Tak jsem nazul zimní pláště s hřeby ( 4 řady hřebů furt dokola)

07.12.2005 - Roman Palík

Vynechám zbytečný úvod a stručně se pustím rovnou do výhod z reklamních důvodů nepojmenovaného továrně vyráběného vskutku výborného pláště (a platí to zřejmě pro všechny hřebopláště ve vztahu ke mně) zakoupeného 2 kusy za pouhých cca 1300,- /kus peněz vybouchaných v potu tváře. No není to výhodné?, je to výhodné! A to se Bobe vyplatí!

Vem to čert, že stály oba dohromady dva a půl litru + sto (to číslo se ani neodvážím napsat). Úchylně jsem se totiž konejšil představou brilantně řezaných zatáček a očekávaným brzdným koeficientem z 5G na 0G za 3 sekundy na ledovém podkladu. A samozřejmě jsem počítal také s hřejivou závistí místních adolescentů, kteří se před panelákem před děvami s holými pupíky chlubí, jak umí jezdit po zadním kole, zatímco mně to nejde ani po dvou.

Nezavětřil jsem 1. lehké varování, když jsem bike nedokázal zvednou na jeho oblíbený věšák kvůli jeho navýšené váze o 2x 1100g - což je celkem o 2200g víc, ale co, dvě kila sem, 2 kila tam mě nemohou zastavit, však to mám přeci v nohách! A k tomu řádně zobu.

Nastavil jsem obvyklý převod a vyrazil z panelákových dveří.
Nerozjel jsem se bo sem musel přehodit o třídu níž, ano rozuměj ne o pastorek, ale o přehození z velkého na střední tác. I toto 2. varování jsem přehlédl - zřejmě pod vlivem adrenalinu z očekávané zběsilé rychlosti.

Na asfaltu jsem měl průměrku o 50% pomalejší, zato to křupalo jako bych jel po brambůrkách. To bylo 3. varování, které bylo zároveň poslední šancí na to, otočit bajka zpět do přístavu, domů, za manželkou, dětmi, křečkem, cukrovím, klobáskou, pohádkami, ale já ne, já se holedbal triumfální vizí, jak budu šplhat do zledovatělého, zasněženého svahu zanechávajíc své zmožené, potupené kamarády na úpatí v obdivném pohledu na, na, no ano, na mě!

Sotva jsem ale sjel z asfaltu na zasněženou, rozmokvanou lesňačku, okamžitě mi podklouzlo přední kolo, zabořilo se, nebo spíše zařízlo se do měkkého podkladu a já hodil držku stejně tak, jako bych měl svoje letňáky. Při tomto 4. varování jsem již pojal podezření, že něco není tak, jak jsem si představoval a já pochopil, že ty hřebopláště na asfaltu nejedou, zato na sněhu jedou ještě hůř.
Jedině na ledě, maximálně na udusaném, uježděném sněhoskoroledu by to snad šlo.

Definitivní tečkou pro moji samolibost byl fakt, že se mi moji shovívaví kolegové vzdalují lehkým výletním tempem mimo dostřel a znuděně na mě čekají na vrcholu každého kopečku. Samozřejmě jsem se snažil zachránit svoji důstojnost maskováním vysvětleními jakože jsem čůral, telefonoval, něco hledal, ale myslím, že při pohledu na mé naběhlé žíly na krku, které tepaly 200x tam a 200x zpět mi to asi nesežrali.

Takže NE na:
Asfalt, sníh, měkký podklad a hlavně snad ani rači vůbec nenasazovat na ráfky i když jdou nandat holou rukou a sednou si bezpečně na poprvé.

Rozhodně ANO na:
Zledovatělý maratón vedoucí paralelně s Transsibiřskou magistrálou, nebo na bikestreet po zamrzlém Bajkalu.

Samozřejmě, že mě vychytrale napadlo, že bych ty pláště nabídl do bazaru k odprodeji s výraznou slevou 3%. Znáte to: lehce nezávodně jeté, jako nové, keci, prdy, beďáry…, ale nakonec jsem se rozhodl, že si je natruc nechám. Budu poctivě trénovat i s kovadlinou (moje kolo v jiné recenzi) a na jaře se kvůlivá mojí famózní fyzičce můžou Bouda, Kořen i Spěchák rozloučit s angažmá!

Epilog pro rejpaly:
Jestli si myslíte, že tyto pláště i s kolem nepoškrábou vanu a umakart, tak se pletete!