o závodech

15.08.2007 - Šárka Vejvodová

BikeChallenge už je dávno za námi, rány téměř zahojené, vzpomínky jsou ale stále živé, možná nejlepší čas ohlédnout se za uplynulým třetím ročníkem tohoto MTB etapáku. BCH je závod dvojic, pořádaný v česko-polské spolupráci Vény Hornycha a Grzegorze Golonka, svojí koncepcí se podobá velkým etapovým závodům typu TransAlp nebo Cape Epic.
Letos jsem tento bikový etapák absolvovala podruhé, loni jsme s Tomášem Budinou skončili celkově na 3. místě smíšených týmů, letos jsme s Radkem Zelenkou vybojovali vítězství. Boj opravdu tuhý a drsný, 6 etap - oproti loňskému ročníku jedna přibyla, v průměru každý den přes 4 hodiny v sedle v těžkém terénu...

foto/_0000035897.jpg
Ale pěkně od začátku. Účast na BCH stojí a padá na tom, jestli máte s kým jet. Letos jsem příliš možností neměla, a nebýt náhody, že jsem se na závodě v Brně seznámila s Milošem Kubrychtem, který loni BCH také absolvoval, asi bych letos nejela. Slovo dalo slovo a po pár dnech mi Miloš volá s tím, že má pro mě parťáka. S Radkem jsme si dali sraz v Liberci a rovnou vyrazili na švih na silnici, celou dobu pršelo, možná předzvěst toho, jaké trampoty nás čekaly na BCH.
Když jsme v neděli 22.7. dorazili s našima do Duszniki Zdróje, Radek už nás odprezentoval, takže jsem jen přeházela věci do fasované 70l tašky, uklidila kolo a šla si najít místo v tamní škole, která se pro tu chvílí změnila v noclehárnu závodníků. Po zkušenostech z loňska, kdy se v přeplněných třídách téměř nedalo v klidu vyspat, se většina účastníků rozhodla pro spaní ve vlastním stanu, výhoda pro nás, třídy totiž teď byly poloprázdné Pak už jen večeře z vlastních zásob (raut jsem prošvihla…) a hajdy na kutě…

 

Pondělí 23.7. 07 – 1.etapa: Duszniki Zdrój – Králíky
3:56:00h, 84km, 2280m oficiálně; 83km, 1960m naměřeno

foto/_0000035898.jpg
Etapa dlouhá co do kilometráže, nicméně pro mě ve velmi příznivém terénu – většinou zpevněné cesty a lesní asfaltky, takže to pěkně utíkalo, od startu jsme se bez potíží udrželi ve vedení až do cíle, na Poláky z LegionBiku náskok 5,5 minuty.
Ještě před vyhlášením jsem si ale prožila chvíle hrůzy, kdy mi pořadatelé uštědřili „výchovnou lekci“ a z kol, co se povalovali všude kolem školy v Králíkách vybrali to moje a schovali ho… Totálně vystresovaná jsem se ani pořádně nenajedla a jala se prohledávat okolí, každého alarmovala, že mi kolo ukradli. Nakonec se to ale vysvětlilo (asi po 2h!!) a kolo bylo na světě, pěkně uložené v bikeparku. Jó smysl pro humor má občas velmi zajímavou podobu…

 

Úterý 24.7. 07 – 2.etapa: Králíky – Stronie Śląskie
4:02:44h, 64km, 2090m oficiálně; 71km, 2130m naměřeno

foto/_0000035899.jpg
Na druhou etapu jsme poprvé vyfasovali puntíkaté dresy lídrů, které nám zajišťovaly místo v první řadě na startu, což se hodí, když potřebujete kontrolovat situaci. Terén opět nepříliš náročný, i když se noční déšť postaral o blátivou nadílku a v dlouhých šotolinových sjezdech jsem v duchu proklínala Radka a jeho hlášku „pusť ty brzdy!!!“, která nás v podstatě provázela až do konce závodu, i když musím říct, že stále v menší míře Asi 10km před cílem jsem ale procvakla zadní kolo. Tady musím ocenit Radkovy zkušenosti a hlavně klid, s jakým zvládnul všechny problémy, které nás potkaly. Kola jsme si prohodili (oba máme kotouče a stejnou kazetu, takže řazení bez problému fungovalo), já jela napřed a Radek kolo bryskně opravil, takže před posledním brutálním sjezdem už jsme byli zase spolu, jenže se před nás dostali LegionBike, předjížděli mě ještě samotnou v panelovém výjezdu a já nestačila zírat na vychytané tažné zařízení – navíjecí vodítko s gumou, které měl borec připevněné na sedlovce… V cíli jsme byli druzí, ale se ztrátou naštěstí jen asi 1,5 minuty, takže se nám podařilo udržet celkové vedení.

 

Středa 25.7. 07 – 3.etapa: Stronie Śląskie – Bardo
3:40:57h, 67km, 1924m oficiálně; 76km, 1745m naměřeno

foto/_0000035900.jpg
Náš celkový náskok se tedy zmenšil na 4 minuty, po zkušenostech jsme ale nechtěli nechat nic náhodě a do boje vytáhli gumicuk. Do té doby mě Radek do kopce třeba potlačil anebo postrčil, abych si dojela skupinu, což sice bylo pro něj i pro mě dost vyčerpávající, ale pořád jakž takž čestné. Ve stylu jak vy k já, tak já k vy, jsme ale ztratili skrupule a do třetí etapy vyrazili s vyladěným tažným zařízením.
Vyzkoušeli jsme ho hned v prvním kopci, jelo se dobře, i když efekt je tam spíš urychlující než odpočívací. Všechno dobrý až do chvíle, kdy jsme ho chtěli rozpojit. Vyvlíknul se totiž špatný háček, guma se mi namotala do předního kola a roztrhla se… Naštěstí jsem to ustála, ale než jsme to vymotali a znovu se rozjeli, uběhla hodná chvíle a před námi už asi 4 mix týmy. Takže místo příjemného plynulého tempa nástupy a stíhačka. Podařilo se nám dostat do vedení, ale Radek měl defekt. Já jela napřed, jenže po chvíli se ve sjezdu v lese objevila čipová kontrola (hlídá odstup závodníků v týmu, který musí být maximálně 20s, jinak hrozí nespecifikované penalizace). A tak jsem skočila na brzdy a čekala… Podezřele dlouho, projeli Poláci z LegionBiku a Radek nikde. Pak jsem se dověděla, že defekt musel kvůli vadné duši opravovat nadvakrát a k tomu shánět pumpičku… Nicméně po chvíli už jsem mezi projíždějícími závodníky rozpoznala Radkův puntíkatý dres, projeli jsme kontrolou a stíhačka začala nanovo. Před dlouhým asfaltovým výjezdem se nám podařilo dojet Poláky, opět pěkně na vodítku. Nicméně my jsme nelenili, Radek svázal zbytky gumy, zaháknul mě za řidítka a jeli jsme… Gumicuk byl značně chatrný a krátký, takže sloužil spíš jako psychická podpora – nesměl se moc propnout, takže jsem musela stíhat Radkovo tempo a ten když cítil, že se napíná až moc, prostě jen na chvíli trochu zpomalil… Oba jsme makali jako vzteklí, a Polákům ujeli z dohledu. Odbočka na lesní cestu, rovina, šílený tempo, sjezd, křižovatka a „Radku, tady nejsou šipky!!!“, Radek jen „---cenzura---“, otočili jsme se a valili nazpátek. Asi po 2km jsme se znovu napojili na trať, kde už projížděli baťůžkáři. Další nástup a v posledních km před cílem jsme dojeli Garmin tým, který byl druhý za Poláky. S nimi jsme jeli celou dlouhou vrstevnicovou šotolinu, kde jsme potkali i Poláky, kteří defektili, až do posledního sjezdu, koryto potoka, klouzavé kameny… Já v závodním amoku ztratila skoro všechny zábrany a na asfaltce pod kopcem jsme byli s Radkem zase ve vedení. Do cíle už jen asi 500m a závěrečné vítězství, v celkovém pořadí jsme posílili náskok na 8 minut.

 

Čtvrtek 26.7. 07 – 4.etapa: Bardo – Głuszyca
3:51:15h, 47km, 1740m oficiálně, 66km, 1690m naměřeno

foto/_0000035901.jpg
Čtvrtá etapa slibovala příjemné bikové zážitky, výjezd na Velkou Sowu nebo průjezd podzemním městečkem Osówka. My jsme měli v plánu po vyčerpávající předchozí etapě konečně trochu šetřit síly a zvýšit náskok. Na startu hic, asi 35°C, ale nálada dobrá. Start, za autem, asi 3km po asfaltu, bikovej balík – moje noční můra, která se záhy zhmotnila, když se v poklidu jedoucím balíkem začal loktovat dopředu borec z DHL. Zaregistrovala jsme ho na poslední chvíli, snažila se uhnout, ale nebylo kam, hákla jsem si rohem o souseda, a pak už pamatuju jenom náraz a jízdu po asfaltu… Balík se přese mě převalil, Radek ke mně přijel, já se sesbírala, nasedla, zařadila pilu a valila za balíkem. Odřenou nohu od kyčle po lýtko a předloktí sbroušené tak, že už ani krev netekla, k tomu psychická agonie, směs pláče a řevu, místo tempové jízdy další vyčerpávající nástupy.
Terén, já úplně kahy, trvalo mi hodně dlouho, než jsem se rozjela. Nakonec se nám podařilo Poláky dojet, jenže já sotva uvisela, navíc blátivý terén – pro mě ne zrovna ideální. Vyčerpání a hromada technických chyb, které se samozřejmě neobešly bez Radkova peprného komentáře a v menším sjezdu vyústily v plavný let přes řidítka. Už nevím, které šrámy mám ze silnice a které z lesa, ale jisté je, že kolo odneslo lesní pád mnohem hůř než já. Z předního CrossMaxu osma jako blázen, 2 dráty se vyhákly, představec nakřivo, páčka na zamykání vidlice ulomená visela na bowdenu, přehazovačka si dělala, co chtěla… Na nějaké opravy nebyl čas, tak jsem nasedla a na zmrzačeném kole jela dál…
Před výjezdem na Velkou Sowu jsme Poláky zase měli, já se (nevím jak) zmáčkla a podařilo se nám jim ujet. Výjezd střídal výšlap v nepříjemném kamenitém terénu, ale nahoře na Sowě Poláci v nedohlednu, poslední úsek 100m k rozhledně, už příjemná cesta a rovina, tak jsem si lehce přiložila a škub, řetěz, který už hodnou chvílí zpíval a poskakoval po kazetě, nevydržel a přetrhnul se. U rozhledny nám naštěstí jeden ze závodníků půjčil nýtovačku, Radek řetěz opravil asi za 3 minutky, ale to už Poláci zase projeli. Sjezd ze Sowy patří mezi bikové lahůdky, ovšem mně navíc na stroji v dost pochybném stavu místy připravil horké chvilky. Nicméně jsme ho přestáli bez větších problémů a mohli se vydat stíhat Poláky.
Šílený tempo po asfaltkách vystřídal brutální výjezd po louce, Poláci na dohled a za Osówkou, asi 5km před cílem, jsem je měli. Houpavý terén po široké lesní cestě se stal dějištěm dalšího souboje tahačů, poslední sjezd po hrubé čerstvé šotolině, známá hláška „PUSŤ TY BRZDY!!!“, tentokrát naléhavější než dřív, se ale minula účinkem. Přeci jen když vám přední kolo tancuje ve velmi nepravidelném rytmu, dráty jen cinkají a k tomu držíte řidítka nakřivo, nějaká biková exhibice není dost dobře možná. Udrželi jsme ale s Poláky kontakt až do cíle, nakonec o 1s druzí, a aby toho nebylo málo, Radek 300m před cílem prorazil a dojel na prázdném předním kole.
Průjezd páskou, totální vyčerpání, závodní stres polevil a začala se hlásit bolest, kolo jsem jen odhodila, a posadila se do trávy, Radek mi nosil z občerstvovačky jídlo… Po chvíli jsem se sebrala a dobelhala do asi 1km vzdálené noclehárny, kde mě čekala studená a štiplavá sprcha, nejdřív vodou, pak neskutečně pálivá Jodisolem a nakonec Radek rozhodl, že „to musí do zelena…“ Zdravotníci ještě ošetřovali v cíli, a tak za asistence 3 dalších borců, kteří mě drželi, mi natřel všechny rány Novikovem… Jak jsem vypadala asi nejlíp vystihuje Vénova hláška: „Teda ty jsi holka, jako lusk... Křivá a zelená!!“ Kolo se klukům podařilo taky zprovoznit, takže myšlenka závod vzdát vůbec nepřipadala v úvahu, navíc když jsme další den opět startovali v puntíkatém.

 

Pátek 27.7. 07 – 5.etapa: Głuszyca – Teplice nad Metují
5:18:01h, 72km, 2135m oficiálně, 76km, 2075m naměřeno

foto/_0000035902.jpg
Strategie na pátou etapu byla stejná, jako v těch předchozích – jet tempo, šetřit síly, zvýšit náskok, jenže po předchozích zkušenostech jsem spíš přemýšlela, co nás ještě může potkat… Unavená a bolavá, ale naštěstí s Radkovou podporou („buď přeci chlap, jak odstartujem, na všechno zapomeneš…“), jsem byla připravená – aspoň psychicky – téměř na cokoli.
Start do kopce, šotolina, výběh v terénu, sjezd v lesním singletrailu, jede se mi nad očekávání dobře a Poláci nikde. Plamínek naděje – že by to dneska klaplo bez problémů? Výstupy s kolem na zádech a opětovné sešupy v podobném duchu se ale postaraly o žalostný rychlostní průměr a mně navíc o obrovské puchýře na patách. Ke konci jsem toho měla právě tak dost, ale krásný asfaltový sjezd sliboval příjemný finiš. Jenže to by nebyl Véna, aby se nepostaral o cílovou lahůdku – z asfaltu najednou odbočka a asi 400m stojka v lese. No a jakoby to nestačilo, vyjelo se z lesa a další výjezd po louce… Sjezd, šotolina, konečně cíl, vítězství a dalších 6 minut náskok.

 

Sobota 28.7. 07 – 6.etapa: Teplice nad Metují – Kudowa Zdrój
4:30:42h, 65km, 2012m, oficiálně, 73km, 1745m naměřeno

foto/_0000035903.jpg
Poslední etapa, celkový náskok přes 14 minut, únava… Start, nohy šíleně bolí, jak jsem byla odřená, nemohla jsme se 2 dny pořádně protáhnout ani na masáž a bylo to znát. Jen jsme se cedili balíkem a já doufala, že se to rozjede… Najednou se u nás objevili Poláci z LegionBiku spolu s Garmin týmem (ti byli celkově čtvrtí a chtěli se posunout na stupně) a já za nimi visela snad jen silou vůle…
Odbočka do terénu, kde se nám je podařilo předběhnout, ano, Véna nám nachystal další lahůdkový výšlap s kolem na zádech. Na mě to už ale v tu chvíli bylo moc, svaly cukaly téměř v křeči, k tomu strhané puchýře na patách, každý krok hrozně bolel, do toho Radkovo místy drsné hecování, chvílema jsem brečela a chvílema zuřila, nakonec jsme se ale vyškrábali nahoru a začal dlouhý singletrail mezi kameny a borůvčím, spojený s přenášením klád (tady jsem si pro změnu vyslechla nesčetně poznámek k nedostatečně rychlému nasedání na kolo…), prudký sjezd v lese a před nás se dostali Garmini.
Nechali jsme je jet, v celkovém pořadí na nás měli přes hodinu zásek. Poláci naštěstí v nedohlednu. Pak už jsme valili tempo, jen občasný výběh do kopce, ale čím dál víc se objevovaly i rychlé lesní cesty, posledních 5km do cíle sjezd po asfaltu, už pohoda, na Garminy jsme nakonec ztratili jen 3 minuty, takže jsme si mohli vychutnat závěrečné vítězství. Mnohem těžší, než jsem si na začátku vůbec dovedla představit, ale zároveň o to cennější.
foto/_0000035904.jpg

 

Šárka Vejvodová
Foto: Jiří Vejvoda, www.bikechallenge.cz, www.petebike.com


foto/thumb/0000035897.jpg
foto/thumb/0000035898.jpg
foto/thumb/0000035899.jpg
foto/thumb/0000035900.jpg
foto/thumb/0000035901.jpg
foto/thumb/0000035902.jpg
foto/thumb/0000035903.jpg
foto/thumb/0000035904.jpg
 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 3.13   images/ga_count.png 1031

Vzpomínky na BikeChallenge aneb Vydřené vítězství

TitulekAutorDatum
AhojDavid20.08.2007 09:11:15
Hezky,pěkně!Šelmíra17.08.2007 13:12:13
Zdravim holku jak luskVena16.08.2007 21:48:56
images/line1.gifRe: Zdravim holku jak luskSarka16.08.2007 22:56:59
fotograf :-)PEtr Novotný - petebike.com16.08.2007 21:08:21
images/line1.gifRe: fotograf :-)Aleš Gregor16.08.2007 21:11:13
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: fotograf :-)PEtr - petebike.com20.08.2007 20:40:54
ParádaRoman15.08.2007 14:05:20
+Aleš Gregor15.08.2007 13:37:18
A pak že píšu dlouhý články :-) 15.08.2007 13:34:31







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 23
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif