rozhovory

07.09.2006 - Martin Bali-Jenčík

Jméno Thomas Nicke se u nás v Čechách stává známým. Často se účastní závodů seriálu Peklo Severu a většinou vyhrává. Naposledy na sebe upozornil vítězstvím na Malevil Cupu 2006. Thomase jsme mohli vidět na Erzgebirgs-Bike-Marathonu (EBM) v Seiffenu – titul zde získal počtvrté v řadě. Po vyhlášení vítězů jsme s ním krátce pohovořili a domluvili rozhovor pro server BikeBase. Po jeho přečtení už Vám nebude známé pouze jméno, ale i osoba tohoto nejenom výborného sportovce, ale i zajímavého, sympatického a zdravě sebevědomého člověka.



Jméno: Thomas Nicke
Věk: 28 let
Výška/Váha: 178 cm/ 68 kg
Bydliště: 02827 Görlitz
Tým: Fusion Pro Team
Bike (značka, rám, materiál, vybavení atd.): Fusion Slash Scandium nebo Floyd Alu; Magura; Schwalbe; Fox Racing; Maloja; brýle adidas
Největší úspěchy: 1998 - mistr Německa v XC U23; 2x německý vicemistr v XC; mistr Německa v týmech;vítěz Salzkammergut Marathonu; 2. místo U23 Paris-Roubaix VTT; 4x vítěz Erzgebirgs-Bike-Marathonu (EBM); 7. místo na ME v maratonu atd.
Link: od roku 2007 osobní internetové stránky: www.nicke-racer.de - t.č. se vytvářejí.


Thomasi, srdečně blahopřejeme k vítězství na EBM! Co pro tebe znamená tento maratón a úspěch na něm?
Thomas: Díky za vaše gratulace k mému čtvrtému vítězství v Seiffenu (EBM). EBM je akce, kterou jezdím velice rád, protože se dobře znám s pořadateli a také diváci mi tu hodně fandí a přejí, abych tenhle závod vyhrával. Celý víkend je vždy velmi dobře zorganizovaný a i přes špatné počasí se jim podařilo celou akci dotáhnout do úspěšného konce. A je to největší maraton v Sasku a na Východě (pozn. autora: v „nových“ spolkových zemích). S tímto maratonem se pojí moje velmi hezké vzpomínky a určitě je to pro mě i emocionální záležitost.
Co jsi říkal počasí a tomu blátu? Vyhovovalo ti to nebo máš raději teplo a sluníčko? Jel jsi to celé na kole nebo jsi musel někde slézt a běžet?
Thomas: Počasí nebylo letos skutečně nejlepší, avšak na tyto podmínky (déšť a bláto) si umím rychle zvyknout a můj výkon to v žádném případě nemůže ovlivnit. Vždycky obdivuju jezdce, kteří nejsou tak technicky zdatní a přesto se v tomhle počasí závodu zúčastní. K trati můžu říct pouze to, že pro mě byla ve všech úsecích sjízdná a nikde jsem nemusel slézat z kola. Tady mám určitě výhodu, protože jsem byl původně jezdec cross country a na tyto na techniku jízdy náročné podmínky jsem zvyklý.
Měl jsi problémy s technikou? Kdo je tvým mechanikem?
Thomas: S technikou jsme neměl vůbec žádné problémy, protože moje kolo bylo v perfektním stavu a tím se mi vyhnuly i defekty. Za to je ale nutné poděkovat dobrému mechanikovi, totiž mé osobě (Thomas Nicke). O techniku se starám sám, umím si i vycentrovat a zaplést kola. Takže pokud se objeví nějaké závady, padají na mou hlavu.
Jak se ti líbil Malevil Cup 2006? Můžeš ho srovnat s EBM a dalšími velkými německými podniky (pokud jde o organizaci, atmosféru, konkurenci atd.)?
Thomas: Malevil Cup je určitě závod, kde jsem se chtěl vždycky postavit na start. Letos jsem měl konečně čas a tak mé účasti nestálo nic v cestě. K Lužickým a Žitavským horám a kraji kolem Heřmanic mám velmi blízký vztah, protože to bylo místo, kde jsem trénoval během svých studentských let. Proto zde mám i určitou výhodu domácího prostředí – znám tu každý kámen a kopec.
Konkurence je silná a Malevil Cup v porovnání s velkými německými maratony v ničem nezaostává. Jeden český fanoušek mi v České Kamenici vyprávěl, že Malevil Cup je jedním z největších a nejprestižnějších podniků v Česku. Mě samotného ovšem nejvíce překvapilo, že v Čechách existují lidé, které zajímá člověk jménem Thomas Nicke. Tento rozhovor je pro mě dalším důkazem, jaký je o mou osobu zájem, což mě potěšilo.
Jak se ti líbí další závody u nás, např. seriál Peklo Severu? Pro se hvězda tvé velikosti účastní takových malých akcí? Jsou součástí tvého tréninku? Kde o nich získáváš informace?
Thomas: Ale nejenom Malevil Cup mi učaroval, také jiné závody v Čechách mám velmi rád, protože jsem tu dobře přijímán jako sportovec a znám se s celou řadou českých závodníků. Někteří lidé se mě už ptali, proč jezdím tolik malých závodů. Malé závody jsou nesmírně důležité pro získávání kondice a dobře se na nich připravím na velké podniky. Mnohé závody v Čechách nabízejí krásné trasy a jsou zajímavé i z hlediska vzdálenosti z Görlitz (Zhořelce).
Informace hledám na internetu nebo je získávám od jednoho správce (Bártlova Bouda) v Bílém Potoku pod Smrkem, kde moje rodina našla svůj druhý domov. Některé víkendy mě proto můžete potkat v Jizerských horách, kde absolvuji svoje tréninkové kilometry nebo, ovšem pouze v zimě, jezdím na běžkách.
Jaký je systém a organizace bikemaratonů „nejvyšší ligy“ v Německu“?
Thomas: České a německé maratony té nejvyšší kategorie se v ničem neliší. Přihláška přes internet, popis trasy a další informace poskytují všechny závody, německé stejně jako ty české. České nezůstávají v ničem pozadu.
Jak populární (z hlediska přízně fanoušků a médií) je MTB jako sport v Německu (také ve srovnání se silnicí, kde Německo patří k velmocem)?
Thomas: MTB jako sport je pevnou součástí sportovního života v Německu. Není ale stále na úrovni silnice, ačkoli my MTB jezdci svými výkony za silničáři nezaostáváme. To mi potvrdili silniční etapové závody, které jsem dřív také jezdil. Já si na svůj mediální obraz nemůžu stěžovat, znám hodně lidí od tisku.
Jedna otázka na téma Mad East Challenge 2006 a Jan Hruška. Jaký je výsledek toho sporu? Jaké je k tomu tvoje stanovisko?
Thomas: Obával jsem se toho, že se mě na letošní Mad East Challenge zeptáte. O Janu Hruškovi a zvýšeném hematokritu se toho napsalo už příliš mnoho, každý by si měl vytvořit svůj vlastní názor. Více času bych s tímto tématem nechtěl ztrácet.
Jaký je tvůj postoj k účasti profíků na maratónech, které jezdí amatéři a hobíci? Je to fér?
Thomas: Považujete mě za profíka nebo myslíte klasické silničáře? Já sám s účastí profesionálů na takových závodech problémy nemám. Profíci neumí jezdit o mnoho rychleji než my. To jsme už mohli vidět na celé řadě závodů. Plno závodů z účasti profesionálů profituje, protože tu s nimi mají hobíci bezprostřední kontakt a můžou se s nimi porovnávat. Určitě to pro hobíky znamená obohacení, když se mohou poměřit se svými idoly. Já se vždycky rád pobavím se svými fanoušky a nepovažuji to za žádné obtěžování.
Nyní se konečně dostáváme ke tvé osobě. Co tě přivedlo k cyklistice a k MTB?
Thomas: K cyklistice jsem se dostal díky mým rodičům, protože jsem jako malý kluk chtěl, aby mi koupili velmi drahé kolo a můj otec to spojil s jednou podmínkou. Musel jsem se totiž zúčastnit MTB závodu. Na začátku to byl ale triatlon a po prvních skromných výsledcích v triatlonu jsem se dostal hned na prvních MTB závodech na stupně vítězů. Od té doby mě už cyklistika nepustila a díky své rodině můžu pomýšlet na takové sportovní úspěchy, jakých dosahuju.
V jednom rozhoru jsem četl, že máš inženýrský titul a trénuješ až po práci. Jaké je tvé zaměstnání a jak často trénuješ (v sezóně a mimo sezonu)? Jak to dokážeš všechno stihnout?
Thomas: Ano, pracuji jako inženýr u jedné firmy v Berlíně. Ale kvůli lepším tréninkovým podmínkám se k 1.lednu vracím zpátky do Görlitz, kde budu pokračovat ve své práci strojního inženýra - konstruktéra. Trénuju vždycky pouze po práci a profituju bez dalšího ze svého talentu. V závodní sezoně trénuju pět dní v týdnu, někdy i dvoufázově. Den začíná většinou v 6:30 a končí ve 22:00. Přípravou na sezonu jsou běžky, kilometry najíždím v Oberlausitz (Horní Lužice). Ale možná pojedu kvůli přípravě zase do tepla na nějaký ostrov, abych tam natočil dostatek kilometrů. Letos mě můžete vidět také na několika cyklokrosových závodech v Čechách. Poslouží mi k najetí určitých intenzit. Teď jistě napadne hodně lidí otázka, jak můžu celé to tréninkové pensum a k tomu ještě práci skloubit. Obě věci mě nesmírně baví a při zvládnutí všednodenních starostí mi hodně pomáhá moje rodina. Bez podpory rodiny bych to nedokázal zvládnout.
Máš čas ještě na něco jiného?
Thomas: Cyklistika je pro mě velmi důležitá jako kompenzace k mému zaměstnání - jedná se o čistě duševní práci. Občas je velmi složité zabývat se i jinými aktivitami, ty jdou prostě stranou. Ženám to přijde ze začátku vzrušující, než po určité době zjistí, co za tím všechno vězí a mají pro to pramalé pochopení. Tohle je například jedna z věcí, která je dnes skoro nemožná, protože se doma nacházím jen zřídka.
Chtěl by ses stát profesionálem?
Thomas: Já už profíkem byl, protože jsem byl v Bundeswehru (na vojně) členem sportovního klubu a mohl trénovat celý den. Považuju ale za důležité, že se můžu postavit na obě nohy. Dosáhl jsem toho svým inženýrským diplomem a proto teď nemám strach z budoucnosti. Jednou přijde čas, kdy se s vrcholovým sportem budu muset rozloučit. Na tohle někteří profíci zapomínají a svou budoucnost neplánují. Je také otázka, jestli by mi profi status něco přinesl. Už teď mám k tréninku dobré podmínky. Jako profesionál bych měl sice více času, jestli by to ale k něčemu lepšímu pomohlo, nemůžu říct. Občas to může být překážkou – mít volno celý den a koncentrovat se jen na trénink. Jsem spokojen s tím jak to je a k tomu, abych mohl jezdit dobré závody, nepotřebuji profi status.
Jaké jsou tvé další cíle a výzvy v životě a cyklistice?
Thomas: Příštím cílem je zrestaurování jedné staré roubenky v Žitavských horách. Je to můj dětský sen. Moje roubenka leží blízko lyžařských tras a tak budu mít v zimě dobré tréninkové podmínky. V létě budu mít kopce hned přede dveřmi domu a můžu jít bikovat přímo do lesa. Důležité změny přijdou příští rok, protože budu pravděpodobně jezdit za jiný tým. Vyjednávání a rozhovory už začaly a tak uvidíme, za koho nastoupím. Dávám si v životě postupné cíle, kterých můžu v určitém časovém horizontu dosáhnout. Proto bych řekl, že jsem cílevědomý a soustředím se na více věcí. Bez cílů není motivace, tak to v životě chodí.
Co pro tebe vlastně sport a cyklistika znamená?
Thomas: Sport pro mě znamená hrozně moc, protože jsem s ním vyrostl a jednoduše řečeno je součástí mého života. Díky sportu můžu zapomenout na problémy všedního života a zbavit se tak stresů, které přináší. Nevěnuji se jen cyklistice, ale i dalším sportům: jízdě na kajaku, lezení po skalách, běžkám, snowboardu a běhu.

 

Přeji všem čtenářům vše dobré a děkuji za rozhovor. Není pro mě běžné, abych mohl poskytnout interview pro česká média. Pokud by se mě chtěl kdokoli na něco zeptat, může tak udělat prostřednictvím serveru BikeBase.cz, odkud mi budou vaše otázky doručeny e-mailem.

 

Ahoj
Thomas

 


Thomasi, děkujeme za tvoje odpovědi, přejeme hlavně zdraví a štěstí ve tvé další sportovní kariéře a těšíme se, že tě budeme u nás v Čechách často potkávat na závodech.

 

Ptali se: Martin Bali-Jenčík a Aleš Gregor

 


Související článek:
14. Erzgebirgs-Bike-Marathon zakončil seriál závodů Europe MarathonMan 2006, 7.8.2006



Fotky poskytl Thomas Nicke:


 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.92   images/ga_count.png 1615

Thomas Nicke – rozhovor se špičkovým německým bikemaratoncem

TitulekAutorDatum
ZavistMichal Mach07.09.2006 21:24:06
images/line1.gifRe: Zavistdědek08.09.2006 17:24:05
príma klukAleš Gregor07.09.2006 21:22:03
images/line3.gifRe: príma klukZdenek08.09.2006 08:19:43
images/line1.gifRe: príma klukAleš Gregor07.09.2006 21:35:35
...Michal Červený07.09.2006 20:49:13
images/line1.gifRe: ...Jakub Faifer08.09.2006 00:00:11







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 34
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif