o závodech

23.07.2007 - David Granát

Drásal v mé mysli vyvolává několik asociací: je to daleko, je to dlouhý a je to kultovní závod bikerů. I přes sáhodlouhou diskusi a námitky z řad účastníků na webových stránkách Drásala jsem se těšil (a zároveň děsil).

foto/_0000033755.jpg
Popisovat zmatky s odjezdem nemá mnoho smyslu, neb se do našeho výkonu nepromítly. Stačí říct, že nejprve odjelo Romesovo auto s pěti závodníky, abychom se k nim později v Holešově přidali s Andrejem my dva, Láďa již v místě působil a podával desinformace o aktuálním i hrozícím počasí, stavu trati a jiných důležitých detailech. Zvolili jsme cestu po dálnici, Romes jel mimo dálnice, za což si vysloužil pochvalu zejména od Roberta Novotného řečeného Giovan, který byl vlastivědným výletem po vlastech českých i moravských vyloženě nadšen.
Při příjezdu do ubytovacího zařízení se vším komfortem potřebným k maximálnímu výkonu a po prezentaci (kde nás jedna děvčica zrazovala od pošetilého nápadu objíždět 120 km) jsme vybalili věci a čekali na zbytek výpravy. Romes totiž zavelel a spolu s Milanem, Davidem a Vlastou se vydali na poutní místo, na Hostýn. Neměli dost na tom, že tam o den později budou funět jak parní lokomotivy tak jako tak. Nadšení ze sjezdové trati sdíleli všichni kromě Davida.
Následovala večeře v restauraci se zabržděnou obsluhou, okousaným půllitrem a odporným pivem (aspoň moje bylo volaké čudné), dále přesun do jiné, kde si sportovci doplnili hladinu cukru palačinkami (kromě mě, tedy) a pak už hajdy do hajan.
Start v 7:45 znamená, že ani ve volném dnu si neužiju řádného vyspání. Nervozita před startem, nutnost vykonat potřebu na toaletě (u někoho i opakovaně) a pocit, že se musim najíst nás všechny vyhnaly z pelechu už před šestou. Začalo velkolepé vybalování řízků, těstovin, koláčků, sendvičů, müsli věcí a různotvarého pečiva následované mlaskáním, srkáním a chrochtáním strávníků. Pak začala včasná údržba kola – dofukování, promazávání, centrování brzdových destiček atd. Pak hop do kůže a mazat na start.
foto/_0000033757.jpg
foto/_0000033762.jpg
foto/_0000033758.jpg

foto/_0000033764.jpg
Na náměstí už bylo dost borců seřazených, z první lajny na nás řve Láďa. Nestojíme ale zase tak vzadu, což je dobré.
V 7:45 to začíná. Výstřel a barevný had se začíná zvolna sunout vpřed. Jelikož trať neznám, snažím se orientovat dle poznatků ostatních závodníků a taky podle nakresleného profilu trati na zadní straně čísla. V prvním kopci na první šotolině se had zastavuje, asi to tam někdo ucpal. Pokračujeme vpřed a hlavně vzhůru. Jedu s Romesem, Andrej je někde vepředu. Ještě je třeba říct, že na dlouhou se vydal Andrej, Láďa Davidové – já a David Voříšek. Zbytek – Romes, Milan a Vlasta – na krátkou. V prvním kopci zjišťuji nepříjemnou věc: střední převodník, který jsme dolaďovali s Romesem vykazuje jisté známky špatné funkce: ve stoje občas střílí, padá z něj řetěz na kašpara, je to jakési porouchané. Nevadí. Sunu se vpřed. První sjezd, pak výjezd po asfaltu na Hostýn a sjezd, kde mě Romes chválí a pak to se slovy „ale full je full“ posílá přes šutry někam do hlubiny. Ale neujel mi, a tak se dojemně loučíme a já s pocitem, že jsem měl jet krátkou se vydávám do dalšího krpálu.
foto/_0000033763.jpg
Trať odsejpá, celkem mi to jede, pořád někoho předjíždím, ale hlavně už tu není tolik lidí. Za Tesákem mi hlásí 160 místo. To je teda dost chabý, říkám si. Za chvíli vidím náš dres a známou postavu. Andrej párá duši z kola. Defekt. To je pech. Náhradní má, tak valím dál, však on mě dojede. Před Javorníkem dojíždím Láďu, tomu to zase neřadí na malej převodník. Je vidět, že problémy s materiálem máme snad všichni.
Jedu co to dá, v půlce trati už mám pocit, že bych uvítal nějakou občerstvovačku. A je tu! 60. kilometr a dlouhá rovina, pak občerstvovačka – zastavuju s několika borcema, pojím a rychle dál – a zase dlouhá rovina. Najedli se chlapi o trochu rychlejc a furt je vidim před sebou, pomalinku se blíží a najednou – BUM! – kluk v dresu Marathon Man se válí po zemi. Slečna se mu omlouvá a jezevčík civí, co mu to přejelo po hřbetě. Další pech, ale kluk se sebral a jel dál.
Co bylo dál na trati mi splývá do jednoho rozmazaného obrazu: bylo to pořád nahoru a dolu, foukal vítr a já pořád čekal na toho Andyho, až se kolem prožene jak na motorce. Zhruba 100 kilometrů mi to jede. Pak začíná kopec a moje zmatení. Najednou mi nesouhlasí ten plánek s kopcema a bufetama a kilometrama. Naštěstí jsou tu místní borci, co mi poradí a ujistí mě, že už mě čekají jen dva kopce, ne jeden, jak jsem si naivně myslel. V posledním asfaltovým výjezdu, kdy už toho mám plný okuláry, mě předjíždí dva dresy Toyoty – kluk s holkou (Petra Kottová, 2. místo mezi ženami) a Rybařík senior – chvílu jedu s nima, ale pak mi začínají ujíždět. Jen co jsem se z toho tempa oklepal, už je tu další ženská – dres Eleven (Lucia Čuříková, vítězka) a zase ďábelský tempo. Zase chvílu jedu s ní, ale pak mi zase ujíždí, pak ji dojíždím a v posledním krpálu od občerstvovačky kolmo k lesu mi ujíždí definitivně. Řeči o tom, že ten kopec je jenom k lesu jsou zase samý lži.
foto/_0000033765.jpg
Kopec pokračuje dál, pak ještě několikrát musim dupnout do pedálů a zmáčknout se, abych něco vyjel. Ale pak fakt končí všechno trápení a začíná nekonečnej sjezd. Sjíždí se 4 borci a taháme za tempo, jako bychom jeli špic. Vlítnem do zámeckýho parku, jeden kluk hlásí, že závod už skončil – jako abychom se mírnili – ale ten první borec to evidentně neví nebo to neslyšel a valí. Já jedu za ním, je to pohodlnější, že? Dojíždíme „Toyoty“, ale už je nepředjíždíme. Andy se do cíle dostal o chvíli později, což nesl se značnou nelibostí. Ale vzhledem k tomu, že měl defekt, to zase nebyl férovej souboj. Takže mi to prej znechutí v Rakousku.
Krátkaři zaznamenali výraznej úspěch. Milana jsme napomenuli, že si nesmí za jízdy povídat s okolím a má koukat závodit. Vzal to vážně a po závodě mě ujistil, že nepromluvil ani slovo a dojel v kategorii na 6. místě. Romese poučovat nemusíme, protože jel jak z praku a byl v kategorii 4. Vlasta Veverka je reprezentant jak vyšitej a v nejnabitější kategorii byl 8. Takže to je moc pěkný a gratulace.
Pozávodní situace byla standardní: byl jsem vyšitej jak zákon káže, neslyšel jsem, neviděl jsem, ale do ubytovacího zařízení jsem trefil. Kolo bylo trochu zabahněný, ale já byl rád, že to vůbec vydrželo a nerozpadlo se.
Když se všichni sešli a Giovan si zajistil převzetí ceny za vrchařskou prémii a za 3 plac celkově na dlouhý (gratulace největší), najedli jsme se a popili, vyrazil jsme na 400 km dlouhou cestu zpět. Tentokrát pospolu a po dálnici. V půl deváté nás auta vyplivla v Ústí u krámu a my mohli domu. Hurá! Ať žije Drásal!


foto/thumb/0000033753.jpg
foto/thumb/0000033754.jpg
Tak jak to zvládnu?
foto/thumb/0000033755.jpg
Poutníci z Hostýna
foto/thumb/0000033756.jpg
Kulturistická vložka
foto/thumb/0000033757.jpg
Předstartovní soustředění
foto/thumb/0000033758.jpg
Giovan jde na věc
foto/thumb/0000033759.jpg
foto/thumb/0000033760.jpg
A opět Milan pózuje
foto/thumb/0000033761.jpg
Brífink aneb Romes vysvětluje taktiku
foto/thumb/0000033762.jpg
Milan ve (svý) lůži
foto/thumb/0000033763.jpg
Laďa jede
foto/thumb/0000033764.jpg
Lada se soustředí
foto/thumb/0000033765.jpg
Andy v sedle
 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.93   images/ga_count.png 1164

Jak jsem se zDrásal

TitulekAutorDatum







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 54
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif