o závodech

10.09.2007 - Lucie Pouchová

Od Jevišovky jsem si slibovala mnoho, je to rovina. (Převýšení na 66Km trati je 200m). Četla jsem totiž knížku o Amstrongovi. Psali, že každý kilogram navíc vás zdrží do kopce o 1,25%. Pro moji maličkost to znamená 40% ztrátu na rychlosti.

 

Je sice fakt, že KPŽ letos vypsalo kategorii urostlý biker. Pokud jsou ženy hodnoceny zvlášť, byla bych za hvězdu. Zatím jsem totiž na žádným závodě a ani v civilu nepotkala bajkerku svého formátu – pokud nepočítám naši tetu Věru z Jiren, která jezdí od malička na kole 200 metrů do koloniálu a zpět. Záměrně jsem ale údaj o své váze v přihlášce neuvedla. Nechci aby existoval jednou až budu mít děti jakýkoliv záznam, jak si jejich velká máma hrála na závoďáka a měla jeden metál za druhým. Já jednu medaili ze závodu už mám a ta mi stačí. Účast byla tak malá, že na mě prostě ten bronz zbyl. Ale dost sentimentů, teď k závodu.

 

Vyzvala jsem pár lidí do duelu. Myslela jsem si totiž, že zajedu výsledek, když tam nejsou ty kopce. Omyl. Nevím na co to mám svést, ale určitě to není tím, že bych na kolo neměla talent. Obhajuji se tím, že cesta byla nacucaná, kolo se mi bořilo a můžou za to i ty větry.

 

V poledne byl hromadný start jak pro krátkou 33Km (1 okruh) tak pro dlouhou 66Km (2 okruhy) trasu. Bylo to prvně, kdy start nezačal stoupáním. To jsem byla ráda, protože to bylo i prvně, kdy mi ostatní hned neodjeli. Rozjelo se to, a všichni makali a makali. Dlouho trvalo, než se peloton roztrhal na kusy. V prvním kole jsem dost využívala závětří za zády ostatních cyklistů. Snažila jsem se dojet nějakou skupinku, se kterou bych se pak vezla celý závod. V Amstrongovi totiž psali, že skupina je silnější a rychlejší než jedinec. Až teprve ke konci prvního okruhu jsem zahlédla menší cyklistický útvar, tak jsem měla radost. Vzalo mi to dost sil, když jsem si dojížděla tuhle skupinku sama proti větru. Mastila jsem to za nimi plnej kotel a pomalu se přibližovala. Neustále jsem myslela na tu knížku o Amstrongovi, že se to vyplatí, že si pak za nimi odpočinu. Dojela jsem si je a opravdu, jelo se svižně, rychle a dobře. Vezu se ani ne kilometr, projíždíme skrz cílovou bránu, všichni slejzaj, kola do trávy. Já se divím. ,,Co je? Že by nějaká další občerstvovačka?“ Koukám se co mají k jídlu, ale žádný stánek nevidím. Sakra! Tak mi došlo, že oni jeli tu krátkou a závod pro ně končí. Tak pokračuji dál sama.

foto/_0000039259.jpg

 

Startovní pole je dost roztrhané, mezi jezdci jsou už obrovské rozestupy. První kolo jsem dost přepálila, (tepovkou jsem ho jela furt kolem 180). Druhého kola jsem se pak bála, myslela jsem, že už nebudu moct. Ale byla jsem překvapená sama sebou. Nohy se mi dostali do setrvační rotace, drželi si kadenci a tempo(jela jsem pak stabilně na TF 170). Zřejmě někteří kolegové z počátku taky přepálili a teď si to vyžírali. Ty slabší kusy, co začali odpadávat jsem brala jednoho po druhým. Předjela jsem definitivně i bráchu (kvůli váze se dost bořil). Jeden slabší kus se mi pokoušel chvíli vzdorovat. V momentě když jsem ho brala přišla do cesty křižovatka. Tak kam? Doleva, doprava? Byla jsem rozjetá. Na základě sporných indícií jsem v té rychlosti vygenerovala doleva. Mrskla jsem to tam. Jen jsem periferně zahlédla tvář toho jezdce jak se po mě dívá. Makám do kopce a snažím se tak o únik. Nahoře na kopci, tlačí Rakušák po silnici kolečko s hnojem a mává na mě vidlemi. Jeho řeč je naléhavá. Nemá ale zuby, tak mu nerozumím. Nebezpečně gestikuluje vidlemi a někam ukazuje. Otočím se, ale ten závodník co by měl být kousek za mnou, tam není. Jsem špatně. Danke! A otáčím to. Teď jsem ale opravdu naštvaná. Ne na sebe, ale na toho mladíka. Mohl na mě zavolat, hvízdnout. Ne, on mě nechal jet špatně. Je to sice moje hloupost, ale tohle je nesportovní a prostě se to nedělá. Sem nasupená a dupu do pedálů. Po několika minutách opět míjím toho mladíka, ale nedostává se mi pro něj slov. Ale když ho předjíždím, mám pocit zadostiučinění. Deru se dál.

 

Předjíždím štíhlounkou cyklistku v pěkným dresu. Je to velká bojovnice a taktizuje. Jde do háku a drží se, vezu ji proti větru. Jedu první. Přes celou asfaltku leží větev stromu. Tak si pro sebe stěžuji, proč to ty organizátoři neuklidí (pak jsem pochopila že je to jako zátaras, že tam nemám jezdit). Ale já tu větev objíždím a jedu dál po asfaltu. Co nevidím, ta holka odbočila do lesa a jede si vesele dál. Taky ani nekvákla, že jedu špatně. Ztratila jsem na tu žábu asi 150 metrů a ne a ne ji dohnat. Pak na občerstvovačce jsem se musela zdržet a doplnit si pití. Holka tak zvýšila náskok. Dojela jsem ji až 3Km před cílem. Byl tam nekonečný úsek na otevřeném poli, kde se do každého opíral silný protivítr. Cesta byla samý výmol a nejelo to tam. Stále jsem byla na ní naštvaná. Jela jsem těsně za ní. Sice jsem měla na to ji předjet, ale schválně jsem ji deptala a byla na ní nalepená. Jen ať maká. Ona byla taková droboučká a ten vítr ji dost škodil. Tohle byla pomsta, že mě nechala jet špatně a využila toho. Začalo se taktizovat. Ona vjela na vedlejší stopu a zpomalila si, myslela si, že já pojedu dál svoje a ona si vleze za mě. Já ji ale nepovezu! V žádném případě! Zpomalila jsem taky, aby neměla šanci jít za mě a jeli jsme kolo kolo vedle sebe. Skončilo to kompromisem, každá jsme si to teda táhla proti větru sama. Ale pro ní to byla větší zabíračka než pro mě. Měla muší váhu. Furt jsem si hlídala rychlost, aby nešla za mě. Utrpení končilo úzkým mostem přes potok. Chtěla jsem tam vjet první, ale holčina byla rychlejší. Do cíle už rovinka asi kilometr a bylo na čase vytáhnout eso z rukávu. Nechala jsem ji asi 10 metrů poodjet, aby si myslela, že vzdávám, že už nemůžu. A už jsem dopředu dávala velkou placku. Za mostem byl totiž asi 2 metry dlouhý sráz, na kterém se dala nabrat rychlost. Využila jsem toho a zaútočila nečekaně ze zálohy. Holka nestačila ani zareagovat. Makala jsem, co to jelo. Opakoval jsem si ,,Nesmí se za mě zavěsit, nesmí mě dojet, jinak by bylo všechno zbytečný“. Nevím co se mi odehrávalo za zády, jen jsem doufala a makala. Do cíle jsem přijela s náskokem a připadala si jako opravdový vítěz. Takhle jsem si ještě s nikým nezabojovala. Bylo to super.

 


 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.83   images/ga_count.png 996

Jevišovka

TitulekAutorDatum
Gratulace vítězceMiroslava Rýdlová11.09.2007 08:48:52
images/line1.gifRe: Gratulace vítězceLucie Pouchová11.09.2007 09:51:47
Moc pěknýPavel Kozlík10.09.2007 22:25:58
příspěvekpospahonza10.09.2007 18:34:21
JevišovkaMirek PITRA10.09.2007 16:01:51







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 15
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif