trénink

06.02.2018 - Jiří Březina

Na podzim 2016, během presentační akce společnosti Sport Import (https://www.sportimport.cz/) jsem se blíže seznámil s Petrem Novákem, dlouholetým úspěšným amatérským cyklistou, doktorem v oboru biochemie a spoluzakladatelem týmu/projektu Sport Races ((https://www.sportraces.cz/). Jednou z jeho náplní v týmu je poskytování kompletních tréninkových „služeb“ jak výkonnostním, tak hobby sportovcům. Zaujalo mne možné spojení „systematického“ zatěžování mého více jak čtyřicetiletého těla a kožní choroby (vady), kterou trpím více jak dvacet let.
S Petrem se domluvili na spolupráci i moji kamarádi Pavel a Michal, s kterými jsem shodou okolností absolvoval i tři ročníky ultravytrvaleckého seriálu závodů na 24 hodin MTB v kategorii dvojic. Bohužel nevydrželi absolvovat tréninkově celou sezónu 2017 v poměrně časově a „organizačně“ náročném systému, který je potřeba zakomponovat do každodenního života neprofesionálního sportovce.
Ostrá spolupráce započala schůzkou s Petrem, který ze mne „vytahal“ potřebné informace. I přesto, že se bude jednat o dnes velmi populární tréninky na dálku, přes net, tak upřednostňuje individuální plánování přímo určené na daného člověka. Na schůzce jsme si ujasnili jak takový přístup bude vypadat a již nyní můžu říct, že fungoval téměř bezchybně. Z kraje prosince jsme si nechali udělat laktátové testy. Můj celkový výsledek shrnul vyšetřující doktor do jedné věty:
Zatím nízký výkon na obou prazích s nízkým zapracováním na obou prazích, již od prvních
stupňů výrazná glykolytická aktivita, nízká ekonomika šlapání.
Informace z toho plynoucí pro mne a trenéra – je co zlepšovat.
První závod pod „dohledem“ následoval 3 dny po zátěžových testech (4.12.), a to 30 km Běhu na Býčí skálu, což se trenérovi z důvodu krátké doby přípravy nelíbilo. Bylo mi to jasné, ale kultovka je kultovka (více jak 50 ročníků). Závod jsem odběhl v osobáku i přes moje různorodé pocity k instrukcím trenéra: “.......jak můžu ku..a držet tep v AP při sedmi kilometrovým stoupání........a tří kilometrovým 30 stupňovým seběhu!........10 kilometrů asfaltu, snad udržím ten debilní tep v mezích..........jééé, 10 km do cíle a v nejtěžším stoupání předbíhám lidi........týýýý jo, sedm kilometrů do cíle a 20 minut k dobru.........sakra, nohy, svaly, šlachy, všechno cítím, to není dobrý!...........3 km do cíle osobáček +5 min..........jak mám sakra zrychlit, když nejdou nohy, neposlouchají, trenére, ty nevíš která bije, ku..a..........cíl a …....minuta v osobáku!“
Hlavním zaměřením je ale cyklistika a pro sezónu 2017 jsem si určil dva vrcholy – (na podzim ještě neplánovanou) účast na Mistrovství světa v 24 MTB hodinovce organizace WEMBO a silniční Mistrovství střední Evropy v závodě Tatry tour. Nemám čas trénovat několik hodin v kuse ani o víkendu, proto mi byla naordinována intenzita, kratší tréninky 6x týdně, zejména cestami do a z práce. Po třech měsících jsem měl chuť s tím prásknout. Najednou toho bylo na mě moc – práce, doma práce, tuhá zima, návraty za tmy v mrazu, hledáni způsobu jak vše skloubit. Řešení se najde vždy, když chcete a jako bonus máte doma spřízněné duše. Já chtěl a mněl. V dubnu jsem uspořádal bikové soustředění, bohužel po něm srážka s autem (moje vůbec první na kole po 18 letech ježdění) málem pohřbila všechny cyklistické plány. Naštěstí nepohřbila mne, moje tělo, moje odhodlání. Na doporučení lékaře (nadšeného cyklisty!) i trenéra jsem dal vale fyzické námaze, fixoval, hojil, tejpoval, poslouchal tělo a po jeho impulzu jsme opět najeli na trénink. Bohužel jsme nemohli udělat nové testy po zimní přípravě, ale jako praktický test se jevil květnový závod Jihlavské 24 MTB, který jsme s Michalem absolvovali (https://www.bs-bike.eu/blog/tipy-na-vyjizdky-vylety/wembo-2017-world-solo-24-champs-icast-jihlavska-24-mtb). Cítil jsem se nečekaně dobře. Lupénka neprotestovala, biologická léčba ve spojení s tréninkem se na ní nijak negativně neprojevovala. Testy krve prováděné 2x do roka, včetně testů na TBC nezaznamenaly změn. Tlak krve už mám nějaký ten rok jako děcko (120-110/70). Zvyšujeme intenzitu (s přihlédnutím ke zranění), v systému šest dnů trénink, pondělí volno, do toho silová příprava u nás na statku (lepší než zvedání železa ve vydýchané posilce plné městských dřevorubců). 90% tréninku se odehrávalo na silničním kole, na kterém jste schopni v kratším čase objet větší objem a lépe se trénuje v konstantní kadenci. Zásadní věcí pro efektivní trénink je strava a odpočinek. Součástí boje s lupenkou byla i změna stravování a spát chodím brzo. V těchto směrech se na mne trenér mohl spolehnout a žádné zásadní rady mi nedával. Rád bych zdůraznil pro ty, co si nechtějí svůj koníček zprotivit (a to se v případě systematické přípravy může stát velmi rychle), aby měli stále na vědomí, že nejsou profesionálové. Koníček, hobby, sport má bavit, zocelovat ducha, tělo, být společníkem v odreagování se od každodenních poviností. A když si navíc platíte trenéra, který pružně reaguje na Vaše nutné změny, neměl by být problém domluvit harmonogram tréninků tak, aby nedošlo k přetrénování, znechucení, nebo přímo k odporu (Kolo? Už v životě! Do šrotu s ním!). V případě nuceného výpadku v přípravě, tak jako se stalo u mne, není nutno propadat zoufalství ze stráty výkonosti. Naopak může neplánovaná přestávka tělu pomoci a současně Vás upozornit na naši smrtelnost.
Po Jihlavě jsme měli na dopilování formy cca 14 dnů. Samotný svěťák se mi jel naprosto skvostně (https://www.bs-bike.eu/blog/tipy-na-vyjizdky-vylety/wembo-2017-world-solo-24-champs-iicast-finale-ligure-2-36). Počet najetých kilometrů od listopadu a samotný trénink přinesli svoje první šťavnatější ovoce. Po MS v Itálii dodržuji slib daný doktorovi a dávám další zdravotní přestávku zaměřenou na zpevnění poraněného místa a regeneraci. Další vrchol mne čeká začátkem září, a to ve zcela odlišné disciplíně. Přesto nebyla nutná žádná větší změna a jedeme dál v zaběhnutém formátu. Lehce, opět dle času, přidáváme na objemu. Kdo nemá na silnic najeto, horko těžko zvládne držet tempo s ortodox silničáři na dvouset kilometrovém závodě. Jeden z přípravných závodů byla i silniční časovka, kterou jsem snad 11 let neabsolvoval! Jako trénink intenzity a mojí psychiky, optimum.
Mezitím se činnost Sport Reaces úspěšně rozrůstala a současně s ní i zaneprázdnění Petra Nováka. Proto jsme doplnili k vyplňovanému tréninkovému deníku a chatové komunikaci na FB navíc vyplňování sdílené Google tabulky. Trenér neřešil počet najetých kilometrů za tréninkovou jednotku, spíš splnění plánu intenzity a času. Úspěšně se bráním watmeteru, přesnému „bonzákovi“, bez kterého se dnes neobejdou snad ani amatéřští, výkonostní cyklisté. Já jedu pořád na tepák a pocit.
Závod Tatry tour se jel v pro mě zlých podmínkách (https://www.bs-bike.eu/blog/tipy-na-vyjizdky-vylety/tatry-tour-2017-292017-horny-smokovec-slovensko-polsko). Rozjetí před závodem, které se pro mne stává samozřejmostí (rozjetí/rozběhnutí pro vyplavení laktátu a zahřátí těla do závodního módu) proběhlo na výbornou. V závodě jsem z části doplatil na nevyježděnost v silničních závodech, z části na naprosté prochladnutí prstů na rukou. Na druhou stranu jsem byl překvapen, co moje tělo dokáže zajet. Výsledkově se nejednalo o úplný propadák, časově to mohlo být určitě o dvě desítky minut lepší a technika jízdy je opravdu rozdílná oproti bikům (ale z terénu se mi jednou náramě hodila). Je dobře, že se mám pořád v čem zlepšovat.
Závěr sezóny a odpočinek jsem si naplánoval jako každoročně na polovinu října, po závodě Soběšická mulda (zavírák brněnské bikové sezóny). Bříza míní, trenér mění. Žádný odpočinek, ještě 14 dnů ježdění a v intenzitách! Potom si můžu válet šunky. Tělo je tak prý připraveno, po nasbírání potřebné energie volnem, plynule navázat na přípravu do další sezóny.
Po sezóně došlo na témata zda mít, či nemít trenéra, potažmo na výhody, či nevýhody systematického tréninku a v neposlední řadě, co mi tento způsob přípravy vlastně přinesl. Úvodem bylo řečeno, že Petr Novák a jeho kolegové ve Sport Races se zaměřují na přípravu kohokoliv, kdo má zájem zlepšovat svoji výkonnost, fyzičku, nebo prostě cítí určitý odstup od zhýčkaného způsobu života a neví sám, jak pojmout zlepšování kondice a potažmo ducha (je, nebo není?). Mít trenéra je v mnoha směrech pohodlnější a jednodušší, než si přípravu řídit sám. Vyjma těch, co jsou v tomto směru študovaní, nebo jsou natolik šikovní, samostatní a časově nevytížení, že si vše sestaví sami. Amatérský cyklista s výsledkovými ambicemi, pracující a s tolerantní rodinou, se minimálně bez konzultací neobejde. U cyklistů bez výsledkových priorit, bude pro nebo proti spolupráci s trenérem rozhodovat několik činitelů. Prvotně se nejedná o levnou záležitost (peníze budou, my nebudeme – říká můj taťka), zadruhé nemusí vyhovovat komunikace na dálku, o hledání prostoru k trénování jsem se zmiňoval a důležitá je také samotná osoba trenéra, jeho věrohodnost, znalost, zkušenost, flexibilita v komunikaci, způsob vyjadřování se a jednání se svěřencem. Za mně výborný (Petře Nováku). Systematický trénink? Chcete-li se ve svém sportování a závodění někam posunout, zvýšit výkonnost a odolnost těla, pak ano. Něco jako v zaměstnání, práci. Vnesete do náplně práce určitý systém, postupně budete přidávat další postupy, objevovat nové možnosti, práce se obohatí, nestane se nudnou, stereotipní, rutinní, pro obživu nutnou činností. Když se daří, přináší radost, cítíte se sebevědomnější, zvládáte plno činností, které jste na začátku nedokázali a bez určitého hlavu patu majícího postupu, by jste se k nim možná ani nedostali. Jízda na kole směřovaná k závodění bez cíleného tréninku, je pouze vožení se na kole (to mi řekl trenér zkraje spolupráce a já velmi rychle přišel na to, že nemachruje). Až trénink, který má právě tu hlavu/patu, ve Vás otevře a objeví skutečné fyzické a také mentální hranice (když „neojebáváte“, to je ale čistě Váš problém, Vaše svědomí). Systematický trénink mě posunul dál, minimálně fyzicky. Zejména v rychlosti a v pohybu ve vyšších intenzitách. Před pár roky u mne došlo k spontánímu pneumotoraxu pravé plíce, přestal jsem věřit na práci mého těla v těchto intenzitách. Teď už mu věřím, ale naslouchám jeho potřebám ještě více. Vzhledem k věku a zkušenostem, závodím nyní spíš hlavou. A když k tomu přidám i určitou výkonnost, užívám si závodění ještě více. Psoriasa tímto způsobem přípravy taky nijak neutrpěla, takže první zkušenost s trénováním pod „dohledem“ hodnotím velmi kladně. Rozhodl jsem se tedy nadále pokračovat pod vedením Petra Nováka.

 

P.S. Bohužel, nebo bohudík (?), člověk míní, osud (nebo příroda) mění............ Alespoň pro rok 2018.


 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.58   images/ga_count.png 96

SYSTEMATICKÝ TRÉNINK NA VLASTNÍ KŮŽI

TitulekAutorDatum







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 28
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif