Proč jsem jel znovu 1000 mil (500)

24.07.2012 - Robert Klepl

Proč znovu, když jsem loni říkal, že už nepojedu? Nevím, neumím to vysvětlit dotazujícím. Ani sobě ne. Euforie na Mácháči a hlavně něco uvnitř, co mě nutí jet znovu a nabírat neskutečné zážitky a dobrodružství i přes tu hroznou dřinu. Kamarád Vlado říká, že jet to jednou by ještě pochopil. Chtěl jsem si to vyzkoušet, ale podruhé? To může udělat jen Maran. No je nás tam takových mimozemšanů asi 35. Dám si na přilbu maranská ouška.

Kolo je stejné jako loni, bohužel také v horším stavu. Servis na poslední chvíli (ne mojí vinou) se moc nevyvedl. Bagហlehce odlehčena, na sedlovce 4 kila i s nosičem, řidítka 2kg, na zádech ještě kilo. Oproti loňsku jsem o 5 kilo dole. Nastudování trasy jen zběžně, stejně bude vše jinak než podle plánu. Papírové mapky (62 listů) opět mám. Pro orientaci okolo je to lepší než GPS.

Kondice, najeto pouhých 360km. V půlce dubna operace vývod z ledviny, takže jsem pak nesměl zatěžovat přes měsíc tělo. Ale loni to bylo o fyzičce prvních pár dní, pak už o hlavě. Tak to snad bude podobné i letos. No uvidím. Tak zbytek snad sepíšu, až bude po všem.

Neděle 1.7.2012 / Hranice u Aše – Mrtvý rybník

Přivezli mě Pepíno s Kačkou autem. Pokecám s pár známými, do hospody jdeme dát pivko i s Ondrou. Letos to valí pěšky. Kačka uvažuje o startu také. Prší, teplota klesá asi na 15°C. Promarnil jsem čas na zabalení zadní brašny do igelitu. Taky oběd jsem nestihnul. Ale už jdeme na poznání nepoznaného.

Počasí přesně na start. GPS nechce naběhnout záznam, pomůže Ondra. Prší stejně jako loni, taky teplota klesá ještě níž. Nejdřív hromadně Trojmezí, pak už každý za sebe. Je mi teplo, sundám bundu a až do noci pojedu jen v dresu. Úvod mi jede, jen vrže sedlovka. Chvílemi i neprší. Na 70km opakovaná křeč do zadního stehna. To brzo. V Kaplicích polívka a pivko, většina tu zůstává. To se mi nechce, je teprve 20:00 a taky letos nechci spát po penzionech. Jedu dál.

Dojedu Martinu a už se od ní skoro nehnu na příštích 700km. Dojíždíme Michala a Standu. První řádné tlačení a nošení za Přebuzí. Zůstali jsme dva. Má koupačka v rybníku v 1:20 ráno. Skvělé. Pak už ne, klepu kosu ve spacáku asi hodinu. Kromě spacáku mám vše mokré. Martinu se bojím o zahřátí požádat :-) Utopil jsem mobil, nejdou tlačítka 3,6,9.

Ujeto 120 km, nastoupáno 1170 m, na trati 11:16 hod, počasí d隝, teplota akorát.

Pondělí 2.7.2012 / Mrtvý rybník (Boží Dar) – Krásný Les (mimo trasu)

Vstávačka po páté. Klínovec jsem dost tlačil, snídaně v Kovářové u veitnamce (stejné jak loni).

Fyzička začíná chybět, neudržím tempo. Někteří mě ale předjíždějí několikrát, bloudí. Krušné hory letos nebyly tak krušné, ne profilem, ale počasím a podkladem.

Oběd v Mikulášovicích. Po nasednutí mi zmizí mapový podklad na gps, jedu jen podle čárky trasy. Martina pak píchne, počkám na ní na Cínovci u Karla. Dali jsme na něj panáka. Je nás tu dost loňských. Pořadí podle Zdendy Hrona: prý asi 40-tí. Trochu omeju důležité věci na kole, zbytečně. Ohřeju se v týpí, než se pobalí Martina.

Pokračujem dál za Komáří vížku, ale pak se zničehonic v lese přihnala bouřka jak hrom. Na mapě najdu nejbližší vesnici a sjíždíme z trasy 3km. Martina vybrala na spaní luxusní bus zastávku. Nejdříve nám do ní trochu teče, pak se vítr zklidní a „spíme“ v suchu. O půlnoci vyrazí blesk vedle nás trafačku, vesnice ztmavne. Od 21 hod prší až do 5:00 a blesky se to taky stále hemží.

Ujeto 143 km, na trati 14:57 hod, počasí vedro i d隝, bouřka večer.

Úterý 3.7.2012 / Krásný Les – Nad Lipovou (šluknov)

Vrátili jsme se za 20 minut kopcem na trasu. Louky jsou v mlze, vystoupali jsme na Děčínský Sněžník. Taky mlha, žádné výhledy. Sjezd až na jedno místo jetelný a pro mě pěkný. Singlíky jsem točil na video, ale moc se to klepalo. Přívoz se stále nechtěl přiblížit, opakovali se singly, s bagáží přestali bavit. 2x jsme lehce zakufrovali. V Dolním Žlebu výborný obídek, duo Mokřinka dává jen polívku a svojí obvyklou sadu (rum a pivo). Pro jistotu dvojitou. K přívozu jedeme se Zdendou, myslel jsem, že bude hódně přede mnou. Na Loudání byl totiž těsně pod bednou.

Přívozem nás jede víc. V Hřensku dokupujeme drahé jídlo. České Švýcarsko, to by se to valilo, jenže forma u mě není. A mám i první krizi. Ne že bych to někomu přál, ale je tu spousta píchačů (všichni Schwalbe) a tak mě ani rychlovlak z Radyně stále moc neujíždí.

Na Tanečnici se nás sjíždí 8 lidí. Prokličkujeme do Pousteven. Při sjezdu mi utekl vzduch z vidle, naštěstí má Martina pumpu. Potom zase problém s její navigací a mezitím nám banda odjíždí. Ve dvojici na šluknovské hraniční cvičení mezi patníky. Hned zkraje mě u tlačení pěkně píchne v zádech. Nemůžu se pohnout, nevím, jestli to byla ledvina. Dávám prášek. Dost se opozdím, Martina na mě z hloubi lesa huláká. Mám druhou krizi než dojdeme na Nordkap, ale hecne mě. Pak už to jde, i když tlačíme potmě a v mlze. Cesta nebyla až tak špatná. Místy šlo i jet, ale hrozně dlouhé to bylo a vzalo to síly. Chtěli jsme dorazit na Webrovku, ale zapíchneme to v přístřešku asi 5km od chaty.

Divné Ujeto jen 119 km, na trati 17:10 hod, počasí bez deště, teplo.

Středa 4.7.2012 / Nad Lipovou (šluknov) – Orle (PL)

Dobrá, ale krátká noc. V 6 vyrážíme směr Valdek, tam je camp. Kupujeme si sprchu, přestože jsem jak prase, pánská je humus. Lezu tam v botech a oblečen. Za to luxusní velká snídaně, kupuju si všechny tři nabízené chody (vajíčky, polívka a obložený talíř).

Krizi nemám, ale nechce mi to jet, Martinu stále jen dotahuju. V Krásné lípě se nějak čílí kvůli trase. Za Rybništěm zase kufruju já a tak jedu sám. Pod Jedlovou ona, tak chvíli tlačíme spolu. Pod Luží ji ztratím úplně, přejela úplně mimo. V Mařenicích polívka, potká se nás tu 6. I ztracenec. Ještě kus tratí Malevilu, pak tlačení a snášení na Kohoutí vrch. Uf. Dole na rovině mi praská nosič. Hodím držku, udělám si díru na citlivé místečko těla o představec. Do Hrádku 8 km, přidělám vše na camelback a modlím se k servisu. Nosič mají, bohužel úplně stejný. SA. Kupuju ho. Jídlo a servis tu dělá víc lidí. Chybí 20km na kontrolu, jede mi to. Krizi má Mara. Vracím včerejšek.

CP1 – návštěva Vlada a Zuzky, půjčení mobilu, psychika paráda. Čistím zadní pístky brzdy, telefon dom a Denisovi, nestihnu se moc najíst. Stále mi to jede. Kousek našeho singltreku pod Smrkem. Dojedu Maru, krize a bolí ji žaludek. Dáme pauzu 15 minut, dotáhne nás Michal. Společná tlačenka přes rašeliniště Jizery a za tmy Polskem. Singlista se raději vrací 250 výškových metrů na spaní. To je frajer. Chtěl bych dát až Harrachov, ale spolujezdci nejsou jak já sovy a mají i menší světla. Bereme přístřešek v Orle. Chyba.

Ujeto 142 km, na trati 18:16 hod, počasí déšt jen ráno, teplo až moc.


Čtvrtek 5.7.2012 / Orle - Adršpach

Jsou zde milióny malých pidimušek od koní a hnoje. Spím asi hodinu. Ve 4 nevydržím a oplácávajíc se pobalím a ploužím směr Harrachov. Hned zkraje krásný hotel, podpora 1000mil. Sakra. Potkám Přému a vstávájícího Martina. Pekárna s otevřenými dveřmi a přítomnou prodavačkou mě vyfakuje. Nic mi prý neprodá! Ještě je zavřeno! První špatný zážitek na trati.

Moc jídla nemám, je hlad a únava. Šinu to kolem Mumlavy. Najednou vedle mě pán s cylindrem, ve fraku a s hůlkou. Povídáme si. Slunce začíná hřát a pán se najednou loučí. Otočím se a tam asi 5 cyklistů od nás. Pána neviděli, slušná halucinace. Sním poslední rohlík a nějaký cukr. Martina mě nutí zastavit. U Krakonoše stavím, ani neopustím kolo a usnu. Za asi 30 minut se budím a jedu dál. Krátká spací pauza i pod Lysou horou a rozjede se mi to. Dolní Mísečky stoupám jinou cestou, vrácení se. I tak stihnu lidi na Mísečkách Horních. Teď dolů do Špindlu a nahoru na Strážné. Celý den nahoru dolů.

Kecáme s Martinem a 2x přejedeme odbočku. Přéma raději nekomentuje a asi vyjíždí večerní sady. Cuknu se a Výrovku vyjíždím sám. Začátek ztěžka tlačím. Ve sjezdu ztrácím ucho. V Peci super menu i s pivem za stovku v nóbl hotelu. Ještě jsem jim naapal na modrém koberci. Omluva a neřekli ani slovo, jen se usmívali. Asi náhrada za ranní pekárnu. Dávám hodinu pauzu, nakupuju zásoby a mažu nohy a zadek před sámoškou. Divné pohledy lidí neřeším. Na Pomezní boudy už to tak nejede, tlačím víc.

Polsko celkem fofr, pak ale totální nesmysl. Obvyklé tlačení, Královský Špičák, krátký pěkný singl po čáře a dál už nepěkné něco po čáře. Je 8 večer, dojíždí mě David, spouští se velká bouřka. Tlačíme nahoru a dolů, tady to nešlo jít ani za sucha a světla. Tlačíme po hraně skalních srázů, blesky třískají 2x těsně vedla nás, rána že jsme hluchý, stromy padají. V dešti a mlze viditelnost asi 10 metrů. Silná čelovka moc nepomáhá. Dochází nás Jura, trochu to tu zná. Scházíme z trasy, stejně cestu nevidíme a jdeme po zelené.

Petříkovice. Dotlačili jsme. Úsek asi 7 km nám trval přes 4 hodiny. Takový strach už jsem hodně let neměl. Bouřka přestává, jedeme ještě dál. V Adršpachu to zapíchnu na bus zastávce. Jura jede dál, David se po chvíli vrací ke mě. Kdybych měl sílu, dojedu taky a rozbiju tam trasérovi ústa. Chci to zabalit. Spousta trasy byla těžká a možná nelogická, ale žádná nebezpečná a zbytečná. Kromě dnešního konce.

Ujeto 127 km, na trati 20:08 hod, počasí vedro, večer obrovská bouřka

Pátek 6.7.2012 / Adršpach - Hanička

Píšu sms, že jedu dál. Nerad něco vzdávám. Z Adršpachu vyrážím brzo. Dojíždí mě Zdenda a v Teplicích nad Metují dáváme snídani. Najednou je tu během pár minut 8 lidí od nás. Každý spal jinde v rozmezí 20 km. Snídaně je vždy obrovská akce.

Jedeme a tlačíme na trati Sudet. V úseku Kamenné brány proti nám valí závodníci MTB Trophy. Opět nebezpečné. Nadáváme všichni. Ještě se párkrát potkáme v protisměru a pak zmizíme v Polsku. Začíná obrovský vedro a mokré rýžové louky. Krizi naštěstí nemám. Dlóúhé tlačení na Vrchmezí. Sjezd na Šerlišský mlýn a zasloužená večeře. Zase je nás tu hodně. Na další část se těším.

Mělo by to Orličkama odsejpat. Jenže. Divné zvuky od zadního kola. Zastavuju, zadní nába provizorně opravená kuličkama místo kónusů nevydržela. Chvíli ještě opatrně jedu, než se kousne úplně. Místo rychlých kilometrů, pomalé tlačení. Přes dvě hodiny. Přichází ostrá bouřka, vše hodím do křoví, beru jen zadní kolo a prachy. Stopnu první auto a hned staví. Klika. A znají osobně jediného servisáka v městečku (Rokytnice v O.h.). Klika. Ten prý vidí xt nábu poprvé v životě, ale šikula ji dokáže opravit. Spěchá, prý při bouřce vypnou elektriku. Ještě prasklý drát, vycentrovat a něco zůstalo na ponku. Znovu ve spěchu rozdělat a úspěšně zadělat. Klika. Odvoz zpět. Skvělá pomoc.

Pak kus zpět v bouřce pro zbylé věci. V čisté a zděné bus zastávce vše rozkládám a suším. Nandávám zadní kolo, ale ono nejde. Že by přeci jen kleplikovská smůla. JJ, ve spěchu mi nasadil obráceně brzdový kotouč, bez stahováku to neprohodím. Třmen brzdy tedy montuju zvenčí kola.

Zítra to bude jen s přední brzdou. Ale hlavně že můžu jet. Před půlnocí doráží Martin s Přemkem. Přivezli mi ucho. Vejdeme se sem akorát. Ještě se dobývají turisti, mají smůlu. Plno.

Ujeto 93 km, na trati 16:45 hod, počasí vedro, večer opět bouřka

Sobota 7.7.2012 / Hanička – Františkov, CP 2

Vstávám ve tři ráno, chci dohnat ztrátu. A možná opět Martinu s Michalem. Jenže vypne mi čelovka. Baterie ok, asi něco uvnitř. Ani se nerozčiluji. Svítí měsíc a tak jedu s ním. V trávě nevidím šutr, kolo podklouzne. Pád. No nebude to asi jen s tím předkem ono. Za Pastvinama se napojuju přesně k stíhanému páru. Začínám mít hlad a nic nemám. Sjezd do Mladkova jde, výjezd na Suchý vrch (8km) už tolik ne. Na zemi najdu čokoládu, tak ji sním. T잚í sjezd do Červené vody bez pádu. U vietnamce nakupujeme obr snídani a vedle u benzinky zabíráme stoleček. Paráda ráno. Přijíždí i tiché duo V+R. Nakupují, ale k nám nejdou. Sedí na zemi u silnice.

Zase stoupání a elektrický ohradník z loňska. Stále pod proudem. Martina ujíždí, jedeme s Michalem. Až ve stoupání u Vojtíškova ji máme. Opět ji trápí střevní problémy a tak i ztrácí síly. Dojel nás Jarda. Ve čtyřech stoupáme pod Králický Sněžník. Vedro a velké kopce. Michal valí, celkem se ho držím. Pak čekám na Martinu. Chci dojet s ní. Jarda proráží duši. Zase cuknu. Do cíle asi 30 km ale ke slovu přichází opět hraniční patníky.

Napojujeme se mezi závodníky maratonu. Z těžké pěšiny borůvčím dělají neschůdné něco rašeliništěm. Začátek jde ještě jet. Držím tempo s nimi. Mezi poláky se objevuje i čech. Nadává, že se tu motají turisti. Vidím, technik moc není, tak mu nabízím, že když mi ujede, dám mu své kolo. Snaží se, ale držím se ho. Je to mírná rovinka. Po 500m na ostré točce kolem patníku padá a tak ho předjíždím. Ptám se, jestli dá turistovi svoje kolo. Nasupeně mlčí.

V Kladském sedle malý bufet, dám si polívku a kofolu. Teď už bude jen tlačení. Víc jak dvě hodiny. Vedro strašné, vody ubývá, postup vpřed neznatelný. Kus před Polskou horou (Rudawiec) ulehnu pod stromek a na chvíli usnu. Vzbudím se a asi vypadám blbě. Okolo projíždějící závodnice se zděšeně ptá: Pan potrzebuje pomoć? S úsměvem řeknu že ne a tak pokračuje. Za chvíli přijede Mara a tak tlačíme spolu. Hraniční vrchol (česky Rudá věc?) zdolán. Ještě jeden nás čeká, ale teď už jde kouskama jet. Na Smrku (i když správně to byl Brunek) ještě foto a sjezd do Petříkova. Jedu trochu opatrněji, pád stále jen ten ranní.

Dole navlíkáme bundy, spouští se fest bouřka. Nakonec stavíme v jedné hospodě. Nad splavem. Jsme durch. Je tu i Jarda a dorazí Lukáš. Po chvilce se to venku lepší. Vyrazíme s Martinou posledních 6km. Pro Lukáše je asi jedno místo v pořadí důležité, tak rychle dopije v té zimě pivo na ex a dojede nás. A předjede s nějakou průpovídkou. Na CP 2 dorážíme s Marou v 18:27.

Její přítel přijel už ráno, ale trápí ho achilovky, tak mu nedovolí jet dál. Vyměňují si kola, Martina ráno vyrazí. Já ne. Tělo je celkem ok, ale psychika a kolo mě blokují. V tu chvíli jsem rád, že jsem to vydržel alespoň sem.

Ujeto 111 km, na trati 14:56 hod, počasí vedro, večer tradiční bouřka

Celkem ujeto 853km, 27 kilometrů navíc. Spal jsem kolem 20-ti hodin, zhubnul 8 kilo za 6 dní. Už jsou skoro zpátky.

Neděle 8.7.2012/ CP 2 - Liberec

Budím se brzo, ale většina pokračujících závodníků už je pryč. Hlava mi už říká, že mám taky jet, ale tělo už teď odmítá. Další dny toho moc lituju, že jsem nejel. Nedokončil jsem si započatý okruh, připravil se o zážitky, emoce i trápení. Závidím všem na trati a Michalovi s Martinou alespoň posílám sms s počasím. Dorazí do cíle 1000 mil v sobotu. Zřejmě bych to tedy stihnul taky.

Jedeme s Davidem na vlak. Symbolicky s ním, se kterým jsem se bál v té bouřce. Do Pardubic spolu, pak už musím sám. Stará Paka výluka, nechtějí mi vzít kolo do busu. Až se jeden řidič slituje a otevře kufr. Ale musím sundat přední kolo a povolit a natočit řidítka. U vlaku pak spěch, aby mi neujeli. Před sedmou jsem v Liberci.

Kolo je stále u lékaře, já jsem nešel. I když nohy natekly hodně. Už se ale lepší. Jen levý palec u nohy necítím. Bez něj se špatně drží rovnováha. Hlava bude nemocná dlouho, ale vrátit to nejde. Nedržel jsem se svého motta: Podlehni pokušení, podruhé už možná nebudeš mít příležitost. Nebudu. I tak díky za organizaci závodu a poskytnutí neskutečných zážitků.