dovolená

14.02.2008 - Michal Klaudy

Na konci každé naší prázdninové cyklovýpravy již pomalu plánujeme možné cíle pro následující rok. Jinak tomu nebylo ani při návratu z Korsiky, kdy jsme se rozhodli, že naše další cesta povede na sever Evropy. V úvahu připadalo několik variant a na podzim jsme měli jasno – souostroví Lofoty a Vesterály na severu Norska.

 

Norsko je zemí s velmi malou hustotou obyvatelstva a díky své divoké nespoutané kráse si získává srdce stále většího počtu cestovatelů. Celé území Norska je impozantní a velkolepé a mnohé jeho přírodní scenérie patří k těm nejkrásnějším v Evropě. Je samozřejmé, že tak velké území jako je Norsko nelze na kole projet za 14 dní, kterými jsme jako pracující limitováni. Vybrali jsme si proto jen malinkatou část, kterou jsme se snažili poznat co nejvíce to jen šlo.

 

Souostroví Lofoty je tvořeno čtyřmi většími a spoustou malých ostrůvků nacházejících se cca 200 km za severním polárním kruhem. Celková rozloha Lofot je 1227 km2, žije zde 24 500 stálých obyvatel. Souostroví Lofoty a Vesterály jsou jako miniatura západního Norska. Terén je zde velmi drsný a nepoddajný, moře bouřlivé a divoké. Jediným průmyslovým odvětvím na ostrovech je rybolov. Lze zde nalézt všechno, od ptačích kolonií na jihu až po pláže a fjordy na severu. I když Lofoty leží přibližně ve stejné zeměpisné šířce jako například Aljaška nebo Grónsko, podnebí je ve srovnání s těmito oblastmi mnohem mírnější. Může za to Golfský proud, jeho působením společně se skutečností, že klima Lofot do velké míry ovlivňuje oceán, jsou lofotské zimy mírné a léta relativně chladná. Nejteplejším měsícem je červenec a srpen s průměrnou teplotou 12st. C. Golfský proud také láká hlavní tahy ryb a tak je dnes oblast kolem Lofot jednou z nejdůležitějších rybolovných oblastí ve světovém měřítku. Hlavní město Lofot je Svolvćr. Hory na Lofotském souostroví patří mezi nejstarší na světě, vznikaly před mnoha milióny let a jsou vulkanického původu. Typický hornatý vzhled vtiskl Lofotům ledovec. Dnes se někdy mluví o Lofotské zdi. Pobřeží je skalnaté, srázné, vnitro ostrovů hornaté, alpského rázu, hluboce rozeklané v četné horské štíty, stěny a rokle. Strmé hory vystupují z hlubin Norského moře a pevně svírají drobné rybářské vesničky tísnící se na pobřeží. Horské štíty jsou častým cílem horolezců z celého světa. Mezi svými vrcholky skrývají kaskády jezer. Na celém území se nacházejí typické rybářské chýše tzv. rorbuer, které nyní slouží jako ubytování pro turisty.

 

Souostroví Vesterály leží severně od souostroví Lofoty. Tvoří jej čtyři hlavní ostrovy a řada ostrovů menších. Hory na Vesterálách jsou často pokryté travinami a někde také porostlé stromy. Souostroví se rozkládá na ploše 2368 km2 a celkem zde žije 32 000 obyvatel. Hlavním městem je Sortland. Vesterály jsou méně rozeklané než Lofoty, avšak díky tomu také více zelené. Jednotlivé ostrovy jsou spojeny odvážnými mostními konstrukcemi. Souostroví je známé zejména organizováním tzv. Velrybích safari.

 

Během našeho dvoutýdenního putování jsme na kole najeli 920km, poznali krásu nedotčené severské přírody, nevšední krajiny fjordů, jezer, hlubokých lesů, vodopádů a ostrých horských štítů čnících přímo z Atlantiku do kilometrové výšky. Užili jsme si polárního slunce, které zde v létě na několik týdnu nezapadá, všudypřítomného křiku racků, nasávali jsme atmosféru malebných a živoucích rybářských osad a vesniček s barevnými dřevěnými domky na kůlech. Rybařili jsme na fjordech i pobřeží oceánu a stanovali ve volné přírodě, které je v Norsku na rozdíl od některých evropských zemí naprosto bezproblémové. Potkali jsme řadu stejných cykloturistických nadšenců a tak je vidět, že tato destinace je velmi oblíbená.

 

Nyní si můžete přečíst deník z této cyklovýpravy za exotikou severu, jak je někdy tato překrásná oblast nazývána.

 


 

1. - 2. den: středa - čtvrtek 18. - 19. červenec 2007

 

PROSTĚJOV - PRAHA - OSLO - BODO - MOSKENES - A - MOSKENES - REINE - SUND - RAMBERG - NUSFJORD

 

Probouzím se před 3h a vyčkávám na příjezd Petra a Romči, které veze do Prahy na letiště Petrův kolega z práce. Krátce po 3h přijíždějí, s Hankou nakládáme krabice s koly do tranzitu a s Petrem a Romčou, kteří hned pokračují dál směr Praha domlouváme místo setkání na letišti. Po jejich odjezdu si jdeme ještě na pár hodinek pospat.

 

Vstáváme před 6h a po snídani balíme věci do auta. Po 7h odjíždíme na letiště do Prahy. Cesta po D1 probíhá v pohodě a na Ruzyň přijíždíme po půl jedenácté, kde nás již čekají Petr s Romčou.

foto/_0000048596.jpg
Přesunujeme se do odbavovací haly, kde vyčkáváme na odlet letadla. Cesta s vozíčkem na zavazadla, kde vezu dvě mega krabice s koly je místy opravdu komická. Kličkování v davu lidí, průjezd dveřmi či nástup do výtahu stojí opravdu za to :). Cestujeme s leteckou společností Norwegian, která se ukázala jako cenově nejpřijatelnější, navíc jsme nemuseli řešit hmotnost našich báglů, jelikož si každý cestující může vzít sebou 2x20kg zavazadla + 15kg příruční zavazadlo. Letenky a rezervace na kola jsme měli již od května, takže vše probíhalo bez jediného problému. Problém měl akorát zaměstnanec letiště při našem odbavování, který byl lehce zmaten velkým počtem našich báglů navíc s koly a tak se za námi udělala docela pěkná fronta :).
V 14h odlétáme z Prahy směr Oslo, kde přestupujeme na další let. Do Osla přilétáme krátce po 16h. Před 21h pak sedáme do letadla směr Bodř, kde přistáváme po 22:30. Vyzvedáváme s Petrem kola a pouštíme se do jejich kompletování. Holky mezitím kontrolují brašny a likvidují škody způsobené transportem. U mě to nepřežilo pár paštik a tak je bágl s jídlem třeba trošku vypucovat. Před půlnocí je vše připraveno a my opouštíme liduprázdnou letištní halu. Hned při výjezdu z haly mě fascinuje polární den. Světlo jako ve dne, kdy ani není třeba pouličního osvětlení, jsem opravdu nečekal. Opouštíme letiště a míříme do přístavu. Trajekt do Moskenes odplouvá v 0:45. Od moře fouká silný vítr a je docela kosa. V řadě aut čekajících na trajekt je i několik aut z Čech a s posádkou jednoho z nich se dáváme do řeči.
foto/_0000048597.jpg
Trajekt přijíždí s menším zpožděním. Kupujeme lístky (149 NOK/os = 550 Kč) a nastupujeme na trajekt. Odkládáme kola a jdeme na palubu, kde se uvelebujeme do pohodlných sedaček a ihned usínáme. Probouzíme se těsně před přístavem v Moskenes a pochvalujeme si, jak 3,5h plavba rychle utekla :).
Krátce před 5h již usedáme na kola a ukrajujeme první km z naší cyklovýpravy. Nacházíme se na ostrově Moskenesoya, jednoho ze čtyř velkých ostrovů Lofot. Na první pohled vypadá jako napůl potopené pohoří. Pokračujeme podél pobřeží do rybářské osady A, pyšnící se nejkratším názvem na zemi. Z původní zástavby se zde zachovalo mnoho domků, které jsou dnes součástí Muzea norské rybářské vesnice. Lovem tresek a jejich sušením na slunci jsou ostrovy velmi známé. Sušáky na tresky - dřevěné, několik metrů vysoké konstrukce, jsou k vidění téměř všude. V osadě začíná silnice E10, která probíhá Lofotami od jihozápadu na severovýchod a nazývá se Cesta krále Olafa.
Projíždíme osadou a na úplnem konci ostrova stavíme stany. Kolem 6h zalehají holky do stanů a já s Petrem jdeme chytat ryby. V 8h také mizíme ve stanech, abychom si na chvíli zchrupli. Po 11h vstáváme, vaříme oběd a balíme stany. Vracíme se zpět do Moskenes a pokračujeme dál podél pobřeží k malebné osadě Reine. Na vyhlídce u cesty zastavujeme a děláme pár fotek. Narážíme také na první mosty vyklenuté do výšky tak, aby pod nimi mohly projíždět jachty a rybářské čluny. Některé jsou tak úzké, že se přes ně jezdí vždy jen v jednom směru a provoz je řízen semafory. Přes jeden takový se dostáváme do rybářské osady Hamnoy, kde jsou barevné rybářské domky rozprostřeny na několika ostrůvcích, navzájem propojenými mosty. Za osadou na odpočívadle u silnice děláme malou pauzu a kocháme se výhledy na okolní skaliska a moře.
Naše další cesta vede do Sundu, staré rybářské vesnice, kde se nachází muzeum lodních motorů.
foto/_0000048598.jpg
Po krátké prohlídce vesničky pokračujeme směrem na Ramberg. Kousek před odbočkou na Fredvang svačíme a kocháme se okolní přírodou. Před 16h projíždíme Rambergem, kterému dominuje nedaleká bílá písečná pláž, jejíž břehy omílá Norské moře. Za vesnicí se nachází kostel Flakstad postavený ze dřeva roku 1780. Po 16h přijíždíme k odbočce směřující do Nusfjordu. Odbočujeme z hlavní cesty a poprvé začínáme od moře šlapat do prudších kopečků. Po pár km stoupání následuje sjezd až k Nusfjordu - nejlsavnější, nejstarší a současně nejzachovalejší rybářské osadě ležící na ostrově Flakstad. Nachází se zde spousta rybářských domků, které využívají v zimní sezóně rybáři a v létě pak turisté. Od roku 1975 je Nusfjord jedním ze tří pilotních projektů pro ochranu původní architektury v Norsku. Původně jsme měli v plánu zde někde přespat, ale raději měníme plány a po prohlídce vesničky se vracíme zpět. Kousek za Nusfjordem pak Petr chytá další makrelu, takže o dnešní večeři máme postaráno. Po pár km jízdy pak kousek nad silnicí nacházíme vhodné místo na přespání. Stavíme stany a vaříme večeři. Rozděláváme oheň a jako přídavek děláme makrely. Jen co sundáme makrely z roštu začíná pršet a tak s nimi ustupujeme do stanu. Za bubnování kapek o stan usínáme.

 

délka trasy: 72km maximální rychlost: 51km/h čas jízdy: 4:58h průměrná rychlost: 14,4km/h

 


 

3. den: pátek 20. červenec 2007

 

NUSFJORD - NAPP - LEKNES - BORGE - EGGUM

 

Před půl osmou vstáváme a děláme snídani. S Petrem postáváme u stanů a rozhodujeme se zda začít balit nebo počkat, jelikož počasí nevypadá zrovna nejlépe. Déšť rozhoduje za nás a tak zalézáme zpět do teploučka spacáku. Počasí se ani po několika hodinách neumoudřuje a tak dospáváme to, co jsme během cestování zanedbali. Po 17 hod déšť na chvíli ustává.

foto/_0000048599.jpg
Fouká silný vítr a stany, i když jsou celé mokré během chvilky usychají. Rychle balíme a v 17:45 již za mrholení vyjíždíme. Po pár km se napojujeme na hlavní silnici a míříme směrem na Napp. Odtud pak téměř 2km dlouhým podmořským tunelem na ostrov Vestvagoya. Přibližně 1 km za tunelem děláme pauzu u přístřešku u silnice a svačíme.
Pokračujeme do Leknes, kde se rozhodujeme, zdali pokračovat podle plánu na Ballstad nebo nejkratší cestou do Eggumu. Míříme dále po E10, jelikož by v tomhle počasí stejně nebylo nic vidět. S Petrem jsme to ještě zkrátili o jednu odbočku na Stamsund, takže jedeme přímou cestou do Eggumu.
foto/_0000048600.jpg
U osady Borge míjíme Lofotr - muzeum Vikingů. Borg byl donedávna malou a nezajímavou obcí, než tu před pár lety při práci na poli objevili základy jedné z největších vikingských staveb na světě. Původní vikingské obydlí bylo široké 8,5 metrů a dlouhé neuvěřitelných 83 metrů. Lofotr je replikou nalezené stavby a má tvar obrácené vikingské lodi.
Na tábořiště, nacházející se na pláži za Eggumem přijíždíme kolem 23hod. Cíle dnešního dne jsme dosáhli, trasu jsme však zkrátili na polovinu. Celá odbočka až do Eggumu stojí opravdu za vidění. Výhledy jsou fascinující a jedinečné. Tato vesnička je skrumáží domů obehnaných divokými horami a obrovskou oblázkovou pláží. Na pláži je místo pro kempování. Za stan se zde platí 20NOK, které se vhazují do kasičky u vjezdu k pláži. I přes pokročilý čas je zde velmi rušno. Všichni turisté tu zřejmě čekají na půlnoční slunce, které se tady za příznivého počasí určitě dobře pozoruje. Dneska ale slunce přes ty mraky určitě nevyjde, mnozí tomu přesto nechtějí věřit, postávají kolem našich stanů a koukají směrem na moře. Po 24hod jdeme spát. Kéž by se to do rána vyčasilo. Podle předpovědi má však být stále škaredě.

 

délka trasy: 50km maximální rychlost: 58km/h čas jízdy: 3:05h průměrná rychlost: 16,1km/h

 


 

4. den: sobota 21. červenec 2007

 

EGGUM - VESTERSAND - KVALNES - SUNDKLAKK - KLEPSTAD - HENNINGSVAER

 

Budíme se kolem 8h. Celou noc foukal silný vítr a bylo docela chladno. Snídáme a balíme věci na kola. Doplňujeme zásoby vody a opouštíme Eggum. Zastavujeme u hlavní cesty a Petr s Romčou dokupují v obchodě pečivo. Opět prší. V dešti jedeme dnešních prvních 20km.
Odbočujeme z hlavní silnice směrem na Kvalnes. Po několika km končí asfalt a začíná šotolina.

foto/_0000048601.jpg
Od samého začátku to je pěkně znát a šlape se docela ztěžka. Smyčkou se vracíme opět na hlavní silnici, které se držíme po zbytek dnešního dne. Jedeme přes most na Sundklakk, pak přes další most do Klepstadu a dále směrem do Henningsvaeru. Počasí se již umoudřilo a obloha se začíná lehce protrhávat. Silnice do Henningsvaeru vede po skalnatém pobřeží, odkud jsou pěkné výhledy na moře i strmé skály padající do moře. Před 17h přijíždíme do Lofotských Benátek, jak se také tomuto městečku ležícímu na několika drobných ostrůvcích, které byly spojeny mosty s hlavním ostrovem teprve v roce 1983, říká.
Před vesnicí na nás čekají další dva větší mosty a na tom druhém pěkná vyhlídka na vesničku, která je nejkouzelnější vesnicí na celém poloostrově.
foto/_0000048602.jpg
Je to vlastně taková pavučina křižujících se uliček, které jsou lemované jasně natřenými dřevěnými domky. Vesnička ohraničuje drobnou zátoku, která protíná toto nádherné místo doslova v polovině a vytváří tak pohlednicový přístav.
Projíždíme ulicemi a kocháme se pěknými rorbuery (rybářské chýše, které jejich majitelé rádi pronajímají turistům. První z chýší byly postaveny ve 12. stol. na příkaz krále Oystejna, který sem přijížděl v zimě na lov tresek. Než byly tyto sruby vybudovány přespávalo se pod obrácenými čluny). Vychutnáváme si taky dnešní první sluníčko, které se nám však ukázalo pouze na chvíli. Marně sháníme ještě nějakou vodu, bohužel si však budeme muset vystačit s tím málem co máme.
Po projížďce městem se vracíme kousek zpátky na místečko, které jsme si vybrali pro dnešní noc už při cestě do Henningsvaeru. Vaříme večeři, kocháme se pohledem na moře a kolem 21h jdeme spát.

 

délka trasy: 75km maximální rychlost: 53km/h čas jízdy: 4:57h průměrná rychlost: 15,0km/h

 


 

5. den: neděle 22. červenec 2007

HENNINGSVAER - KABELVAG - SVOLVAER - VESTPOLLEN - LAUKVIK - OYRA

 

Po 8h vstáváme a děláme snídani. Petr mezitím rybaří a po včerejších úlovcích vše pouští zpět do vody. Po návratu ke stanům ho čeká nemilé zjištění - nachytané ryby nad ránem někdo odnesl, patrně rackové si na nich pěkně pochutnali.

foto/_0000048603.jpg
Z dnešní večeře tedy nebude nic. Před 9h balíme stany a vyrážíme za dalšími krásami Lofotských ostrovů.
Krátce po napojení na hlavní silnici E10 projíždíme kolem jezera s pitnou vodou. Zastavujme a plníme všechny láhve. Před námi se začíná silnička pěkně klikatit do nedalekého sedla. Ranní rozcvička na kole se nekoná, jelikož se jedná o starou cestu a nová vede pohodlně tunelem pod pohořím.
Po 10h projíždíme Kabelvagem, jehož dominantou je žlutě natřený roubený kostel stojící na břehu malého zálivu. Jedná se o lofotskou katedrálu, která byla vystavěna před více jak sto lety. Z Kabelvagu vede podél hlavní silnice cyklostezka až do hlavního města Lofot Svolvaeru. Symbolem Svolvaeru je skála Svolvaergeita - rohatá koza, kterou korunují dva těsně vedle sebe stojící kamenné bloky, které připomínají rohy. Poprvé byla zdolána v roce 1910.
foto/_0000048621.jpg
Kolmá skalní stěna představuje velkou výzvu pro horolezce, běžný turista vystoupí bez problémů pod hlavní stěnu, odkud je nádherný výhled na město.
Za místním hřbitovem odbočujeme na šotolinku vedoucí k úpatí hory. Zde zastavujeme a Petr s Romčou jdou na výšlap. O malé pozdvižení se postarala Hanka, která při zastavování zapomněla vytáhnout boty z nášlapů a nekompromisně položila sebe i kolo na bok. Naštěstí se vše obešlo bez jediného šrámu jak na Hance, tak na kole či vybavení. Vaříme oběd a pozorujeme Romču s Petrem jak mizí v dáli v kopci. Po jejich návratu sedáme na kola a šlapeme dál. Zastavujeme až na vyhlídce u silnice nedaleko Vestpollenu, odkud je pěkný rozhled na Austnesfjord a okolní hory. U Vestpollenu pak odbočujeme doleva na vedlejší silnici, která objíždí ostrov Austvagoya, aby se u Fiskebolu opět setkala s hlavní E10. Provoz je tu minimální a tak se jede fajn. Silnice je z větší části asfaltová, ale za Grunnforem se mění v šotolinu.
Za vesnicí Oyra nalézáme vhodné místo na postavení stanů. Bohužel je tady poměrně dost komárů a mochniček, takže rychle se najíst, zalézt do stanů a spát. Zítra se trajektem přepravíme z Fiskebolu na Vesterály a definitivně tak opustíme Lofotské souostroví.

 

délka trasy: 72km maximální rychlost: 51km/h čas jízdy: 4:13h průměrná rychlost: 17,0km/h

 


 

6. den: pondělí 23. červenec 2007

 

OYRA - FISKEBOL - MELBU - STOKMARKNES - SORTLAND - MAURNES - STAMNES

 

V noci prší a ráno nezvykle dlouho trvá než stany oschnou. Kolem 9h odjíždíme směr Fiskebol. Pár km před Fiskebolem konečně končí šotolinová cesta. Při jednom stoupání vidíme v dáli trajekt plující do přístavu. V 10:30 přijíždíme do přístavu zrovna ve chvíli, kdy připlouvá náš trajekt. Kupujeme lístky ( 31 NOK/os ) a mezi prvními se naloďujeme. Plavba do Melbu trvá 30 minut.

foto/_0000048605.jpg

Poblíž přístavu zastavujeme u supermarketu a jdeme nakoupit nějaké potraviny. U benzínky nabíráme vodu a svačíme v parku na lavičkách. Z budky pak telefonuji s rodiči, takže než se nadějeme je 12:30hod a my máme zatím najeto jen 25km. Vyjíždíme tedy ukrajovat první kilometry ze souostroví Vesterály. Již na první pohled je vidět, že hory jsou zde o poznání nižší než na Lofotech.
foto/_0000048606.jpg
Míříme do 25km vzdáleného Stokmarknes, nikoli však po E10, ale objíždíme ostrov Hadseloya z levé strany. Úbočí hor, která již nepadají tak strmě do moře jsou hojně využívána jako farmy a pastviny pro dobytek. Po 14h přijíždíme do Stokmarknes, s Petrem nám již pěkně kručí v žaludku a tak bez váhání rozděláváme vařiče přímo před obchodním centrem, kde navíc začíná pěší zóna plná obchůdků vedoucí do centra města. Některé pohledy nechápajících lidí jdou však stranou - hlad je hlad :).
Po obídku pokračujeme po hlavní silnici do Sortlandu. Provoz je zde o poznání hustější, nežli při jízdě po vedlejší cestě, ale je zde rovina. Často jedeme po cyklostezce vedoucí podél silnice a tak cesta rychle ubíhá. V Sortlandu děláme krátkou pauzu a plánujeme místo, kde dnes zakempujeme.
Za Sortlandem přejíždíme most přes moře a opouštíme na čas E10. Najíždíme na silnici 82, která nás dovede až do města Andenes – nejsevernějšího místa naší výpravy 69° 18´ s.z.š., 16° 07´ v.z.d. . Dlouho marně hledáme vhodné místo ke kempování, všude je jen samé vřesoviště nebo rodinné domky. Po delší době již všichni docela unavení se uchylujeme na lehce podmáčenou louku nedaleko lesa, kousek od Stamnes. Po večeři zalézáme do stanů a usínáme.

 

délka trasy: 90km maximální rychlost: 51km/h čas jízdy: 5:35h průměrná rychlost: 16,1km/h

 


 

7. den: úterý 24. červenec 2007

 

STAMNES - MEBY - FORNES - DRAGNES - RISOYHAMN - ASE - MYRE - BREDVIKA - ANDENES

 

Ráno nezahálíme a jelikož máme suché stany, ihned po snídani vyrážíme dál. Jede se fajn, po ránu žádný provoz a i silnice si dala říct a vede podél moře bez žádných velkých stoupání. Po ránu je ale docela chladno, jen kolem 12°C. Objíždíme dva fjordy. Při průjezdu kolem toho druhého - Forfjordu nás předjíždí kolona 23 italských karavanů.

foto/_0000048607.jpg
Jedou pěkně za sebou. Je to pěkně dlouhý štrúdl, který se po chvíli zjevuje na druhém konci fjordu. Jistě mají jako my namířeno na velrybí safari. No uvidíme, zdali je v Andenes potkáme. Teprve až když objedete fjord, zjistíte, jak hluboko jsou některé z nich zaříznuté do pevniny. Na druhou stranu fjordu je to mnohdy třeba jen 1km vzdušnou čarou, avšak je třeba někdy ujet i 10km než tam člověk dojede.
U Risohyamnu si opět vychutnáváme prudké stoupání přes klenutý most. Po svačince u odpočívadla pokračujeme dál na sever podél východního pobřeží ostrova Andoya. Nutno podotknout, že krajina na téhle části ostrova je dosti nudná, hory ustupují směrem na západ a na východě se rozkládá ohromné pusté vřesoviště. Prostě jen rovina a sem tam nějaká farma. Šlapeme tedy do pedálů o sto šest. Tachometr jen zřídka kdy klesne pod 20km/h.
Pár km před Andenes sjíždíme ze silnice 82 a jedeme po silničce směrem k letišti. Kilometrově by to mělo být stejné jako po hlavní, ale snad tady bude větší klid.
foto/_0000048608.jpg
Před námi je letiště, kde je nám alespoň malým zpestřením při dnešní jinak nezajímavé cestě letadlo, neustále přistávající a zase odlétající pořád dokola. My jsme za tu dobu viděli minimálně 5 „přistání“. Náhle však silnice končí a přes plot letiště vidíme, kde původně vedla. Cesta se stáčí kolem plotu letiště a přivádí nás asi 1km od místa kde jsme před tím odbočili z hlavní silnice. Tímto jsme si zajeli dobrých 6km. Nic se nedá dělat, budeme muset pokračovat po hlavní.
Přijíždíme do Andenes, projíždíme kolem kempu, kde na nás mávají Italové co nás ráno předjížděli a míříme přímo k majáku na konci městečka, kde se rezervují a prodávají lístky na velrybí safari. Rezervujeme si lístky na zítřejší dopoledne a vracíme se zpátky na okraj Andenes, kde se nachází kemp. Je to náš první kemp a účet činí 100NOK/stan. Holky se po příjezdu chopí praní a my s Petrem jdeme fofrem do sprch. Zástupy karavanů a obytných vozů s italskou značkou jsou znamením, že navečer bude v kempu pěkně rušno.
Hlavně v podvečer dělají pěkný povyk a my záhy zjišťujeme proč. Těsně u břehu jsou vidět velryby, resp. čeření vody a občas nějaká ta ploutev. Na půlnoční slunce to ani dnes nevypadá, raději tedy zalézáme do spacáků a jdeme spát.

 

délka trasy: 97km maximální rychlost: 44km/h čas jízdy: 5:06h průměrná rychlost: 19,0km/h

 


 

8. den: středa 25. červenec 2007

 

ANDENES - BLEIK - STAVE

 

Ráno je chladno a fouká silný vítr. Po snídani vyrážíme k velrybímu safari, kde se máme v 9:15 nalodit na loď, která nás vyveze na výlet za pozorováním velryb. Ihned po příjezdu nás informují, že pro špatné počasí sami ještě neví zda to půjde.

foto/_0000048609.jpg
V 9:15 začínáme prohlídkou muzea o velrybách, které je sice zajímavé, ale skutečnost by byla lepší. Poté se dovídáme, že povětrnostní podmínky nedovolují vyjet na širé moře a jako další termín plavby je určená 15 hodina. Pobřežní vody zde brázdí přes sto těchto úžasných tvorů. Většinu tvoří samci vorvaně. Tito velrybí gentlemani si oblíbili polární vody a na léto sem připlouvají užít si pánskou jízdu.
foto/_0000048610.jpg
Své drahé polovičky nechají po spáření klidně i s mláďaty v teplejších vodách a vrácí se zpátky za polární kruh. Kromě vorvaňů se můžeme setkat i plejtváky nebo dokonce kosatkami. Zklamaní odjíždíme a moc dobré vyhlídky už ani nečekáme. Vaříme oběd, pak si dáváme dvacet a balíme bágly na cestu. Před 15hod jdeme znovu zkusit štěstí. Dovídáme se, že dnes jsou všechny výlety zrušeny a snad až zítra, pokud se počasí umoudří se možná na moře vyjede.
Balíme stany. Dáváme vše na kola a v pochmurné náladě opouštíme Andenes. Míjíme raketovou základnu a míříme na jih po západním pobřeží ostrova Andoya. Projíždíme vesnicí Bleik, kde se cesta stáčí dále od pobřeží. Silnice začíná mírně stoupat, avšak jede se poměrně dobře, zvláště když se nám opírá vítr do zad. Bez větší námahy si užíváme následný sjezd až k vesničce Stave. Kousek za vesnicí nám padl do oka příhodný plácek pro naše dva stany. Namísto pozorování velryb si dnes přecpáváme bříška vším možným. Pak zalézáme do spacáků a jdeme spát.

 

délka trasy: 38km maximální rychlost: 55km/h čas jízdy: 2:11h průměrná rychlost: 17,1km/h

 


 

9. den: čtvrtek 26. červenec 2007

 

STAVE - NORDMELA - NOSS - RISOYHAMN - DRAGNES - FORNES - MEBY - STAMNES

 

Ráno je stejné jako ty ostatní - snídaně a balení stanu a dalších věcí. Po 9h již sedíme opět na kolech a vyrážíme podél západního pobřeží ostrova Andoya, které je mnohem pěknější a členitější nežli východní.

foto/_0000048611.jpg
V 10h děláme pauzu v rybářské vesnici Nordmela, kde vyráží Petr na ryby. Na přístavní hrázi pak s holkami pozoruji Petra a vyhlížíme případné úlovky. Mezitím se však ozve podezřelé zapraskání a prut je v mžiku na dva kusy. Vypadá to, že jsme nejspíše v Norsku dorybařili. Pokračujeme tedy v cestě a prut bereme sebou. Petr ho prý vyhodí až u nějakého kontejneru. Za vesničkou u jednoho domu doplňujeme pitnou vodu do lahví.
Přibližně 15km dlouhý úsek mezi vesničkami Nordmela a Bo je patrně nejhezčí z celého ostrova. S Petrem se shodujeme, že to tu vypadá jako na západním pobřeží Korsiky - skalnaté, členité pobřeží a silnička vinoucí se v prudkém srázu zvedajícího se do výšky přímo z moře.
Kolem 13h přijíždíme do Risoyhamnu a svačíme na stejném odpočívadle jako při cestě do Andenes.
foto/_0000048612.jpg
Počasí nám nepřeje, začíná pršet a nezbývá něž se znovu obléci do nepromokavého. V dešti pak pokračujeme stejnou cestou jak minule směrem na Sortland. Jedeme opět přes nám již známé dva fjordy a zvláště objezd toho druhého se vleče jako týden před výplatou. Naštěstí déšť postupně ustává a obloha se pomalu vyjasňuje. Před 16h projíždíme vesničku Stamnes, a jelikož máme pro dnešek najeto již dost km, stavíme stany nedaleko u cesty na plácku, který jsme měli vyhlédnutý již dříve. Vaříme pozdní obídek a rozděláváme oheň nedaleko stanů u moře. Mezitím se udělalo hezky a vysvitlo i slunce. Jelikož Petr nerad zahálí, začíná nás přemlouvat k výšlapu na nedaleký kopec. Nikomu se moc nechce, ale nakonec se nechá ukecat Romča. S Hankou je oba pozorujeme, až nám nakonec mizí z dohledu v lese. Zalézáme do stanu a odpočíváme. Druhý den se dozvídáme jaká "super" procházka to byla - mokrá tráva, kapradiny až nad kolena, les hustý jak nějaký prales atd.

 

délka trasy: 71km maximální rychlost: 53km/h čas jízdy: 3:54h průměrná rychlost: 18,2km/h

 


 

10. den: pátek 27. červenec 2007

 

STAMNES - MAURNES - SORFJORD - STRAND - SIGERFJORD - GULLESFJORDBOTN

 

Probouzíme se v 7h a slunce nás táhne ze stanu ven. Počasí dnes vypadá opravdu dobře a doufáme, že to vydrží. Po 8h přijíždíme do Maurnes a odbočujeme na vedlejší silnici vedoucí podél Hognfjordu. Na konci fjordu odbočujeme doprava a po šotolinové cestě přijíždíme k závoře s nápisem PRIVAT VEI (soukromá cesta). Nijak nás to nevyvádí z míry a pokračujeme po cestě necestě dál.

foto/_0000048613.jpg
Je to spíše taková polní cesta plná výmolů a šutrů, ale na mapě v měřítku asi 1: 400 000 ji máme zakreslenou. Objíždíme Sorfjorden z levé strany ale těsně u konce fjordu cesta končí apo jejím pokračování ani vidu ani slechu. Nezbývá než se vrátit zpět do Maurnes. Cestou zpět proklínám toho blbce, co tuhle cestu vůbec do mapy zaznačil. V Maurnes najíždíme opět na hlavní silnici E10, po které přijíždíme do Sortlandu.
Pár km před Sigerfjordem na odpočívadle u benzínky vaříme oběd a odpočíváme.
foto/_0000048614.jpg
Hlavní silnice se stáčí do vnitrozemí, ale my pokračujeme po značené cyklostezce podél pobřeží směr Lodingen. Je tady nádherný klid a pohoda. Počasí se mezitím natolik vylepšilo, že to láká k nějakému odpočinku na sluníčku. Zastavujeme na místu vhodném pro rybolov a jdeme se vyhřívat. Petr mezitím chytá na svém opraveném prutu. Jeden díl prutu nahradil laminátovou tyčí, kterou našel u silnice a docela mu to rybaření jde. Jako první se na háčku objevuje treska kolem 45cm. Později se chytí ještě jedna menší a na závěr nám udělá radost pěkná makrela. Všichni se těšíme na večerní baštu.
U Austpollenu se napojujeme na hlavní silnici a sjíždíme ke Gullesfjordu. Cestou z kopce to díky silnému protivětru moc nejede. Jakmile však dojedeme k moři a stočíme se směrem na jih, vítr se nám opře do zad a konečně nám to zase jede. Při ústí jedné říčky do moře nacházíme vhodné místo na kempování. Stavíme stany a jdeme se koupat do potoka. Vaříme večeři a chystáme oheň na ryby. K absolutní pohodičce už chybí jen to pivko. Kolem 22hod jdeme spát.

 

délka trasy: 71km maximální rychlost: 44km/h čas jízdy: 4:34h průměrná rychlost: 15,4km/h

 


 

11. den: sobota 28. červenec 2007

 

GULLESFJORDBOTN - LODINGEN - BOGNES - ULSVAG - SKILVATNET

 

Ráno je jasno, kolem 18°C. Balíme a frčíme na trajekt do Lodingenu. Pár km před Lodingenem začíná silnice pěkně stoupat a dáváme si docela do těla. Následuje 3km sjezd až k moři. Cestou se často zastavujeme, abychom udělali nějaké to foto při sluníčku. Nakonec zjišťujeme, že do odjezdu trajektu nám zbývá už jen 15minut a tak šlapeme do pedálů co to dá. Původně jsme měli v plánu ve městě nakoupit chleba, ale další trajekt jede až za 1,5hod a to se nám čekat nechce.

foto/_0000048615.jpg
Při příjezdu do přístavu s koly předjíždíme dlouhou frontu aut a mezi prvními se naloďujeme na trajekt, no i kolo má své výhody. Pohodlně se usazujeme v sedačkách a po 15min vyplouváme. Plavba do Bognes trvá jednu hodinu. „Rtuť“ našeho digitálního teploměru se k poledni vyšplhala na 24°C ve stínu a začíná být nesnesitelné vedro. V Bognes se snažíme nakoupit, ale mezi cca 3 domy, které město tvoří, jsme žádný obchod nenašli. Z přístavu začíná silnice opět stoupat. Táhlý kopec nám v tom vedru dává opět trochu zabrat. Po pár km k naší radosti mění silnice sklon a my si to svištíme opět z kopce dolů do nějaké vesničky. V místním marketu nakupujeme.
Nakupujeme náš dosud nejdražší chleba, v přepočtu za 80kč. Kupujeme taky naše první pivko v Norsku (80kč) a taky 2L zmrzliny(100kč).
foto/_0000048616.jpg
Vaříme oběd, který zakončujeme zmrzlinou. K mé spokojenosti se začínají objevovat na obloze mraky, které občas zakryjí žhnoucí slunce. Po cca 15km jízdy přijíždíme do Ulsvagu, kde doplňujeme vodu. Chvíli váháme, zdali pokračovat nebo zůstat někde poblíž. Před námi je totiž 3km kopčisko. Je teprve 14:30 a zítra třeba bude pršet a pojede se špatně. Volíme tedy variantu č.1. a pokračujeme v cestě. Kopec nám dává pěkně zabrat, odměnou jsou nám však výhledy na okolní hory a moře. Po každém stoupání následuje sjezd a tento byl dlouhý téměř 5km.
Pomalu se poohlížíme po nějakém vhodném místě na přespání. Přijíždíme k pláži u jezera Skilvatnet, kde se koupou tři mladí Norové. Myšlenka na osvěžení těla v jezeře je natolik lákavá, že je to jen otázka chvilky a jsme taky v plavkách. Voda je sice chladná jako led, ale v tomhle vedru je to příjemné. Po hodině jsme už u vody sami, vaříme jídlo a odpočíváme. Slunce nám začíná opět ukazovat svoji sílu. Holky si spokojeně užívají slunce, kdežto já co chvíli brblu a vyhlížím nějaký ten mrak. Nakonec se přeci jen zatáhne a po večeři ispadne i pár kapek, ale to asi jen proto, aby nás to zvedlo na nohy a postavili jsme konečně stany.

 

délka trasy: 57km maximální rychlost: 65km/h čas jízdy: 3:25h průměrná rychlost: 16,7km/h

 


 

12. den: neděle 29. červenec 2007

 

SKILVATNET - SOMMARSET - INNHAVET - LIA - KRAKMO - SILDHOPEN - BONA

 

Vstáváme kolem 6:45. Kousek od nás stojí stan a vedle něj auto. Ani jsme je v noci neslyšeli, tak dobře se spalo. Kolem 8 už sedíme na kolech a míříme směrem na Innhavet. Všude kolem je jen les, který protíná silnice - tomu se říká divočina. Cestou narážíme na malé losátko pasoucí se u silnice. Opodál v lese vidíme nejspíš jeho kulhající mámu, patrně od střetu s projíždějícím autem.

foto/_0000048617.jpg
Najednou slyšíme brzdy auta a silnou ránu. V zatáčce kousek od nás srazilo auto dalšího losa. Obojí, jak posádka automobilu tak losice to přežili bez větší újmy. Srážky jsou tu asi docela časté. Náhle se před námi objevuje další mládě a evidentně chce za mámou. Děláme, proto jen pár fotek a rychle pryč, ať se v klidu sejdou.
Před 10h přijíždíme do Innhavetu. Všechny obchody jsou v neděli zavřené a tak doplňujeme pouze vodu na místní benzínce. Kousek za městem nacházíme dobrý plácek na rybaření. Holky se vrací k benzince pro zmrzlinu my chystáme náčiní k lovu. První nához a hned záběr - tomu se říká parádní flek. Další nához a opět malá treska. Následují dvě makrely a je jasné, že dnes nebude o pořádnou večeři nouze. Chystáme se k odjezdu, když Romča vytahuje 62cm dlouhou tresku. Další tresku si vytahuje z vody i Hanka. V 11h má pořádný záběr Petr a jeho treska měří 57cm. Poslední tresku vytahuji já a ukazuje se jako největší - 67cm. Nakonec chytám ještě jednu makrelu a tak můžeme spokojeně pokračovat dál. Popojíždíme 10km a u odpočívadla obědváme. Asi nevypadáme nejlépe, jelikož nás chvíli pozoruje opodál sedící skupinka starších Norů, kteří nám po chvíli přinesou hroznové víno a nějaký ten džus :).
Po obídku šlapeme dál po silnici E6. Za vesničkou Strinda začíná silnice pomalu, ale jistě stoupat. S plnými žaludky a pod bedlivým dozorem ostrého slunce se nešlape zrovna nejlépe.
foto/_0000048618.jpg
Po nastoupání cca 500 výškových metrů následuje tolik očekávaný několikakilometrový sjezd, na kterém nás čeká nemilé překvapení. Měli jsme v plánu projet 4,3km dlouhý tunel Kobbskardet, bohužel je tady vjezd cyklistům zakázán. Nezbývá než ho objet po vedlejší cestě, která je o 11km delší a při pohledu na okolní krajinu nebude o kopcovitý terén nouze. Na vedlejší silnici je minimální provoz a po zdolání mírných stoupáků sešlape docela fajn. Pomalu se začínáme poohlížet po nějakém plácku na přespání. Tentokrát s Petrem dlouho vybíráme, a tak až po dalších 13km za vesničkou Bona nacházíme vhodné místo. Stavíme stany a chystáme večeři.
S Hankou a Petrem jdeme chystat ohniště a Romča se jde podívat na malý vodopád přes cestu, jehož hukot doléhá až sem. Cestou zpět potkává dva cykloturisty s vozíčky za koly. Zveme je na makrely. Jsou to mladí Francouzi. Vyrazili z Gibraltaru a jedou podél pobřeží Evropy až na Nordkapp. Jsou na cestě 4 měsíce a mají našlapáno 9000km. Chvíli si s nimi u ohně vykládáme a mimo jiná se jich ptáme, kde berou tolik času. Mají to dobře vymyšlené, v zimě pracují ve skicentrech a v létě mají volno. Každý z nás jim tu svobodu jen tiše závidí. Po 21h se s nimi loučíme a uleháme ke spaní.

 

délka trasy: 80km maximální rychlost: 66km/h čas jízdy: 4:51h průměrná rychlost: 16,4km/h

 


 

13. den: pondělí 30. červenec 2007

 

BONA - SORFJORDMO - SOMMARSET - STRAUMEN - FAUSKE

 

Budíme se po 7h a snídáme. Po 8h odjíždíme a první dva km vedou do pěkného kopce. Následuje sjezd k Leirfjordu a 10km úsek do Sorfjordmo, kde silnice vede nahoru dolu. V Sorfjordmo chceme nakoupit, ale místní obchůdek tak brzo ráno ještě žádné pečivo nemá.
Na cestě do Straumen nás čeká celá řada tunelů. Ten první nás uvítal 8%ním stoupáním a jeho průjezd nám dává pěkně zabrat. Držíme se po kupě, protože máme pouze dvě zadní blikačky a jedno přední světlo. Odpočíváme na parkovišti u cesty a kocháme se pohledem na Lerfjord a okolí.

foto/_0000048619.jpg
Člověk ani nechce věřit, kolik metrů v tunelu nastoupal. Postupně projíždíme další dva tunely, naštěstí už z kopce. Další tunel objíždíme souběžně po staré cestě a zastavujeme na chytačku. Berou od začátku, ale jen samé tresky, takže končí všechny v moři. Vaříme oběd a vtom kolem nás proplouvají tři delfíni. Rychle fotíme, ale natočit se nám je pro jejich rychlost nedaří. Poté je na vodě klid a ani ryby neberou, takže balíme a odjíždíme. Následuje průjezd dalšími tunely, které jsme brzy přestali počítat. Jde vidět, že Norsko je země velice bohatá a tunely vedou i v místech, kde by jsme to vůbec nečekali.
Za Straumen vede silnice po rovině, takže nasazujeme ostřejší tempo a brzy přijíždíme do Fauske. Při vjezdu do města to vypadá na déšť. Kupujeme jídlo, a protože jsme dnes nikde nenarazili na vodu a také by jsme se rádi osprchovali, míříme do kempu. Dopřáváme si první teplou sprchu na dovolené. Alespoň se dáme před odletem trochu do pořádku. Po večeři se s Romčou a Petrem vydáváme na lov ryb. Bohužel nemůžeme najít žádnou cestu k moři, a když se tam nakonec dostaneme, je tam mělčina a chytat se nedá. Místo chytačky tak následovala 10km projížďka. Vracím se do kempu za Hankou a Petr s Romčou jdou zkusit štěstí do přístavu. Pojídáme poslední sladkosti vyhrabané z báglů a kolem 21h jdeme spát.

 

délka trasy: 75km maximální rychlost: 64km/h čas jízdy: 4:29h průměrná rychlost: 16,7km/h

 


 

14. den: úterý 31. červenec 2007

 

FAUSKE - STRAUMSNES - VAGAN - LODING - BODO

 

Vstáváme před 7 hod. Obloha je jasná a slunce pálí od samého rána. Snídáme a balíme věci. Kolem 8hod vyrážíme směr město Bodo. Před námi jsou poslední kilometry našeho cykloputování za krásami norské přírody. Dnes je jeden z nejteplejších dnů z celé naší dovolené. Silnice kopíruje železniční trať, takže se jede po rovince a kilometry jen naskakují. Ve vesničce Vagan děláme u odpočívadla kratičkou pauzu na svačinku. Po 15 min pokračujeme v jízdě.

foto/_0000048620.jpg
Ve městě Loding najíždíme na cyklostezku, která vede souběžně s hlavní silnicí a po ní se dostáváme až do Bodo. V supermarketu nakupujeme nějaké věci domů a u posezení nedaleko letiště vaříme polévku. Poté odjíždíme k letištní hale zjistit, jestli nám tam náhodou nezůstali naše krabice na kola. Nijak jsme s nimi už nepočítali, ale pro jistotu. Naše krabice jsou fuč a ty co jsme našli v koutě odložené měl svůj majitel označené, aby se nebrali.
Jdeme se zeptat k přepážce, jak je to z přepravou kol. Je nám řečeno, že stačí sundat pedály, otočit řídítka, popustit vzduch, sundat přední kolo a celé to strčit do igelitového pytle, které nám podávají do ruky. Tímto je problém vyřešen a my máme ještě dostatek času, protože do Osla nám to letí až ve 22hod. S Hankou zůstávám na letišti a Romča s Petrem jdou nakoupit a poté si ještě naposled zarybařit do přístavu. Po 16 hod se vrací zpět a začíná balení kol a báglů. Poslední večeři v Norsku vaříme přímo na parkovišti před letištěm Po 22 hod odlétáme do Osla.

 

délka trasy: 66km maximální rychlost: 57km/h čas jízdy: 3:22h průměrná rychlost: 19,5km/h

 


 

15. den: středa 1. srpen 2007

 

BODO - OSLO - PRAHA - PROSTĚJOV

 

Krátce před půlnocí přistáváme v Oslu. Po 14 dnech vidíme opět tmu. Vyzvedáváme bágly s koly a hledáme v hale místo, kde by jsme přečkali noc. Nakonec zaleháme v dětském koutku a snažíme se usnout. Dost tu táhne od země a tak po chvíli vytahuji spacák. Probouzíme se kolem 7h a snídáme. V 9:30 se jdeme odbavit a o půl dvanácté odlétáme domů. Ve 13h sedáme na Ruzyni. Loučíme se s Petrem a Romčou, kteří jedou domů opět tranzitem a nás čekají rodiče Hanky.

 

Nádherné dva týdny utekly jak voda, ale vzpomínky nám zůstanou na vždy. Na krásnou neponičenou přírodu, strmé hory, velkolepé nádherné fjordy, malebné vesničky a taky na věčně se usmívající a přátelské Nory. Všem nám je jasné, že se na sever ještě někdy vydáme...


foto/thumb/0000048596.jpg
za vesničkou A
foto/thumb/0000048597.jpg
Sorvagen
foto/thumb/0000048598.jpg
Moskenes
foto/thumb/0000048599.jpg
mosty do Fredvangu
foto/thumb/0000048600.jpg
Nusfjord
foto/thumb/0000048601.jpg
stanování na pláži v Eggum
foto/thumb/0000048602.jpg
most na ostrov Austvagoy u Klepstadu
foto/thumb/0000048603.jpg
Henningsvaer
foto/thumb/0000048605.jpg
pozor losí stezka :)
foto/thumb/0000048606.jpg
most do Risoyhamnu
foto/thumb/0000048607.jpg
pláž u kempu v Andenes
foto/thumb/0000048608.jpg
pláž u kempu v Andenes
foto/thumb/0000048609.jpg
stanování u Stave
foto/thumb/0000048610.jpg
skaliska na západním pobřeží ostrova Andoya
foto/thumb/0000048611.jpg
Sorfjord
foto/thumb/0000048612.jpg
Hognfjord
foto/thumb/0000048613.jpg
nedaleko Lodingenu
foto/thumb/0000048614.jpg
jezero u silnice do Lodingenu
foto/thumb/0000048615.jpg
já, Hanka a Romča na E6
foto/thumb/0000048616.jpg
Krakmotinden
foto/thumb/0000048617.jpg
vyhlídka nad Leirfjordem
foto/thumb/0000048618.jpg
nedaleko Bodo
foto/thumb/0000048619.jpg
silnička z Laukviku
foto/thumb/0000048620.jpg
nedaleko Stokmarknes
foto/thumb/0000048621.jpg
Svolvaer
 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 3.51   images/ga_count.png 1360

LOFOTY A VESTERÁLY NA KOLE

TitulekAutorDatum
Chatičky na kůlechJiří Waldhauser16.02.2008 11:59:48







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 8
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif