výlety

26.10.2007 - Katka Votřelová

Čéčé, vona je už normálně zima! V polovině října napad' první sníh, silničáři se tomu tradičně divili a naříkali, že pokud tohle je předzvěst pořádný sibiřský zimy, tak jim nestačí sůl, peníze ani nervy. Hladkogumaři se na horách mohli tak maximálně klouzat a běžkaři na Šumavě se mezi padajícími stromy klouzali už regulérně.

 

Sice je to bílý studený už pryč, šak si toho užijeme víc než dost, ale já si aspoň stihla vo víkendu oživit techniku jízdy sněhem. Sotva na pár desítkách metrů, ždyť Žďárský nejsou žádný Ívrist, ale i to se počítá. Těžkej mokrej sníh na mě padal ze stromů – hele, já se fakt nedivím, že šumavští běžkaři museli kličkovat mezi větvemi - a mokrý rukavice mně připomněly jeden z loňskejch cyklozážitků. Todle ti musím říct, poslouchej.

 

Jsem ti jela lesem, z domova do domova, jako chápej, z dočasnýho do trvalýho. Tradičně terénem ze severu Železnejch hor na jih a pak kousek Žďárskejma. Plánovala jsem si to trochu protáhnout po kořenitých pěšinkách.

 

Kochala jsem se pěknou krajinou, liduprázdnem, stromuplnem a užívala si do morku svejch křehkejch kostí. Bylo docela teplo, teda na danej měsíc. Občas bahýnko, ale většinou tvrdá, zpevněná cesta. No, a ty kořeny, jak jsem ti už povídala.

 

Tak si tak v klidu točím nohama až došlapu k asi třetímu brodu toho dne. Vlevo byl rozoranej ňákým traktorem, voda se vylejvala blátivejma kolejema ven. Jo, to jsem ti ještě neprozradila ... voda ... vono bylo po deštích a i když nebylo moc bláta, potoky byly docela rozvodněný. Tenhle byl asi trojnásobně hlubokej než za léta.
No, a já si tak přibrzdím a koukám, kudyže dál. Do kolejí se mně nechtělo, tak že to vezmu oproti jindy vpravo po kamenech. Šak se vo nic nejedná. Pár kamenů, potok, pak pár velkejch říčních kamenů nahoru v malým hupku. Pohoda. To jsem si myslela do tý doby, než se mně přední kolo z mezery mezi těma hořejšíma šutrama sklouzlo. No dolů, cos' myslel, kam jinam by asi tak mohlo z kopečka sklouznout? Dolů, přímo do potoka. A pěkně po hraně pláště. Jen jsem bezmocně sledovala, jak se přední kolo ještě víc sklopilo do strany a už jsem jela. Ani jsem se nestihla vycvaknout. Né cvaknout, proboha, vycvaknout. Hele, tohle ti vysvětlím jindy.
Prostě jsem se nestihla vycvaknout a už jsem se koupala. Kompletně. Jak jsem se pokoušela ve vodě vysvobodit se od kola, zmáčela jsem i to suchý, co na mě po pádu zbylo.

 

Rychle jsem vyběhla ven, kolo odhodila na bok a vysvlíkla se do spodního trika, které se přes několik vrstev oblečení naštěstí nepromočilo.
Proč tolik oblečení? Tohle jsem ti taky ještě neřekla? Von byl totiž prosinec. Asi +3, 4°C. Takový zimní čas nečas, chvíli mráz, chvíli teplo. Jako teď, jen ta teplotní škála byla o pár stupňů posunuta dolů. To mě zachránilo. Jak se tak měnilo počasí, táhla jsem v batohu další triko, bundu – spadla jsem totiž ve vestě – čapku a ještě jedny rukavice. Takže jsem si otřela mokrý brejle, převlíkla se a zbyly mně jen promočený čapáky, návleky i s tretrama a mokrej baťoh. A výhled na cirka 25 kilometrů víceméně do kopce směrem ku trvalýmu bydlišti nebo zhruba 25ti kiláčků dolů, odkuď jsem vyjela. Bezva výběr, co? Vybrala jsem si první možnost. Sice časově náročnější, ale lepší než s větrem v zádech dolů, dolů a pořád, sakra, dolů. A že se vyhnu terénu a pojedu po silnici.

 

Vytáhla jsem z baťohu zbytky mokrý mapy, po silnicích jsem to tam moc neznala. A vybrala si jednu cyklostezku vedoucí mým směrem. Bezva.
Jela jsem po ní asi pět kilometrů. Pak mně kdesi zmizela, já pokračovala po měkký polní cestě, poli, totálně promočený louce. Až jsem dorazila k poslednímu místu, kde bych se chtěla ocitnout. Singlík, občas tlačení i za sucha, přenášení kola přes hluboký příkopy. Jo, plných vody, jak jinak. To byla od tebe pěkně hloupá otázka. Prostě vypečený prodloužení cesty, jak z hlediska kiláčků tak i času. Když jsem konečně dorazila na silnici, smrákalo se. Tak jsem si zapla blikačku. Teda, chtěla zapnout blikačku. Za jízdy jsem ji ne a ne nahmatat, zastavila jsem a zjistila jsem, že milé blikátko se válí v brodě. Tak zase šup do lesa. Co ti mám povídat. Domů jsem dorazila. A dokonce jsem to ani nevodnesla na zdraví.

 

Ježiš, to je fůra hodin. Nezlob se, musím letět. Čau, měj se! A příště ti povím něco dalšího z mých cyklotoulek, jestli teda budeš chtít.

 


 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 3.07   images/ga_count.png 933

Mokře na biku

TitulekAutorDatum
Už se těšímKKK kolo Praha28.10.2007 12:17:45
Jasně...Martin Bali-Jenčík26.10.2007 21:59:38







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 22
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif