rozhovory

24.07.2007 - Martin Bali-Jenčík

Jak se obyčejným velkým klukům z malého města může poštěstit strávit den s ikonou světa horských kol a navíc s ní udělat exkluzivní interview pro server BikeBase? Vlastně to nebylo vůbec složité...

Pár dní před odjezdem na Salzkammergut Trophy mi zavolal Aleš Gregor. „Hele, slyšel jsem, že tam bude taky Gary Fisher. Chci s ním udělat rozhovor, tak to zařiď,“ pronesl suše a zavěsil. Fajn, Gary bude radostí celý bez sebe, že na něj u nás konečně došla řada, pomyslel jsem si. Nicméně jsem kontaktoval Martina Hubera, ředitele a hlavního pořadatele závodu. „V tom nevidím problém. Najdeme volný termín a ozveme se,“ odpověděl okamžitě. Cestou do Rakouska, ve středu večer (11.7.), mi pak Aleš v autě předčítal dotazy, které si předem připravil. Moc jsem mu nevěnoval pozornost, v duchu jsem tomu stále nevěřil.

foto/_0000033851.jpg
Ve čtvrtek ráno pršelo a tak jsme se s celým Malevil Cup týmem vydali na procházku po Bad Goisernu. Zastavili jsme se i v Informačním centru. „Ty jsi chtěl ten rozhovor. Tak dneska má Gary čas v šest večer, jestli se ti to teda hodí,“ přivítala mě Pamela Friedl, vedoucí Turistického svazu regionu Inneres Salzkammegut a spoluorganizátorka závodu. „A jestli máš zájem, tak za chvíli s ním jedu autem na výlet do Gosau, kde se v neděli koná Junior Trophy. Podíváme se i na Dachstein.“ Neodolal jsem. No, nabídku výletu s Pamelou by asi neodmítl žádný chlap a to i bez Garyho Fishera, ale to sem nepatří.

Sen se stal skutečností. Během odpoledne jsme navštívili řadu zajímavých míst, setkali se, tedy spíš Gary, s malými bikery z místního klubu (v Gosau), vyšli si ke Gosausee, poseděli nad dobrým capuccinem a štrůdlem a především hodně diskutovali. Gary Fisher je na jednu stranu výborným hercem a řečníkem a umí se neodolatelně tvářit a smát do kamer (s hollywoodskými hvězdami by si nezadal), na druhou stranu se s ním dá příjemně hovořit o čemkoli. Ač na vás sálá jeho obrovské charisma, vystupuje skromně a klidně a umí vnímavě naslouchat. Má obrovský přehled o veloprůmyslu. I když se podepsal na historii horských kol, dívá se spíš dopředu, odhaduje trendy a další rozvoj mountainbikingu. Bavili jsme se o politice, hudbě, jeho cestách po světě. Velká část rozhovoru se samozřejmě točila kolem kol a fenoménu cyklistiky, o tom, jaký vliv měl Lance Armstrong na popularitu cyklistiky v Americe, jaký důsledek může znamenat případný úspěch čínských bikerek na olympiádě v Pekingu pro další rozvoj kolařského průmyslu, proč je v Čechách ježdění na kole tak populární atd. atd. O jeho úvahách a názorech by se dala napsat celá kniha a kdyby dokázala Pamela mlčet déle než deset sekund v kuse, možná i dvě. Vzpomenu pouze jeho úsměvnou historku z předchozího dne. Vzali ho na večeři do jedné malé odlehlé hájenky. Místním byl představen jako ten, který vynalezl horské kolo. To vzbudilo velkou pozornost, jeden z přísedících myslivců to nevydržel a vyskočil, přičemž na Garyho zařval: „Tak to jsi ty, kdo zavinil, že nám tady teď všichni jezdí po lese na kolech a plaší zvěř!“ Inu, ne všude byl vřele oslavován…

Po návratu do Bad Goisernu se připojil Aleš a vyrazili jsme do restaurace na pivo a pizzu. Zde také proběhl následující rozhovor. Autorem většiny dotazů je Aleš, já tam působil víceméně v roli tlumočníka. Každopádně moc příjemné povídání. Garyho nezajímalo, jak velký a významný je server BikeBase. Bral nás jako své přátele, odpovídal otevřeně a trpělivě na všechny otázky, které jsme mu položili a nakonec nám ještě poděkoval za zájem!



Na úvod stručné představení. Kaliforňan Gary Fisher (ročník 1951) je považován za jednoho z otců mountainbikingu. (Nesprávně ovšem bývá nazýván jeho otcem či dokonce vynálezcem) Začínal jako silničář, jezdil i dráhu a cyklokros. Dodnes si drží image příslušníka slavné generace květinových dětí. Důležitým milníkem se stal rok 1976 a první oficiálně zaznamenaný závod na horských kolech - downhill Repack v Marin County, pohoří Tamalpais, Kalifornie (Gary ho spolupořádal, později vytvořil i rekord trati). Od tohoto data se neformálně začínají počítat dějiny mountainbikingu. A Gary vždycky patřil k těm nejviditelnějším průkopníkům a propagátorům jízdy na tlustých pláštích. Podílel se na založení společnosti Mountain Bike, pak kola vyráběl pod svou značkou. Je s ním spojována řada technických inovací jako indexové řazení, geometrie Genesis, 29palcová kola atd.


Jsi v Rakousku poprvé? Jak tady trávíš čas a co Tě přivádí do Bad Goisernu na Salzkammergut Trophy?
foto/_0000033847.jpg
Moje úplně první návštěva této země to není. Jsem tu už od minulého pátku (6.7., moje pozn.). Ze San Francisca jsem přiletěl přes Frankfurt přímo do Salzburgu. Prohlídka mozartovského města mi v sobotu zabrala celý den. V dnech následujících jsem se pak účastnil celé řady zajímavých setkání a jednání, obchodních i ryze společenských, tiskové konference a samozřejmě jsem hodně jezdil na kole. Podnikali jsme vyjížďky, třeba kolem Dachsteinu. A Trophy? O tom závodě už jsem slyšel hodně dobrého, je proslulý i za hranicemi. Chtěl jsem poznat tuto pro mě neobjevenou část Alp a bikery, kteří tady jezdí.

Kolik závodů za rok objedeš a podle čeho si je vybíráš?
Letos ne tolik, přibližně pět. Hlavními kriterii výběru je možnost propagace a taky se chci učit a poznávat stále něco nového.

Propagace čeho? Mountainbikingu? Značky Gary Fisher?
Samozřejmě také značky. Ale hlavně a v první řadě věřím tomu, že propagace zviditelní celý svět mountainbikingu. První závod, který jsem pomáhal propagovat, byl Repack Charlie Kellyho v roce 1976. On byl tím lídrem, ale já ho v tom podporoval.

Od Martina Hubera víme, že jsi se vloni zranil. Jak k tomu došlo? Už je vše v pořádku?
Jo, stalo se to vloni, prvního října. Zlomil jsem si levý kotník, takže ho mám nyní trochu větší než ten pravý. Vyrazil jsem na vyjížďku s jedním mlaďasem a chtěl jsem mu na jednom singletracku ukázat, jak rychlý ještě pořád umím být. Teď už jsem zase v pohodě. Měl jsem přitom velkou kliku. Nablízku byli dva starší borci, kteří mě odvlekli k autu - málem při tom zkolabovali (smích), můj chirurg měl naštěstí službu a nic jsem nesnídal, takže jsem šel rovnou na sál na operaci. Měl jsem to vykloubené, dvě zlomené kosti, dostal jsem do toho deset šroubů a jednu destičku. Zahojilo se to a srostlo dobře a rychle, žádná infekce. V květnu jsem kotník prověřil v Belize na závodě Temple to Temple.

Jaké závody, jichž ses osobně zúčastnil, se Ti nejvíc líbily? Děláš to pro zábavu, kvůli propagaci nebo je účast na nich součást Tvého zaměstnání?
Určitě to dělám taky kvůli propagaci. Jezdím se na ně učit a pokaždé se snažím poznat nějaký nový podnik a prostředí. V každém místě se to dělá různě.

Mohl bys nějaké vyjmenovat? Které na Tebe udělaly nějaký velký dojem?
foto/_0000033852.jpg
Tak třeba 24hodinovka Mountain Mayhem v Anglii, organizuje to Pat Adams. Dělá to pro bikery, pro všechny, ne jen pro ty nejlepší. Všichni jsou tam v pohodě, ohleduplní jeden ke druhému a šťastní. Co dál? Víte, rád navštěvuji různé freeridové podniky, jako například Crankworks. Je neuvěřitelné, co ti mladí kluci a děti dokážou. Líbí se mi Vancouver, Whistler a podobná místa. Další neuvěřitelnou akcí je Indoor Mountainbike Park v Clevelandu v Ohiu. Koná se to v zimě a všechno uvnitř. Chlápek, co to pořádá, se jmenuje Ray a je tam pět různých disciplín, od cross-country po trial. Dalším dobrým závodem je Badlands v Texasu, u mexické hranice, v poušti. Je to daleko od veškeré civilizace, nádherný pocit. Mám rád závody v Crested Butte v Coloradu. Jezdí se ve vysokých nadmořských výškách většinou po singletrecích, mezi lidmi tam panuje přátelská atmosféra. Jednou jsem taky jel 24hodinovku v Japonsku. Všude bujela vegetace a celá trať vedla po posekané trávě. Hrozně těžko se jelo, bořili jsme se do trávy, valivý odpor byl velký.

Co teď děláš za práci? Jaký je nyní Tvůj vztah ke značce Gary Fisher respektive ke koncernu Trek? Máš v tom ještě nějaký vlastnický podíl?
Ne, nyní jsem tam pouhým zaměstnancem. Co jsem se naučil z minulosti je, že každá smlouva je tak dobrá jako lidé, se kterými jste ji uzavřeli. V roce 1991 jsem udělal dohodu s taiwanským Anlenem a smlouva byla takhle tlustá (ukazuje asi 8 cm, moje pozn.). Ale nefungovalo to a zkrachovalo, nebyli to dobří lidé. V případě Treku je to něco jiného. Mám s nimi smlouvu, která čítá všeho všudy dvě stránky. Je to dobrá rodina. Vlastní ji ze 70% John Burke a jeho rodina a z 30% zaměstnanci. Jsou to dobří lidé, čestní, rádi pracují tvrdě a ta firma má spirit. Nikdy jsem nechtěl, aby moje značka byla malá, vždycky jsem se snažil mít vliv celosvětově a proto bylo nejlepším řešením spojit se s větší společností, ovšem se společností, která je zároveň lidská a to Trek naplňuje.

Podílíš se na vývoji kol a komponentů? Máš nějaké rozhodovací pravomoci nebo jsi už opravdu „jen“ pouhým zaměstnancem?
foto/_0000033857.jpg
Pracuji především v marketingu, ale podílím se i na vývoji. Učím se tady, na závodech a pak přijedu zpátky a sdílím čerstvě nabyté poznatky se svými lidmi. Teď například pojedu na nových pláštích Bontrager. Vyzkouším je v těchto specifických podmínkách a uvidím, jestli jsou dobré nebo ne a proč. A to je mojí hlavní náplní práce. Jezdím po světě a domů pak přináším zkušenosti, názory, postřehy a podobně. Ve firmě to pak předávám našim lidem. Řeknu jim, co se venku děje, jak tam lidé jezdí, co si o tom myslí. A to nás posunuje dál.

Tímto způsobem nasloucháš svým zákazníkům?
Naslouchám a dívám se. My říkáme „We‘re gonna ride in your shoes“, tzn. musíme porozumět všem zákonitostem, zjistit jak se věci mají a pak teprve můžeme přistoupit ke změnám. Přicházet s novými věcmi - bez toho, abychom si je nejdříve sami vyzkoušeli a nebyli si jistí – to nefunguje dobře.

Kdy, jak proč došlo k tomu, že se z majitele značky Gary Fisher stal zaměstnanec?
Vlastnili jsme ji společně s bratrem. Bylo to v roce 1991 – rozvoj horských kol byl tenkrát na vrcholu. Nabídka se vyrovnala poptávce. S bratrem jsem investovali veškeré peníze, které jsme měli, abychom to ufinancovali. Bylo to hodně obtížné. Chtěli jsme růst. Měna kolísala, konkurence se přiostřila. Začaly závody ve výhodných půjčkách. Giant odkládal platby o deset měsíců, Specialized se přidal. Stávali se tak spíše bankami než výrobci kol. Potřebovali jsme tenkrát vyrobit 50 tisíc kol a my byli na deseti. A my přitom chtěli růst a rozvíjet se.

Na trhu je spousta značek kol - v každé zemi, v každém regionu. Co vlastně prodává kolo? Co je nejdůležitější? Proslulost značky, materiály, design, technologie, image…?
Všechno! My říkáme, že všechny naše hvězdy musí zářit jasně. Rozhoduje všechno stejným dílem. Je to design, technika a potom servis. Musíš se postarat o lidi, kteří si tvoje kolo koupí. Pokud si koupíš nejskvělejší kolo a pak se ti na něm něco rozbije a nikdo ti to nedokáže opravit, tak to není dobré kolo. Potřebuješ tedy perfektní servis, branding, image. Jedná se o skutečně komplexní záležitost. Prodej, maloobchodní síť, uspokojivá nabídka, výroba; každý aspekt hraje velkou roli. Není to vůbec jednoduché prodávat lidem kola.

Kromě značky Gary Fisher, jaké jiné značky respektuješ?
Co se designu týká, je to Maverick, Paul Turner je skvělý konstruktér; marketing – Specialized – dělají dobrou práci a jsou chytří; technologie – Shimano, jsou neuvěřitelní.

Co SRAM?
Ano, dělají kvalitní věci. Líbí se mi jejich spolehlivost a servis. Dobrá konkurence pro Shimano. Dále uznávám vidlice od Foxu - pro jejich spolehlivost, nezaměřují se na rychlou expanzi, soustředí se na kvalitu a servis, opravdu dobrá firma.

Patřil jsi do skupiny lidí, která odstartovala fenomén horských kol. Zmínil bys někoho nejdůležitějšího?
Nikoho jmenovat nemůžu. Byla to skupina nadšených lidí, kteří rádi jezdili na kole. Všechno pro nás tenkrát bylo nové a byl to risk. Rád bych možná vzpomenul jméno Junzo Kawai. Japonec, první prezident Suntouru. Ten jako první poznal, že je to nadlouho. Znal jsem tenkrát všechny lidi z veloprůmyslu, protože jsem pracoval pro jeden cyklistický časopis, testoval jsem kola a psal články o technice. Řekl jsem mu: Hele, je to nový směr, měl bys ses do toho pustit. Junzo Kawai byl tím prvním, kdo se rozhodl to zkusit a začal na tom tvrdě pracovat. Investoval stovky tisíc dolarů do vývoje MTB komponentů. A potom ho teprve následovalo Shimano.

Vznikají nové disciplíny, jiné stagnují. Co má podle Tebe budoucnost? Kterým směrem se bude MTB vyvíjet?
Hodně to ovlivňují olympijské hry a neměnná pravidla; to aby se daly porovnat jednotlivé výkony. Nový model ve sportu pro mě představuje Red Bull, X Games a další, kteří ten sport rozvíjejí. My říkáme, že pravidla se vyvíjejí se sportem. Takže organizátoři těchto nových akcí mění pravidla, disciplíny a zkoušejí postupy, jak to posunout dál. A v tom dle mého názoru vězí ta budoucnost. Věci se budou vyvíjet a měnit spolu se sportem.

Co se týká olympiády, tak tam je teď jen cross-coutry.
foto/_0000033855.jpg
Jo, když bylo rozhodnuto o zařazení XC do programu OH v Atlantě 1996, byl jsem velmi poctěn, protože to šlo tak rychle. A v tom vězí ten problém. My mountainbikeři jsme přemýšleli, jaký sport je nejlepší, jaká disciplína. Zkoušeli jsme toho hodně a ten sport ještě nebyl plně rozvinut. A hrozný je nyní fakt, že skoro všechny peníze všech federací a sponzorů jdou do zlatých medailí. Třeba Čína chce medaile, tak tam založili tým žen. Takže teď máme dvouhodinový závod v cross country a bude trvat dlouho, než se na tom něco změní. I když to třeba přestane být populární, ze setrvačnosti to potrvá ještě hodně dlouho.
Teď to vidím lépe než v roce 1996. Vzniklo hodně disciplín, lidi zkouší nové směry - co jim bude vyhovovat nejlépe. A to se mi zdá důležité. Ježdění se vyvíjí, kola se vyvíjí, závody taktéž, stává se to všechno zajímavější pro diváky i jezdce. Vidím budoucnost ve vývoji disciplín, aby se to líbilo jak divákům tak i riderům. Právě teď jsou populární maratony, protože je může jezdit každý, dále freeride a skoky apod., protože se to dobře přenáší televizí, je to show, je to zábava, ale zase ne každý na to má. Uvidíme. Mountaibiking zažil boom hned od svého zrodu, pak to šlo trošku dolů, ale teď to zase jde nahoru a tentokrát je to zdravý vývoj. Na začátku to bylo jiné, protože šlo o novou záležitost a možná prostě proto, že to bylo „stupid fat“.

Jak se koukáš na posun chápání mountainbikingu jako životního stylu ke konzumním a spotřebním hodnotám? Hodně lidí si kupuje drahá kola a dělají to hlavně kvůli image.
Tohle existuje všude. Lidi si kupují kola, jezdí na nich, nedělají to srdcem, ale jdou do toho, protože to dělají všichni ostatní. Říkáme, že existují lídři a ovce, to znamená lidi, kteří tomu věří a ti, co se nechají ovlivnit okolnostmi. Nechci nikoho soudit. Je to lidské. Je to v každé jiné společnosti a lidské činnosti. Koukejte se na to pozitivně. Borec, co má prachy, si koupí drahé kolo. Párkrát se na něm projede, pak zjistí, že ho to nebaví a chce se ho zbavit. A ty pak máš možnost si koupit lacino kvalitní materiál.

Máš nějaké jiné koníčky než práci a ježdění na kole?
Baví mě hrát na kytaru, dále umění – obrazy, sochy, chodím rád na výstavy. Nesbírám to, nemusím nic kupovat, rád se na to dívám a inspiruji. Člověk se pak umí dívat na problémy i z jiné strany. Hodně jsem taky fotil, točil filmy. Když jsem byl mladý, dělal jsem osvětlovače - světelné show na různých koncertech. Čtyři roky v San Franciscu, třeba pro Grateful Dead.

Jak jsi připraven na sobotní závod na 110km?
(Smích) Chci si dobře zajezdit - s úsměvem na tváři a dokončit. (doslova: My main goal is ride, smile and finish – to se také povedlo, Gary jel trasu B-110 km a dokončil na 514. místě, moje pozn.)


Pomalu končíme s rozhovorem, přichází Pamela a několik borců z týmu, jenž pak v sobotu zajišťoval po celý den přímý přenos ze závodů. Jednalo se o průkopnický čin a celosvětovou premiéru a to zaujalo nejen nás, ale i Garyho. Takže nové téma hovoru bylo nasnadě. Asi po hodině povídání si však Aleš vzpomněl ještě na jeden dotaz.

Jeden kamarád, Pavel Kučera, si koupil 29palcového bika a máme Ti vyřídit, že je s ním hodně spokojen. S těmito koly je nejvíce spojováno Tvoje jméno. Můžeš nám k tomu něco říct?
Díky, to rád slyším.
foto/_0000033861.jpg
První 29palcové kolo udělal Wes Williams. Ale použil hladký plášt od Continentalu, který byl široký 45mm. Předtím to byl Panaracer, vyrobil plášt 700c x 45mm. Já spolupracoval s lidmi od WTB. Požádal jsem je, aby mi udělali plášť pro 700c. Oni se mě pak zeptali, jak to budeme nazývat. Já odvětil: OK, říkejme tomu 29“. Bylo to vlastně 28,78“, ale chtěli jsme něco velkého, 29“ bylo blízko, tak jsem se proto rozhodl. Ten název 29“ jsem tedy vymyslel já. Takhle to bylo, idea není moje původní, ale to značení jo. Je zajímavé, jaké se o tom vytvořily legendy. Určitě jsem byl ale velkým propagátorem tohoto nového rozměru. První tři roky nás to stálo hodně peněz, které se nevraceli. My tomu však věřili a teď to běží skvěle. Každá důležitá značka má alespoň jeden model v nabídce. Podíl 29palcových kol se jistě ještě zvětší. Problém je ale opět ve sportu. Světový pohár v olympijském cross-country, čili závod na dvě hodiny. Tratě nejsou moc technické, na startu hodně lidí natlačených na sebe… 26“ je na to prostě lepší. A sport ovlivňuje vývoj techniky, určuje trendy.

Další problém bude asi s váhou větších kol a tedy se zrychlením…
Ne tolik. Jezdec poměrně k tomu váží mnohem víc a to je rozhodující. Nechali jsme si udělat výzkumy, prováděly se zkoušky a měření. Nic takového se nepotvrdilo. Navíc má 29palcové kolo lepší průchodnost terénem, menší valivý odpor a je odolnější proti průrazům. Umíme už vyrobit kola i pro malé lidi, vysoké5'5". Možná jednou uděláme kolo i pro freeride. Zkrátíme geometrii, aby byl bike ještě ovladatelnější; uvidíme. Co se teď děje, je fakt že 29“ kola nastupují na úkor 26“. Trh zůstává stále stejně veliký. To ale není mým cílem. Já chci dosáhnout toho, aby se díky 29palcovým kolům objem prodejů kol zvyšoval a jezdilo ještě víc lidí. K tomu je dále třeba, aby existovaly dobré akce a závody a traily. A důležité jsou děti! Musíme je podporovat. Díky tomu ten sport poroste.
Já myšlence 29palcových kol věřím a všude ji propaguji. V sobotu jedu na novém prototypu HiFi – samozřejmě na 29“!

Ještě jednou díky za rozhovor!
Já taky, zajímavé povídání. V sobotu si to užijte.



Čím tento článek zakončit? Bylo to příjemné setkání s výjimečným mužem. Určitě se tento den nestane nějakým převratným milníkem v našem životě. Ovšem mezi nezapomenutelné se zařadí určitě…!


Fotky: Martin Bali-Jenčík, Aleš Gregor, Gary Fisher


foto/thumb/0000033839.jpg
S tímhle věnováním se do toho půjde líp!
foto/thumb/0000033840.jpg
V infocentru v Gosau
foto/thumb/0000033841.jpg
Setkání s dětmi v Gosau
foto/thumb/0000033842.jpg
Happy Gary na Meridě, vedle stojící borec naučil jezdit na horském kole všechny děti v širokém dalekém okolí!
foto/thumb/0000033843.jpg
foto/thumb/0000033844.jpg
foto/thumb/0000033845.jpg
foto/thumb/0000033846.jpg
foto/thumb/0000033847.jpg
foto/thumb/0000033848.jpg
foto/thumb/0000033849.jpg
foto/thumb/0000033850.jpg
Mister Hollywood
foto/thumb/0000033851.jpg
foto/thumb/0000033852.jpg
S Pamelou u Gosausee, Dachstein moc vidět nebyl...
foto/thumb/0000033853.jpg
(Fotka: Aleš Gregor)
foto/thumb/0000033854.jpg
Knížka o historii MTB z vydavatelství V-Press Garyho zaujala, k mnoha fotkám nám vyprávěl podrobnosti (Fotka: Aleš Gregor)
foto/thumb/0000033855.jpg
Bez čepice a brýlí vypadá Gary jinak... Je to jinak velmi příjemný a vtipný společník
foto/thumb/0000033856.jpg
Aleš se snažil tvářit jako Gary
foto/thumb/0000033857.jpg
Pokus č. 2
foto/thumb/0000033858.jpg
To není jen tak obyčejná čepice... (Fotka: Aleš Gregor)
foto/thumb/0000033859.jpg
Číšník, když viděl Garyho, se přestal chovat profesionálně, přinesl trička všech kámošů, vyhodil nás a nechal si je podepsat...
foto/thumb/0000033860.jpg
Pamela vymýšlí nový tržní segment - Bike for a working woman (Fotka: Aleš Gregor)
foto/thumb/0000033861.jpg
Jednička (Fotka: Aleš Gregor)
foto/thumb/0000033862.jpg
(Fotka: Aleš Gregor)
foto/thumb/0000033863.jpg
Pravěk MTB (Fotka: Gary Fisher)
foto/thumb/0000033864.jpg
Zlomený kotník (Fotka: Gary Fisher)
 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 3.11   images/ga_count.png 1498

GARY FISHER – velký den a rozhovor s panem MTB

TitulekAutorDatum
DíkPavel Brabec24.07.2007 23:32:48
images/line1.gifRe: DíkVladislav Lepšík25.07.2007 07:55:36
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: DíkMartin Bali-Jenčík25.07.2007 22:24:28
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: DíkPavel Kozlík25.07.2007 22:32:03
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Re: DíkVladislav Lepšík26.07.2007 08:51:22







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 1
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif