o závodech

13.10.2008 - Tomáš Pouch

foto/_0000073146.jpg
foto/_0000073147.jpg
A je tady konec sezony, kteří mnozí ukončí na bikerské Matějské – Nova Autor cupu. Pro mě to je již třetí návštěva Josefova Dolu, která již tradičně probíhá v duchu gastroorgií a lehké konzumace těžkých vín, či jiných alkoholických nápojů. Je sice pravdou, že následný den, se jede trochu ztěžka, ale je to poslední závod, tak proč si ho neužít. Navíc, když lahůdky připravuje gurmánský specialista Jan Jírů (mimochodem vítěz kategorie 100+ v KPŽ) za aktivního přispění své půvabné manželky Daniely.

 

Nevýhodou tohoto závodu je masová účast, která naláká mnoho bikerských negramotů, což se projevuje zvýšenou koncentrací pádů a karambolů. Trať závodu je rychlá, bez technických prvků s celkově mírným převýšením.

 

Vždy si říkám, jak se na tomto závodě může někdo vysekat. V duchu řadím každého spadlého jezdce do kategorie zelenáč. Kladem zase je, že pokud máte fungující kolo, nebudete poslední. Kapacita tohoto megazávodu je 3.000 závodníků, a letos byla naplněna již den před závodem.

 

Sobota 9:20

 

Jedu se před závodem vyšlápnout, zahřát svaly a připravit plíce na výkon. Potkávám hodně známých a prohodíme pár slov. Od letošního závodu neočekávám žádný výsledek, jen nechci mít horší čas než loni. Po dvaceti minutách zahřívání se jedu zařadit do své vlny. Rozhlížím se kolem sebe a ve většině tvářích se dá vyčíst předstartovní nervozita.

 

Cesta začíná

 

Startuje se na vlny po 500, s intervalem tří minut. V 10:06 vyjíždí i ta má vlna a bereme útokem hřbety jizerských hor. Do kopců mi to nejezdí, tak se snažím pouze držet tempo s většinou. I tak nás v malých skupinkách válcuje dost závoďáků. Konečně přichází sjezdík, kde díky svému váhovému handicapu mám navrch a středem, mezi panely, předjíždím. To jsou mé chvíle, krátké okamžiky, kdy patřím k těm nejrychlejším. Kdy mé tělo zaplavuje adrenalin a já takto zfetovaný a šťastný si to konečně užívám. Vzhledem k absenci techniky trati, je zde jediné nebezpečí - soupeři. Někteří přejíždí z jedné stopy do druhé, aniž se ohlédnou. Na omluvu pak pouze zvolají: Nemám zrcátko, vole!

 

foto/_0000073148.jpg
foto/_0000073149.jpg
Vzdálenost k cíli se rychle zmenšuje. Předběžně to vypadá, že letos zajedu o něco lepší čas. Mé letošní zlepšení v technicky náročných sjezdech mi vlilo do žil velkou dávku sebevědomí. A tak když se řítím na poslední sjezd, který je na mnoha místech protkán odvodňovacími kanály, mám na výběr mezi dvěma variantami. Zpomalit a zařadit se za ostatní, anebo předjíždět a škarpy skákat. Věřím si, a škarpy skáču. Jedu asi tak dvojnásobnou rychlostí než ostatní. Adrenalin mi zaplavuje tělo a já skáču. Při jednom doskoku mi, nevím z jakého důvodu, sklouzává ruka z řidítka. Přichází něco nepopsatelného, salto mortale i s kolem.

 

foto/_0000073150.jpg
foto/_0000073151.jpg
Ležím na zádech, protézu mám stále ještě zamčenou v kufru. Z úst vydávám hrozné skřeky a chrčení, které již znám. Je to průvodní zvuk restartování systému. Slyším někoho, jak volá, že sem pošle první pomoc. Snažím se mu to rozmluvit, mezi skřeky zvolám pouze, že to za chvíli přejde. Nebráním tělu vydávat tyto příšerné zvuky. Asi po minutě systémy opět naskočí, a já se pomalu sbírám. Zastavili u mě dva bikeři a čekali u mě, zda nebudu potřebovat jejich pomoc. Vlastními těly mě bránili před projíždějícími. Po nějaké té ztrátě dojíždím těch posledních 400 metrů do cíle. S rozedřenými koleny se už hůř šlape a pěkně to bolí, ale přece to nezabalím tak blízko od cíle. Krev mi stéká po nohách a já konečně protínám cílovou čáru.

 

Hned se mě ujímá horská záchranná služba a poskytuje první pomoc. Po veškerých zákrocích při čištění ran jsem se zachoval tak statečně, že bych určitě byl přijat k týmu Oceloví letci. Byl jsem ocelovej a plnej humoru. Zdravotníkům z horské služby tímto ještě jednou děkuji. Pak jsem s přáteli využil teplých paprsků říjnového slunce a rozplácnul se do trávy. Zde jsme si užívali válení do konce všech oficialit.

 

Ráno bolavější večera

 

foto/_0000073154.jpg
foto/_0000073155.jpg
Nedělní ráno je fakt krušné. Trvá mi šest minut, než se dokážu postavit a típnou budíka. Chůze na záchod je pro mě něco jako vytrvalostní trénink a oblékání vrcholné artistické číslo. To mě dnes čeká práce, nakládka květin a jejich rozvoz. Celý tělo mě bolí, ramena, břišní svaly, krk, čelo – prostě všechno mimo uší a zad. Koleno na mé kompletní noze narostlo do velikosti mé hlavy, a tak ho využívám jako držák na brýle. V tomto stavu nejsem schopen řídit a tak využívám nabídku mého kámoše, Toma Mastíka. On byl dnes můj osobní řidič, závozník a svačinář. Takže nakonec mé podnikatelské aktivity neutrpěly žádné újmy.

 

Co napsat závěrem? Třeba tu slavnou Pouchovu větu – CO TĚ NEZABIJE JE ZLEHČOVÁNO SILOU KAPALINY VYPITÉ…
Tak, na zdraví!


 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 3.16   images/ga_count.png 824

JIZERSKÉ SALTO MORTALE

TitulekAutorDatum
Panel CupRoman15.10.2008 11:38:37
images/line1.gifRe: Panel CupTomáš Pouch15.10.2008 15:04:25
images/line4.gifimages/line3.gifRe: Re: Panel CupRoman15.10.2008 16:19:43
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Panel CupRoman15.10.2008 16:16:39
Salto..Biketeam15.10.2008 10:40:09
images/line1.gifRe: Salto..Tomáš Pouch15.10.2008 15:00:54
images/line4.gifimages/line3.gifRe: Re: Salto..Aleš Gregor15.10.2008 18:15:05
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Salto..Aleš Gregor15.10.2008 18:13:23
PřeháníBimbo14.10.2008 09:29:00
mazecAleš Gregor13.10.2008 20:26:58







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 16
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif