Jídlo jsem nebral vůbec - k čemu taky, když ho není čím zapít . Na řídítka jsem ještě nasadil dvě 5-ti LED blikačky a na sedlovku jednu červenou.

Vyjel jsem v sobotu 9.6.2007 v 9:45 hodin a návrat jsem plánoval v neděli dopoledne, abych měl čas kochat se, sem tam něco vyfotit a v klidu projet celý Český les, co nejblíže podél SH .

Z Hazlova to mám 7 km na signálku a pak po ní pořád pryč. První kopce – Zelená hora, Dyleň (940 m.n.m.), 0,5 km od jejíhož vrcholu je střed Evropy a několik dalších. V Broumově, na 61 km jsem měl nastoupáno 1 370 m a byl nejvyšší čas konečně nabrat čerstvou vodu . Protože v kapsách dresu bylo místo, strčil jsem tam ještě půllitrovku vody a litrovku Coly , kdybych náhodou dostal hlaďáka, protože do Rozvadova, kde je další občerstvovačka, se už po signálce většinou nejede . Tyto končiny křižuje veliké množství cestiček a dá se po nich nejet spousta km a nikoho přitom nepotkat. A pokud je tam člověk poprvé, není pro něj problém se po několika hodinách vynořit na stejném místě, odkud vyjel, a to aniž by o to nějak zvlášť usiloval . Ale ty doby, kdy jsem to tam vůbec neznal a neměl nejmenší tušení, kde jsem, už jsou nenávratně pryč .

V Rozvadově, na 100 km, jsem doplnil vodu, skousnul dvě bagety a v poklidu, lesem, víceméně po rovině, jel na Železnou. Až sem to mám projeté a tak jsem se těšil do neznáma . Za Železnou se cesta nenápadně začala zvedat, pak trochu víc, až jsem vyjel nahoru, na Pleš (794 m.n.m). Ale je to takový nemastný neslaný kopec a kdyby neměl jméno, ani bych ho pořádně nezaregistroval. To krpály mezi Dylení a Broumovem, to je jiná . Ty nepotřebují mít jméno, aby si je člověk pamatoval .

Za celnicí v Lískové z ničeho nic krpál. Za zatáčkou už jsem točil kašpárka a ještě kousek dál i 25 vzadu . Chviličku dolů a zase krpál vzhůru. Sice ne tak prudký, o to však delší. Naposledy kousek dolů a už jen nahoru. Definitivně . Na Čerchov (1 042 m.n.m), nejvyšší vrchol Českého lesa . Ten výjezd stál opravdu za to. Škoda jen té spousty odvodňovacích kanálků na jinak hezké panelce. Dolů jsem zvolil turistickou stezku lesem, ale nic moc . Sice tam byl zákaz vjezdu na kole, ale netušil jsem, že je to kvůli nesjízdnosti . Zpočátku spousta schodů, ale daly se sjíždět. Jen když byly dlouhé, šel jsem pro jistotu pěšky. Horší ale byly popadané stromy, snad každých 50 m . Plynule se dalo jet až tak po 2 km. Ještě jednou jsem se dostal až na SH, opřel kolo o patník, udělal fotečku a protože už byla skoro tma , namířil jsem si to z kopců do civilizace, na Folmavu.

Po 174 km a 3 395 nastoupaných metrech jsem se tak definitivně dostal na silnici. Protože jsem chtěl projet celý Český les, ale přitom nevěděl, kde přesně končí , nezbývalo, než se pro jistotu vydat dál a načít Šumavu . Přes Všeruby do rozkopaného Nýrska, na první větší křižovatce vpravo a už jen vzhůru . 7 km přes Skelnou Huť na Svatou Kateřinu. To už by Šumava mohla být . Tady jsem chvíli poklábosil s celníky a po 211 km a 4 095 nastoupaných metrech se vydal na zpáteční cestu. Přes Nýrsko jsem zajel ještě do Klatov a z nich už definitivně přes Kdyni, Domažlice, Bor u Tachova a Planou domů .

První blesky a hřmění jsem zaznamenal už odpoledne , za Pleší, u Švarcavy. Ale byl jsem v klidu, bylo teplo a vždycky to bylo hodně daleko a svítilo sluníčko . Ale když jsem v noci jel z Nýrska do Klatov, už to vypadalo hodně strašidelně a jel jsem přímo proti tomu . Proto jsem byl rád, že z Klatov mi hrom a blesky šly už jen v patách . Ale vodě jsem neujel . Před Planou začalo pršet a asi na hodinu jsem se schoval na pumpě .

Po roce jsem si tak zopakoval parádní celodenní výlet na kole v nádherné krajině Českého lesa . Těch 378 km a nastoupaných 5 685 metrů během 23:16:53 hodin vypadá na první pohled strašidelně, ale chce to jen maličkost, aby si to mohl člověk opravdu v pohodě a bez většího násilí vychutnat - dlouhé měsíce se na to poctivě připravovat . Závodní 24 hodinovka je pak už jen ona pověstná třešnička na dortu - aby se o člověku taky vědělo . V podstatě se ale s těmito výlety už jen sveze - jako vedlejší produkt rychlé turistiky . Vřele doporučuji .

---

Související odkazy:

• Do hlubin Českého lesa aneb 24 hodinovka nanečisto
• Deník rychlého turisty – Červen 2007

---