Výlet na Salzkammergut Trophy 2010 aneb sádra na 6 týdnů

19.07.2010 - Roman Stibinger

Všechno začalo v pátek 16.7. 2010 ve dvě hodiny ráno vstáváním. Ve tři jsem již seděl jako pasažér v dieselový Oktávce RS, která měla na střeše upěvněné 3 biky (Jirky Horkého, Luboše Budíčka a moje) a v zavazadelníku tašku s věcma. Tašku jsem den předem redukoval co to šlo a mít toho víc, tak nevím, kdo by mě ty věci odvezl a to má Oktávka Combi pořádnej kufr. Roman Horký ve svém Mondeu kombi měl celou rodinku včetně Natálky, na střeše svého „Spešla“ a kufr taky pořádně plnej. Vyrazili jsme směr Praha, České Budějovice, Dolní Dvořiště, Linz a do Bad Goisernu jsme dorazili kolem desáté dopolední. Vzhledem k Lubošově plynulé němčině nebyl problém se s organizátory dohodnout u vjezdu do kempu (poblíž fotbalového hřiště) kde postavit stan, kolik „Éček“ zaplatíme a podobný nutný záležitosti po příjezdu. Černí koně, Oceloví letci, Paklíci a spousta dalších Čechů už v kempu dávno byli i od začátku týdne a počasí slibovalo parádní den.

Bylo dusno a po postavení stanu jsem se šel projet. Trocha to v Bad Goisernu znám, již jsem tam byl a proto jsem poznával některá místa. Po lehkém obědě mi Roman, Jirka a Luboš „ujeli“ na výlet kolem jezera Hallstatter See, ale bylo to spíš o špatné dohodě času. Jel jsem za nimi, ale jezero jsem neobjel. Potkal jsem v dresu Černých koní Jirku Kalu a dojel jsem „jen“ do Obertraunu. Tam jsem se otočil a stejnou trasou přes Lahn, Hallstatt a Steg jsem se vrátil do kempu. Cestou jsem opět jako před lety obdivoval nádhernou přírodu, Hallstatt jako malebné městečko a samo jezerní plochu, ve které se „cachtalo“ spousta lidí. Parádní den říkám si, ale když jsem se vrátil do kempu, našel jsem tam Jirku Horkého s odřeninama a s naraženým zápěstím. Start v závodě pro nej byl zapomenut, nemohl držet řidítka. Smůla. Porozhlížel jsem se koho známého ještě potkám a náhoda tomu dala, že poblíž místa prezence jsem při „bloumání“ městečkem narazil na Tomáše Beka. Dlouho jsem ho neviděl, bylo to prima. Vyprávěl mi jak mu na počkání u DT Swiss v Goisernu vstřícný mechanik přepletl kolo a byl „natěšený“ na závod. Odpoledne jsem ho ještě vyrušil při vaření rýže a „dlabání“ melouna. V tom vedru přišel vhod. Jen zmíním, že Jirka – LETEC – Pinďák, taky „lítal“ někde na biku, Tomáš – MATES – Mastík též najížděl před „dvoustovkou“ kilometry, ale no bylo tam známých lidiček... Nezlobte se, že Vás všechny nebudu jmenovat. Takže páteční den se z mého pohledu povedl a po večerním „klábosení“ a fotkách se šlo na kutě. Noc byla teplá a bez náznaku, co se bude dít.

Ve čtyři ráno jsem zaslechl „dvoustovkaře“ (211km), kteří v 5 hodin startovali. Ráno se poté vstávalo OK a v devět odstartovali „stovkaři“ (119km). V 10 hodin startovala nová trasa 72 kilometrů a v 11 tuším nejpočetnější balík závoďáků na „padesátku“ (54km), v 11:45 trasa na 38 kilometrů a po ní ve 12:15 konečně dvacetiosmi kilometrová trasa. Pět minut po „eFku“ se na stejnou trať vydali jednokolkaři a celá „show“ byla v plném proudu. No jo, ale já mezi nimi nebyl a po pravdě jsem ani neměl v plánu na trase závodu „aktivně“ závodit. Červíček sice den před závodem „hlodal“, ale... Kolem jedenácté dopolední, poté co odstartoval Honza Nábělek (Černí koně), jsme s Luckou Kohoutovou (nebo už Nábělkovou? ) měli v plánu vystoupat na kole na Predigstuhl a pak přes sedlo na Hüttteneckalm, abychom závoďáky pěkne viděli v „horách“. Jenže ouha! Asi tak 10 minut před odjezdem, když jsem si ještě (již připravený) chtěl odskočit na celkem parádní pojízdné WC, tak se mi stalo to, že když jsem po schůdku sestupoval ven, podjela mi noha v sandálu (na bika bych si bral samo SPD tretry, ale nechtěl jsem již „pařit“ nohy) a pravý kotník se podezřele zalomil do strany. Instinktivně jsem se „skulil“ na zem na záda a po chvilce obhlížel nohu. Nějak moc to nebolelo a dalo se na něm i stát. Chjo, po chvíli „laborování“ jet, či nejet fotit jsem si nohu lehce stáhl, nazul tretry a vyrazili jsme „šnečím tempem“ do kopců nad Bad Goisernem. Lucka jezdí turisticky (ono to v tom krpálu ani jinak nešlo) a tak jsem pomalu vystoupali tuším něco přes 400 vm na Predigstuhl. Tam se mělo chvílu jít pěšky, ale to jsem již nezvládal a tak Lucka pokračovala sama. Noha v klidu nebolela a tak jsem chvílu ležel trávě, povzbuzoval borce, kteří přávě měli za sebou pěkné stoupání a občas zmáčkl spoušť. Vyfotil jsem pár borců co si to pěkně dávali, ale i těch co jeli „na pohodu“. „Horkáč“ na mě při focení vyplazoval jazyk a zajímalo by mě, jestli to bylo tím vedrem. Pak jsem se už nezeptal.

Po projetí a zvěčnění Luboše jsem nasedl na bika a sjezdíkem po asfaltu „padal“ do Goisernu. V dálce začínalo bouřit a já litoval těch, kteří budou na delších trasách do pozdních odpoledních, až večerních hodin. V kepmu jsem kotník ponořil do nádherně studeného potoka a nohu mi dokonce zběžně prohlédl člen České Horské služby, který též závodil a osvěžoval se v potoku. Měl jsem už místo kotníku pěknou „bakuli“, ale žádná modrá barva. Ta se objevila až u nás v ČR, kde mi lékaři dali „pravou“ od kolene dolů do sádry a konstatovali natržené vazy a naprasklý kotník. „Gips“ bude na 6 týdnů a místo kola budu s berlema v létě „lyžovat“. Taky sport. V Bad Goisernu se večer při „dojíždění“ závodu strhl pěkný liják, který v noci přešel v něco co neumím popsat. Stan nám skoro chvílema uletěl, ale přežili jsme to. Cesta zpět do ČR byla relativně OK, akorát za Benešovem byla frézovaná silnice a dělaly se kolony. Před Prahou při nájezdu na dálnici se opět tvořily kolony a bylo dost nepříjemné v nich čekat. Vezli jsme totiž zpět do vlasti Černého koně Jirku Kalu a každá minuta byla dobrá. Doufám, že i Luboš s Jirkou dorazili domů v pohodě a Roman Horký na dovolenou (odjížděl rovnou z Bad Goisernu) též.

Prohlédněte si těch pár fotek co jsem nafotil, ale navštívit atmosféru Salzkammergut trophy, nebo alespoň si udělat „dovolenou“ v Bad Goisernu je úplně o něčem jiném, to mi věřte.

Pro mě plyne ponaučení, že jsem možná neměl na kolo lézt, ale už se stalo. Při "šlapacím" pohybu bylo vše OK.

Seiffen je pro mě návštěvou "ohrožen", což mě mrzí. Chtěl jsem Pavla Tvrdíka, alias Robocopa Černých koní v krpálu před cílem opět povzbudit k jeho výkonu. Pavel se o Salzkammergutu vyjadřoval kladně a věřím, že i na EBM zajede parádní výkon.

Salzkammergut trophy 2010 - VÝSLEDKY