3.ročník Kudrnovské 24 hodinovky na běžkách

01.03.2010 - Tomáš Bek

Již od loňského ročníku Kudrnovské 24 hodinovky na běžkách, kde se mi podařilo vyhrát v kategorii jednotlivci, jsem byl pevně rozhodnutý, že se tohoto závodu opět velmi rád zúčastním. Velké zkušenosti jsem získával v průběhu minulého roku v seriálu 24 hodinovek na horských kolech.Před vánocemi napadl sníh a já jsem se tak po delší době dostal na běžky a lehce se sklouznul v Jizerských horách.Koncem roku přišla velká obleva, aby pár dní po novém roce zastihla celou naší republiku vydatná sněhová nadílka.Já jsem si mezitím prodělal lehčí „virózu“ a od 10. ledna se začal připravovat na nadcházející cyklistickou sezónu a také na 24-hodinovku na běžkách, jejíž termín byl pro tento rok naplánovan na 20-21.února opět na Paprsku v Jeseníkách. Za půl druhého měsíce se mi podařilo najezdit na lyžích necelých 1000 kilometrů volnou technikou.

V pátek odpoledne po práci jsem vyzvednul moji drahou polovičku Petru a vyrazili jsme směr Staré Město pod Sněžníkem, kde jsme měli zamluvené ubytování před závodem. Petra se mnou vyrazila na tuto vytrvalostní akci jako podpora. Cesta do pensionu proběhla v pohodě, akorát nás malinko zaskočil déšť na Staroměstsku, ale uklidňovaly mě dvě věci- závod startuje až v sobotu v 11 hodin a horský hotel Paprsek je minimálně o 600 výškových metrů výše než naše dnešní nocležiště.Spíš jsem byl lehce nervózní z toho, jestli budu poslední noc před 24-hodinovkou dobře spát, zvlášť, když si vzpomenu, že poslední noc před loňským ročníkem Kudrnovské „čtyřiadvácy“ jsem téměř nezamhouřil oko.

Naštěstí jsem se v sobotu probudil sice brzy ráno, ale alespoň jsem se tak 5 hodin v kuse vyspal. Sbalili jsme si věci, v klidu posnídali a po půl deváté jsme vyrazili směr Paprsek. Na konci vesničky Hynčice jsme nasadili sněhové řetězy, jejichž montáž už jsme měli perfektně nacvičenou z nedávné doby, kdy jsme byli na Paprsku lyžovat. Za drobného poletování sněhových vloček jsme ještě jen tak tak zaparkovali před horským hotelem, abychom vynosili „náš“ proviant a lyže do temperovaného velkého stanu, který byl vyhrazený pro účastníky závodu a především sloužil k odložení jejich věcí, převlékání se a odpočívání.Oproti loňsku tu byla malá změna a ta, že jsme si museli všichni účastnící vyskládat věci do jednoho rohu a všechny lavice a stoly k sezení nám byly plně k dispozici až od 16-té hodiny. Stan totiž slouží jako horské bistro pro širokou veřejnost. Vzápětí jsme se šli s Petrou odprezentovat do prostoru startu a k cíle k velké tabuli se jménama závodníků, kde se mimo jiné zdravím s jedním z organizátorů- Ondrou Formanem. Po prezentaci se potkáváme s vítězkou celého seriálu bikových 24 hodinovek v roce 2009 – Lucií Zrnovou.Vedle Lucie prohodíme i pár slov s její soupeřkou Danielou Chlíbkovou, která loňskou „24“ tady na Paprsku vyhrála v kategorii ženy jednotlivkyně. Za chvilku se ještě zdravíme s Janem Bulínem, který pro změnu vyhrál poslední ročník bikových 24 hodinovek v kategorii muži sólo do 40 let.

Již měsíc dopředu jsem celkem bedlivě sledoval startovní listinu na stránkách C.K. Kudrna. Pár dní před tímto závodem se na ní objevil právě i Jan Bulín alias „Bulda“ a já jsem si jenom pomyslel a pak i nahlas řekl – „a sakra to bude obrovský soupeř pro mě“. Ovšem já se jen tak nevzdávám a do závodu jsem šel s jasným cílem- obhájit loňské prvenství a pokud možno najet více kilometrů než loni. Nijak z míry mě nerozhodilo ani to, že si Bulda a Lucka dovezli asi 4 páry lyží a 4 páry holí. Já jsem měl nachystanou úplně stejnou výbavu jako loni- jediné skateové lyže, combi bězecké boty a turistické holeJ. Podle předpovědi počasí na víkend jsem volil jako podkladový vosk univerzál cold od swixu a na to červený lf též od tohoto výrobce vosků.Co se týče jídla, tak jsem nic extra nevymýšlel a spoléhal jsem se na tašku sladkostí v podobě čokoládových tyčinek a sójových suků. V proviantu nechyběly banány, jako hlavní jídla ovesná kaše a doma připravené zapečené těstoviny se sýrem a rajčaty. Co se týče pití, volil jsem svůj ionťák ředěný sladkým čajem z várnice, který byl pro všechny závodníky k dispozici. Z doplňků jsem měl pár tyčinek a pár gelů-toť vše. V půl jedenácté proběhla rozprava závodu a tratě, které se ujal samotný otec myšlenky uspořádat 24 hodinovku na „běžkách“ a jeden z hlavních pořadatelů a organizátorů – Michael Pokorný. Lehce mě zaskočila změna okruhu, jelikož jsem si myslel, že se pojede ten samý okruh jako loni. Opak byl však pravdou a tak letošní okruh vedl úplně na druhou stranu směrem přes Palaš.Délka jednoho kola byla 4,1 km a převýšení kolem 60 metrů.

V půl dvanácté se vydalo kolem 40 závodníků na seznamovací první kolo. Jednotlivců a jednotlivkyň startovalo letos 21, zbytek tvořili závodníci jedoucí v dvou až čtyř členných týmech. Hned od začátku se začalo jet na čele v celkem ostrém tempu, které začal udávat sám Bulda. Nejprve jsme vystoupali mírně nad Palaš, kde odbočoval okruh mírně doleva do lesa, mírně z kopce, ale bruslit se muselo i z tohoto mírného klesání, či snad přesněji řečeno z mírně se svažující roviny, kterou následoval prudký asi dvousetmetrový výjezd a potom rovina až mírné stoupání až na úroveň hranice s Polskem. Odměnou byl potom krátký mírný sjezdík, kde se závodníci rychlejší, či více vepředu potkávali s těmi pomalejšími nebo také rychlejšími a o velký kus dopředu. Nemám rád rychlé starty v ostrém tempu hned od začátku, jelikož mi trvá nějaký čas než se rozjedu do svého optimálního tempa. Bulda zato ovšem vzal celkem z „vostra“ hned od začátku a začínal si vytvářet postupně náskok, který asi za 3 hodiny zvýšil už o více než o kolo. Já jsem se ho snažil držet, abych potom lehce zvolnil a jel si svoje. Říkal jsem si, že za sebou nemáme ještě ani 6 hodin a závod bude ještě dlouhý a jezdil jsem si ve svém tempu. Buldovi se podařilo odskočit ode mě na dvě kola a kousek a potom už se jeho náskok nezvyšoval. Výborně jezdila Lucie Zrnová i Daniela Chlíbková, též Zdeňka Tvrdá a Michael Pokorný. Závodníky v družstvech jsem nějak neřešil a můj názor na 24 hodinovky je jasný – je to především závod jednotlivců.

Petra coby moje podpora fungovala naprosto bezchybně a byla pro mě opravdovou podporou. Též byla plně k dispozici i Buldovi a Lucii Zrnové. Já jsem se snažil do sebe cpát pořád něco sladkého, potom přišla chuť i na housku se sekanou, ale dostával jsem jí do sebe teprve po 4 hodinech závodu velmi těžko. Prvních pár hodin závodu drobně sněžilo a okruh byl měkký a občas se to i trochu bořilo, ale po čase se kolo ujezdilo a já jsem si našel ideální stopu pro sebe a své bruslení.Pravdou je, že lyže mi moc nejely, ale i přes nabídku Lucie a jejich lyží jsem to neřešil a jezdil a jezdil. Ještě před setměním jsem do sebe nacpal rychle ovesnou kaši s hrozinkami, kterou mě Petra připravila. Fungovalo to tak, že jsem při průjezdu prostorem startu a cíle vždycky Petře řekl, co si dám příští kolo a tak to fungovalo i po celý závod. Pití jsem si vozil v camelbacku a když mi docházelo, jenom jsem za jízdy Petře dal prázdný camelback, abych ho měl do příštího kola nachystaný v poměru ionťák-čaj-jaký jsem si přál. Večer se vyjasnilo a jízda pod oblohou s hvězdami, měsícem a s čelovkami měla svoje nezaměnitelné kouzlo. Trať byla už celkem tvrdá a jak přituhlo tak i lyže mi jely rychleji, alespoň tedy z mírného kopečka. Kolem půlnoci jsem dostal chuť na těstoviny a také mě velmi potěšila pro mě velmi překvapivá informace od Petry, že Bulda šel spát.Tahle informace mě nakopla, ale zároveň jsem si řekl, že nemá cenu bláznit a pojedu si pořád svoje tempo. Přál jsem si, aby Bulda spal alespoň dvě hodiny. Asi ve 3 ráno jsem měl na Buldu náskok už asi 3 kola a tak jsme zavítali společně s Lucií Zrnovou do stanu, kde seděl zkroušený a unavený Bulda a odpočívalo spousta dalších závodníků. Zeptal jsem se Buldy, jestli bude pokračova a on, že už dnes nepojede, že mu není dobře. Pojedl jsem výborné těstoviny, vzal si teplejší rukavice a vydal se s Luckou asi po půl hodině zpátky na trať. Do camelu jsem si dal energetický nápoj shock s teplým čajem a šel do dalších kol. První dvě kola jsem rozjížděl pomalu a spíš jsem se snažil zahřát, jak jsem byl trošku zhýčkaný z temperovaného stanu. Noc utekla celkem rychle a začalo se pomalu rozednívat. Potkali jsme se opět s Luckou a jeli asi dvě kola spolu, abychom rozednívání strávili takovou menší pauzou v temperovaném stanu.

Na Buldu jsem měl náskok už 9 kol, když jsme se společně s Lucií vrátili téměř po hodinové pauze zpátky na trať . Lucka měla na Danu Chlíbkovou náskok asi pěti kol, který si udržovala. Daniela jezdila výborně, ale to co předváděla Lucka, to bylo neskutečné. Já už jsem jezdil po snídani-(zbytek těstovin a především vývar) z posledních sil a na Lucku měl náskok už jen dvě kola a tak jsem potom jezdil s Luckou.Žaludek už jsem měl tak stažený a prázdný, že už jsem do sebe dostal tak akorát gel a organismus byl tak vyčerpaný, že vyjet i menší stoupání byla otázka morálky a síle vůle. Jaké bylo další překvapení, když se na trati objevil Bulda. Bylo to jako, kdyby vstal z mrtvých. Petra mu doporučila vývar, Bulda ho do sebe kopnul a začal jezdit jak čert, dokonce rychlejší časy než, když závod začínal. Lucka mě stáhla ještě o kolo a nakonec skončila krátce po desáté dopolední. Honza Bulín i přes mohutné tempo mě stáhnul o dvě kola. Do konce závodu zbývala hodinka a čtvrt a bylo nereálné, aby mě Bulda dotáhnul a tak jsem byl rád, že už jsem nemusel jet třeba ještě dvě kola. Posledních 10 kol už jsem jel opravdu jenom silou vůle,ale dokázal jsem to, do čeho jsem šel od začátku závodu. Podařilo se mi obhájit loňské vítězství, když jsem najel 59 kol, která se rovnala ujeté vzdálenosti- 241,9 km. Neskutečného a famózního výsledku dosáhla Lucka, která ujela jen o jedno kolo méně než já.

Než bylo půl dvanácté a oficiální konec závodu, stihli jsme s Luckou teplou sprchu a s Petrou sbalit a odnést věci do auta. Potom jsem si dal na srovnání žaludku teplou polévku, Petra borůvkové knedlíky,z kterých jsem si dal poslední sousto a pak už jsme čekali na vyhlášení výsledků a těšili se na ceny. Jak jsem již psal, tak výsledky družstev mě nějak moc nezajímají a tak to dopadlo na nejvyšších místech v kategorii sólo jezdců, tak, že na třetím místě stanuli „žena“ ošlehaná větrem z hor- paní Zdeňka Tvrdá a Lukáš Mazák. Na druhém místě Daniela Chlíbková a Honza Bulín-nakonec ujel 55 kol a dle jeho slov si po ránu ještě pěkně zajezdilJ. A první místa ještě jednou pro pořádek Lucie Zrnová a Tomáš BekJ. Za první místo jsem obdržel krásnou pamětní trofej s havranem lyžníkem, medaili, pamětní glejt s počtem ujetých kilometrů, láhev kvalitního moravského vína a s Luckou jsme měli právo si jako vítězové první vybrat z cen, rozložených po zemi. Vzali jsme si oba krásné windstoperové outdoorové vesty od Tilaku.

Po vyhlášení výsledků jsme se pomalu rozloučili s o ostatními účastníky a vyrazili ke svým domovům.Mě čekala ještě pilotáž auta domů, když se naše dvojčlenná posádka rozrostla dočasně i o Michaela Pokorného, kterého jsme s mezipřistáním na kafe a pokec u kamarádky Slávky Špačkové v Červené Vodě svezli do Rybné u Žamberka, abychom v pohodě dorazili do Pardubic asi kolem 19 hodiny a spokojení a utahaní padli za vlast.

Na úplný závěr bych chtěl moc a moc poděkovat mojí přítelkyni Petře Urbanové za vynikající podporu v celém průběhu závodu, též za fotky. Janu Bulínovi a Lucii Zrnové za skvělé závodění v té nejlepší a nejférovější podobě, stejně tak i všem ostatním účastníkům závodu za skvělý zážitek a atmosféru a v neposlední řadě velký dík patří samotnému pořadateli – cestovní kanceláři Kudrna, s kterou v současné době trávím aktivní dovolenou-Běžkování v Dolomitech. Již nyní se těším na 4.ročník Kudrnovské 24 hodinovky.

Kompletní výsledky závodu
Foto:Petra Urbanová