rozhovory

31.03.2011 - Patrik Pátek

foto/_0000115829.jpg
Světlá nad Sázavou – Po dlouhých devíti letech přivezla ženská cyklistka z dráhového mistrovství světa do České republiky zase cenný kov. Jarmila Machačová vybojovala v holandském Apeldoornu senzační stříbro v bodovacím závodě. Zatímco při podobném úspěchu by takové fotbalisty vítala minimálně půlka národa, pětadvacetiletá rodačka z Havlíčkova Brodu se v poklidu vrátila domů do Světlé nad Sázavou.

 

Jarmilko, jak velká byla oslava po návratu domů?
Musím přiznat, že prakticky žádná. Jsem totiž nemocná. Začalo to hned druhý den po bodovačce, kdy jsem pociťovala první bolesti v krku, k tomu všemu se ozvala rostoucí osmička, takže zatím myšlenky na oslavu nebyly. Stále jsem se ani nedostala k tomu, abych si po návratu zvládla vybalit všechny věci. Snažila jsem se spíš vyležet, ale fakt je, že první skleničku šampaňského jsem si dala až v úterý. To ale neznamená, že bych se snažila takové milé povinnosti vyhnout, takže oslava teprve bude. Teď ještě pokašlávám, ale už jsme se s holkami domlouvaly, že až dorazím do Prahy, tak pěkně posedíme. Závisí to tedy jen na mně.

 

Řekněte mi, jaké byly úplně první myšlenky ihned po projetí cílové pásky toho stříbrného závodu?
Nemohla jsem tomu vůbec věřit, možná spíš nechtěla. Jako první jsem se dívala okolo, abych si opravdu potvrdila, že to je pravda, že se mi to nezdá. Každopádně vím, jak moc jsem byla šťastná.

 

Vážně jste si nebyla stříbrem jistá?
Věděla jsem, jak jsem na tom. Trenér, který stál celou dobu u dráhy, mi vše pečlivě hlásil. Ale závod byl až do samotného konce strašně náročný. Těch posledních několik kol jsem už byla opravdu doslova mrtvá a byla jsem ráda, že už je konec. Chtěla jsem se jen přesvědčit, jestli mi náhodou něco neuniklo.

 

foto/_0000115832.jpg
Jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se vám podaří peloton dojet o kolo. O jak málo či moc si myslíte, že vám vlastně mohlo utéct zlato?
V tomhle případě hodně záleží na štěstí. Španělka už přestala stíhat a začala prostřídávat, takže jsme ztratily to prvotní tempo. V úniku jsme byly hodně dlouho a stálo nás to všechny moc sil. I když to v televizi vypadalo, jako malý kousek, tak v daný moment to pro mě byl nadlidský úkol. Ani by nevadilo, že se z naší trojice stala pak jen dvojka, ale i tak se mezi námi rozhodilo tempo a už jsme nejely, abychom to mohly dokázat. Je to škoda, ale pořád by to nemuselo znamenat jasné vítězství.

 

Rozhodně ale nemá smysl věšet hlavu…
To vůbec. Ze stříbra jsem strašně nadšená a jsem moc šťastná, že ho mám. Je to můj životní výsledek.

 

Získala jste medaili hned první den, jaká pak byla v týmu nálada?
Všichni byli moc rádi. Pro každou výpravu je vždy důležité, když se hodně brzdy podaří nějaký dobrý výsledek. Každá výprava chce uspět a nemít pocit, že to byl snad nějaký zbytečný výlet. Sama cítím, že opadne jakýsi tlak, a všichni mohou závodit uvolněnější, protože domů s prázdnou nepřijedeme. Je to třeba samozřejmě posoudit individuálně, ale věřím, že to pomohlo celému mančaftu.

Bez koho by se takový úspěch určitě nepodařil?
Rozhodně bez rodičů. Ti mě ke kolu přivedli a zasloužili se o to nastartování. Druhým okamžikem byl určitě vstup na Duklu. To mělo asi největší vliv. Hodně mi také dalo, když jsem před lety byla osm měsíců v centru UCI ve Švýcarsku.

 

foto/_0000115831.jpg
Jak to máte s trenéry?
Táta je vyloženě můj osobní trenér. Na dráhu jezdí se mnou. Když nejsme spolu, stále věci konzultujeme po telefonu. Na závodech se mnou totiž není. Tam je naopak reprezentační trenér Josef Kratina, který stojí právě u té dráhy, vidí celou situaci a diriguje mě. V poslední době také začala spolupráce s brněnskou skupinou a to právě kvůli olympijskému omniu, protože jsou věci, na kterých musím hodně zamakat.

 

Právě, už plánujete, že vystrčíte růžky na olympiádě v Londýně?
No, nejdůležitější bude příští rok posbírat dost bodů. Jako republika na tom nijak slavně nejsme, takže to bude hlavní úkol. Nechci se tam jen dostat, ale opravdu se kvalifikovat. Budu muset výrazně zlepšit ostatní disciplíny. Je škoda, že zrušili bodovačku, která teď už bude jen součástí omnia, protože na tu bych si nejen díky tomuto úspěchu opravdu hodně věřila. Šance dobře se umístit, tu určitě je, ale budu se muset teď zaměřit hlavně na tu sprinterskou část.

 

Co vás vlastně teď čeká?
Teď už přišel zasloužený konec sezóny, takže si naordinuji dva až tři týdny zcela bez kola. Určitě na něm nikam nevyjedu. (usmála se) No, uvidíme, jak se budu cítit, ale pár dní volna si dám. Sezóna byla strašně dlouhá, takže si chci odpočinout a dát se opět dohromady. Pak na mě samozřejmě bude čekat silnice. Určitě chci jet Grácii, silniční mistráky republiky a etapák v Krásné Lípě. Poté se už příprava zaměří vyloženě jen na dráhu.

 

foto/_0000115830.jpg
Na talismany jste tedy nezanevřela? Prozradíte, jak to vlastně bylo s tou šťastnou kuličkou od kolegy Bláhy?
(smích) Mám batoh plný plyšáků a různých talismanů, které jsem řekla, že už vyházím, protože se na batohu jen houpou, zabírají spoustu místa a štěstí mi nějak nepřináší. Už jsem byla rozhodnutá, že se jich fakt zbavím, pokud se mi bodovačka nepovede. Jenže když jsme přejížděli z hotelu právě na ten můj stříbrný závod, hodil po mě Blagin (reprezentant Martin Bláha) zmuchlanou papírovou kuličku se slovy, že pokud se závod povede, tak ji budu muset dál vozit s sebou. Takže jsem si opravdu schovala a zařadila k ostatním talismanům.


 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 3.02   images/ga_count.png 983

Stříbrná Machačová se slavit teprve chystá a Bláhovu kuličku si schovala

TitulekAutorDatum







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 21
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif