KRÁL ŠUMAVY aneb Domestik lepší statného bikera

19.06.2012 - Mirek Helmich

Král je láska – ke krásné Šumavě a k lidem pořádajícím tuto akci (na jaře bikový, na podzim silniční). Král je závislost – na startu se těšíš, po pár desítkách km se prokleješ – už nikdy více, aby jsi v cíli byl rád, že jsi přežil, ale druhý den, druhý den se těšíš na další ročník. A to je každý rok. Vlastně půl rok.
Paradoxně díku novému silničnímu zákonu, tedy spíš dovětku k němu, se podařilo po různých průtazích a nervy drásajících jednáních zorganizovat a vrátit zpět MTB Krále Šumavy do lůna šumavské krajiny. Jmenovitě na Keplo - Kochánovsko. A to i na úkor nesmyslným prováděcím výkladům zákonů tohoto státu (jak pravili úředníci s nikoliv klotovými rukávy, ale schovávající se za bezpečnost státu).
Chci hned na začátku poděkovat nejdříve všem pořadatelům tohoto pro mnohé kultovního závodu. Těm, kteří podstoupili boj s větrnými mlýny a podařilo se jim tento závod uspořádat. I těm pořadatelům, kteří pak dále na přípravě pracovali a posléze v den D, kdy si my - „bikeři“ - jedeme zazávodit, tak oni tvrdě v zázemí maratónu pracují. My jezdci to máme jednodušší.
Rok mi začal s drobnými zdravotnými patáliemi, následně přišly mrazy a v březnu už se tréninkové km těžko dohání, navíc když váha stávkuje a ne a ne ukázat jen dvě číslice . Prostě ta váha si mne neváží . Události s přicházejícím jarem dostaly spád - přihláška na Krále, oznámení a přihlášení syna s kamarády na střední trať, letecký den ve Valticích a následná regenerace bifteku na levé noze a už jedeme s Radkem na Krále. Luboš – kamarád, co mě ukecal na dlouhou, je v autě těsně před námi. Máme nastudovanou trasu dlouhého Krále, řadu míst jsem projel v rámci jiných Králů, či legendárního MTBO – Klatovy – Javor - Klatovy, profily (pěkné zuby). Rosničkáři slibovali v týdnu deště, ale naštěstí studená či teplá fronta zůstala schována za horami na německé straně Šumavy.
Odprezentovat se. Tři okna se prohýbají pod náporem bikerů lačných pokořit jednu z distancí Krále. Dát si klobásku, trochu papání u Nutrendu, pozdravit známé z Vela (Edu se Zuzkou a jejich kouzelnou malou), kamarády z 3F,Verču Soliz Rudon, spatřil jsem Jáju, přijel Tom s kamarády….. Přesun na ubytování v ISŠ, vybalit, připravit se. Ještě zpátky na prezentaci, postavit náš „Koňácký“ stan a pokecat s kamarády Handbikery, Davidem Jarým – naším nadějným bikerem… A... a pak už pomalu, ale jistě do hajan, projet si v duchu svou novou trať. Lubo, lehne a spí, ale jak odfukoval, tak mi bylo jasné, že stoupá na šumavské vršky…
Nastává den D. Vítá nás modrá obloha, trochu chladněji, ale je to jen na návleky, vestičku necháváme doma. Vyrážíme na start. Měl jsem sice rande s Mirkem v 7.15 na náměstí u kašny, ale nedorazil. Zařazuji se do startovního pole někde uprostřed 650 hlavého pole. Samé konferencování, upozornění na trať, vítání v Klatovech a začínají Manowar, tep a adrenalin stoupá, začínají bubeníci, poslední virbl a kanón.

Jdeme na to, prošli jsme se pod obloukem, pípnutí čipu a vyjíždíme, zahýbáme do vedlejší ulice – kupodivu taky vede do kopce. Začal Král Šumavy. Někteří za to vzali, jakoby jsme jen objeli blok baráků a jeli do cíle . Najíždíme do terénu, staré známé trati z předešlých let. Jedna změna tu je. Nepamatuji si, že by louka dole pod kopcem byla suchá. Práší se neskutečně, není vidět pomalu na zadní kola.
Rychle přešaltrovat a vzhůru nahoru. Jedeme po jiné trati, je krásně jezdivá, i když nahoru. Lubovi sděluji, že si hlídám tep a nechci jít přes něj. Přišla první výzva Lubovi, ať jede sám, že do cíle nějak dorazím. Odjíždí, aby se za chvíli vrátil a konstatoval, že na kopec už to není daleko. A navíc mi vypráví, jak se mu krásně jede, pohodově, nádherné výhledy… a já začínám lapat po dechu a lýtka se mi zapalují. Přichází 11km míjíme vrchol Rovné, chci přeřadit na střední talíř a nic. Jen prázdná snaha tlačit páčku. Řetěz zůstal na 22 převodníku. Do kopce dobrý, ale za chvíli je tu sjezd ze Zdebořic na první pitnou oázu v Čiháni. Snad tam bude servis. Náhorní rovinka. Krásné výhledy a já, který se snaží jet rychleji než 30km/hod. na převod 22x11. Musí to být krásný pohled. Naštěstí se rovinka brzo stává nakloněnou směrem dolu a sto kilo je v převaze k ostatním chrticím bikerům s jejich převodem 44x11. Neměli šanci. Přijíždíme na občerstvovačku a mířím hned do servisu. Šok - mladík tam stojící mi oznamuje, že lanko nemá, žertéř . Přichází skutečný mechanik od Authora. Lanko sice již dlouho na závodě neměnil, ale ve své kouzelné skříňce jedno najde (pravděpodobně na přehazovačku). Kolo je hotové. Velké dík, zlaté ručičky, poděkování a vyrážíme vstříc dalšímu osudu. Lýtka se ozývají silněji, ale co víc, čas strávený na oáze jsem nepromarnil a vypil více ionťáku, které jsem doplnil dvěma banány L. A začíná výšlap na Drkolnou. Žaludek mám jak na vodě a v ní plavající banány…. Jde to v rychlém sledu, krátká stoupání střídají sjezdíky. Naštěstí motokrosová trať je suchá, dobře drncavá a krásně sjetelná, dole žádné muldy, a tak mi konečně hezky slehlo občerstvení.

Kluci z HS tvrdili, že jsou zatím tady bez práce, což jsem jim přál i pro zbývající čas zde. Lýtka začínají nepříjemně bolet. Sjezdík a je tu Chlístov – velká občerstvovačka. Doplňujeme pití, beru rohlík se salámem a solí, pomeranč, hrozinky. Lubo je netrpělivý a už krouží kolem. A tak si jdu pro kolo, napřahuji ruce a tak 5 cm od uchopení zjišťuji, že něco není v pořádku - sahám na jiné kolo . Otáčím hlavu. Ty ostříží oči majitele bych Vám přál vidět. Pomalu už hledal klacek, kterým mě vezme. Utrousil jsem „promiň“. Šel jsem pro vedlejší kolo, červenej jak rak. Majiteli muselo bít srdíčko, měl to kolo pěkně vytuněný. Odjezd naštěstí na svém biku. Správná občerstvovačka je vždy ve vesničce v údolí. A následuje – výšlap, krátký. Pak trochu sjezdu a loučí se krátká, oni vpravo a my vlevo. Přichází drobná krize. Lubo pořád krouží nahoru, dolu, kochá se. Trpím. Beru první energetický drink. Trochu zabírá a jede se lépe. A pořád v terénu, pořád nahoru dolů, široké propustné trati. Podolí, Podolský mlýn a hurá vzhůru - Javoří. Další zub na pile profilu za námi. Hřímá ve mně myšlenka zahnout na střední, ale tu Lubo IHNED odmítl: „Kdy to chceš jet, když ne dnes. Počasí, trať, výhledy. Jedeme dlouhou!!!“. Polil mne pot, zabolely svaly. Ať má co chce. Jeho nekompromisní postoj mne žene do lůna Šumavy .

Sjezdík do Nemilkova.
První brod.

Lubo jede a projede.
Já slézám. Vodník hromuje,chtěl dušičku a místo toho tu jdu jak na promenádě. Chladná voda ale prospívá mým lýtkům. Opouští mne na chvíli bolest v nich.
Následuje krásný asfaltový výšlap, první po cca 30km v terénu - do Chotěšova, zde mizíme opět v terénu – Zahálka, Častonice. Rozdělení tratí, není návratu. 37km – 2 hod.50 min. Jedeme na devět hodin místo mnou zamýšlených deset. Buď vítán, kdo v dobrém přijíždíš – Keplo - Kochánovsko. Projíždíme Zámyšl, známý to kopec z Road AKŠ, teď napříč a vzhůru, a vzhůru….. to snad ani nemá konce. Nakonec má – Keply – občerstvovačka. Klasika z přechozích oáz - pití, salám… Lubo nechá mazat řetěz (brod si vybral svoji daň) a jedeme. Tady to znám - to je v protisměru legendárního silničního výšlapu na Kochánov (silný zážitek, koberec vedle silnice, aby se neničily kufry ) a jede to v rychlém sledu, nestačím ani nadávat – nahoru dolu, ale žádný brutus – široké cesty, nádherné výhledy - Mochov, další Javoří, Dolejší Těžškov. V jednom delším sjezdu se mi zaklínilo přední kolo mezi dva šutry, díky posedu za sedlem jsem to ustál a kolo se vysmeklo. Sjedeme dolu – technický úsek – pohyblivé kameny, úžasné, navíc zakončené potůčkem (tedy měl jen 2m ale byl kamenný), uprostřed mne zastaví prudce kámen. Jdu nekontrolovatelně vpravo. Pravá polovina ve vodě – telefon, doklady..naražený loket . Suším, vrací se Lubo, přijíždí další biker, trochu odřený a špinavý – neustál průjezd kameny. Odjíždíme a už nás zase ženou do kopce a ten je - lezu z kola, Lubo jede. Zase dlouhej kopec, proklatě, Lubo se vrací a dá si to z půlky znova. A zase ta moudra – jaká se dnes jede pohoda, počasí, výhledy…. Vše jednou končí, tak i tento . Poslední velký zub na pile profilu, Vysoký hřbet, teď už kopce (na Šumavě ). Sjíždíme na silnici Keply - Stará Huť (3 km od sebe po asfaltu a my se dřeme 20 km v terénu s 2 pořádnými brdky). A sjíždíme po asfaltu k silnici Železná Ruda - Klatovy a vyjíždíme z lesa. Lubo zpomaluje. Vlevo od silnice je NÁDHERA – údolí Křemelné s Gerlovou pasekou, vpravo bývalé Zhůří a vzadu na obzoru Poledník. Lubo se ptá, co je to za ty dvě budovy – no přeci Velký Javor! Jedeme krokem. Lubo si vrývá do paměti tuto nádheru, pro silničáře tolik známou. Uhýbáme na louku (tu jsme jeli obráceně na legendárním prvním ročníku Klatovy-Javor-Klatovy), šplháme nahoru a začala jedna změna od této doby - vlastně už jen předjíždíme. Na louce jsme udělali dva borce. Nahoře si dejchnu Ventolin a přidám energetický dryják, jsme u vrchu Javorný, objíždíme jej a přichází další nádherný sjezd – kolikátý už dnes -
a já si uvědomuji, že od mých zvyklostí vlastně všechny jedu, ještě není vyhráno. Jedu víceméně po známých cestách, většinu tras po lesních kořenech a kamenech máme za sebou. Projíždíme dalším brodem a vzhůru brdek – spojení tratí, natáčí nás na kameru – bereme se za ramena a jedeme do kopce, brdek dolů. Střední už je v tuto dobu doma na kafi a párku. Trochu jsem zatopil pod kotlem a od Staré Huti jedeme trochu svižněji - tedy já. Lubo se kochá, ví že ještě přijdou kopce
Jo znalec se pozná.
A jsme v Braníčkově – poslední občerstvení. Napít, najíst a jedeme dál. Přichází prudký sjezdík zakončeny rozbitou cestou od lesáků a brod. Lubo nějak moc nebrzdil, a tak pomalu do půlky z břehu doskočil a pokračoval plynule dál. Já si zase zchladil lýtka. Jede se o poznání lépe. Chvilku rovinka, pak přes přejezd a sjezd z Bruskova do Úloh (setkání s krátkou), Podolský mlýn a (začíná další makačka) – výšlap na Sv. Bartoloměje. Na začátku slízám z kola a povzbuzuji Luba. Jde zde hodně lidiček z krátké. Lubo je jediný, který dává, svah se stává strmější, řvu na něj a on to dává (všechny kopce vyjel ), za zatáčkou nasedám a zbytek kopce dávám, ač je zde moc pěších z krátké, i v tuto pozdní hodinu. Jede se hned lépe, když člověk může předjíždět a má kde. Je to k nevíře, ale dávám i kamenný sjezd z Boudovky, občas s ekvilibristikou, ale vše jsem ustál. A už je to víceméně z kopce, pár brdečků a TKK lahůdka – Červ . Za Křištínem dřevěná lávka a prudký brdek, šlapu čím dál rychleji, ale zpomaluji – spadlý řetěz . Chvíli pěšky, naskakuji a dál už na kole, traverz, výhledy na Pošumaví (vzpomínka na předcházející MTB Krále). Hejno a poslední výšlap v Újezdci – ale kamenný, telefon drnčí. Neberu, jedu dál, za půl hodiny znovu, dívám se, Radek. Asi už je dlouho v cíli. Proč pospíchá, když je tak krásný den. A už se spouštíme k Lubům, chvíli po asfaltu (konečně) a za tratí objedeme cílový prostor, pod most a zpět do cíle. Cílovou rovinku Expert jsme vypustili a jeli delší klasiku. Lubo mne do cíle vtlačil. Myslím, že si to dnes užil.
Nová trať se v náročnosti vrátila ke svému standardu prestižních maratonů a přitom zůstala nádherná, jezdivá, propustná. Každý si zde najde ten svůj povrch – zpevněné lesní a polní cesty ale převažují, přesto je zde i dostatek kamení, kořenů, šotoliny, panelů a i v parných dnech dostatek osvěžení v podobě brodů – více jak dvoumetrové jsou 4, potůčky se nedají spočítat. O výšlapech a sjezdech jsem již psal.
V cíli super, jídlo, pití, běžel program, vyhlášení a jeden velký pokec.
To je přímo drbárna. Zkusili jsme s Lubem regenerační program na elektrošoky na stehnech (musím konstatovat, že to pomohlo a druhý den jsme měli pouze stehna jako bychom nic nejeli). Zbytek těla mi dával najevo, co si o sobotě myslíJ. Kluci sbalili stan a jeli domů. My plni dojmů jsme šli na večeři a mladí zůstali na muziku…..
Co dodat? Pořadatelé odvedli VELIKÝ kus práce, nejen výběrem trati, ale i celým svým zázemím. Pár drobností by se našlo, ale jedná se o nové místo a tratě, takže „mouchy“ se vychytají. Bohužel loňskou občerstvovačku v Běhařově nepřekonaly . To byl vrchol, kterému se přiblíží málokdo, ale těžko asi někdo překoná .
Zvláště děkuji Lubovi - bez něho bych možná dlouhou nedokončil, ale rozhodně bych si ji tak neužil. Dle jeho slov – byl moc spokojený a Šumava se mu líbila.
Vážím si všech lidiček, kteří dojeli na jakékoliv distanci, a tím se stali pomyslnými Králi Šumavy. Za moje známé bych chtěl zvýraznit výkony všech hendikepovaných, a našeho mladého koníka - Davida Jarého.
Mirka, Radka a Janu, kteří toho moc nenajeli a dali dlouhého Krále, Jáje a Tomovi s kamarády kteří dali střední trať.
A jsem nesmírně potěšen výsledkem Karla – po tak těžké operaci páteře a téměř dvouleté rehabilitaci je zpět ve své úžasné formě a výkonnosti, nebýt problémů s řetězem, mohl být na Královské trati mezi prioritní stovkou.
Karel prostě vyhrál svůj sportovní život.
A vo tom, VO TOM TO JE.

Král mrtev, ať žije KRÁL
Tak za rok, budou-li síly a zdraví.
Určitě v srpnu na silnici. Nezapomeňte! 25.8.se jede silniční Král. Netradiční formou. Každý si zvolí svůj čas startu a trasu. Bude mu zaznamenán čas, ale bez čísel od pořadatelů, regulovčíků, pouze občerstvovačky. Trasy budou značeny. Jsem moc zvědav, jest-li se tímto zabrání tomu, aby neorganizovaný závod bez vyhlášení vítězů se nezměnil ve střet cyklistů s řidiči aut . Mým snem, aby tento den byl na Šumavě pojat jako DEN KOLA. Aby přijeli ti všici, kteří mají rádi kolo, bez rozdílu: závodníci, hobby jezdci, jezdci na MTB kolech, rekreační cyklisti, turisti, hendikepovaní či na handbiku a bylo nás hodně. Vzít si s sebou kamery na přilby a natáčet soužití cyklistů (vlastně řidičů) s řidiči aut. Zároveň by byl vidět ten rozdíl mezi organizovaným (či polo organizovaným) závodem a neorganizovanou cykloturistickou vyjížďkou. A bylo nás hodně. Minimálně jako na MTB.
Jako ilustrační foto jsem mimo jiné použil i demo fotky skvělých fotografů z KTfoto. Nafotili neuvěřitelných skoro 22 tisíc fotek. Objednat je lze na jejich stránkách www.ktfoto.com.