Valašská 24 Bystřička se stala minulostí

16.07.2008 - Martin Trojan

Uplynulý víkend 12.7. – 13.7. 2008 proběhl druhý závod seriálu Grand Prix 24 hours MTB SPACE - Valašská 24. Slunce-bláto-slunce. Je to za námi. Nebylo by to to pravé ořechové nepřiblížit alespoň trochu atmosféru této akce.

Do Bystřičky jsme s mým parákem Alešem dorazili už v pátek, krátce po poledni. V kempu, který byl situován kousek od depa a centra, bylo prázdno. Pouze několik "zaklejmovaných" bloků s cedulí majitelů upozorňovalo, že místo vedle je také dobré. Elektřina, sociální zázemí, sprchy, hadice na „bajky“… „vapka“ přeci jen dává zabrat našim „strojům“.

Se Zbyňkem Fojtíčkem – starostou, generálním ředitelem a pořadatelem v jedné osobě – se jen v běhu přivítáme. Všichni kmitají jako pilné včelky, aby vše bylo připravené na víkendovou akci. A nutno říci hned na úvod, že se jim to povedlo skvěle.
Jedeme do Vsetína nakoupit pár drobností, na chvilku k přehradě a zpátky na hřiště se zaregistrovat a dokončit přípravy. DJ pouští dobrou muziku, a tak ještě chvíli posedíme.
Místní vyhrožují deštěm, přestože je obloha jasná, sem tam hvězda a teplota kolem 16 stupňů Celsia – i-d-e-á-l. No, uvidíme ráno.
Vstáváme v půl osmé za zvuků DJ produkce, kemp se začíná plnit. „Bajkeři“ a jejich doprovod makají na posledních opravách a seřízení. V 10 hodin je konec prezentace.

Na 10.30 je ohlášena poslední rozprava s pořadateli. Start systémem Le Mans. Délka tratě 7,3 km, převýšení 171 m, měření časomíry, pohyb v depu, zrušení limitu na kolo oproti Vesci
atd. – to jsou v kostce hlavní informace. Od zástupce hlavního partnera seriálu značky Blackburn firmy Progresscycle pana Davida Dostála se dovídáme o „překlepu“ v info na webu seriálu, lépe řečeno o špatné formulaci o počítání výsledků. Správně se tedy počítají pouze dva nejlepší výsledky do celkového hodnocení.

A už nám mnoho času nezbývá. Tak doladit poslední detaily. Místní opět straší bouřkou a lijákem, meteoweb také, ale tady je 30 stupňů Celsia, klidný, mírný větřík, takže se těm „výhružkám“ nechce věřit.

12. července 12.00 – start. Vyrážíme a před sebou máme 24 nekonečných hodin, desítky kol, stovky kilometrů. Stoupání, sjezdy, defekty, občerstvení a pořád dokola.
Kolem 16.00 končí Andrzej Kuchmistrz – velký favorit podle slov Pavla Kozlíka: „Andrzej měl hned zkraje defekt a jak se to snažil dohnat, tak se v tom vedru uvařil,“ což potvrdil i můj parák.
Krátce po 18. hodině se vyplnila slova místních – půl hodiny trvající bouřka, liják a vichřice proměnily tra v tankodrom, ale jedeme dál!

Zase klid, pravidelné ukrajování kilometrů. Není však všem dnům konec. Po jednadvacáté hodině začaly oblohu křižovat blesky, nekonečný slejvák a vítr – v kempu odnáší stany. A nejen tam, časomíra musí zachraňovat měřící koberce a chránit elektroniku. Tohle trvá přibližně tři hodiny. Na nebi se objevují hvězdy, světlušky-bikeři neúnavně krouží po trati, která s každým průjezdem mění svou tvář k horšímu. Děvčata na občerstvení se o nás starají jak o své děti. Díky pomáhá to.

Podruhé v seriálu jsem sám spolu s několika dalšími mohl ocenit kvalitu světel Blackburn System X8SL. Po předchozích zkušenostech je mám zapnuté na 70% výkonu a naprosto bezpečně se skvělou viditelností kroužím po trati. Na radu Davida Dostála, kterou avizoval ještě před začátkem závodu všem, kdož měli světla k dispozici, abychom umístili akumulátor co nejdále od středu šlapání, nebo by mohlo dojít k případnému rušení čipového měření, jsme toto s parákem udělali a nebyl problém.

Noc odchází a nastupuje den. Mlhavé svítání, které asi málokdo z těch, co „krouží“ celou noc, stačí vnímat. Co však bezpečně vnímají všichni je bahno ve všech podobách.

Po sedmé ráno slunce prorazí skrze mraky a začíná se oteplovat. Poznávám to na sobě, protože jsem se málem uvařil v nočním teplém oblečení.
Do konce závodu zbývají asi 4 hodiny. Tra se zase naplnila těmi, co odpočívali. V lesních úsecích už nenajdete normální stopu. Tam, kam už svítí slunce, to začíná vysychat. O tom, že tra vysychá, dávají vědět kluci z A.S.A. – pořadatelé 24hodinovky ve Vesci. Jeli čtyřku a trumfují se, kdo z nich pojede "střelbu" přes padesát. Na prvním sjezdu totiž pořadatelé umístili radar a kdo měl čas, mohl porovnat se svým computerem.

13. července 12.00 – cíl. Končíme a za námi je 24 nekonečných hodin, desítky kol, stovky kilometrů. Stoupání, sjezdy, defekty … A je 32 stupňů Celsia.
Vydržel jsem. Vydržel hlavně „bajk“, za což skládám velký dík mému dvornímu servismanovi Jardovi Irovi od nás z Vesce, a taktéž Alešovi, který ho co dvě kola omýval a mazal jako mimino a hlavně se staral o mne.

A jak to dopadlo?

V prestižních kategoriích sólo nezklamali:

1.	1	BikeBase.cz	SM	KOZLÍK	350.40 km	48 kol
1.	20	juvacyklo	SW	KOZIELOVÁ	270.10 km	37 kol

Ostatní najdete tady - http://24hod.sportsoft.cz/(X(1)S(nwcdku55vaywlm45ydsti1fl))/Default.aspx?AspxAutoDetectCookieSupport=1

Shrnuto, podtrženo – bylo to těžké a krásné zároveň. Pořadatelé nezklamali, průběh závodu měli, jak se říká, pod palcem. Jenom malá připomínka a podle slov Zbyňka, generálního ředitele: „Nešetřte nás!“
V kempu bych přidal dvě, tři hadice na mytí kol, aby se netvořily fronty. V depu bych rozšířil nebo zrychlil výčep a občerstvení, zase kvůli frontám.
Co se týče občerstvení při závodu, bylo luxusní, obložené rohlíčky, kdo chtěl, tak devčata připravila na přání, přidala jabko či broskev, pití a tak dále – fakt paráda.

Ještě jednou tedy díky jak pořadatelům, tak závodníkům. Ono totiž na 24hodinovkách je poněkud jiná atmosféra než na maratonech. Tady jsme spolu 24 hodin a po pár hodinách se všichni známe ...
Snad se někdo v galerii pozná, napis majlíka a pošlu.
http://www.lersen.cz/24hours_bystricka/index.htm

… tak co, sejdeme za čtrnáct dní v Berouně?