o závodech

08.02.2009 - Jan Jírů

Tohle dopoledne ničím nepřipomíná zimní den.Jeden z mých dřívějších kolegů v práci,který si liboval ve zdrobnělinách by ho nejspíš nazval „takové mlhavoučké ranníčko“. Nejsem tak poetický.Vylézám z vyhřátého vozu v Bechyňově ulici,místě startu 7.ročníku Pražského zimního maratonu a klepu velmi prozaickou kosu.
Závod pojedu z plné zimní horské přípravy,kdy jsem uvěřil kamarádovi Jirkovi JBP Pinďákovi,,který mi nakecal,že Mikulášovice leží na samé špici Šluknovského výběžku,už nad všemi kopci a že tam budeme týden najíždět rovinné kilometry na zdravém horském vzduchu.Místo toho mne několik dnů ve společnosti dalších bikerů a bikerek z KPŽkových formací honil po těch nejšílenějších krpálech,které ukrývá Šluknovský výběžek....o výsledku závodu si tedy nedělám žádné zvláštní iluze,je to spíše takový test formy.
Z naší partičky startuju sám,ostatní jsou buď ve stavu nemocných,zraněných,případně v rekonvalescenci a dalším se nechce dávat ne zrovna malý peníz za 38 km s nízkým převýšením a téměž žádnou obtížností.Pojali to tedy jako tréninkový výjezd a já budu mít na Okoři docela početný fanklub-to zavazuje k výkonu.
Zdravím se z kamarády z řad závodníků.

foto/_0000079027.jpg
Je jich tu vzhledem k lokalitě,opravdu hodně.Půvabná doyenka ženské části bikového pelotonu Jája,
foto/_0000079028.jpg
jejíž souboje s Danou Hanušovou již patří ke koloritu tohoto závodu.Liberečák Robert,ihned mi hrdě hlásící,že letos už nebude mým soupeřem v kategorii 100+ Kola pro život.Musím ho zklamat,neboť i já jsem se pro tuto sezonu posunul s aktuálními 99 kg na začátek cesty mezi „chrtí smečku“. Bikový highlander,nezničitelný Ruda Podsedníček,si upravuje švihácký knírek a rozmýšlí o taktice na blátě.
Já nerozmýšlím o ničem,pojedu oblíbený model „plný koule“.Páskujeme se na start, vše je jako zrychlený film....dva měsíce bez tohohle krásného,nervózních hemžení,jak jsem to jen mohl přežít.
BUM...a jedeme... stoupák na Julisku. Díky Pinďáku,teď jsou mi tvé kopce vhod..Takhle tu opravdu normálně nejezdím.Proplétám se mezi bikery,TF a kadence spolupracují,plíce taktéž,své výkonnostní skupiny míjím tak lehce...jsme nahoře a první blátíčko.Než se dostanene ke sjezdu na konci parku,mezi mým původně bílým kolem a černým oblečením už není patrný žádný rozdíl.
Další stoupání,k „zrcadlu“.Na rozdíl od absolutní většiny,která volí „dezertní“ talířek,nechávám druhou placku a jen doufám,že to dám nějak ve fazóně až nahoru...ale jo.Rychle se prosmýknout mezi zahrádkami a honem do asfaltového sjezdu.Kdo někdy jel NAC, řekněme se sportovními ambicemi,musí vědět,o čem to je ,když píšu,že nemám rád rychlé asfaltové sjezdy.Tady to zdaleka není taková masovka,ale i tak mi někteří z bikerů přijdou hodně nejistí.Jedu si v klidu své,vím že stoupání na Gabrielku mi předjíždění umožní daleko snáz.Druhá placka zůstává,přidat si vzadu,zamknout vidli.Jedu nahoru co to jde,míjím jednoho bikera za druhým,kontroluji TF.
Je to skvělé.Moje rychlost by nezničitelnému Milanu Špolcovi,který,ignorujíc svůj ročník narození jede už nějakou chvíli v samostatném úniku před smečkou eliťáků, asi přišla k smíchu,ale já jsem v euforii jako už dlouho ne.Na vrcholu stoupání u tajemné,léta stále stejně opuštěné budovy jakéhosi sanatoria,které mi vždy,když jedu okolo vkládá do mozku fantaskní úvahy o mafiánech,mučících zde své oběti(veškerá podobnost autorových úvah s konkrétními jmény,či firmami,je čistě náhodná...,pozn.aut.)jdu ze sedla,afalt, sjíždím další kousky.Blátivý úsek,který na suchu přelétáme s tréninkovým partnerem třicítkou,jedu teď celou věčnost,ale překvapivě neztrácím.Dokonce se mi zdá,že ostatním dělá bláto větší problémy.Znovu asfalt,nějaký ten retardér,hop,hop,hop,výjezd k hotelu,opět využívám znalost prostředí,přeletět tankodrom na planině,sjezdík mezi zahrádkami,docela bez bláta a další stoupání.Bude v podstatě předposlední,pak až na konec „bonbonek“ v Šárce. Lockout a dávám do toho všechno,nahoře bude dost času na odpočinek.180 na mne varovně bliká z displaye sporttesteru,ale řídím se pocitem a jedu na sílu.
Nahoře blátivá spojka mezi poli do Přílep.Tam kde bych měl ztrácet,získávám další pozice.Nechápu,ale jedu.Až na samém konci mne bláto rozhazuje nějak více,to už je ale opravdu moc....a už vím,že je něco špatně.Ty WOLE,zase guma....jako v loni,jen o pár km dřív.
Zklamání...nemám s sebou duši,jedu úplně na lehko,dokonce i bez bidonu.Všechno je od bláta,nebudu pokračovat.Volám Danielu a objednávám si odvoz.Dávám okoloprojíždějícímu Jirkovi Havelkovi čip a prosím o odevzdání v cíli.Zimní maraton pro mne končí,odhadem,který mi potvrdí druhý den výsledky,ze zhruba padesátého místa celkového pořadí.Asi mi zkrátka není souzeno.Byla to příjemná,leč pro mne věru krátká vsuvka v zimní monotónní přípravě.
Mí bikoví kamarádi měli(většinou)více štěstí.Jak Ruda,tak Jája se dostali na stupně vítězů,mladoboleslavský Sean Connery dokonce na stupeň nejvyšší.
V závodě zvítězil Tomáš „Krokodýl“ Kozák před Václavem Šafránkem,třetí dojel Ned Overend českého mtb Milan Špolc.
Tak,zase za rok...třeba už to jednou konečně dojedu.

 

Honza “Wtb“ Jírů

 


 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.94   images/ga_count.png 660

Jak jsem(zase) nedojel na Okoř,aneb 7. Pražský zimní maraton

TitulekAutorDatum







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 6
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif