o závodech

07.12.2006 - Marek Novotný

Vášnivým čtenářům bajkových serverů jistě neujde, že moji zkazku již možná někde viděli - omlouvám se jim, ale když už se neprosadím na kole, chci se prosadit alespoň tím, že i tom budu žvanit/psát...

 

Již v zimě jsem narazil na jednom bikovém serveru na článek o legendárním MTB maratonu Salzkammergut trophy, který je považován za nejtěžší v Evropě a po shlédnutí profilu trasy padlo jasné rozhodnutí – tam musím jet. Vše jsme několikrát prokonzultovali se Sandálou a poté co i on detailně prostudoval profil trasy, zjistil, že ani on nemůže chybět.
Volba trati padla na Classic strecke o délce 101 km, na které se roku 2004 konalo mistrovství světa v MTB maratonu. Této trase se přezdívá „cesta do pekla“ a toto přirovnání se projevilo jako více než pravdivé… Organizátoři nabízejí ještě další trasy 26 km, 53 km a 203 km – tuto trasu tvoří dva okruhy classic strecke a mezi účastníky má přezdívku „cesta do pekla a zpátky…“.
Termín startu se nekompromisně blížil, Sandála si poctivě plnil stanovené tréninkové dávky a já postupně měnil plán najetých kilometrů do vrcholu sezóny z 2500 km na 2000 km, 1500 km až jsem nakonec odjel s 1350 najetými kilometry (při rozhovorech s dalšími bikery na místě konání jsem si přidával a vychloubal se 1500 -1800 km, odpovědí mi povětšinou bylo mírně povytažené obočí…, čísla dotazovaných vyšvihanců se pohybovala od 3500 km výše, druhé nejnižší číslo, které jsem zaslechl bylo 2800 km u jedné jemné dívčiny s přezdívkou Beruška). Trochu se nám stáhly půlky a proto jsme po registraci uháněli hned do pensionu, kde jsme se vybalováním moc nezdrželi a seběhli jsme do hospůdky, zasedli ke stolu místních štamgastů a obavy zaháněli Zipfer Bierem. Při druhém se k nám přidali místní a dostáli pověsti nadprůměrně přátelského vztahu k závodníkům, hned nás začali chválit, pečlivě se optali na startovní čísla a slíbili, že přijdou fandit. Sedělo se s nimi dobře, ale nás čekalo ještě spoustu práce, tak jsme se po druhém Zipferu rozloučili. Čekal nás totiž zlatý hřeb prvního večera – oholení nohou (ve startovním balíčku byla tuba Veet for men…). Dva polonazí, po jedné noze poskakující chlápci v minikoupelničce o rozměru cca 2x1,5 metru, v ruce se škrabkou na chloupky a marně luštící návod podle hesla – „když nevíš jak dál – přečti si návod“ ale nakonec svůj úkol zvládli a uspokojeni podařeným dílem zalehli do manželské postele… (autor článku dodnes neví co je twin room a co double room…).
Ráno nás probudilo slunečné počasí a vzhledem k tomu, že start byl v příjemných 10:30 zbyl čas i na bohatou snídani, posmívaní se měkkoušům z týmu „Oceloví letci“, kteří jeli na dětskou, 53 km dlouhou trasu a poslední předstartovní přípravu biků, při které se mi zkolaboval sporttester, čímž padl můj plán, že když už nemám najeto – pojedu alespoň podle tepové frekvence, abych cestou někde nevytuhl.
Na náměstí v Bad Goisernu již byl pěkný šrumec (na startu classic strecke bylo 996 bikerů a bikerek), vyhledali jsme kolegy z našeho týmu – utvořili jsme tým pro soutěž Slow motion o nejvyšší součet časů všech závodníků týmu v cíli - „LONELINESS OF A LONG DISTANCE RIDER“, prohodili pár chlapáckých hlášek a už tu byl start.
Na začátek nás čekal desetikilometrový kopec, trasa vedla většinou po asfaltu, místy však byl sklon vražedný, takže zhruba na 8. km jsem začal klasicky přemítat nad důvodem proč tu jsem a proč jedu do toho pitomého kopce na kole, chmurné myšlenky jsem však zažehnal na vrcholu, kde čekal nádherný (dle profilu trati) sjezd do Bad Aussee. Po asi půl kilometru sjezdu lesem jsem viděl nebožáka mezi stromy ve stabilizované poloze a kolem něj několik zdravotníků – štěstí v neštěstí měl v tom, že si nabil hubu přímo u jejich stanoviště… A přituhovalo. Po chvíli jsme vyjeli na sjezdovku (kategorii bych odhadl na méně strmou výtahovou šachtu), všichni sesedali a vedli své biky, já však před sebou zahlédl Sandálu a rozhodl se, že ho dojedu. Samozřejmě jsem dal neskutečnou kasu – naštěstí jsem spadl do trávy do ukázkového parakotoulu,, takže jsem v poklidu seděl na louce a radoval se, že jsem ve zdraví přežil a v tom děsná rána do zad. Nějaký nešťastník spadl na úplně stejném místě a do zad mě trefilo jeho kolo… Ze stíhání Sandály rázem nebylo nic, protože jsem asi 20 minut opravoval různě zohýbaná řídítka, rohy sedlo atd., nicméně vyrazil jsem dál se skupinkou bujarých Slováků. Dojeli jsme do Bad Aussee a z něj trasa pokračovala do dalšího kopce (celkem na trase bylo 5 stoupání o průměrné délce 12 km). Hned na začátek byla asi 300 metrová stěna o šíleném sklonu a moje nadávání zastavila až nesmrtelná hláška jednoho ze slovenských bratří, který s pusou od ucha k uchu prohlásil: „člověk by sa mohol aj unaviť, keď musí ísť do takýchto hovád…“, nicméně i toto jsme zdolali a pokračovali. V jednom ze sjezdů (cestičkou vysekanou ve skále) jsem se dopustil drobné jezdecké chybičky jež vyústila ve zhoupnutí se v zachranné síti nad zhruba 200 metrovou propastí. To mne ale nemohlo zastavit. Drtivá krize však na mne padla zhruba na 45. kilometru po příjezdu do Bad Ischglu, kde bylo opět strašné stoupání po blátě v lese, které mne donutilo poprvé sesednout. Na následující občerstvovací stanici jsem seděl a tupě zíral před sebe asi čtvrt hodiny, pak jsem do sebe narval tři housky se salámem, což se těsně před nejdelším, takřka 20 kilometrovým stoupáním (zhruba 900 výškových metrů) na nejvyšší bod celé trasy neukázalo jako příliš dobrý tah. Nicméně za necelé dvě hodiny (včetně další občerstvovací stanice) jsem byl nahoře a tušil jsem, že tu šílenou trasu přejedu, protože teď si přece jen odpočinu ve sjezdu. Ha ha ha. Dolů jsem po asi 15 km přijel víc unavený, než jsem byl nahoře. Morálce nepřidalo ani to, že jsem sice byl v cílovém městě, ale do cíle mi chybělo necelých 30 kilometrů, včetně jednoho kopce (jen 10 kiláků, vesele jsem si pobrukoval), bez pádu jsem absolvoval sjezd schodů uprostřed narvané zahradní restaurace a dojel na další občerstvovací stanici, po ní následovala průjezd špalírem diváků (velmi motivující) a do toho hulákal hlasatel že: „Marek Novotny aus Tschechische republik schon passiert“ a já se, na rozdíl od Štěpánky Hilgertové, v tu chvíli cítil fakt dobře. V kopci se však plíživě blížila další krize, celou dobu jsem jel sám (loneliness of a long distance rider...) a málokdo si dovede představit ten nádherný pocit, když jsem dojel na poslední vrcholek a čekala mne jen sladká odměna v podobě nekonečného sjezdu do cíle. Pche. Do sjezdu byl zařazen asi 2,5 kilometrový single track lesem po šutrech, kde jsem hodil další šílenou kasu a zbytek jsem raději vedl pěšky. Poté, co jsem sešel ten sjezd, na který jsem se těšil zhruba 90 kilometrů následoval další průjezd špalírem s hulákajícím hlasatelem, teď jsem ho však téměř nevnímal, protože na mě padla druhá, mnohem horší krize a jedné, co mne na kole drželo byl fakt, že na computeru jsme měl 98 ujetých kilometrů a cíl byl v podstatě na dohled. Úplně mne však dorazila cedulka ZIEL 5 KM. Byl jsem definitivně na dně a jel jsem jen silou vůle a došla mi voda v obou bidonech. Jelo se kolem řeky, tak jsem chvíli uvažoval o tom, že zastavím a napiju se z ní, naštěstí však cestou postávali nějací pořadatelé, kteří mi věnovali láhev vody, což mne trochu povzbudilo a zažehnalo krizi, zbytek trasy už lemovaly diváci a vzhledem k rychlosti mé jízdy hravě stačili přečíst jméno ze startovního čísla, takže jsem si připadal jako na Tour de France, když jsem kolem sebe slyšel Bravo Marek.
Cíl.
Konečně jsem pochopil, proč Venclovský, když vylezl v Doveru na pláž řekl: „já su tak šťastný“ a ne něco jiného. Příští rok jedu znova.


 

images/sekcehlleft.gif

Soubory ke stažení

images/sekcehlright.gif
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.87   images/ga_count.png 1072

Salzkammergut Trophy 06

TitulekAutorDatum
MaratonekJUŇA11.12.2006 09:40:35
Fotky?Aleš Gregor07.12.2006 16:16:50
images/line1.gifRe: Fotky?Marek Novotný07.12.2006 16:21:45
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Fotky?Aleš Gregor07.12.2006 16:27:17







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 5
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif