o závodech

11.09.2007 - Ota Zima

foto/_0000039311.jpg
4 disciplíny, 110 teamů, 440 sportovců, 25 000 přihlížejících diváků kolem trati. To jsou nejdůležitější čísla legendárního extrémního štafetového závodu Dolomiten Mann 2007 konaný v rakouském Lienzu. Po loňské zkušenosti, co jsem dostal možnost tam jet jako divák a pomocník teamu Dalex Trade, se letos už koncem února registruji jako právoplatný závodník. Radost si užívám už od začátku, tu mi ani nekazí to, že 3 týdny před startem se mi sesypal team z důvodu nemoci. Urputně sháním náhradníky a nakonec se daří. 14 dní před startem jsme kompletní. Na postu běžce je Miloš Smrčka, vytrvalostní běžec, který už Dolomiten Manna běžel, Ivo Brabec, letec na paraglaidu se zkušenostmi jako instruktor lítání na rozdávání, Jan Souček na kajaku (mmj mistr ČR v jízdě na kajaku na hladné vodě na 1000 m) a já, Ota Zima jako biker na horském kole. Název teamu si dáváme Ski a Bike centrum Radotín, po našem hlavním sponzorovi. Vše je tedy připraveno a můžeme se všichni chystat na odjezd.

 


 

foto/_0000039301.jpg
Jedeme každý individuálně, protože každý má jiné plány s dopravou a dobou svého pobytu v Rakousku. Já vyrážím společně s Verčou ve čtvrtek v poledne, cesta ubíhá rychle, ale trochu nás před Mnichovem brzdí počasí. Začíná silně pršet a teplota pomalu klesá. Tohle by ještě nevadilo, ale začíná mě vyvádět z míry počasí v okamžiku, kdy začínáme stoupat z Kitzbühelu do Pass Thurn. Místo deště začíná silně sněžit a teplota venku už je již na bodu mrazu. Nahoře je dobrých 25 – 35 cm mokrého sněhu. Na konci podzimu bych se ani moc nedivil, ale začátek září je asi divný :)
Naštěstí, Lienz má zvláštní mikroklima, taková zima tam není ani sníh tady už neleží, ale že by se dalo běhat v kraasech, tak to taky ne.

 

foto/_0000039302.jpg
První noc máme problém s ubytováním. Jelikož je pozdě a všude už je plno, musíme improvizovat. Verča se ukládá v autě, já zalézám do baráku v kempu a ukládám se na vyřazenou palandu na chodbě u záchodů. Teplo není ani na jednom místě, ale nic lepšího už jsme nenašli. Brzo ráno vstáváme a vyrážíme do města na snídani a později na další hledání po ubytování. Štěstí se na nás usmálo a místo nacházíme hned v prvním penzionu v sousední vesnici. Zbyl na nás poslední volný pokoj pod střechou. Neváháme a bereme. Postel a teplá sprcha je přednější.
V poledne se konečně oblékám a chystám se na projetí trati.

 

foto/_0000039303.jpg
Přijíždím do Lienzu a ihned se vydávám na místo startu bikerů, (předávka od kajakáře). Po úvodním projetí městem se tra stáčí k řece, kde ji kopíruje až na kraj města po pravém břehu. Tra znám už z loňska takže vím kudy kam a snažím se jet pomalu, abych se na sobotní závod moc neutahal. V prvním výběhu potkávám Ondru Fojtíka s kterým jedu až na vrchol dlouhého stoupání. S Ondrou se dobře povídá a tak mi cesta rychle uběhla. Na vrcholu leží zbytky sněhu a fouká silný vítr.
Na zítřejší závod musím dobře zvážit, jak se obléknout. Teď mám dlouhý dres a vestu a stejně je mi zima. Nakonec sem to při závodě vyřešil malou vychytávkou v podobě dvou podvlékacích trik :)

 

Po výjezdu zákonitě přichází sjezd. Tady na Dolomiten Mannu je to ten nejbrutálnější, kdy a kde se dá jet. Maže se to rovnou dolů po červené a místy i po černé sjezdovce. Sjezd je obtížný, dává zabrat jezdci i kolu, hlavně brzdám, kdy se vaří jak kotouče, tak ráfky s gumičkami.

 

foto/_0000039299.jpg
Odpoledne přijíždím zpět do penzionu, dávám si rychlou sprchu a na pár minut zavírám oči v posteli. Večer se scházím se svým teamem a po registraci se vydáváme na Pasta párty pro všechny účastníky. Jídlo je jako vždy výborné a člověk si vybere snad ze všeho. Ještě pár taktických slov a pokynů a kolem 10 večer se rozcházíme s jasnou představou o zítřejším závodě.

 


 

Je 8. září, 10 hodin dopoledne, den D, hodina H. Čas startu. Miloš startuje velmi dobře, ihned se usazuje v čelní skupince a běží vstříc vrcholu, který se nachází ve výšce 2441 metrů nad mořem. Pro představu, je to cca 1800 metrů převýšení na 12 km dlouhé trati. Tra je velmi obtížná, často běžci lezou po takové cestě, kde by běžný člověk sotva vylezl. Místy se i k výběhu/výlezu používá žebřík. Na vrchol hory se zbytky sněhu Miloš dobíhá ve skvělém 31. čase mezi amatéry.

foto/_0000039314.jpg
Tady by měl předávat štafetu Ivovi, ale ten se tu stejně jako ostatní piloti na padáku nenachází. Vedení závodu v 7 hodin ráno rozhodlo, že piloti poletí pouze z mezipřistání, které je na Moosalmu ve výšce 1000 m.n.m. Předávka se měla uskutečnit pomocí vysílačky. Ale ani to se neděje. Celá disciplína let na paraglaidu je pro silný vítr zrušena a tak další v pořadí štafety budou rovnou kajakáři.

 

Ti dostávají štafetu ve stejných intervalech, tak jak doběhli běžci na vrchol. Pro nᚠteam to znamená jediné, Honza pojede jako 31. v pořadí. Pro něj je to obrovská výzva a zkušenost. Nevím, kolikrát jel jako závodník divokou vodu, ale odhaduji, že na prstech jedné ruky by se to asi dalo spočítat. On jako borec a mistr na hladné vodě se musí vypořádat s nástrahami, skoku ze 7 metrové rampy, slalomu mezi 33 brankami a eskymákem na trati.
K mému překvapení z něj v pátek dopoledne vylezlo, že eskymáka neumí. To jsem nějak nemohl pochopit, ale věřil sem mu. Je velký talent, takže naučit se ho, by pro něj neměl být problém. Naštěstí se to potvrdilo. Honza trhá český rekord v rychlosti učení. Jiní s ním válčí třeba i týden, on to zvládl za půl hodiny. Prostě borec :)

 

Ale zpět k závodu. Hozna skáče do vody, bohužel se mu stáhla šprcguma a tak musí vylívat vodu. Během vylévání ztrácí svoji oblíbenou vodáckou neoprenovou botu, kterou později potkává na trati :) Bojuje s brankami a po 57 minutách přijíždí k soutoku dvou řek, zde se obrací do proti proudu a maže směrem k naší předávce.
Zde je asi nejobtížnější úsek tratě. Dobře projet všechny branky je umění a povedlo se to zhruba půlce pole. Pokud kajakář neprojel bránu č. 31, musí na tzv. trestné kolečko, tedy zpět k soutoku a znova po stejné trati nahoru. Honza trochu ztratil a propadl se o pár míst dozadu, ale to nevadí. Jeli jsme sem pro zkušenosti, ne pro vítězství.

 

Já už sem připraven na svém místě a očekávám Honzu až přistane u břehu a předá mi štafetu. Jenže v tu chvíli, kdy se snaží projet další bránu, pořadatelé hromadně startují zbytek cyklistů na tra. Tenhle krok sem trochu nepochopil, ale během závodu si domýšlím, že to asi bylo z důvodů časového harmonogramu.
Mám štěstí, jelikož jsem očekával předávku, byl jsem už nachystaný a nemusel jsem se tedy tísnit v prostoru pro přípravu. V okamžiku startu se tam rychle vytvořil špunt a spousta závodníku ztratila již na startu. Zařadil sem se do první skupinky a rychlým přesunem přes město se dostáváme k prvnímu lehkému výjezdu.

 

foto/_0000039305.jpg
Držím se bez problémů vpředu a kontroluji si pozici, tu však rychle ztrácím na úzké lávce přes řeknu těsně pod kopcem. Po té co na provazovou lávku vletí více jak šest cyklistů, se lávka rozhoupe tak, že se na ní totálně nedá udržet rovnováha, lehce padám. Rychle se ale sbírám a běžím i s kolem na kopec. Nic neztrácím, protože tady se kola nesou na zádech. Výšlap je tak prudký, že se občas cyklisté musí přidržovat rukama země. Po asi jedenácti minutách se dostáváme na klasickou alpskou cestu a míříme směr Moosalm.

 

foto/_0000039318.jpg
Tady je pro diváky udělaná smyčka v podobě prudkého výjezdu na sjezdovce. Lidi mě povzbuzují a tak se hecuji a dávám do výkonu maximum. Tepovka na 191, černo před očima, ale držím se na své pozici. Lehký sjezd zpět na cestu a znova stoupání. Po pár metrech dostávám od Verči nový bidon s vodou a trochu se začínám trápit, tra je v tomhle úseku hodně příkrá, mě sedí víc silověji zaměřené kopce, takže řadím malou placku a snažím se aspoň točit frekvenčně.
Cesta je poseta hodně kameny, takže ani moje oblíbená jízda ve stoje se nedá moc aplikovat. Po půl hodině se dostávám k chatě která je ve výšce 1540 m. Vím že odtud se to trochu začíná rovnat a bude se dát jet rychleji. Řadím t잚í převod a snažím se zrychlit. Moc to nejde, svaly už jsou trochu zakyselené, ale i tak bojuji. Před sebou vidím dalšího jezdce a to mi dává sílu bojovat. Těsně pod začátek posledního výšlapu pěšky s kolem na ramenou ho předjíždím a s dobrým pocitem se vydávám vzhůru směr kříž na vrcholu. Fouká silný studený vítr, ale je do zad a tak se jde rychleji. Nahoře nasedám, řadím ty nejt잚í převody na kole a začínám se spouštět po kmenech ke sjezdovce.

 

foto/_0000039319.jpg
Po 400 metrech se dostávám na sjezdovku, snažím se rychle vymyslet taktiku brzdění, abych neuvařil brzdy a nepropálil či neprorazil duši. Naštěstí ani jedno se nepodařilo, i když myslím, že k uvaření brzd mám blízko. Snažím se brzdit přerušovaně, tak abych aspoň částečně chladil ráfky vzduchem. Ruce už mě bolí a pálí od křečovitého sevření řidítek, v nejprudším místě mám slabší chvilku, dostávám křeč do prstů a lehce mi začínají sjíždět prsty z pák. Modlím se, abych už byl na rovinatějším úseku.
Naštěstí se na něj dostávám vzápětí a mám možnost si lehce orazit. Je to široká šotolinová cesta, pouštím brzdy úplně s nadějí, že se lehce ochladí a řítím se dolů opět směr Moosalm. Rychlý průjezd kolem diváků, kteří opět mohutně povzbuzují každého jezdce jménem, rychlá otočka kolem lanovky a opět kolmo dolů po sjezdovce.
Zde dojíždím ve sjezdu druhého závodníka, celkem už třetího, a snažím se ho v jedné zatáčce vybrzdit a podjet. Bojuje, ale jsem před ním a mám opět volnou cestu dolů. Těsně pod koncem sjezdu je prudká otočka o 180 stupňů. Dobržďuji v poslední chvíli a tlačím se do zatáčky. V tu chvíli za se sebou slyším ostré gumování bikera, kterého jsem předjížděl. Hlavou mi probíhá myšlenka, že to bude ještě boj o pozici na pásce v cíli.
Ihned po té se dostáváme do města a zde už jen rychlé průjezdy uličkami na náměstí. Nechávám zařazeno nejt잚í převody a snažím se ze všech sil bojovat. Po prvním šlápnutí se ale dostává odpověď na dlouhý sjezd a stání na pedálech. Okamžitě se o mě pokouší křeče ve všech svalech na nohou. Bolí to, ale nechci to vzdát. Sbírám v sobě všechny síly a snažím se mu ujet. Naštěstí jeho křeče postihli taky (mmj. křeče má skoro každý v tomhle místě, viz loňské zkušenosti Matouše Ulmana a ostatních).
Před náměstím se otáčím a vidím, že je daleko za mnou. V tom momentě se řítím k bráně Red Bull, která označuje cílovou pásku. Projíždím cílem, zvedám ruce a cítím se jako vítěz i když vím, že k němu mám daleko.

 


 

Později zjišuji, že bikovou část vyhrál Alban Lakata, z rakouského profi teamu Kleine Zeitung. Ztrácím na něj cca 31 min, ale v tuhle chvíli mi to nevadí. S pocitem, že závod mám za sebou, se snažím udržet na nohou tak, abych do nich nedostal křeč. Sbíhá se ke mně celý team, poplácávají mě po zádech a gratulují k dobrému výkonu.
Dobrý, vlastně skvělý výkon, ale předvedli všichni členové a jsem na ně náležitě hrdý. Po té, co se dávám trochu do kupy, si začínáme povídat o závodě. Všichni se shodujeme na tom, že jsme prožili něco výjimečného a že máme neuvěřitelné zážitky. Na památku si děláme společnou fotku a podepisujeme se na tričko. Slibujeme si vzájemnou účast v příštím ročníku a samozřejmě také vylepšení výsledku. Nᚠteam Ski a Bike centrum Radotín se umišuje na 56.místě z celkových 110 teamů.
Pro nováčky je to velký úspěch a tak máme motivace na další roky. Dali jsme si za cíl na příští rok, umístit se v první čtyřicítce.

 

foto/_0000039320.jpg
Večer jdeme na vyhlášení výsledků. V amatérech vítězí český team Internet Billboard / OpravaNet, v profi teamech rakouský team Kolland Topsport Kleine Zeitung, na druhém a třetím místě české teamy Škoda Auto a Fackelmann.
S pocitem dobře odvedeného výkonu se v neděli společně s Verčou vracíme zpět domů. Cestou se zastavujeme na prohlídku Kitzbühelu a poté již svižnou jízdou zpět domů.

 

Za team Ski a Bike centrum Radotín Dolomiten mann 2007

 

Ota Zima


foto/thumb/0000039298.jpg
foto/thumb/0000039299.jpg
foto/thumb/0000039300.jpg
foto/thumb/0000039301.jpg
foto/thumb/0000039302.jpg
foto/thumb/0000039303.jpg
foto/thumb/0000039304.jpg
foto/thumb/0000039305.jpg
foto/thumb/0000039306.jpg
foto/thumb/0000039307.jpg
foto/thumb/0000039308.jpg
foto/thumb/0000039309.jpg
foto/thumb/0000039310.jpg
foto/thumb/0000039311.jpg
foto/thumb/0000039312.jpg
foto/thumb/0000039313.jpg
foto/thumb/0000039314.jpg
foto/thumb/0000039315.jpg
foto/thumb/0000039316.jpg
foto/thumb/0000039317.jpg
foto/thumb/0000039318.jpg
foto/thumb/0000039319.jpg
foto/thumb/0000039320.jpg
 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.91   images/ga_count.png 808

20. ročník Red Bull Dolomiten Mann 2007

TitulekAutorDatum
Křeče ve městěSáďa14.09.2007 09:50:26
images/line1.gifRe: Křeče ve městěOta14.09.2007 16:06:24







Š Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 13
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif