Tisíc a jedno dobrodružství - Idiot Trans Czech 2006 part dva

30.06.2006 - Michal Mach

Zapsání druhého dne našeho putování jsem dostal za úkol já. Respektive jsme se na tom s Alešem domluvili. On ovšem nevěděl o tom, že to chci hlavně kvůli tomu, abych mohl popsat nᚠvýlet i z jiného pohledu, než honiče kilometrů.

Ráno raníčko troska vstala
Já jsem bral Idiota jako pěkný, dlouhý a náročný výlet. Plány jsme teda měli veliké, ale hned druhý den dostaly vážné trhliny. První byl Semišův několikanásobný noční výlet na Pešákovské záchody, telefonování do ameriky a posílání přebytečného smažáku přes oceán. Mě teda ten smažák taky moc nesednul a vlastně mi nesednul i celý první den. Když si tak matně vzpomenu, co jsem předchozí den pozřel, tak to byly dvě 13° piva, kuřecí závitek s bramborem, dvě 10° piva, jablko a večer ve 22:30 vražda žaludku v podobě smažáku, Fidorky a Tatranky. :) Já na tyhle jídla zvyklej nejsem, takže mi bylo ráno taky trochu blivno. Ale ustál jsem to.
Naštěstí se do rána počasí trochu umoudřilo, takže jsem hodil vypraný oblečení ven na šňůru a sebe vyvalil na lavičku, kde jsem chtěl umřít. Bolely mě nohy, tlačil žaludek a připadalo mi, že jsem si přes noc vůbec neodpočinul. Jak by taky jo, když mi hrouda smažáku do teď leží v žaludku. Rozhodl jsem se, že od toho rána už do sebe nenacpu nic, po čem by mi mohlo být zle. Ovšem tenhle svět je nespravedlivej a všechno mělo být jinak..

Vyrážíme

Nakonec jsme se nasoukali do kůže, vytáhli zrezlý bajky z chalupy, kápli trochy oleje na řetěz a hurá do sedel. To by ovšem Semiš nesměl vykouzlit přes noc defekt. :) Proběhla teda rychlá výměna duše a vyjíždíme. Rozhodli jsme se, že pokoříme nejvyšší český vrchol Jizerek Smrk (1124 mnm). Semiš byl pobledlý a vůbec mu to nejelo, ale kousnul se a pravidelným tempem jel kopec nekopec. Má můj mega obdiv, protože po 120 úvodních kilometrech v noci nezregeneroval, spíš naopak a dneska zase sedí a snaží se vyškrábat na tenhle kopec. Prostě blázen!
Na Smrku jsme mrkli na rozhlednu, natlačili do sebe nějakou tu tyčku (Aleš a já) a hurá do Polska po nádhernym singletracku a šutrovatym sjezdu. Tady se u mě objevil další problém a to bolavé koleno. Ještě, že Semiš nemůže jet a tak se to snad dá nějak dokupy. Taky mě bolely šlachy na prstech, kterýma jsem držel ve sjezdech řidítka. Některý sjezdy byly docela drsný a to nejhorší nás ještě čeká. V polských Jizerkách jsme moc nevěděli kam jet, protože tamní značení je dost řídké a na jedný křižovatce jsme prostě ukázali prstem a jeli jsme někam na jihovýchod. Díky tomu jsme ale objevili nádherný opuštěný údolí. Široká planina obklopená vysokými stromi, uprostřed se vinula cestička, sem tam potok a v dáli seděly ve stráni dvě chalupy. Skoro jako v Norsku. Já osobně tuhle část výletu považuju za nejkrásnější a rozhodně se sem ještě někdy vrátím.

Údolím a lesníma cestama podél Jizery jsme dorazili do osady Orle. Jsou to asi tak tři baráky na louce u lesa a jedním z nich je starobylý hostinec. Z dálky vypadá trochu jako kostel. Rozhodli jsme se, že zastavíme a dáme lehký oběd. Už i Semiš byl rozhodlý si dát aspoň polévku. Sedli jsme dovnitř a za pultem se objevila starší paní v plastové zástěře, na které byla vyobrazena hruď vnadné děvy v podprdě a kalhotkách. :) Paní ale byla příjemná, trpělivě nám polsky vysvětlila, co z lístku je a není připravené a nakonec jsme si i objednali. Všichni jsme si dali hrachovku a já jako nášup lívance s borůvkama a smetanou. Taky jsme si dali každý čaj. Hrachovka byla geniální! Potom jsme dlouho čekali poslouchajíc podivné zvuky linoucí se z kuchyně. Semiš usoudil, že lívance asi budou čerstvé, žádný výplod mikrovlnky. Po nějaký době ale kluky přešla trpělivost a vyplazili se vyhřívat na sluníčko ven. Já se nakonec dočkal lívanců, ale jak už jsem říkal, svět je nespravedlivý. Na talíři byl olej s nějakým podivným těstem, borůvky nikde a na vrchu to bylo politý něčím, co připomínalo smetanu. Když jsem do toho oleje kousnul, zjistil jsem menší chybku v překladu, borůvky jsou hrozinky a jsou zapečený v oleji s těstem. Zoufale jsem se s talířem vypotácel ven a smutným okem kouknul na Aleše, jestli mi to pomůže sníst. Cukal se, ale nakonec si půlku jednoho "lívance" vzal. Fakt to nešlo sníst, takže půlka jednoho lívance zbyla. šel jsem dovnitř zaplatit útratu a jen jsem zíral. Za to všechno, co jsme měli, si v Orle vyinkasovali 91 korun českých. Ze zvědavosti jsem se zeptal, kolik u nich stojí nocleh a prý 140 korun. No to je mazec. Už jsme začali uvažovat, že tu zůstaneme. :) Nakonec jsme se ale rozhodli, že přece jenom dojedeme aspoň na Voseckou boudu.

S Alešem jsme se chtěli stavit v Harrachově zaplatit jeho účet za telefon a taky nakoupit nějaký léky. Endiaron a Paralen pro Semiše a pro mě mast na bolavé koleno. Semiš se teda dal nejkratší cestou na Voseckou a ja s Alešem jel směr Harrachov. Přejeli jsme hranici, kde nás přepadli polští pohraničníci s hláškou: "Občanky máte?!" Vytáhli jsme občanky a jeli dál. Za hranicí následovaly nádherný sjezdíky, v jednomž z nich jsem v jedný točce málem vyskákal přes odvodňovací kanály až do lesa. Dojeli jsme na asfaltku, nevěděli jsme přesně kam, ale byl jsem líný tahat mapu, tak jsem zavelel doprava a jelo se. Dorazili jsme k dalšímu super sjezdíku po červený, kde byla spousta hupíků, vystrašená rodinka s dětma a pár klopenek. Dojeli jsme k Jizeře, kterou jsem prohlásil za Mumlavu a už jsme si to sypali dál na západ. Bylo to ale nějaký divný, protože šipka za řekou nám tvrdila, že Harrachov máme za zády. No prostě jsme zjistili, že jsme sjeli do Kořenova a tak jsme po asfaltu museli zase do kopce zpátky na východ. Aleše asfalt evidentně nudil, tak pořád zrychloval a zrychloval, až jsem prostě zařval, a ku*va zpomalí. :) Víte on má divnej žaludek a tak mu smažáky a podobný zvěrstva nevadí a jede mu to pořád stejně. Dokonce i když se totálně zkalí den před Malevilem, dojede dlouhou sedmdesátej. Hovado. To jen tak pro dokreslení tý nespravedlnosti na světě. :) V harrachově jsme nakoupili léky a Aleš koupil baterii do tacháče, který mu nefungoval. Zjistil ovšem, že to zřejmě tacháči nestačí a že by možná rád ještě jednu baterečku. Takže koupil další, strčil to zase někam jinam a tachák pořád mlčel. Sigma asi bude dobrá značka. :) Nakonec to nějak rozchodil, ale ne na dlouho.

Po tom, co jsme všechno zařídili, jsme už jenom našli modrou značku, která měla vést po vrstevnici podél Mumlavy až pod Voseckou boudu. Jenže Mumlava není jen tak nějaký potok. Ten potok křižuje vrstevnice jako zběsilý a tak jsme jeli po "vrstevnici" pěkně do kopce, Aleš se dál nudil a já funěl. I když jsem jel kolem 160 tepů, nohy mě bolely a rychleji nešlo. Časem jsem se dal tak nějak dokupy a to už jsme dojeli pod krpálek k Vosecký. Pěkná stojka lesem, kam můžou jenom pěší a auta, cyklistům je tam cesta zapovězena.

A bude hůř
Na Vosecký jsme se nakonec setkali se Semišem, předali léky a začalo smlouvání ubytování a polopenzi. Polopenze spočívala v guláši s knedlíkem a neidentifikovatelné snídani. Gulᚠjsem fakt nechtěl, tak že prý si můžu večer vybrat z jídelního lístku a nebrat polopenzi. Souhlasil jsem a těšil se na večeři v sedm. Mezi tím jsme se osprchovali, vyprali věci a hurá na jídlo. Otevřel jsem jídelák a zjistil, že kromě guláše vlastně nic jinýho není! Pomóóóóóóóc!

Pokračování příště..

Dnešní statistiky

vzdálenost	hrubý čas	čistý čas	převýšení	prům. rychlost	prům. tep	max. tep
59.17km	5:47:30	4:09:00	1256m	14.7km/h	123	168

Celkové statistiky

vzdálenost	hrubý čas	čistý čas	převýšení	prům. rychlost
160.74km	18:44:31	11:25:20	4189m	13.9km/h

---

Související odkazy:
Idiot trans-czech nalehko 2006
Tisíc a jedno dobrodružství - Idiot Trans Czech 2006 part jedna
Tisíc a jedno dobrodružství - Idiot Trans Czech 2006 part tři