2much4you

02.07.2012 - Tomáš Bek

Již dříve jsem slyšel a četl o tom, že se v německém Oybinu, přesněji řečeno nad Oybinem a pod Hvozdem jezdí 24 hodinovka s originálním názvem 2much4you, která je považována za nejtěžší v Německu. Proč? Technický okruh čítající 5,1 km, převýšení 150 m. Loni jsem se nemohl zúčastnit protože jsem čekal na nový rám, letos jsem se přihlásil asi 1,5 měsice před startem a cíl byl jediný- vyhrát!

V pátek odpoledne jsem se vydal do Hainu, vybrat místo, postavit na něm stan a potom zbyl i čas na projetí větší části okruhu.Večer se doma ještě pořádně najíst a jít spát.
V sobotu ráno ke mě do Kytlice dorazila Lenka, naložili jsme kola a další věci a vyrazili přes Varnsdorf do Německa. Zázemi závodu-prostor startu a cíle bylo na velké louce přímo pod Hvozdem vedle Gasstatte Kammbaude. Vyložili jsme pomalu věci z auta, potom za mnou přišel Phillipp-ředitel závodu a říkal něco o tom, že se na mě těší. Jelikož moje komunikace v němčině je slabší, komunikoval jsem raději anglicky. Po prezentaci, kde jsem obdržel startovní číslo s čipem, nějaké lístky na jídlo, pití a triko, jsem nacpal do galusek ještě nějakej tmel, nafouknul je tak na 2 bary, něco málo pojedl, dal instrukce Lence co, se týče jídla a pití a pomalu vyrazil směrem k Wechsel zone- která byla pro týmy, kteří si zde předávali štafetu. Lehoučce jsem zaspal start a tak si dal asi 100 metrů navíc, o nic nešlo, a běh je spíš atrakce pro diváky.

Okruh začínal lehce do kopečka po kamenité cestě, potom kousek po rovině a šotolině, pozvolna z kopečka, ostře do leva po asfaltce asi 50 metrů a potom krásnej kamenitej padák, potom zpomalit na kamenech a šup do prava do krásnýho singlu.Asi půl kilometru po širší lesní cestě, ostře doprava a odtud už jenom do kopce, nejdříve asi půl kiláčku po šotolce,potom ostře doleva(kde se to křižovalo se skoro začátkem okruhu), podřadit na malou a stojka po asfaltu asi 300 metrů potom doprava a stoupáme asi další km, nahoře se to rovná dávála se velká a sotva se člověk rozjel, tak na brzdy a parádní, prudkej, technickej, těžkej kamenito-kořenitej, vymletej sjezd asi 200 m, dál po širší lesní cestě, kde si člověk mohl vybrat jestli vlevo nebo v pravo jet,potom ostře doleva a rychlej sjezd mezi kořenamama a kamenka, nakonci takovej práh, kde se zpomalovalo na minimum, nadhodit přední kolo a přeskočit, potom po šotolce, táhlá zatáčka kamenitá doleva, šotolka, asfalt, točka o 180, po louce a rovině kolem podia a šup do dalšího kola. Doporučuji projet nebo se zúčastnit, i když to bylo jenom 5 km, tak mě to bavilo pořád.
Od začátku jsem si jel tak nějak svoje, i když si myslím, že jsem se neflákal a snažil se za to brát a hlavně postupem času zrychlovat ve sjezdech, které mě opravdu hodně bavili a ani výjezdy nebyla žádná nuda, teplota ke 30 stupňům, horko, dusno, slunce smažilo, pot tekl celkem proudem, takže pít se muselo hodně. Měl jsem svůj ionťak na začátek a potom jsem jezdil na nějaký ovocný drinky z občerstvovačky, který mě hodně chutnaly. Do dresu nějaký mussli tyčinky, občas rohlík, Lenka vždycky byla připravená s banánem, a na co jsem hodně jezdil byl výborný meloun,vždycky jsem jenom přibrzdil , vzal něco do pusy, do dresu a pořád se snažil jezdit. Po pár kolech jsem se potkal s loňským vítězem Janem Halankem, chvilku jsme jeli spolu, ale potom jsem na nic nečekal a nějak jsem se mu vzdálil.

Před desátou večerní jsem dal asi 15-ti minutovou pauzu, vzal si čistej a suchej dres, hodil do sebe trošku rýže a těstovin, máznul řetěz, nacvaknul, světla, nasadil čelovku a vydal se na noční okruhy. Na noc se vždycky těším při 24 hodinovkách, jednak se láme pomalu a jistě chleba a taky mám rád jízdu se světlama . V prvním sjezdu byla jedna lampa, že tam skoro nebylo potřeba ani světlo, nebezpečný kameny označený reflexní růžovou barvou, druhej technickej a těžší sjezd-tam byly asi tři lampy, který pěkně šatili a po celou dobu tu byly organizátoři-záchranáři.V posledním sjezdíku byly zase u kamenů daný chemický světla. V noci jsem jezdil kola kolem 20-ti minut. Kolem 4-té hodiny se zvedl hodně vítr a byla trochu bouřka, že nám to dokonce položilo stan. V půl páté to pořádatelé zastavili, což mě lehce překvapilo,ale ten těžkej sjezd byl opravdu potom co vydatně zapršelo, opravdu nebezpečnej. Zalezl jsem chvilku do auta a po páté se opět pokračovalo. To už jsem měl info od Lenky, že na druhého mám k dobru 7 kol. Jezdilo se mi pořád dobře, i když byly občas lehké krize, či spíše útlum,odpoledne jeden defekt, ale t o mě nějak nevyvedlo z míry. Kolem 7 mé ranní dorazil kamarád Petr Suchánek, já jsem si dal k snídani ovesnou kaši a vydal se ještě na pár kol.
Petr umí velmi dobře s kamerou a tak se vydal na okruh, aby byl nějaký ten materiál.

V 9 musela Lenka odjet domů a tak jsem jí dal aspoň pusu na cestu a poděkoval za skvělou a profesionální práci. Ještě jednou díky Lenko za to, co si pro mě udělala-byla si skvělá!
Petr vystřídal Lenku v pitstopu a staral se o mě jak o vlastního. Já jsem si dal na pohodu ještě tři kola, hodně bikerů, jezdící v teamových kategoriích mě říkala, co si, že mě respektují a ukazovali zdvižený palec, diváci okolo celého okruhu byly super, řehtačky, povzbuzování, neustálý aplaus, bubeníci ve stojce pod Hvozdem, zajištění závodu, bylo to na velmi vysoké a skvělé úrovni a všechny tyhle věci mě ohromně nakopávali.

Před půl jedenáctou jsem dal velkou pauzu,jelikož už jsem teď věděl, že mě vítězsví nikdo nevezme.Sednul jsem si do křesílka v pitstopu a už opět za krásného počasí si to užíval na maximum, sledoval závodící bikery a bikerky,Už v sobotu jsem si všimnul české vlajky na plotu při průjezdu prostoru startu a cíle. Phillip-ředitel a hlavní organizátor této 24 hodinovky mě ukázal člověka, kterému patří,zašel jsem za ním a poprosil ho o půjčení vlajky. Po 11-té hodině jsem sedl na bika a vydal se užít si poslední kolo. Jel jsem hodně na pohodu, užival si tady každý metr, vnímal zpěv ptáků a říkal si, že pro tenhle pocit, co teď zažívám, stojí za to dřít a neustále se zlepšovat.Nohy jsem měl úplně lehké, jelo se mi krásně, ve stojce mi podal bubeník paličku a dokonce jsem si zabubnoval.V předposledním sjezdu jsem poděkoval mockrát záchranářům a pomalu se blížil do cíle.Před cílem čekal Petr s vlajkou ČR vzal jsem si jí kolem krku a pak do ruky pomalu a jistě slavil vítězství.V cíli jsem zvednul kolo nad hlavu za aplaudujících diváků.Bylo mi opravdu skvěle a užíval jsem si to hodně.

Před vyhlášením jsem stihnul osprchovat bika, potom sebe, zabalit a složit věci do auta a nacpat do sebe 2x bratwurst, těstoviny a srknout si svijany 11. Po 13-té hodině jsem si vylezl na stupeň nejvyšší, dostal krásnou a velkou cihlu s logem a označením závodu, pamětní glejt s počtem 61 ujetých kol a věcné ceny.
Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat organizátorům a všem, kteří se na závodě nějakým způsobem podíleli za skvěle odvedenou práci. Velké poděkování patří též Petrovi Suchánkovi, ale ten největší podíl na mém úspěchu máš ty Lenko- byla si úžasná! Tak za rok opět v Oybinu na 2much4you naviděnou.

Fotky:Lenka Vilímová
Web závodu