o závodech

01.08.2007 - David Granát

Pozdě ale přece…
Letošní jubilejní ročník Salzkammergut Trophy a zároveň třetí díl seriálu Marathon Man se vepsal nebo spíš vytesal do mé paměti a zřejmě i do buněk mého zuboženého těla.
Doprovod mi tentokrát nedělal Andrej, ale moje drahá žena, což je nesrovnatelný rozdíl. Tím odpadly zmatky kolem dopravy, místa a času srazu a odjezdu apod., které obvykle naše hektické odjezdy provázejí. Cesta nám ubíhala velmi svižně a dle navigace jsme měli přijet někdy kolem sedmé hodiny večerní na místo. Přijeli jsme však až za tmy, neboť nás cestou trápily četné dopravní zácpy. Mě ovšem trápily zažívací potíže opačného charakteru a to v průběhu celého týdne. Kdo něco podobného zažil tak ví, jak báječně se při takový záležitosti člověk odvodní a zesílí – prostě ideální příprava a zdravotní stav pro něco takového, co nás čekalo v sobotu.
Kemp byl plnej k prasknutí, ale vmáčkli jsme se tam, dokonce jsme našli kluky – Andreje, Romese a Vlastu. Povečeřel jsem řízek a kupu živočišnýho uhlí a zalehl.
Ranní probuzení a pobíhání mezi toaletou a stanem nevěstilo nic dobrého. Ale jsem přece chlap, tak něco snesu, ne? Lucce jsem slíbil, že když tak zabalim, ale asi jsem to nemyslel moc vážně.
Romes mi poladil přes tejden kolo, takže řadilo vepředu i vzadu. Jenom nějak zapomněl dotáhnout lanko na přesmykači, takže jsem se asi 20 minut před startem ještě potýkal s imbusem a lankem. Ale nakonec jsem to všecko utáh a seřídil a mohl jsem se vrhnout do první startovní vlny na 109 kiláků.

foto/_0000034404.jpg

Ouha! Vřítil jsem se na náměstí, kde už byly davy bikerů, rychlostí přesahující 5km/h. Před námi brána a spíkr něco mlel, přál hodně štěstí, rozmlouval s Garry Fisherem a odpočítával do startu první vlny. Hurá, jdu na to. Jenže první vlna odjela a já furt stál na tom stejnym fleku. Neva. Pojedu z druhý. Cpu se dopředu, ale najednou prásk a druhá je uzavřená. Takže ze třetí. No to je jedno, stejně mi dneska není nejlíp, nebudu se nikam cpát.
Po startu dost lidí předjíždím, začíná se pěkně do kopce. Při nájezdu do terénu zjišťuju jaký terno mě potkalo, když jsem se zasek ve třetí vlně: borci padají z kol na prvním šutru, a tak se jede jak v mateřský školce. Všici to vedou a to mají jak řetězy, tak pedály jistojistě v pořádku. Vymaňuju se z prvního kopce a mažu dál. Zatím jsem v pohodě. Jen to slunce! Pere jak o život a vedro je jak na Sahaře.
První občerstvovačku velkoryse míjím, neb je tam milion lidí. Mám Camel a dva bidony. Jenže tady se sjíždí všecky 4 trasy, takže svým nezastavením a předpokládaným ziskem volnější tratě jsem nezískal nic. Jede se ve frontě jak na banány rychlostí kolem 10 km/h po rovině, borci předvádějí neuvěřitelně technicky vyspělou jízdu plnou nečekaných úhybných manévrů, sestupování z kola při sjezdu a špuntování trati. Moc mě to tu nebaví, ale co se dá dělat. Předjíždět se nedá vždycky a všude a nejsem Romes, abych to tu pouštěl dolu za každou cenu. Když už chci jednoho borce předjet, tak se dva mazáci sejdou v plný rychlosti uprostřed tratě a stelou si na pěkně vostrejch vápencovejch kamenech. Stačím se vyhnout a pouštim to dál, kde už na nosítkách s kapačkou a rozmláceným gesichtem „odpočívá“ další z kaskadérů. Tak hlavně rozumně.
Dole mě to ale dostává ze všeho nejvíc: u podjezdu pod barákem, kde jsou takový fajnový schody stojí hrozen jezdců. Hele, občerstvovačka! Ale ne! To je další fronta. Nevěřim svejm očím! Na takovýmhle závodě a já stojim dobrejch 10 minut ve frontě.
Co je ale super, je atmosféra. Tu jsem si vyzkoušel už loni, ale něco podobnýho těžko člověk zažije v Česku.
foto/_0000034408.jpg
Rakušáci povzbuzujou, jsou vylezlí na zahrádkách, řvou vaše jméno, ječej „bravo“ a „super“ i když se sotva plazíte někde kolem 400. místa a vsadim se, že stejně povzbuzovali úplně každýho. Lucka tvrdila, že startovní atmosféra byla tak silná, že jí málem vyhrkly slzy do očí. Dobrá je i atmosféra na samotný trati: utrpení lidi sbližuje a já jsem nejen trpěl, ale i jel s lidma, co trpěli. Nějaký závodění se nekonalo. Spíš jsme se povzbuzovali a nadávali na kopec, vedro a sadistu, kterej to celý vymyslel – ačkoli za tejden nebo dva už zase pojedem další závod a těšíme se na něj – není to úchylný?
Zpátky na trať: po zhruba 30 kilometrovým intermezzu po rovině kolem jezera, přichází druhá část brutality: kopec, kterej šplhá snad až na Everest nebo minimálně do Jižního sedla. Podle mě to bylo dobrejch 10 kiláků, který neměly konce. Štěstí, že všude tekla spousta ledový vody, takže jsem se osvěžoval a polejval a osvěžoval a polejval.
foto/_0000034416.jpg
Trať vypadala jak z nějakýho válečnýho filmu nebo dokumentu BBC a podobala se pochodu smrti: jezdci opouštěli své bicykly a přidávali se k těm, kdo se již podél cesty povalovali jako poloviční mrtvolky, hledali stín, lovili energetický gely a tyčky z kapes a vysávali poslední kapky tekutin z lahví a camelů. Slovutný Garry startující z první vlny seděl u cesty a s úsměvem na rtech mi kynul na moje „Hi“ energetickým pokrmem. Mě do smíchu nebylo, protože můj zdravotní stav se začal velmi rychle zhoršovat.
Když jsem se vyškrábal na vrchol kopce, věděl jsem, že mě čeká ještě jeden. Následovalo cicavero po kopcích a sjezd do hlubin. Občerstvovačka! Pokoušim se něco sníst, vypít. Když mě jeden borec vidí, nabízí mi, že mě poleje vodou. Super. „Ještě poslední 500 metrová svině a máš to za sebou“, ujišťuje mě. Hned za bufetem je Lucka, polejvá mě vodou a povzbuzuje. Přestávám vnímat okolí a nohy se točí už jen z povinnosti nebo je to reflex. Plazim se do kopce jak šnek. Jsem totálně vyšitej, dehydrovanej, trpím mírně hypoglykemií, prostě paráda. Poslední kilometry jsem přestal normálně vidět, přestal jsem normálně slyšet, měl jsem zalehlý ušiska, začaly mě brát křeče, ač na ně nikdy netrpim.
Doplazil jsem se do cíle a bylo mi víceméně všecko jedno. Neviděl jsem se, ale asi to musela bejt síla. Praštil jsem sebou před stanem a ležel jsem jak mrtvola. Když mě viděl Romes, šel mi sám umejt kolo! Díky!
Braly mě křeče do všeho – od prstů na nohou až po nějaký obličejový svaly při zívání, chtělo se mi spát, nemoh jsem nic jíst, ani pít – kromě Coly. Ztratil jsem minimálně 6 kilo (asi nejen během závodu, spíš tak celkově), oči mi zapadly do lebky, kruhy pod očima získaly sytou barvu, žaludek nevěděl kterým směrem posunovat potravu (která tam ovšem nebyla).
foto/_0000034413.jpg

Po osprchování jsme se vydali do města do centra dění, ale bylo mi tak blbě, že jsem se vrátil do auta. Za chvíli přišla i Lucka a Vlasta a jelo se hned domu (Vlasta odmítl absolvovat ještě jednu noc s Romesem a Andrejem ve stanu). Cestu jsem prospal a hlavně přežil.
Když mě můj kamarád viděl v neděli ráno (to když jsme jeli do práce), otočil auto a jelo se k doktorce. Moc jsem se jí líbil, ale neřekla mi nic novýho: jsem dehydrovanej, takže mám vypít co nejvíc neslazený nesycený minerálky. Tak jsem ji poslechl a dle pokynů vypil celou Coca Colu a nějakou vodu a bylo mi dobře. Za dva dny jsem se stabilizoval a za 3 dny jsem už zase seděl na milovaným (a někdy teda nenáviděným) kole. Člověk vydrží hrozně moc – to jsem si znova potvrdil – ale asi jsem si tim moc nepomoh ani neprodloužil život, ovšem získal jsem nadmíru silnej zážitek.
foto/_0000034415.jpg
Jo, co říct závěrem: Andy jel jak z praku, pobil mě jak si usmyslel rozdílem třídy nebo dvou. A já si zase usmyslel, že už tam nepojedu, ledaže změní trasu. Nechci stát desetiminutovou frontu uprostřed trati. A hlavně jsem si usmyslel, že až mi někdy bude před závodem takhle blbě, že už se nebudu ničit. I když, kdo ví…
Všem co jeli a dojeli gratuluju, hlavně těm, kdo si louskli tu 200, protože je to nad moje chápání. Kolu zdar!


foto/thumb/0000034403.jpg
foto/thumb/0000034404.jpg
Start
foto/thumb/0000034405.jpg
foto/thumb/0000034406.jpg
foto/thumb/0000034407.jpg
foto/thumb/0000034408.jpg
Fandové
foto/thumb/0000034409.jpg
Andrej se blíží
foto/thumb/0000034410.jpg
Andrej projíždí
foto/thumb/0000034411.jpg
a mizí v dáli
foto/thumb/0000034413.jpg
foto/thumb/0000034414.jpg
foto/thumb/0000034415.jpg
foto/thumb/0000034416.jpg
Osvěžení u vody
 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.84   images/ga_count.png 2527

Salzkammer, Salzkammer

TitulekAutorDatum
:)Aleš Gregor01.08.2007 13:22:26
images/line1.gifRe: :)Martin Bali-Jenčík01.08.2007 14:40:00
images/line4.gifimages/line3.gifRe: Re: :)Báža02.08.2007 12:27:26
images/line4.gifimages/line2.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: :)Aleš Gregor02.08.2007 12:29:55
images/line4.gifimages/line3.gifRe: Re: :)David01.08.2007 21:29:20
images/line4.gifimages/line2.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: :)Martin Bali-Jenčík02.08.2007 12:15:06
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: :)kiwi01.08.2007 20:27:35







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 15
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif