trénink

15.03.2006 - Aleš Gregor

Soustředění sebere peníze, čas a musíte se odthnout z práce, což pro mnohé znamená vzít si dovolenou na úkor rodiny, ale pokud chcete závodit, tak asi není jiné řešení. Jenom u nás, v tý kose a po zmrzlejch silnicích mezi náklaďákama se nedá najet kvalitní zimní objem (i když se najdou kusy co do toho jdou), navíc dobrý trénink je bezpodmínečně propojen s odpovídajícím odpočinkem a regenerací organizmu. A největší rozdíl je právě v odpočinku po tréninku. 4 - 6 hodin sedíte na kole a pak zbytek dne odpočíváte a jíte, čímž si připravíte parádní základ pro další najíždění kilometrů. Pokud při tom chcete chodit do práce, starat se o dům či řešit pracovní záležitosti, tak to nikdy nebude mít takový účinek, jaký od toho očekáváte, naopak se akorát přetrénujete a výsledný přínos je minimální.

 

Na letošní VT jedu opět s SG Kooperativou. I když jsme s Mikem řešili spíš Malorku, nakonec jedeme z finančních důvodů na jižní cíp Istrijského poloostrova do střediska PULA.

 

Plán
Pokud chcete na kole skutečně najíždět, doporučuju následující plán, který se moc nemění a je z dílny bývalého repre trenéra Milana Hollósi. Platí to pro hobíky s ambicema na nějakou tu bednu na menších závodech.

 

Už od začátku VT se najelo na tradiční objemový systém 3+1 což znamená tři dny tréninku a den volna(kompenzace). Schéma kiláků je zhruba následující. 1. den lehce 100-120 km, druhej den do 150 a 3. den kolik kdo vydrží - rádi by sme jeli kolem 160 max. 180 (borci vkládaj dvoukila). V den volna se najíždí uplnej veget, spíš výlet do města a tak pozevlovat a točit dvě hodiny nohama. Záleží i na profilu - tohle je taková klasická rámcová zátěž, který odpovídaj tyhle hodiny. 1. den 3-4h ; 2. den 4-5h ; 3.den 5-6h. Samozřejmé je dodržování prahů tepové frekvence.

 

Krom borců z Kooperativy vč. Jirky Nováka, Lukáše Sáblíka a dalších jel i David Kučera a samozřejmě trenér Milan Hollósi. Kooperativa přijela mikrobusama. Mike, Honza a já jsme dorazili Mikovim Golfem.

 


 

25. 02. 2006 Ztráta snubáku, cesta, píchlý kolo, ubytování
26. 02. 2006 První jízda, dobrá kuchyň, Honzova prasklá přehazka
27. 02. 2006 Oprava přehazky, bura, sněhová smrš na pů cesty
28. 02. 2006 První řádnej trénink, kalamáry, 1. vyhodnocevání sporttesterů
01. 03. 2006 Den volna, Pula, koloseum, cyklokros, urvaná páka
02. 03. 2006 Oprava páky, prší, furt prší, posily z vedení Kooperativy
03. 03. 2006 Prší, zrušenej tacháč, dokonalá večerní příprava
04. 03. 2006 Opice, vytrpěný trénink 130 km, kafe ve Zdminji
05. 03. 2006 Den volna - regenerace, smotka Ňumiho s Burákem, furt cedí, na picu autem
06. 03. 2006 Snídaně na pokoji, časovka, objevitelská, prošláplá zeď a další demoliční kousky
07. 03. 2006 Objevitelskej den, hrubej cyklokros, Masa, Limski Kanál, POREČ, dorazila Havlice
08. 03. 2006 Poslední trénink, balení, nádherné azuro, domů

 




24. - 25. 2. 2006 Ztráta snubáku, cesta, píchlý kolo, ubytování

 

Před odjezdem, mi ještě Honza pomáhá sekat dříví, abych nenechal rodinu bez zajištění rodinnýho krbu a při mocném úderu sekerou do sukovatého špalku mu z prsteníčku odlétá snubák směr největší bordel na hale…. Za hodinku ho najde a já mezi tím dodělávám BB karty. Potom ještě koukáme na hokej - dostaneme od Švédů 7:3. Ještě nabaštit, připravit poslední věci a konečně je to tady, nakládáme kola a vyrážíme směr Brno.
První příhoda na sebe nenechala dlouho čekat. V Bělý pod Bezdězem tankujeme. Strčím pistol do nádrže, zacvaknu jí a nic. Jdu s Honzou dovnitř a paní u kasy, že prej se tady krade a že musíme nejdřív zaplatit. No tak zaplatim, paní to pustí, benzín teče do auta, je předplacenej litr - čekám na lístek. Že prej musim nejdřív vrátit pistoli. Ochotnej pumpař tam dojde a pistoli vrátí do stojanu. Vezmu lístek a jdu do auta nasedneme a jedem. Za chvilku cejtim smrad. Zastavuju u krajnice a Honza se jde podívat. No chybí nám víčko od nádrže. Vracíme zpátky k pumpě pro víčko, ale už tam je jiný auto a zastavilo přímo na něm. Řidič zrovna platí, tak Honza drobátko zabejčí a vysvobozuje víčko zpod kola. Pěkně to zavřeme a za doprovodu nechápavých pohledů nabíráme směr Brno.
[1l ]Do brna to odsejpá celkem svižně, takže o půlnoci jsme před Tescem a čekáme na Mika. Zjdeme koupit pár věcí - já sem chtěl koupit jonák, ale byl zamčenej a nebyl tam nikdo s klíčkama, takže odjíždím bez pití… No Mike má prej jonáku dost. Honza pro změnu nemá regéčko, ale Mike ho prej má dost. Já letos zkusim místo R2 či AA od Penca Geiner. Složení tam je stejný a cena poloviční, takže uvidíme. Jedeme k Mikovi, kde si dáme kafčo, pochválíme mu jeho nový kola a začneme ládovat jeho Golfa.
Když skončíme s ládunkem, tak by se tam nevešla už ani krysa. Nasedáme a jedeme směr Wien. Dostali jsme celkem podrobné instrukce kde a kudy jet, takže cesta odsejpá podle plánu, až do Alp, kde nás chytne slušná sněhová bouřka, klouže to jak prase a potkáváme jednu bouračku za druhou. Díky tomu, že jsme naložený, Golfík slušně sedí a Alpy projíždíme bez kolize a bez větších stresů. Akorát jsme chytli slušnou časovou sekeru. Navíc jsme museli někde píchnout. Naštěstí je to defekt pomalý a stačí mu dofouknout jednou za 100 kiláků a můžeme jet dál.
Do Puly dorážíme kolem druhý hodiny, vyložíme bagហa jdeme si zdřímnout. Večer jdeme na "snídani" a horor z loňského VT se neopakuje. Dostali jsme kuřecí řízek s bramborama a chutnalo to skvěle. Jestli to takhle půjde dál, tak nevim co budu dělat s tou bednou žrádla, kterou jsem si po zkušenostech z loňska vzal s sebou. Dobaštíme, poladíme kola, mrkneme na hokej - natřeme to Rusálům 3:0 - vyhráváme bronz - a hurá na kutě.

 

Zejtra první kolo.

 

foto/_0000006112.jpg
foto/_0000006116.jpg
foto/_0000006122.jpg

 




26.2.2006 První jízda, dobrá kuchyň, Honzova prasklá přehazka

 

Ráno byla vyjížďka v 8 hodin. Jeli jsme směrem Premantura což je nejjižnější městečko na Istrii. Po 5 kilákách otočka a zpátky. Je to trénink na lačno. Pak na snídani do Restaurace Ribarska koliba. Snídaně výborná, i když jsme si museli říkat o přídavky a týpek drobet nestíhal doplňovat marmeládu a čaj. Oproti loňsku prostě super žrádlo.
V 11 se vyjíždělo na hlavní trénink. Skupina se rozdělila na mlaďochy a rakeáky. My tři jsme jeli s mlaďochama, protože Honza nemá nic najeto, já sem po chřipce poprvý na kole a Michal protože mu ujeli chlapi. I tak jsme jeli průměr 28 km/h což nebylo o moc míň než jely rakety - ty akorát daly 110 km.
Trasa: Pula, Medulin, Ližnjan, Šišan, Valtura, Letiště Pula, a dom do Ribarskej koliby. Převýšení je tady opravdu minimální a podle Mikova computeru to bylo 513 m.
Najeli jsme 70 kiláků. Já sem byl v prdeli. Po chřipce se ještě necejtim dobře a na těch hupech co tady jsou sem tepal kolem 165 - průměr sem měl 149. Nic moc, snad se to srovná.

 

Vrátili jsme se kolem druhý hodiny. Nabaštili jsme se ze zásob co jsme měli ještě na cestu a hodili spánek. Ve 4 byla svačinka. Po svačince jsme jeli do města, protože Honzovi prasklo na Vojtěchově vypučeným kole vodítko od přehazovačky. Kousek od kolosea jsme našli krámek a zejtra tam zajedeme koupit novou přehazku. Ještě jsme se stavili ve městě na kafčo. Když jsme přišli na pokoj, koukal David Kučera s Hollošákem na dývko o upírech, tak jsme to s nima dokoukali. V 7 večeře, ta byla tentokráte s desertem a o úrovni kuchyně už se nebudu vyjadřovat, protože mi přijde dost dobrá. Dali jsme další preso s mlíkem a mastili na pokoj.

 

foto/_0000006123.jpg
foto/_0000006124.jpg
foto/_0000006125.jpg

 




27. 2. 2006 Oprava přehazky, bura, sněhová smrš na pů cesty

 

foto/_0000006127.jpg
Vstáváme ve třičtvrtě na osm a Mike jede na rozcvičku, Honza a já se jdeme mrknout na tu pochroumanou přehazku. Vodmontujeme to, zhodnotíme situation. Nic než nová neprojde, protože to starý ramínko už je totál probroušený od řetězu a shánět v Pule někoho kdo by byl schopnej svařit hliník by bylo úplně zbytečný. Pak jdeme na snídani a po snídani jedeme do města pro novou přehazku.
V krámu co jsme si včera vytipovali bylo ještě v 10 zavříno, i když byla otevíračka od 8. Koukáme zdrceně skrz mříže dovnitř a nějakej týpek nám přichází otevřít. Pokoušíme se vysvětlit, že sháníme přehazku, ale je to zbytečný, tak Honza vytahuje sáček s tou starou. Prodavačovi bleskne a začně asi deseti minutový hledání. S úsměvem na rtech nám donese nějakou megastarou přehazku co by byla schopná odřadit maximálně trojkolečko.

 

foto/_0000006142.jpg
Po dalších pěti minutách gestikulace z něj vypadne tip na další krám, pravděpodobně největší v Pule. Asi po 15 minutách jsme tam. Mno největší cyklokrám v Pule má rozměry většího záchodu, ale je tam dost široký spektrum kol. Od každý značky jedno, akorát Olpran a Author tam jsou po dvou. Jinak je tam i Gery Fisher, Trek, pár místních značek a nádhernej Canon. Ovšem všechno kromě Cannonu končilo na Deore a nebyl tam ani jeden trek a ani jedna silnice - samý horáky povětšinou marketovýho střihu. Tak jsme to okoukli a tentokráte šel Honza ke kase rovnou se sáčkem. Nad kasou byla nástěnka s 6-ti přehazkama, ovšem ani jedna silniční, nebo alespoň s krátkym ramínkem. Nezbylo, než vzít Alivio a rovnou jsem Honzovi vnutil vzít řetěz. Honza tam za to Alívko a osmičkovej řetez nechal 42 Euro a jeli jsme montovat.
Na tý silničce to vypadalo dost legračně, ale chodilo to jak víno. Dokonce se dalo zařadit na veklá, velký, i když bylo ramínko drobet natáhnutý, takže ten řetěz nakonec stejně nepotřeboval. Kdyby měl někdo zájem tak by byl k mání za nákupku tj. 90 kun….

 

foto/_0000006129.jpg
foto/_0000006130.jpg
foto/_0000006131.jpg

 

V 11 jsme vyjeli zase s malejma na hlavní trénink a v plánu bylo kolem 90 km. Měli jsme dát to co včera, ale obráceně + něco navíc. Už po prvních kilometrech se začala naplňovat předpověď číšníka ze snídaně, kterej tvrdil - dnes Bura, ně dobre pro cyklisty. Začlo fest fičet, že sme jeli po rovince nakloněný jako v zatáčce a začlo drobet poprchávat. Počasí a vítr neustále sílil.
Vygradovalo to před Marčánou, kde bylo na silnici 3 cm rozbředlýho sněhu, -1 st.C. a celkem slušně sypal sníh s deštěm. Stejně jako včera, jsem si nebral návleky a moje nový geniálně odvětraný Specializedy byli totál prochcaný. Byl to opruz a nikomu se nechtělo moc tahat, dokud nepřišla do čela Terka Jansová s tim že je promočená a už chce bejt rychle doma.. No rozjela to po rovině asi na 30 km/h na sněhu a pak se jelo z kopce kolem 40 taky na sněhu a v hustý břečce. Čekal jsem kdo kde lehne, ale nikomu se na zem nechtělo. Byli jsme všichni nažmach a tak se jelo nejkratší cestou do Puly. Rychle do sprchy a prohřát…. Najeli jsme něco přes 40. Tomu říkám najíždění objemů v teple. Doufám, že zejtra bude trochu počasí abychom mohli začít jezdit na kolech.

 

foto/_0000006132.jpg
foto/_0000006133.jpg
foto/_0000006134.jpg

 




28. 2. 2006 První řádnej trénink, kalamáry, 1. vyhodnocevání sporttesterů

 

foto/_0000006139.jpg
Ráno dávám rozcvičku. Už se cejtim celkem v poho s tim, že tepy mám fůrt na hovno i oproti mlaďochům. Prostě malý hupy vytepu kolem 165. Rozcvička je ráno opět na lačno a je dlouhá 10 km. Jeszdí se furt stejná, takže si to od zejtra začnu měřit, abych měl porovnání. Myslim, že by se ty tepy měly začít pomalu rovnat. Snídaně, vykoupat, namastit prdele a šup na hlavní trénink. Ten se dneska celkem povedl a dalo by se tomu pomalu řikat trénink. Najeli jsme 115 kiláků v průměru 27.8 km/h - celkový čas bez prostojů něco málo přes 4 hodiny. Převýšení bylo 917m. Průměrná teplota byla 7 st. C .
Trasa byla následující: Ribarska Koliba, Marčana, Barban, Žminj, Kanfanar, Rovinjsko Selo, Rovinj, Bale, Vodnjan, Pula a dom.

 

foto/_0000006152.jpg
foto/_0000006157.jpg
foto/_0000006161.jpg

 

foto/_0000006156.jpg
No tepy mám na hovno - rozhodně se nedá mluvit o aerobní vytrvalosti průměr 149 a maximálka 182 hovoří za vše. Občas se mi sice signál smíchal s někym jinym, ale výraznější rozdíly to asi nedělá.
Mlaďoši v kopcích prestižej a když se na špic dostane Tereza tak se jede fakt kudla, pochybuju, že jezděj vytrvalost. Rychlostní průměr jsme měli stejnej jako chlapi. Zejtra je den volna a pak začneme s Mikem a Honzou jezdit právě s chlapama s tim, že jestli se ty tepy nezačnou rovnat, tak budeme jezdit sami. Objem je stejně o čase v pásmu a ne vo kilákách, navíc se tolik nevykrvíme a budeme moct jet dýl - třeba 5-6 hodin.
Při dojezdu do Puly mi podal Hollošák z auta klíčky s tim ,že jede pro něco do krámu - blbě sem mu rozuměl a s klukama sme si dali ještě asi 7 kiláků navíc. Když jsme dojížděli do penzionu, tak nás Hollošák právě vyjížděl hledat… no nebylo to nejhustější, ale preventivně nám to sežrat dal. Budeme muset najít nějakou schovku na klíče. Pak sprcha a sváča. Byla hodně dobrá houbovka a pak sme dali obligátní kafe… nechápu jak to tady maj s cenou, ale za 3 velký pressa s mlíkem co si tady dáváme 2x denně jsme ještě neplatili stejnou částku… )

 

foto/_0000006136.jpg
K večeři byli kalamáry, což potěšilo vetšinu borců natolik, že to ani neochutnali... Naštěstí kuchař dokázal bleskurychle připravit alternativní stravovací program, kterýžto se skládal z pěknýho fláku kuřecího a zeleniny - ta zelenina (od slova zelený) byla sice těžko identifikovatelná (dle mojeho amatérského mínění se jednalo o směs zelených mořských řas, brokolice, špenátu, kapusty a trávy), ale jíst se dalo. Já sem patřil mezi těch asi 7 statečných, kteří šli do kalamár a ještě teď po cca 3 hodinách v občasném říhnutí cítím jejich pronikavé mořské aroma, navíc smíchané s kafem a pivem...

 

foto/_0000006137.jpg
Po večeři Hollošák stahoval data ze sporttesterů svejch svěřenců. Většina borců má nafasovaný HAC 4, takže trenér si může stáhnout kompletní trénink do noase - HAC si pamatuje 64 hodin. Ténink borce mu pak vyjede pěkně v grafu, jsou tam tepy v prazích, profil trati(převýšení+vzdálenost), kadence, teplota okolí, rychlost a spousta dalších vychytaných zbytečností, díky kterým může analyzovat účinnost tréninku a dodržování tréninkových rozkazů a následně zhodnotit intenzitů zjebání jednotlivce či celé skupiny.
Koukali jsme na to s klukama a od základu přehodnotili svoje účinkování v týhle show s názvem VT CHorvatsko 2006. Jsme totál v píči. Celou dobu jsem doufal, že si mlaďoši taky dávaj, ale není to tak. Většinou jedou mezi prahy s tím že vyjímečně minimálně překročej anp. Já jedu nad hranici anp s tim, že občas spadnnu do pásma mezi prahy.
To jsem nečekal a přesto, že je to teprve můj třetí trénink na kole letos a jsem 14 dní po chřipce, beru to jako otřesnou a zdrcující skutečnost. První závod je za měsíc a kus, takže toho už moc nevylepšim. Řešili jsme s klukama dvě možný varianty dalšího vývoje tréninku - buď budeme jezdit dál ve skupině s tim, že na konci VT by se to mělo ustálit, nebo budeme jezdit sami mezi prahama. Po poradě s Hollošíkem zvítězila jediná rozumná varianta a to, že budeme jezdit podle svýho do konce tejdne a pak se uvidí.

 

Takže zejtra jedeme do města pro mapu a začíná nám VT.

 

foto/_0000006143.jpg
Jo ráno byl Hollošák s Mikem v tom bikeshopu s honosnym názvem Bike Planet, co jsme tam včera kupovali tu přehazku. Jeli tam pro pumpičku na kolo - no a hádejte co? Neměli - prej v neděli.. Mike tam vyfotil krám z venku a toho Cannona a jeli zpátky. Je tady nějakej velkej obchoďák se sportem, tak tam snad budou něco mít.

 

PS: Kafe opět stálo jinou částku než kdykoliv předtím - mám dojem že dneska bylo nejlevnější - platil Honza, tak si to nepamatuju přesně, ale zasmáli jsme se. Možná to bylo proto, že tam byl novej číšník a ještě nechápe jak to stěma turistama chodí. Jinak cena se do dnešního dne pohybovala od 6 do 11 kun za jedno velké presso s mlíkem. Průměrná cena se pohybuje 1E / šálek - což je něco přes 6 kun.

 

foto/_0000006151.jpg
foto/_0000006155.jpg
foto/_0000006161.jpg

 




1. 3. 2006 Den volna, Pula, koloseum, cyklokros, urvaná páka

 

foto/_0000006162.jpg
Rozcvička nebyla, tak jsme mohli chrápat do snídaně. Po snídani kafíčko, pohodička a na jedenáctou do kůže. Jeli jsme čeknout to velkoměsto PULA. Můj subjektivní názor je, že na dovolenou by mě sem nikdo nedostal. Je to tady ještě mimo sezónu, ale ruch jak sviňa, všude hafo aut, mega lidí - přijde mi to spíš jako velkoměsto místňáků. Osobně mám radši na bydlení malý "osady", kde bydlí 100 místních a do města se pojedu podívat až na to budu mít chu. Pula je přesto krásné město z pohledu historických památek. Je tu spousta překrásných starých domů a kostelů vč. dominanty města kolosea. Dál je tady ohromný průmyslový přístav a pár menších přístavů pro jachty a podobné "osobní" kocábky.

 

foto/_0000006163.jpg
V centru je ohromný tržiště s vocem a zeleninou, dlouhá pěší zóna s krámkama co v nich nic nemaj - resp samý kraviny a narazíte i na Mekáč - Cheesburger stojí 7 kun. Kafe na terásce vás vyjde na 10 kun. Kupoval jsem mapu Istrie a ta stála 50 kun.
Pak jsme dali zevlink a začli drobet experimentovat s volbou cest. Začli jsme štěrkovkou - doporučuju testnout - silnička držela překvapivě slušně. Úspěch ze zvládnuté techniky nás motivoval ke stále většímkm, kouskům. Než jsme dojeli na svačinu, která byla dneska ve dvě, tak jsme dali drobet cyklokros v lese, jízdu po plážových kamenech a já sem s i střihnul lehkej jumpík, přez hromadu hlíny. Udělalo se pár foteček na dokreslení. Průměr 12,5 najeto asi 15 kiláků a v hadrech na svačinu.
Po svačině jsme se jeli podívat na Casino, který svítí každej večer když jíme. Bylo to uzavřený město ve městě, prázdný krámky, nikde ani noha, venku byl bazének, ve vnitř byl bazének, nádherný terásky. Jezdili jsme tam na kolech jako kdyby to bylo naše. Občas nějaký schody, občas terének po travičce...trochu se mi povolila páka, tak jsem to pak omezil. Sedli jsme si na pláž, poházeli do vody trochu šutrů, zajezdili sprinty na kruháči a jeli pomalu na pokoj. Pak večeře a dom.

 

foto/_0000006166.jpg
foto/_0000006172.jpg
foto/_0000006186.jpg

 

Kolem desátý večer mi seplo, že bych si měl utáhnout tu páku. Nikdy sem se v silničních pákách nehrabal, takže první co jsem udělal, bylo, že jsem odšrouboval horní víčko, ze kterýho vyskočila pružina. Abych jí mohl nasadit, tak sem musel vyndat celý lanko od přehazky - pak už to šlo ráz na ráz. páka nebyla jen povolená, ale praskla mi objímka, která drží celou páku - byl to pravděpodobně důsledek mojeho pádu v minulý sezóně značně dokrmenej dnešním cyklokrosem. Takže omotávka dolů, brzdový lanko dolů, celý sundat a začít vymejšlet, jak to v tomhle kraji dát do kupy.

 

foto/_0000006211.jpg
Doma bych vzal kus plechu provrtal ho na dvou místech a dal to tam zpátky během 15 minut. Plech nebyl a kdybych použil plech z konzervy, tak bych ho stejně neměl čim ustříhnout a už vůbec bych ho neměl čim provrtat. Naštěstí sem si sebou vzal kus drátu. S Mikem jsme ho ohýbali asi hodinu do požadovanýho tvaru a když jsme to utahovali tak vyskočil kam neměl.
Práce na nic. Vzal sem teda hubenější drát a za 5 minut to bylo hotový. Nasadil jsem páku a začal vymejšlet jak do ní dostat brzdový lanko. ty silnice to maj úplně pošahaný. Roztřepil jsem celý lanko, že bych ho nenasadil ani do roury od kanalizace, tak sem šel somrovat k Hollošákovi. Hološák už se chystal na kutě a že prej má a že prej dá, ale až zejtra. Tak sme to sbalili a na kutě.

 

foto/_0000006188.jpg

 




2. 3. 2006 Oprava páky, prší, furt prší, posily z vedení Kooperativy

 

foto/_0000006213.jpg
Než odjeli kluci na rozcvičku, tak sem se stavil u Hollošáka pro lanka - dělal sice drahoty, ale pak slezl z kola, a hrábnul do kufru pro obě lanka. Ještě jsem tu objímku drobátko vytunil - dal sem tam ten drát na 2x a pak postupně nasadil všechno tam kam to patří. Mezitim už přijeli kluci a mastili jsme na snídani. Po snídani jsem doladil přehazku a bylo to. Sem zvědavej kdy se to urve. Pak mě Hollošák zavolal abych si přečetl jeho sloupek do Pelotonu. Jednalo se o zhodnocení vyhlídek do nynější sezóny. Vyjde to v dalšim čísle - pravděpodobně Duben. Pak jsme měli vyjet, ale strhla se nechutná smrš deště se sněhem, tak se odjezd oddálil o hodinu. Najíždění v teple je holt prostě úplně jiný kafe než u nás na severu. Pak se to ještě protáhlo a nakonec Hollošák domluvil svačinu na 12,30 a odjezd na trénink v 13,30.

 

foto/_0000006200.jpg
Nejdřív se jelo na testovací "časovku" Je to dobrej test, na kterym se dá pěkně změřit nárůst výkonnosti během VT. Jede se určitej úsek, v tomhle případě cca 10 km, kde je namixovaná rovinka a kopec a jede se to do AnP. Na konci VT se to pojede znova a výsledky se porovnaj. Já s Honzou jsme otáčeli kluky v půlce a Mike fotil. Po časovce jsme se dneska odtrhli a jeli si svoje tempíčko. Najeli jsme 98 kiláků v průměru 26,2 km/h - jeli sme klid a do kopců to nehonili. Průměrná tepovka mi klesla na 141 - Mike měl 139 a Honza dokonce 135 a to většinou tahal. Takže dneska byl první den, kdy jsme skutečně najížděli objem. Objímka na páce drží bez sebemenšího náznaku chtíče opustit svojí pozici, takže ani neni na co se vymluvit pro zejtřejší raní rozcvičku.

 

Dnešní trasa: Pula, Banjole, Medulin, Ližnjan, Šišan, Valtura., letiště Pula, Loborika, Marčana, Filipana, Vodnjan, Pula, pak jsme si dali ještě prodlužovací kolečko do Šikiči, pak směr Medulin. asi na půl cesty sme se otočili a zpátky do Puly a pak lehce na vyjetí dom.

 

foto/_0000006208.jpg
Odhalili jsme tajnou Honzovu fintu na snižování tepů. Jede kaši, jako každej jinej, ale on u toho spí. Dostane se tak na nechutně nízký tepy a to i do delšího kopce. Zkoušel sem to chvilku taky, ale ještě v tom neumim tak dobře chodit. Musim potrénovat...hlavně, že vim jak na to - žádný brutální najíždění objemů.... prostě jen usneš na kole a je to - tepy spadnou samy.

 

Dneska přijeli i nový esa, nějaký hlavouni z Kooperativy, tak Hollošák hned nakázal slušný chování jinak konec sponzoringu a smrt. Podle toho vypadala i večeře. Takový hodný kluky už sem dlouho neviděl... Ticho, jen lehké pomlaskávání a úspěšné a spokojené pohledy na tvářích pilně a svědomitě trénujících borců dokreslovaly scénu vstupu krále a jeho družiny mezi válečníky. Masový hovna, který vzdáleně připomínaly čevabčiči a který sme dostali už podruhý, snědli skoro všichni vč. mě a ještě sme dělali jak nám to náramě chutná. Doufám, že to nějak samo přejde, bo sem se v tom tichu nemohl ani pořádně vysmrkat a o prdění a krkání ani nemluvě. Dneska sme dostali kalnou vodu k pití a hlášky o výtečné kuchyni po druhé dávce masových knedlíčků dostávají drobné trhlinky. V každym případě jídla je stále dost a dá se jíst, takže není důvod k hromadným stížnostem.

Jo a ještě jednu věc k tepákům. Jestli se budete někdy rozmešlet mezi Polarem a něčim jinym, tak se nerozmejšlejte. Polar má jako jeden z mála (o ničem jinym stejně nevim) kódovanej přenos signálu. Znamená to, že vám měří vaše tepy a né nějaký smyšlený průměry tří lidí z vašeho okolí. Např. já měl dneska maximálku 229 a i když si myslim, že tepu dost, tak takhle v prdeli nejsem. Nechápu, proč ani u nejdražších špičkových computerů jinejch značek nedělaj kódování signálu. Narážím především na HAC4, kterym je vybavená Kooperativa - je to fakt špičkovej tréninkovej nástroj a záznamník tepové frekvence s možností přehrání a analízy v PC, ale když to žere půl tréninku tepy borce vedle vás, tak je ta celá paráda k ničemu (pokud netrénujete sami). Tenhle problém se ale týká všech nekódovaných sporttesterů. Já mám Sigmu za 1600,- a Mike má právě HAC4 v jednu chvíli jsem já měl jeho a on moje tepy...což hovoří za vše.
No je čtvrt na jedenáct a sem celkem stahanej takže du do hajan, zejtra opět rozcvička (10 km) na lačno v 8.00.

 

foto/_0000006190.jpg
foto/_0000006191.jpg
foto/_0000006200.jpg

 




3. 3. 2006 - prší, zrušenej tacháč, dokonalá večerní příprava

 

Ujeli jsme 103km, převýšení 756m, průměrná rychlost 26 km/h, průměrná tepovka 142.

 

Trasa: Pula, Fažana, Vodnjan, Bale, Rovinj, Žminj, Svetvinčenat, Vodnjan, Pula

 

foto/_0000006232.jpg
Dneska byl ten nejkrásnější den celého tréninkového tábora. Začlo pršet až těsně před tím, než jsme vyjeli. Opravdová průtrž se strhla těsně 3 hodiny před koncem tréninku. Prdel sem měl v suchu skoro půl hodiny a boty se mi totálně promočily až 5 minut na to. Když mi přestal fungovat tacháč, což se prostě stává, když ho potopíte na více jak 4 hodiny pod vodu, tak jsem ho odcvaknul, profouknul kontakty a v momentě, když jsem ho dával zpátky, jsem trefil kanál. Vypadnul mi z ruky, odpadl na koleno, odrazil se a odlétl do silnice. Zastavil sem u kraje a sledoval bezmocné počínání mojí Sigmy. Byla tak promočená, že se ani nehla. Dvě auta jí minula, ale třetí, červená Mazda 323, jí dostala pravým předním kolem. To už sem nevydržel a vkročil do vozovky, razantním gestem zastavil rozjetou kolonu vozů a zachránil tak svého nosiče osobních dat. Sigma měla prasklý sklíčko a odcvaknutej jeden kontakt. Po vysušení ale fachala opět jak víno. Základy tréninkového tábora začaly dostávat trhlinky po večeři, kdy jsme si jako obvykle dali jedno kafčo a chystali se jít na kutě.
Hollošák na nás mrknul, usmál se zvláštním pohledem drtiče talentů a pronesl tradiční větu. „Nedáte si skleničku vína?“ Na naše rozhodné odmítnutí, které jsme pronášeli již napůl oblečeni. reagoval odzbrojujícím dodatkem. „Sedněte si zvu Vás“ . No tak jednu by sme dát mohli né… Víno bylo hnusný a drahý, ale jeho chu se vylepšovala přímo úměrně vypitému množství. Třetí rundu už servírka donesla ve džbánku a já už si pamatuju jen roztažený prsty na pravý ruce Hollošáka, když objednával další plný džbánky. Nutno říct, že se tam probírali asi dost zajímavý věci a strašně mě mrzí, že sem to všechno vyhodil z toho ohromnýho okna co sem dostal.

 

foto/_0000006226.jpg
Když jsme se vrátili, tak podle fotek, co sem našel druhej den ve foáku se děly na pokoji celkem zajímavý věci. Všechny hadry sem měl totál promočený, Mike asi vypadnul ze sprcháče a při tom strhnul stolek s hrníčkama, který se rozšvihaly o dlažbu. Těžko říct, jestli vypadnul sám, on si to sám nepamatuje. Na památku mu zůstalo na pravym stehně jelito. Už jsem spal, když jsem slyšel ohromnej rachot v koupelně. Du se tam podívat, otevřu dveře a ze sprcháče vyletěla ruka se sprchou, totál mě to zlilo, tak sem se rozhodnul jít to prozkoumat, vlítnul sem tam a narazil na Hollošáka. Ten začal pištět, bleskově ze sebe smyl zbytkové mějdlíííčko a vypadnul ven. No pak už sme šli doufám spát.

 




4. 3. 2006 - opice, vytrpěný trénink 130 km, kafe ve Zdminji

 

Ujeli jsme 130 km, převýšení 961m a průměr 25,6 km/h, já měl průměrnou tepovku 139, což je pořád o 5 tepůvíc než Mike a Honza.

 

Trasa: Pula, Banjole, Medulin, Šišan, Muntič, Loborika, Marčána, Barban, Žminj, Kanfanar, Rovinj, Bale, Vodnjan, Pula

 

foto/_0000006227.jpg
Po včerejší přípravě nikdo není schopen vstát, natož jít na rozcvičku - Mike sice klasicky ve třičtvrtě na osm zahlásí „Rozcvička“, ale nikdo se ani nehnul. S žaludkem na vodě odcházíme stěží v devět na snídani. Moc jsem toho nesnědl, ale zato dost vypil. Po snídani pokračovalo doplňování tekutin na plné obrátky a do odjezdu, kterej se z nepochopitelnejch důvodů posunul dneska až na 12 hodinu, jsem vypil 6 bidonů vč. jednoho šumivýho Aspirinu od Hollošáka.
Trénink jsme začali opět sami vskutku zlehka, tepali jsme lehce kolem 120-130 asi půl hodiny a nemohli jsme se rozjet. Pak se to trochu srovnalo, ale futr sem krkal vinný říhy a zlehka se mi točila hlava.
Na 30 kiláku mi ale drsně seklo. Vyndal sem z kapes všechno co sem vezl a začal přehodnocovat situaci. Sežral jsem jednu plastelínu od Enervitu a tatranku, zapil to jonákem a doufal, že dojedu domu. Kluci vypadali v pohodě a plánovali 140 km. No řek sem si, že chvilku pojedu ještě s nima.
Mika začla naštěstí bolet hlava asi na 60tym a Honza už taky nevypadal dobře. Zastavili jsme v Žminji na kafe. Počasí je pořád krutě nevyzpytatelné, proto sem měl na sobě preventivně oblečenou pláštěnku a díky tomu jsem byl promočenej na žmach. Když sem jí sundal, tak ze mi z rukávů kapal pot. U kafíčka jsme zkrátili trasu vynecháním Poreče a nasměrovali to přes Rovinj rovnou domu. Bylli jsme celkem jetý - mladý najeli 150 a rakety kolem 200 kiláků.
Obě skupiny lehly na stejném železničním přejezdu, ale nikomu se nic krom odřenin nic nestalo.
No v tom stavu co jsme dneska byli je 130 celkem slušnej výkon. K večeři bylo po třetí kuřecí maso s bramborama. Po večeři bylo točený pivánko Karlovačko, pak doma ještě jeden Gambáček, druhá lehká večeře (lanšmít s chlebem a cibulí) a totál strhaný jsme mastili na kutě.

 




5. 3. 2006 - Den volna - regenerace, smotka Ňumiho s Burákem, furt cedí, na picu autem

 

foto/_0000006233.jpg
Rozhodli jsme se vynechat snídani v kolibě a udělali jsme si dobrou baštu. Mike zajel pro chleba do pekárny. S tim sucharohumusem třídenním dlouhovydžtátorskym, kterej nám cpou každej den se tenhle chlebíček nedal srovnat, i když ani tenhle se nedá vzáleně přirovnat k čerstvýmu českýmu chlebu.
Udělali jsme si plnou konev čaje a kafe. Marmoška, sýr, sladký pečivo, esíčka - všeho dostakek ba dokonce přebytek. Takhle začíná pěknej den regenerace.
Hollošák jede pro Buráka a pro Ňumiho. Chytli se ródlama a šli k zemi. Burák vodlítnul do pravý škarpy a Ňumi jel po zádech do protisměru. Málem ho ještě sundalo protijedoucí auto. Má naraženej a sedřenej bok a sedřenej loket. Za 3 neděle jede s Havlicí (Pavla Havlíková) na akademický mistrovství světa, takže ideální příprava. Burák má zrušenou páku a přední kolo jinak materiál v poho. V tomhle provozu měli z pekla štěstí.

 

foto/_0000006229.jpg
Furt cedí. Chceme vyrazit na lehký kompenzační 2 hoďky, ale do tohodle marastu, ze kterýho budeme mít promočený prdele se nikomu nechce. Máme to už vyzkoušený z tréninku - je to odporný. Tak žereme, poleháváme a čekáme na konec deště.

 

Nakonec se balíme a jedeme se mrknout do města autem. Pula je cikánský město bez jakýhokoliv řádu. Půl hodiny jsme hledali restauraci, kde by sme se mohli najíst. Když jsme na něco narazili - i kousek od centra - tak to byla zahulená špinavá putyka plná týpků s vražednějma pohledama. No děs a hrůza, na dovolenou by mě sem nikdo nedostal. To město nemá v podstatě fungující centrum a i když velikostí připomíná okresní město, nic tady není. Možná se to srovná až najedou turisti, ale teď začátkem března je to smrt. Při projížďce po pobřeží minulej volnej den, jsme nenarazili na pobřeží na pláž. Nechápu proč sem ty lidi vůbec jezděj, když o 300 kilometrů níž - Zadar, Makarská riviera... je to uplně o ničem jiném. Jak kultura v restauracích, tak chování k lidem či upravenost měst a přitom za stejný peníze.
Zalezli jsme teda do Picerie, která vypadala jakž takž, ale nezakouřená žrádelna je prostě luxus, kterej v Pule asi nenajdeme. Pica ale byla výborná a dost velká, už v normální velkosti. Nedávejte si velikost Jumbo, pokud nemáte fakt cca 3 denní hlad, bo si takovou porci ani nedokážu představit. K pice jsme si dali Karlovačko. Pizzy stály od 20 - 35 kun a pivko 10, takže ve třech jsme tam nechali cca 120 kun. Hned z Picerie, jsme jeli na večeři, kde nás dneska opět překvapily čevabčičí hovínka s hořkým salátem. V rámci nabírání váhy, jsem to sežral vč. palačinkovýho nášupu. Pak na pokoj a pro mě noc končí v 1:30, když mě kluci donutili vypnout NFS.

 




6. 3. 2006 Snídaně na pokoji, časovka, objevitelská, prošláplá zeď a další demoliční kousky

 

Ujeli jsme 108 km, převýšení 914m a průměr 25,1 km/h, já měl průměrnou tepovku 144, ale dneska sem byl víc na špici a dost fičelo.

 

Trasa: Pula, Banjole, Pomer, Medulin, Laborika, Marčana, Bateli, kolem Barbanu, Melnica, Petehi, Cere, Gržinj, Svetvinčenat, Vodnjan, Pula

 

foto/_0000006236.jpg
Dneska jsem opětovně vynechal rozcvičku, prostě nejsem schopnej vstát. Po snídani, kterou jsme si tentokráte opět dělali radši sami, abysme nemuseli tahat domu moc žrádla, jsme vyrazili na druhou část Conconiho testu, kde Honza opět točil borce v půlce a Mike a já sme fotili. Byla kosa, klepal sem se zimou a foualo, navíc sem měl rukavice, takže půlka borců má luxusní fotku zad, nebo asfaltu. Kdo zná pojem autofocus a jeho využití ve sportovní fotografii tak ví o čem mluvim. Potom sme se opětovně vydali na sólovou jízdu. Dojeli sme Ńumiho, kterej se po tý včerejší smotce nemůže pořádně hejbat. Prej dá hoďku a pojede dom. No tak my sme to louskli už známou cestou na Medulin, Marčánu a před Barbanem jsme uhli do leva na Bateli. Je tam krásná cesta bez aut. Tak nějak sme to směrovali podle slunce našim směrem a vyšlo to.

 

foto/_0000006257.jpg
Napojili jsme se na cestu na Zminj.Nechali jsme se inspirovat objevitelskou a před Zminjem jsme uhli v Benčici na Svetvinčenat. No škoda, že jsme tyhle uličky objevili až teď - je to uplně bez dopravy a po hodně slušnym asfaltu, navíc nádhernou zvlněnou krajinou. No dalo by se to tady namotat v podstatě všechno po těhle malejch cestičkách, akorát je na to potřeba trochu času.
Občas se totiž stane, že cesta v mapě značená jako silnice je jen polní štěrkovka - sice vede na kýžené místo, ale se silničkou si na ní člověk dvakrát neužije.
Hned po dojezdu jsme jeli přímo na svačinu a po sváče a sprše jsme jeli do obchoďáku nakoupit pár dárků. Pak dom, véča a na kutě bo, sme po tom dnešnim větru drobátko ušlapaný.

 

foto/_0000006283.jpg
Jooo jedna perla - mlaďoši drobátko prošlápli sádrokartonovou zeď a to rovnou na dvou místech. Majitelka to sečetla ještě s pár dalšíma drobnostma, jako zrušená židle, vytržená parketa či ručník od voleje na 2,135 KN což je slušná porcička. Kluci se na to složili a dotlačili to po večeři Hollošákovi. Piko, to by byla slušná kalba, za ty prachy.

 

Jo večer se mi nějak nemohlo usnout, takže sem se sebral a šel dolu na kus řeči k Hollošákovi – vykysli sme tam do půl druhý a vyžunkli láhev rumu a protože nejsme ochmelkové, tak sme to naředili půllitrem Coly

 




7. 3. 2006 Objevitelskej den, hrubej cyklokros, Masa, Limski Kanál, POREČ, dorazila Havlice

 

Ujeli jsme 130 km, převýšení 1034m a průměr 24 km/h, já měl průměrnou tepovku 138 a Mike 126 - to je peklo

 

Trasa: Pula, Fažána, Peroj, Batvači, cesta do Bale, Bale, Limski kanal - Lim, nad ním do leva na Kloštar, Flengi, Vrsar, Puntana, Poreč - zpátky jsme jeli to samí, akorát v oblasti kolem Batvači jsme jeli jinou polňačkou.

 

foto/_0000006291.jpg
Jó dneska byl brutus objevitelskej den. Cíl zněl jasně. POREČ. Jednou jsme tam nedojeli kuli počasí a po druhý kuli neprofesionálně odvedené noční práci u baru.
No takže jsme vyjeli směrem na Fažánu, kde se Kooperativa pravidelně smotává a od týhle cesty jsme byli odrazováni. Za fažánou jsme jeli na Peroj, kde byla brutus totál demolišn ekšn. Celá obec byla rozkopaná, pokládali tam kanalizaci, elektriku a ostatní sítě. Nechali nerozkopanejch jen pár uliček bez značení a tak se nám povedlo poměrně snadno, uhnout z cesty, která měla být původně asfaltová na přespolní zkratku a jelikoš jsme kluci pevných zásad a vracet se zpátky nepřipadalo v úvahu, pokračovali jsme furt pryč. Cesta byla sice horší, ale o to delší. Její kvalita se každým kilometrem měnila a to stále k horšímu. Z mojeho soustředěného pozorování přeskakování tenkýho silničního pláště po hrubejch šutrech mě náhle vytrhlo zvíře velikosti menšího koně co vyběhlo u roští.

 

foto/_0000006284.jpg
Sem se lekl, že mi málem povolil svěrač a hledal sem flek kam sebou říznu. Byla to mega chorvatská ovce s kámošem. Ale fakt kus, prostě malá kráva. Pak jsme jeli ještě kus po tom tankodromu a Honza narazil na dvě prostřílený auta. Cesta pro parádní bikink končila v Batvači, kde jsme se napojili na nádhernou novou asfaltku po který jsme dojeli až na cestu do Bale. Před Limskim kanálem jsme narazili na maséra Dukly Praha - Vojtu Staňka, kterej se byl projet. Vyjeli s Duklou z Poreče směrem na Pulu a za Bale ho vysadili z auta s tim že si to dojede na hotel, než si kluci objedou trénink. No tak jsme ho dorazili a začli kecat - Vojta je z Český Lípy což je kousek ode mě a tak máme pár společnejch známejch. Navíc masíroval pár známejch hnátků a dost pěkně o tom umí povyprávět, tak jsem se až do Poreče nenudil.

 

foto/_0000006288.jpg
V Poreči sme spolu dali kafčo, já si na něj vzal kontakt a až bude mít chvilku času, tak dáme do hromady report jak o Dukle, tak o práci profesionálního maséra v profesionálním mančaftu. Dukla bydlí v Poreči ve slušnym hotelu a maj krom švédskejch stolů k dispozici bazének. No i Poreč je nesrovnatelně hezčí město než Pula - jenom se to projevuje i na ceně...
Zpátky jsme jeli v podstatě to samý, akorát jsme se stavili na vyhlídce u Limskiho kanálu a pak jsme si ještě zajeli drobátko jinou trasu našeho cyklokrosovýho kousku. Tentokráte prostě jedeme parádní asfalt, kterej najednou končí a začně klasická Chorvatskohliněnkovápenkatá cesta - je to jako by se jelo po betonu s dírama a občas, když nemáte nad kolem plnou kontrolu vyjede zpoza zatáčky auto. Je to buď mega vrak z předválečný éry - to řídí slepý děda s babkou v zádu a s kozou vepředu, nebo vytuněnej golf, kterýho pilotuje borec typu Enzo Ferrari - řídí se zákonem o zachování rychlosti pomocí dodržení ideálního průjezdu zatáčkou, bez ohledu na odstranitelné - mobilní - překážky.
Silnice sice nebyla tak dramatická jako dopoledne, ale na silničku nic moc - Mike vezl svoje nový campy kola, tak sem se těma ránama docela bavil. Jak já se těšim domu na bika...
Díky našim výletům jsme na pokoj dorazili kolem půl šestý, pak jsme se jen vykoupali a šli na večeři. Po večeři pivko a mezitim Hollošák přivezl Havlici - Pavlu Havlíkovou, která je momentálně naší čerstvou a jedinou zahraniční profesionálkou. Je to uplně nová informace a s Pavlou dáme samozřejmě rozhovor.
Na pokoji jsme dali ještě dorážku, kterou výborně připravil Mike - špagetky se spešl zbytkoidní omáčkou a celkem vyšavený deme spát.

 

foto/_0000006296.jpg
foto/_0000006292.jpg
foto/_0000006307.jpg

foto/_0000006290.jpg

 




8. 3. 2006 Poslední trénink, balení, nádherné azuro, domů

 

foto/_0000006313.jpg
Dneska je odjezd, takže i režim je speciální.
Vstáváme o hodinu dřív a opět baštíme doma, vyjíždíme v 9,30 a dáváme vesměs známý cesty v okolí Puly - najeto 85 km, v průměru 27.5 v tepech kolem 130. Ve skupině to prostě jede jinak, ale jsem rád, že sme si jezdili sami. Když jsme jeli sami, tak jsme byli spíš furt v tepovym pásmu - ve skupině na špici dřeš a pak se flákáš. Průměr je stejnej, ale výsledky jiný.
Po tréninku balíme věci a deme na svačinu - dneska se udělo nádherně - azuro bez mráčku.. prostě k smíchu.
Podle zpráv, který docházely, prej doma vytrvale sněží, takže přijedeme dom a hurá na trenažéry. Už se těšim.

 

foto/_0000006317.jpg
foto/_0000006323.jpg
foto/_0000006320.jpg

 

Se smíšenými pocity opouštíme Pulu a jedeme směr Čechy. Najeli jsme tady kolem litru, takže to celkem jde. Škoda, že to počasí nebylo lepší, ale podle zpráv z venku to bylo po celý Evropě podobný, místy i horší.

 

foto/_0000006328.jpg
foto/_0000006330.jpg
foto/_0000006331.jpg

 


 

Letos mi nějak chybí motivace pro další závodění, takže uvidíme co nový rok přinese, ale najíždění v teple je nedílnou součástí tréninku každého čecha, který by rád stoupnul na bednu. Loni jsem si to ověřil. Zároveň je dobrý na soustředění vyrazit s někym, kdo už má nějaký skušenosti, aby jste čas strávený na kole využili skutečně pro svoje zlepšení.

 


 

Odkazy:

 


 

Kompletní fotogalerii najdete, když kliknete na některou z fotek.

 



 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 3.14   images/ga_count.png 1212

Výcvikový Tábor s Kooperativou - Chorvatsko 2006 - Pula

TitulekAutorDatum
Palec nahoru!Martin Bali-Jenčík18.03.2006 10:12:26
images/line1.gifRe: Palec nahoru!Jiří Waldhauser18.03.2006 10:47:47
mrskat se da i tady!!!Anonym17.03.2006 22:02:19
images/line1.gifRe: mrskat se da i tady!!!Aleš Gregor17.03.2006 23:11:24
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: mrskat se da i tady!!!Báža21.03.2006 10:23:12
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: mrskat se da i tady!!!Aleš Gregor22.03.2006 11:57:01
Píšeš pravdivě,Jiří Waldhauser17.03.2006 17:07:14
images/line1.gifRe: Píšeš pravdivě,Aleš Gregor17.03.2006 20:08:16
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Píšeš pravdivě,Pavel Kozlík17.03.2006 20:20:50
DefektPavel Kozlík16.03.2006 21:04:12
images/line1.gifRe: DefektAleš Gregor16.03.2006 22:41:11
TepyPavel Kozlík16.03.2006 08:49:18
images/line1.gifRe: TepyAleš Gregor16.03.2006 09:31:48
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: TepyPavel Kozlík16.03.2006 10:29:37







Š Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 14
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif