ostatní

09.02.2006 - Pavel Kozlík

foto/_0000005753.jpg

 

Celý deník

 


Za leden 581 km

 

 

1.1. Ne 49 km: Novoroční vyjížďka s chebskou chasou. Jelo nás zhruba 15, počasí vkusné a silnice jen lehce vlhké. Ale proč jezdit po vlhkých silnicích, když hned vedle jsou silnice s dobře rozbředlou břečkou promíchanou škvárou. Takže jsme se rychle rozprchli a ani neposeděli v hospodě, jak by se slušelo. Dal bych sem fotky, takže něco pošlete kdo jste fotili a jste teď tady.

 

Jinak celý leden a vlastně až dodnes - 9.2. prakticky jen do práce do Františkových lázní, zadem přes Poustku, 10 km tam a 10 km zpět. Ale už asi týden jsem ráno neviděl ani jednu srnku. Docela jsem si na ně zvykl a ony přede mnou taky poslední dobou už moc neprchaly. Bývalo jich i dvanáct.



Za únor 911 km, letos 1 492 km

 

 

foto/_0000005755.jpg
9.2. Čt 20 km: Už dal o sobě vědět Viki. Do teplých krajů na jaře asi nepojede, tak na rozjetí by byl dobrej . A jaro se blíží - dneska se mi začala hejbat vidle, asi tak 3 cm .


10.2. Pá 20 km: Tak nám do rána napadlo takových 15 cm sněhu, ale docela to šlo , protože ještě nebyly koleje od aut. A protože padalo celý den, tak odpoledne už mohlo být ke třiceti. A navíc foukal svěží severák, takže místy člověk jel a taky šel více méně po paměti – výhoda nás domorodců. Zřejmě proto před Poustkou tahali z pole auto cizozemce. Těch 10 km domů za 39,5 minuty.

 

Už se vám někdy v zimě stalo, že se vám přestal točit ořech a vy museli šlapat i když brzdíte? Až donedávna jsem to měl za normální zimní potíž, se kterou toho moc nenadělám. Ale protože mám chytré kamarády, tak mi jeden z nich (Pája Chren) poradil teflonové mazání. A protože GT-85 používám na silničku, vyzkoušel jsem. Párkrát jsem jen tak cáknul přes dráty a k mému úžasu se ořech po několika násilných otočkách uvolnil. Ovšem ten zvuk ... ten zvuk ... něco příšerného! Zajímalo by mě, jak na to Pája přišel, když lyžuje snad i v létě.



11.2. So 76 km: 22,1 km/h, TF 137, max. 169, nastoupáno 615 m, 2 911 kcal, 0°C, minimálně -2°C. Hazlov-FL-Pomezí-Cheb-Háje-Šlapany-Lipová-Okrouhlá-Lipoltov-Hartoušov-FL-Poustka-Hazlov.

 

Usínal jsem po včerejšku v depce, že bude dneska pěkně hnusně a nedostanu se ven a tudíž ani nebude o čem psát. Ale spal jsem rychle a probudil jsem se proto už při rozednění. Kouknu ven a vidím asfalt, takže od Frantovek to bude v pohodě, jsou přece jenom o 100 m níže. Jelikož ale hodlám jet i mimo hlavní a je čas, přezouvám místo předního Continentalu 2,1 původní, skoro sjetý Bontrager 2,2. Vzduchem ale šetřím, aby guma byla hezky poddajná. Na levou nohu oblékám ponožku TORRES COOLMAX (pár za 269,-Kč) co má 10 x vyšší životnost (než co už ale nepíšou), na pravou obyčejnou zimní fusekli za 25,- Kč a vyrážím.

 

Jak jsem předpokládal, cesty jsou holé, ale hezky mokré. Nejedu až na Svatý Kříž, ale hned za Chebem odbočuji a jedu zkratkou přes Háje. Tady už asfalt místy mizí a za Háji zmizel pod sněhem úplně. Jen vyjetá stopa po něčem hodně velkém. Konečně můžu při čerstvé paměti porovnat se včerejškem jízdní vlastnosti gum. Je to dost dobré, cítím se jistě a ani z kopce nemám problém jet 35 km/h v úzké stopě. To bych si včera nedovolil.

 

Asi 3 km a jsem zase na hlavní. Cesty holé, sluníčko pere a ptáčci v houštinách zpívají . Jaro už je fakt za rohem. Prostě pohoda až do Hněvína, kde jsem si všiml, že mi nějak měkne zadek (kola). Pomalu, stejně jako před týdnem, kdy jsem v plášti nic nenašel. No nic, oblékám vyšetřovací rukavice a dávám novou duši. V plášti zase nic.

 

U Frantovek jsem si vzpomněl na vyměněný plášť a tak odbočuji do města, abych ho pořádně vyzkoušel. V celém městě se totiž nesmí solit (jsou to lázně a minerálkou splachujeme i na záchodě) a tak tady mám vše, co potřebuji. Od ledu přes tvrdý a uježděný sníh až po to nejhorší – ujetý měknoucí sníh, do kterého se přední kolo dokáže s chutí zakousnout. I přesto, že je plášť už hodně sjetý, chová se moc hezky. I když se občas zaboří, tak má snahu se hned dostat zase nahoru, takže kolo víceméně jakoby plave, ale dá se dobře uřídit. A vzhledem k tomu, že dezén je hodně placatý a na boku je opravdu hrana, stačí trošku hnout řidítky a díky té hraně plášť zase vyjede nahoru. A při brždění zase funguje velká plocha a 8 mm kostičky.

 

U Poustky, kde jsem včera šel pěšky, už jen zbytky rozježděného sněhu. Takhle rychle mizel sníh vloni taky, ale to bylo o dost později.

 

Celá jízda trvala téměř 3,5 hodiny a proto jsem byl zvědavý, co na ponožky nožky. Od začátku jsem pociťoval větší chlad na nártu levé nohy (ponožka je zesílená zespodu a na prsech a nárt má zeslaben). Ale už asi po 2 hodinách mi bylo chladněji na nohu pravou. Doma jsem zjistil proč. Zatímco levá ponožka byla skoro suchá, pravá byla lehce vlhká. Co může člověk taky chtít od bavlny, že. Jinak ale výrazný rozdíl mezi nimi nebyl, protože to podstatné obstaraly tretry. Takže někdy příště ponožky přehodím , abych si to potvrdil.



12.2. Ne 0 km: Venku je sice hezky, ale dnes nikam nejedu, protože jsem spokojen se včerejškem a nechci si to hned zkraje znechutit. Takže jsem zapnul svoji třetí ledvinu , kouknu na nějaké to lyžování, ale hlavně chci dělat na svých stránkách, protože v létě na to nebude čas a tak si to chci dneska připravit. A v sauně se rozjímá moc dobře . Pokud má někdo nějaký nápad, může mi ho poslat.


13.2. Po 75 km: Ráno 10 km, odpoledne 65 km, 23,2 km/h, TF 150, max. 178, nastoupáno 590 m, 2 702 kcal, -2°C, minimálně -6°C. Trasa stejná, okolo Jesenice jako v sobotu, akorát jsem jel až na Sv. Kříž a ne zkratkou přes Háje.

 

Až do 15 hod. jsem byl v práci a vytvářel hodnoty . Bylo ale tak hezky a svítilo sluníčko, že si říkám, kdo ví, kdy tak zase bude a vyrazil jsem. Proti sobotě už byly silnice tak z 90% úplně suché. Nejel jsem nijak rychle, ale jak jsem v tom teple měl na sobě drtiče mrazu a výkonnost po zimě taky nic moc, šel mi v kopcích puls dost vysoko. Jenže to bych musel jet tak pomalu, že bych riskoval, že neudržím balanc a spadnu z kola. A taky velká část mnou vydané energie byla spotřebována na tvorbu zvuku, který vydávaly hodně podhuštěné gumy. No, ale jak sluníčko klesalo níž a níž, až zmizelo úplně, ochladilo se až na -6°C , a to už se dalo. Domů jsem dorazil za světla (na kole).

 

Taky jsem vyřešil záhadu sobotního defektu. Večer jsem prohlížel vzorek a přemýšlel, že tam dám tu přední, co jsem v sobotu svlékl. A jak tak jedu prstem přes vzorek, najednou něco ostrého: kouknu ... vidím! Šáhnu ... mám!!! Nejdříve jsem to zkoušel vydloubnout nehtem, nic. Pak nožem, nic. Zkouším nožem hlouběji (je to dobré - stále nic nesyčí) a pořád nic. Ale už to kouká asi 1 mm. Vezmu kleště a tahám, leze to ... tahám dál – pořád to leze! Polil mně studený pot – že to tahám drát, co se tam dává, aby plášť hezky držel v ráfku! No jo, ale proč by ho dávali doprostřed ... To mi hlava nebere, vytáhl jsem přes 5 cm dlouhý kus ocelového drátu.

 

Takže pokud se vám stane, že máte opakovaně, v pravidelném intervalu lehce ucházející duši, chce to důkladně prozkoumat vše, s čím duše přišla do styku. Jako kdysi – jel jsem (na silničce) svůj testovací okruh č. 3, nějakých 226 km a pravidelně, po 50 – 70 km prázdná guma. Vyměnil jsem už obě co jsem si vezl s sebou a už jen rezignovaně somroval po okolo jedoucích. Doma všechno prohlédnu, nic. I zajel jsem do Aše za Danem. Stáhne plášť, sejme duši, prohlíží ráfek a praví: „Kdy jsi měnil pásku do ráfku?“ Nechápal jsem: „Proč bych ji měl měnit?“ Soucitně se na mně podíval a vyměnil ji. Tak to je jeden z důvodů proč nakupuji u něj a ne někde po všech čertech, kvůli pár pětikačkám levněji.



14.2. Út 44 km: Ráno 10 km, odpoledne 34 km, 20,9 km/h, TF 140, max. 172, nastoupáno 460 m, 1 437 kcal, -4°C, min. -6°C. Ráno do FL a odpoledne přes Hazlov a Výhledy do Aše a zpět domů.

 

Ráno bylo -15°C když jsem jel do práce, takže jsem přes klasické zimní hadry ani neoblékal gore-tex, předpokládaje, že odpoledne nebude ani kolem -20°C a že nebude ani pršet. V obou těchto případech mi gore-texové oblečení poskytuje těžké pohodlí. A naopak – v ostatních případech je na kole naprosto nepoužitelný. Do batohu jsem akorát přibalil jarní doplněk v podobě kvalitních a hezkých zimních rukavic Polednik a oblékl na čtyřech místech rozdrbané a ošklivé rukavice, zakoupené o vánocích na vietnamské tržnici za 90,- Kč. Jejich nízká životnost je však bohatě vyvážena nejen tím, že mám stále nejnovější model , ale hlavně tím, že se v nich dá jezdit v zimě, protože opravdu hřejí. Ale jak jde teplota pod -15°C, tak už to chce palčáky.

 

Jelikož hezké počasí minulých dní je už pouhou vzpomínkou, Poledniky jsem odpoledne nechal v batohu a jel do Aše, protože jsem potřeboval do banky a taky se stavit u Dana pro novou duši. Zdárně jsem vyřídil vše, co jsem potřeboval a jel spokojeně domů. Cestou jsem si všiml, že nějak dobře vidím, a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že nemám brýle. Buď jsem je nechal v bance nebo u Dana. První varianta je příznivější pro Dana, druhá pro mě. Doma vybaluji batoh a hledám duši. Taky nic. Tak tu jsem určitě nechal u Dana, protože v bance jsem byl předtím. No, aspoň že mi Dan dotáhl držák předního blatníku .



15.2. St 51 km: Ráno 10 km, odpoledne 41 km, 23,3 km/h, TF 143, max. 172, nastoupáno 385 m, 1 585 kcal, 1°C, min. 0°C. Ráno do FL a odpoledne zbytek mého testovacího okruhu č. 1: FL-Kacéřov-Nový Kostel-Starý Rybník-Vojtanov-Hazlov.

 

Bylo docela teplo a tak jsem oblékl Poledniky, abych šetřil rozdrbané rukavice, kdyby zase přišly mrazy. Zdárně jsem projel zledovatělými FL a měl to tak 200 m na asfalt. Takže jsem přestal dávat pozor a v tu ránu jel zhruba 5 m v poloze batolete připraveného k fotografování – ručičky a bříško na zemi a hlavička a nožičky vzhůru. Akorát ten úsměv mi chyběl, protože jsem se zle praštil do pravého ukazováku o roh na řídítkách, když jsem opouštěl kolo.

 

Kousek za FL začaly padat kalamitky, ale hezky velké a pomalé, nic bodavého a tak i když bez brýlí, pokračoval jsem dál. Jezdí se mi docela dobře, takže jakmile mi spadne puls ze současných strašidelných hodnot a sleze sníh a počasí to dovolí, vydám se na inspekční cestu po okolí zjistit stav silnic .



16.2. Čt 20 km: Dneska to bylo jen do práce. Celý den pršelo a tak ani nebyla chuť a zalezl jsem tedy do sauny . Taky jsem si potřeboval něco připravit do práce a tak se mi to docela hodilo.

 

Můj bajk mele z posledního . Při řazení musím plánovat hodně dopředu. A zpravidla si ještě musím pomoct nohou nebo, v případě zadních převodů, pořádným rigolem. Měrka mi do řetězu ani nezapadne . Ne proto, že by v něm nebyly dírky, ale prostě ty rozměry nějak neodpovídají. Kolo ale musí vydržet aspoň ještě měsíc. Nebo než naprší a uschne. Ale pořádně a nejmíň dvakrát. Dokud ze silnic nezmizí sůl tak žádná resuscitace nebude. Na druhou stranu má ale za sebou teprve dvě zimy a do podzimu je v záruce. A má za tu dobu najeto jen 8 267 km a nastoupáno 76,3 km. Takže ho zkusím reklamovat, třeba mi ho Dan vymění .



17.2. Pá 51 km: Ráno 10 km, odpoledne 41 km, 25,1 km/h, TF 144, max. 167, nastoupáno 365 m, 1 468 kcal, 3°C, min. 2°C. Odpoledne z FL zbytek okruhu přes Nový Kostel.

 

foto/_0000005754.jpg
Dneska se mi to hodně líbilo. Jelo to docela dobře, bez nějakého velkého násilí. Už ani nedávám malou, jen se zvednu a jsem na kopci. Pokud se teda dá na tomhle okruhu mluvit o kopcích. Ovšem cesty nic moc, samá díra a místy snad i špinavější, než moje kolo.
O nic nejde, ale ve Skalné pod kopcem jsem měl průměr ještě přes 26, tak si říkám, že by nebylo od věci trošku prohrábnou rošt, ať mám v Hazlově 25. Ze Skalné se to totiž až domů, asi 7 km, pomaličku zvedá. Snažil jsem se sice netepat přes 165, ale nepodařilo se. Ale i tak je to dobré, ještě před týdnem by mi puls vylítl, jen bych se na kopec podíval. Takže mám splněno a už zase jenom pomaličku. Další meta bude 30 km/h, ale to na bajku bude ještě hoooodně dlouho trvat. Leda bych to udělal jako vloni zjara s Vikim. Jeli jsme já a Pája na bajkách a Viki na silničce. Tak jsme ho nechali jet od elektrárny v Tisové špic , aby se necítil trapně, že jede v háku za bikery a když se dostatečně vycukal, tak jsem ho v dlouhém a táhlém kopci z Chebu na Svatý Kříž orval . A v druhém, před Lipovou, znovu. Až mi ho bylo líto. Ale jinak se za Vikim jezdí moc hezky, když fouká, je to jako by člověk jel za kamionem .
O víkendu bych se mohl podívat, jaká je cesta do Kraslic. Nahoře v lese ale sníh nejspíš ještě bude.


18.2. So 96 km: 23,5 km/h, TF 142, max. 166, nastoupáno 1 115 m, 3 605 kcal, 2°C, min. 1°C, déšť 70 km. Hazlov-Kacéřov-Habartov-Sokolov-Jindřichovice-Kraslice-Hazlov.

 

Už jsem chtěl vyjet, ale na poslední chvíli jsem se rozhodl, že dokoukám štafetu žen a dobře jsem udělal. Začalo totiž pršet a tak jsem se definitivně rozhodl pro gore-tex. Nejezdím v něm moc rád, je hodně pomalý, jako by člověk jel s roztaženou plachtou. Ale v dešti, do kterého bych jinak nevyjel, je k nezaplacení – cítím se v něm jako v inkubátoru . Dokonale odizoluje od vnějšího prostředí a udržuje stálou teplotu, což se hodí hlavně z dlouhých sjezdů.

 

Protože to dneska bylo trošku dál, počasí že by psa nevyhnal, mimo civilizaci a hlavně už i maličko do kopců, i když jen dlouhých a táhlých, vyměnil jsem pro jistotu řetěz. Dal jsem nejvytahanější, co jsem našel, ale i tak byl o více, než celý kompletní článek kratší . Chtěl jsem se rozjet na prostřední převodník, ale ani omylem . Musel jsem dát velkou a vzadu 14. Po pár stech metrech si to trošku sedlo a když jsem moc netlačil na pilu, tak šly jet i 16 a 18. 21 a 24 by měly být v pohodě, protože ty jsem moc nejezdil, takže kopce bych měl vyjet.

 

Až do Sokolova se to vlní a ze Sokolova se jede 14 km nahoru před Jindřichovice, kde je vrchol a ze Sokolova nastoupáno přes 400 m. Já bych to tipoval na jeden kopec s dvěma krátkými sjezdy, které je třeba využít ke zrychlení do dalšího stoupání. Viki je však toho názoru, že se jedná o kopce tři, na jejichž vrcholech je třeba vždy na něj počkat. Tohle ještě budeme muset vyřešit . Asi 5 km dolů a pak zhruba 8 km proti proudu Svatavy rovinka do Kraslic. Kraslice jsou už několik let samá díra, ale to, co tam místo silnic mají nyní, to je opravdová chuťovka. Nechápu Krasličáky, na jejich místě bych konšely nechal utratit. Z Kraslic nahoru jak jsem předpokládal - místy ještě led a břečka, až před Luby. Mám ale i jednu dobrou zprávu – je nová cesta ve sjezdu od Černé až před Luby!



19.2. Ne 50 km: Plečka, 32,7 km/h, TF 155, max. 177, nastoupáno 300 m, 1 358 kcal, 6°C, min. 5°C, polojasno. Hazlov-po obchvatu přes Pomezí na Skalku u Chebu a zpět.

 

Zimní deprese je definitivně zapomenuta . Dnešek jsem chtěl prožít ležmo u televize a taky jsem chtěl dát saunu, ale odpoledne se udělalo moc hezky a sluníčko mě vytáhlo ven. Jelikož jsem se ale nemínil po včerejšku dřít a už vůbec ne na bajku, sundal jsem ze zdi silniční plečku, vyfoukl pavouky z trubek, nafoukl gumy a vyrazil.

 

Když jsem pod kopcem u FL viděl průměr, bylo mi jasné, že moje původní předsevzetí jen tak lechtat pedály vezme za své. Zalehl jsem tedy a jel zhruba tak, abych byl schopen vstřebat terénní nerovnosti, aniž bych nějak podstatně měnil rychlost. Kupodivu se mi takto podařilo vyspurtovat i 35 m vlnku na Pomezí, což je dost dobré. Zpravidla jsem se v ní takhle zjara ve dvou třetinách zalomil . Budu muset trošku ubrat, jinak mi forma odejde s příchodem jara .

 

A na závěr jedna rada:

 

Chceš-li hbité nohy mít, nesmíš déle doma hnít



20.2. Po 44 km: Bajk, ráno 10 km, odpoledne 34 km, 21,5 km/h, TF 126, max. 161, nastoupáno 445 m, 996 kcal, 3°C, min. 2°C, hnusně. Ráno do FL a odpoledne přes Hazlov a Výhledy do Aše a zpět domů.

 

Ráno jsem obdivoval sám sebe, že jsem slezl z postele . Ta včerejší hoďka a půl na kole, na kterém jsem půl roku neseděl, mi hezky rozhodila pedály.

 

Když jsem odpoledne vyjel z FL, svítilo sluníčko a bylo i teplo. V Hazlově bylo ještě docela teplo, ale nahoře na Výhledech jsem musel z batohu vyndat rolák, protože tam už byla jen vlezlá zima a mokro. Fialový hnus. Přes Aš jsem musel z kopce hodně pomalu, protože přes hromady sněhu toho moc vidět nebylo a tak jsem při odbočení mezi dvě hromady lehce mohl vjet místo do prázdné ulice do zaparkovaného auta . U Dana jsem popadl zapomenutou duši i brýle a mazal domů.

 

Volal jsem Vikimu, ale je nějakej divnej . Vloni v tuto dobu měl už snad dva tisíce a letos nic. Prý, že vyjede zítra. Tak jsem zvědav. 11. června to bude 10 let, co ho znám. Ten rok jsem po dlouhé době zase začal pořádně jezdit a tak jsem zabloudil do neznámých končin za Kraslice. Jel jsem přes Stříbrnou na Přebuz, nemaje vůbec tušení, kam to jedu a co mě tam čeká. Pořád lesem, mírně do kopce, asi 7 km a pak se to najednou začne zvedat a místy dost brutálně. Na konci prudká zatáčka vpravo, pak vlevo a rovinka. Hodně nakloněná. Celkem 12 km a 410 m na výšku. No a pak sjezd dolů přes Šindelovou (to je tam, kde mrzne i v létě) a Rotavu zpět do Kraslic. A jak si tak spokojeně ťapu do Kraslic, z ničeho nic kolem mě profrčí dva borci zalehnutí na kolech. Žádný pozdrav, nic. To se mi teda hrubě nelíbilo!

foto/_0000005827.jpg
Zalehnul jsem tedy taky a po chvilce kolem nich profrčel pro změnu zase já. Kluci z toho byli docela na větvi. Vylezlo z nich, že jsou triatlonisti a že si docela dávali. Dali jsme řeč a povídám jim o Přebuzi – a že prý tam právě jedou. Tak jsem si ten kopec s nimi zopakoval ještě jednou a nahoře je oprášil oba, za zatáčkou odpadl nejdřív tuším Viki a na rovince pak i Venca Sobotka, budoucí amatérský mistr ČR 2000 v triatlonu. Ten den mě oba měli za hodně velkého borce. Jel jsem s nimi až do Sokolova, kde mi Viki z okna hodil propozice Giro di Karlovy Vary, které jsem pak začal jezdit s nimi. Ještě pár roků to s Vikim šlo, protože jako bývalý triatlonista jízdu na kole chápal jako přesun z místa, kde vyleze z vody do místa, odkud vyběhne . Jenže před takovými pěti sedmi roky se rozhodl, že bude vyhrávat, začal systematicky trénovat a sjíždět všechny možné a nemožné závody široko daleko. To ale nejde vydržet do nekonečna. Chodit do práce a ve čtyřiceti si nakládat jako 25letý kluk, který nic jiného nedělá.


21.2. Út 48 km: Bajk, ráno 8 km, odpoledne 40 km, 26,5 km/h, TF 149, max. 172, nastoupáno 350 m, 1 267 kcal, 3°C, min. 2°C, polojasno. Ráno do FL a odpoledne z FL zbytek okruhu přes Nový Kostel.

 

Ráno to hezky klouzalo, tak jsem nechtěl zbytečně riskovat přes Poustku a jel jsem po hlavní, protože ta byla skoro suchá. Od soboty se chystám trošku vorazit, protože nejsem nezničitelný a odpočívat je třeba, ale vždycky mi do toho něco vleze, zpravidla hezké počasí, ale hlavně mě to po zimě děsně bavííííí

 

Viki slíbil, že dneska konečně vyjede, tak jsem zvědav. Je už nejvyšší čas, protože není nic horšího, než čekat na hezké počasí a pak ho promrhat nějakými 70 km, protože člověk zjistí, že víc neujede. Dělá mi starosti, takového ho neznám .

 

Dole ve fóru jsem se zmínil, že bych letos chtěl konečně jet Krále Šumavy. Nejde o to, že bych ho neujel, s tím problém nemám, ale o to, že jsem v terénu dost nebezpečný a při tom množství lidí můj případný start hraničí až s obecným ohrožením . Ale už jsem to teoreticky vymyslel a tak to chci aplikovat v praxi. Kdo se mnou někdy jel v terénu, tak ví o čem píšu.

 

V Chodové Plané O cenu pivovaru je pětimetrová mulda, kterou přelítnou i holky, s nimiž jsem startoval , a ta se pro mě stala nepřekonatelnou překážkou. Předloni jsem se tam tak staral o zábavu. Byl to můj první bajkový závod a ta mulda se jela snad 8krát. Vždycky jsem vyjel tak do dvou třetin, i těsně pod vrchol se mi to někdy podařilo, ale tam jsem se vždycky nějak zasekl , sesunul dolů a po čtyřech se znovu drápal nahoru. Ale co by člověk neudělal pro vděčné diváky, že jo. Myslím, že jsem tam tehdy dostal kolo (zpět). Aby ne, když na každé muldě jsem vydržel skoro minutu. Druhý den se jelo v Kynšperku. To bylo o něco lepší, protože to nebylo technicky tak náročné. Jeden hodně prudký kopec, ale bez šišek a kořenů, takže jenom stačilo točit klikama , ale taky jeden hodně rychlý sjezd, ovšem už s těmi šiškami a snad i kořeny a taky s trochou bláta a hlavně obráceně klopenou zatáčkou ve svahu a stromem. Poprvé jsem to sjel hezky pomaličku, abych si neublížil. Bylo by to v pohodě, kdybych jel sám. Když mě ale zleva zprava předjížděli ortodoxní bikeři více než dvojnásobnou rychlostí, křičíc něco o šíleném silničáři, tak jsem usoudil, že to není to pravé ořechové a ve druhém kole jsem to pustil a věřil tomu, že kolo snad ví kam jede . No, sjel jsem to ve zdraví, ale dobře mi při tom nebylo. Takže budu startovat hezky zezadu a před každým sjezdem budu koukat, abych měl za sebou pořádnou mezeru. Určitě nezvolím přístup Vikiho, který se slovy: „Nic to není, bajk je taky jenom kolo, na kterém se musí šlapat“, to vzal v první zatáčce ve sjezdu ze Zelené hory rovně .



22.2. St 20 km: Bajk, dnes jen do práce a konečně odpočívat.

 

foto/_0000005831.jpg
Tak Viki konečně včera vyjel, 50 km . Dá to ale hodně práce z tohohle udělat něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo cyklistu se svou obvyklou výkonností ... z deníku Vikiho: „Čtvrtek 160 km, 33,6 km/hod…..“a dyby sme se neflakali a nepopojižděli tak mame i 36“ loučil se se mnou Kozler. Moc jsem tomu nerozuměl protože to bylo v ostravském jazyce a ja byl celkem hyn. Vyzvedl jsem ve Frantovkách Kozla a jeli z5 k elektrárně,
foto/_0000005832.jpg
pak Loket. Pavel na tom byl lépe ale nechtěl serpentýny jet z čela tak jsem se snažil já. Zařadil 53x17 a vsedě točil. Lehce proti větru a do kopce ke 30-ce rychlosti. TF tak 165, no a na konci mě voprašil. To už jsem tepal 171. Uklidnění a v Doubí další test. Já do 1/3 u volantu, pak Pavlík zrychloval, zrychloval ale neujel. Bečov a v Mnichováku už jsem neměl chuť i když jsem jel z Bečova v háku a tak jen vyťapal a přes Prameny domu volně. Pavel měl až dětinskou radost (no možná je to už stařecká demence 8-))z toho, že se mnou zametá a chtěl furt a neměl dost. Když viděl, že už jsem rezignoval, tak mě ales...“... doufám, že ten deník bude Viki zase psát, docela jsem si v něm početl a ten můj jsem vlastně začal psát podle jeho vzoru. A čtenář by měl dva pohledy. Ale jak říkám, je nějakej divnej ... za ty roky posbíral ceny a poháry široko daleko a už se mu nechce . To se nám turistům stát nemůže.

 

Vypadá to, že se zima na chvíli vrátí . Po neděli má být v noci až -15°C a přes den pod nulou. No, co se dá dělat

 

... bylo to takhle v březnu 1997, měl jsem za sebou už nějakou tu stovku, i jednu 229ku, bylo hezky a teplo a tak si říkám, co s načatým večerem ... zajel jsem si tedy na otočku do Tuchlovic u Kladna, při zpáteční cestě posnídal u své oblíbené pumpy na křižovatce silnic 6 a 27 u Jesenice, pak to z Varů vzal ještě do Bečova a zpět do Varů něco pojíst, přečíst noviny a teprve pak domů, hezkých 386 km od večera. Půlka března, a já docela dobře rozjetej. To bylo ve středu a v neděli už jsem měl dovolenou a mastil si to do Ostravy . Taková byla aspoň moje představa. Pravda, bylo trošku chladněji, než minulé dny když jsem večer vyjel, ale měl jsem na sobě drtiče mrazu, tak to bylo v pohodě. Až před Prahu. To začalo pršet. Počkal jsem až pořádně promoknu , pak si oblékl pláštěnku a jel dál. Jenže žádnej prodyšnej gore-tex, ale obyčejnej igelit, či co to tehdy bylo. A na nohách sice třívrstvé drtiče mrazu se zesílenými koleny, ale přece jen do mrazu a ne do vody. A návleky ... jen hadr, ani neoprén to nebyl. Přes Prahu jsem ještě projel, ale za ní začalo sněžit a mi začaly mrznout promočené nohy. Dal jsem tedy přes návleky igelitové pytlíky a pokračoval dál směr Poděbrady a Hradec Králové. Jak sněžilo a ta břečka hned na kazetě mrzla, měl jsem k dispozici jen dva převody – velký a malý převodník. Ale až za Hradec je to rovina, tak to moc nevadilo. Akorát jsem se rozmýšlel kudy z Hradce, jestli přes Jeseníky a Šumperk nebo přes Českomoravskou vrchovinu směr Olomouc. Na kilometry to vyjde stejně, ale vzhledem k tomu, že jsem byl na silničce a Jeseníky bych nemusel přejet, rozhodl jsem se pro vysočinu. Ani zima mi už nějak nebyla, ale jak jsem ty hodiny jel v mokrém, tak se to začalo nelíbit mému pravému kolenu . A to byla nejspíš moje klika, protože teprve to mě vrátilo do reálu a vzal to nejbližší cestou do Pardubic na nádraží. No, nepošel jsem tenkrát z toho, ale půl sezóny bylo v háji. Dva týdny jsem byl zdravý-nemocný, teklo mi akorát z nosu, ale na kolo jsem stejně nemohl, baštil jsem Diclofenac, ale koleno bolelo furt. Po měsíci jsem se z toho jakž, takž vylízal, začal jezdit ... a začalo to nanovo. Jenže tentokrát z toho po dvoutýdenním trápení byl zánět vedlejších nosních dutin a ... samozřejmě punkce .

 

Takže jenom hezky popojíždět, relaxovat a být připraven!



23.2. Čt 20 km: Bajk, dnes jen do práce a zase odpočívat

 

Včera jsem psal o tom, kterak jsem se v jarní euforii roku 1997 vydal do Ostravy. Jenže tehdy jsem to už nepovažoval za něco, nad čím by bylo třeba nějak moc dumat, protože jet Hazlov – Ostrava nonstop mě napadlo už rok před tím ...

 

... bylo to takhe 7. července 1996, měl jsem dovolenou, za sebou už několik delších štrek a tak jsem si řekl, že bych do Ostravy, odkud pocházím, mohl jet kolmo. Vůbec jsem ale neuvažoval o tom, že bych jel v kuse, to se mi přece jenom zdálo trochu moc. Vzal jsem tedy mapu a koukal: Mšeno (u Mělníka) – strejda, Nová Paka – brácha, Pardubice – strejda. A počítal. Mšeno mám 208 km po cestě do Paky, kam to je 305 km. To by šlo, první den bych Paku měl v pohodě zvládnout a z Paky do Pardubic je to kousek. Tam vorazím a třetí den těch zhruba 230 km z Pardubic už dojedu. Vydal jsem se tedy na cestu. Do Paky v pohodě, se zastávkou ve Mšeně. Přespal jsem u bráchy a jel směr Pardubice. To je ale opravdu kousek, do Hradce snad ani ne 50 km a jelo se mi dobře. Do Pardubic jsem tedy ani neodbočil a nasměroval si to přímo na Jeseníky - no a večer byl v Ostravě (279 km). Takže za ty dva dny celkem v pohodě 584 km. Nic výrazného . Docela mě to překvapilo, protože i když jsem už za sebou nějakou tu třístovku měl, nikdy jsem tak nejel dva dny po sobě. Pár dní jsem lehce pojezdil a čtrnáctého jel svůj první cyklomaraton, Beskyd Tour. Dovolená se pomalu chýlila ke konci a já po této zkušenosti považoval za ztrátu času jet domů dva dny. A tak jsem 17.7.1996 jel svoji první pětistovku (557 km). Udělal jsem ale ty chyby, že jsem se hezky vyspal, pořádně najedl a vyjel pozdě dopoledne. Takže první stovka se mi jela pěkně mizerně a když jsem se konečně rozjel byla tma, já měl 300 km za sebou a celou noc před sebou. Asi ve tři ráno jsem to musel zapíchnout a zhruba na dvě hoďky si schrupnout na zastávce, protože jsem na kole usínal. Únava mě pak přešla až asi kolem osmé a doma jsem byl po 25 hodinách. Jo a ještě maličkost – batoh. Když si na něj člověk zvykne a nemá víc než 5, maximálně 6 kg, dá se s ním jet.



24.2. Pá 20 km: Bajk, dnes jen do práce a ještě odpočívat

 

Nějak mi loupe v pravém kolenu, ale zatím nebolí. Zítra má být sucho a kolem nuly, tak to asi tak na dvě hoďky zkusím. A podle toho se pak uvidí. Dokud nebolí, na válce nevlezu. Kloub pohyb chce, ale nesmí to bolet. Na to ty válce nebo něco, z čeho se dá slézt a nebýt přitom 50 km od domova, jsou skvělé. Vždycky když mě koleno zlobilo, tak než jsem vyjel ven, zkoušel jsem to doma na válcích. Lehký převod a frekvence tak 105. Jakmile to začalo bolet, slezl jsem a další den znovu. Začínal jsem tak i na deseti minutách. Ven jsem vyjel teprve tehdy, když mě nebolelo ani po hodině.

 

... bylo to takhle 22. června 1996 a jelo se Západočeským krajem za 17. hodin. Tak se ta akce

foto/_0000005865.jpg
jmenovala a byl to 12. ročník. Vznikla samozřejmě u piva – bylo třeba definitivně a s konečnou platností vyřešit, co je rychlejší. Zda vlak, či kolo. Aby to bylo dostatečně průkazné, byla zvolena trasa celým krajem, přes všechny okresy. Tedy: Plzeň-Karlovy Vary-Sokolov-Cheb-Tachov-Domažlice-Klatovy-Rokycany-Plzeň, celkem 340 km . Jezdí se stále, ale nyní už ne krajem, ale regionem. Ale trasa je stále stejná. Start i cíl je v Plzni, ale aby to bylo pro neplzeňáky jednodušší, může každý vyjíždět z okresu, který má nejblíže a v něm i skončit. Pro kontrolu slouží kartička, kterou je třeba vždy na nádraží v každém okrese nechat orazítkovat. A aby se to stihlo objet za světla, jezdí se v sobotu, v níž je den nejdelší.
Byl jsem domluvený s klukama z Kraslic, že se setkáme v 06:00 hod. v Chebu na nádraží a pojedeme spolu. No, moc se mi nechtělo - když jsem ráno vykoukl z okna – hustý déšť a 8°C, tak jsem doufal, že přijedu do Chebu a nikdo tam nebude. Byli. Dva. Vláďa Bašta a Roman Herčík. Vláďa jel snad všechny ročníky a jezdí stále. Roman na tom není o moc hůř. Já to jel zatím jen třikrát, naposledy předloni. Vyjeli jsme tedy a čekali kdy konečně přestane pršet a oteplí se. Neoteplilo se. Ale pršet přestalo - po 300 km. První zastávku jsme měli tuším v Domažlicích. Chudák Roman, byl na tom z nás nejhůř, je kost a kůže a aby do sebe vůbec mohl dostat polévku, musel si ji nechat nalít do hrnku a držet oběma rukama, jak vibroval . Kdyby nepřibývaly ujeté kilometry, dalo by se říct, že se nic nedělo – teplota stejná a déšť taky. Přijeli jsme do Plzně, kde nám MUDr. Štekl, jinak také pořadatel, poskytl ve své ordinaci kvalifikovanou první pomoc: horký čaj a klukům totéž, ale s rumem. Čekali jsme, až se objeví někdo další, ale protože všechen rum byl vypit a nikdo se do té doby neobjevil, pokračovali jsme dál, směr Karlovy Vary. V Úněšově Romanovi pošla přehazovačka. V duchu hesla „Jeden za všechny a všichni za hovno!“ , jsme Romana nekompromisně odložili na nejbližší autobusové zastávce a pokračovali ve dvou dále. V Útvině jsme se ještě naposledy stavili na jídlo. To už přestávalo pršet a mě začalo pobolívat pravé koleno.

 

Teprve později jsem se dozvěděl, že jsme celou trasu jeli jen my tři. I přesto, že ten den už žádný autobus snad ani nejel, byl Roman doma dřív, než my dva. Tímto dnem jsem se ovšem zařadil mezi úzkou skupinu cyklistů, kteří můžou říct: „Vím, jaké to je, jet prvních 300 km v dešti při 8°C.“



25.2. So 0 km: Jen sauna


26.2. Ne 37 km: Válce, 1 hod., 37,4 km/h, TF 146, max. 172, 825 kcal, 21°C.

 

Vzhledem k tomu, že včera bylo hezky a já seděl doma, byl bych za dost divného pavouka, kdybych jel ven dnes, když je hnusně a sněží. Normálně bych tedy dnes nedělal zase nic. Ale pak by ani nebylo o čem psát. Tímto jsem tedy definitivně vyřešil záhadu Vikiho 25 000 ročně najetých km, roztáhl válce a hodinu se na nich mordoval. Bylo to dobré hlavně k tomu, že jsem zjistil, že ani po hodině koleno nebolí a můžu tedy směle ven. A ten odpočinek mu taky prospěl – už chodím docela potichu . Takže se to lepší a o to jde – nejezdit dokud člověk může, ale včas poslechnout signály, které tělo dává a dát mu možnost zregenerovat. Tuto schopnost má totiž úžasnou, ale musí dostat šanci.

 

Tak jsem Vikimu povídal, že s ním mám velké plány. Ani mě nenechal domluvit a hned že prý jestli časovku dvojic. Jako kdybych měl na časovku kolo a chuť, ale hlavně - jako kdyby Viki rád jezdil rychle ...

 

... bylo to takhle 23. června loňského roku, když mě vyzvedl ve Frantovkách a jeli jsme k ETI (je to ten úryvek z jeho deníku v mém deníku o pár dní níže), zhruba tak +-40 km/h a když jsem ho pouštěl před sebe, pochvaloval jsem si, jaká je to pohodička, jet po rovince čtyřicítkou takhle ve dvou. „No, ale je to zbytečné, jezdit tak rychle“, odpověděl mi Viki a vůbec při tom pohodlně nevypadal. Takovou lahůdku jsem si v žádném případě nemohl nechat pro sebe a hned příští úterý to na tréninku na Vikiho napráskal. Samozřejmě, že mi nikdo nevěřil, že by Viki mohl něco takového říct a už vůbec ne nahlas, ale vzhledem k tomu, že to ani nepopřel, ani nekomentoval a jen se kysele tvářil, začali jsme trénink v docela dobré náladě. Jinak tohle úterý Viki moc hezky ve svém deníku popsal a výraz cítit se jako zmakanej burlak docela dobře vystihuje stav, který by se jinak musel široce popisovat.

 

Abych se však vrátil k těm plánům, co mám s Vikim: už dávno jsem pochopil, že jezdit na kole kvůli závodění není to pravé ořechové. Tím, že člověk stále něco musí (systematicky trénovat, jezdit na závody, neustále se stresovat jestli ... stačí si přečíst Vikiho deník) se vlastně připravuje o to nejdůležitější, co nezávodní cyklistika poskytuje – radost z pohybu, pohodu a maximální volnost - ve volbě kam pojedu, kudy pojedu, na čem pojedu, kdy pojedu, jak rychle pojedu, s kým pojedu ... tuhle svobodu málokterý sport může nabídnout a je škoda se o to připravovat jen tím, že se musím připravovat a jezdit na závody. A tak jsem se rozhodl založit Klub rychlých turistů . Zatím má jednoho člena a jednoho kandidáta, který o tom však ještě neví a proto jeho jméno musím držet v přísném utajení . Zazávodil si už dost, má potřebné zkušenosti a jeho výkonnost k přijetí do klubu je dostatečná. Musel by si ale nejdříve vzpomenout na dobu, kdy byl ještě v pohodě, na dobu, než závodění začal brát tak strašně vážně .



27.2. Po 51 km: Bajk, ráno 10 km, odpoledne 41 km, 21,8 km/h, TF 124, max. 153, nastoupáno 380 m, 1 159 kcal, -1°C, min. -3°C, oblačno. Ráno do FL a odpoledne z FL zbytek okruhu přes Nový Kostel.

 

Ráno zase docela hezky mrzlo, -7°C u nás bylo. Už se dá ale v pohodě jezdit, odpoledne to jde jen trošku pod nulu. A světlo už je taky dlouho a tak není kam spěchat a jen si tak zlehka točím klikama a kochám se . Teplo je ale stejně lepší ...

 

... bylo to takhle 18. června 1996, přesně týden na to, co jsem s Vikim a Vencou tak hezky zametal ve stoupání na Přebuz, ale taky to byl den, kdy mě definitivně přestali mít za hodně velkého borce . Zrovna jsem si koupil hit toho léta, triko Moira a doposud pramálo dotčen tržním hospodářstvím, chápal jsem reklamu takřka stejně jako úřední lejstro s razítkem. A když se tam tedy psalo, že toto spodní prádlo udržuje optimální mikroklima u pokožky, ať je teplo nebo zima, hrdě jsem triko pod dres oblékl a vyrazil do Sokolova na trénink.

 

Bylo docela teplo, ale nezdálo se mi, že bych se nějak ochlazoval. Do Sokolova je to však z kopce a většinou s větrem v zádech, takže hodně rychlé a člověk se ani moc nezpotí. Klukům jsem se pochlubil novým trikem a když se divili, že si ho beru v takovém teple, zasvěceně jsem jim vysvětlil o co jde a jak se budu krásně ochlazovat, zatímco oni se budou vařit. Vyjeli jsme tedy do pro mě neznámých končin Slavkovského lesa - na Podstrání a Krásno, jinak taky 14 km pořád nahoru aneb Vikiho klasiku . Hodně dlouho se jede lesem a kolem potoka, žádné velké stoupání, ale hrozně dlouhé. To mi ještě bylo hej. Ale pak se vyjede z lesa a v Podstrání se to poprvé pořádně zalomí a na chvilku se opět vjede do lesa. Sice jsem to ještě uvisel, ale už jsem věděl, že s trikem není něco v pořádku. Po chviličce se opět z lesa vyjede, nikde žádný strom, jen sluníčko a nádherný výhled na další stojku. A navíc - vítr sice foukal, ale ve směru jízdy a přesně tou rychlostí, jakou jsme jeli. Marně jsem sebou chvíli ještě škubal - všichni mi odjeli daleko před tou stojkou. Zařadil jsem tedy nejlehčí převod a byl jsem rád, že jsem neslezl z kola a kopec přece jenom vyjel. Od té doby nahoře vždycky čeká Viki na mě . Ale to se změní!!!



28.2. Út 50 km: Bajk, ráno 10 km, odpoledne 40 km, 23,3 km/h, TF 134, max. 159, nastoupáno 390 m, 1 243 kcal, -2°C, min. -3°C, zataženo. Ráno do FL a odpoledne z FL zbytek okruhu přes Nový Kostel.

 

Dneska docela foukalo, ale jinak to jde, silnice suché a sníh okolo pomalu mizí. Tenhle okruh je po práci a v tomto počasí tak akorát, domů přijedu ještě za světla a můžu si napsat padesát. Není to moc, ale při pravidelném ježdění, jak to teď dělám, mě to udržuje ve střehu a jakmile se oteplí, bez problémů můžu okamžitě dát něco výživnějšího.

 

Vzhledem k tomu, že je konec měsíce, další měsíc už bude na nové stránce .



Celý deník

 




foto/thumb/0000005753.jpg
foto/thumb/0000005754.jpg
MR SAC 2005 Most - Viki: Co je to tu za čáru?
foto/thumb/0000005755.jpg
MR SAC 2005 Most - Viki
foto/thumb/0000005815.jpg
foto/thumb/0000005816.jpg
foto/thumb/0000005827.jpg
foto/thumb/0000005831.jpg
Ilustrační foto
foto/thumb/0000005832.jpg
foto/thumb/0000005865.jpg
 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.87   images/ga_count.png 1276

Deník rychlého turisty - Leden - únor 2006

TitulekAutorDatum
PodkultovkaAleš Gregor21.02.2006 13:02:37
images/line1.gifRe: PodkultovkaPavel Kozlík21.02.2006 17:17:04
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: PodkultovkaAleš Gregor22.02.2006 11:44:20
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: PodkultovkaPavel Kozlík22.02.2006 12:10:12
Hele Pavle nehoupej nas.Uickey21.02.2006 11:20:08
images/line3.gifRe: Hele Pavle nehoupej nas.dotaz for Uickey21.02.2006 19:20:46
images/line3.gifRe: Hele Pavle nehoupej nas.Pavel Kozlík21.02.2006 12:39:07
images/line1.gifRe: Hele Pavle nehoupej nas.Pavel Kozlík21.02.2006 12:22:58
anonymanonym20.02.2006 21:01:14
images/line1.gifRe: anonymPavel Kozlík20.02.2006 21:27:44
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: anonymTajná ctitelka, ty víš která-našla jsem.20.02.2006 21:34:50
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: anonymPavel Kozlík20.02.2006 21:52:05
Hele Pavle,nehoupej nás.Jiří Waldhauser11.02.2006 18:15:37
images/line3.gifRe: Hele Pavle,nehoupej nás.Pavel Kozlík11.02.2006 20:39:21
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Hele Pavle,nehoupej nás.Pavel Kozlík11.02.2006 20:42:30
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Hele Pavle,nehoupej nás.dědek11.02.2006 21:28:32
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line4.gifimages/line3.gifRe: Re: Re: Re: Hele Pavle,nehoupej nás.Pavel Kozlík11.02.2006 21:40:59
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Re: Hele Pavle,nehoupej nás.dědek.11.02.2006 21:32:15
images/line1.gifRe: Hele Pavle,nehoupej nás.Pavel Kozlík11.02.2006 18:34:58
ObrazkyMichal Mach10.02.2006 06:37:46
images/line1.gifRe: ObrazkyPavel Kozlík11.02.2006 18:30:46
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: ObrazkyPavel Kozlík11.02.2006 18:33:34
Skoda hoMichal Mach10.02.2006 06:33:48
images/line1.gifRe: Skoda hoAleš Gregor10.02.2006 09:17:47
DotazAleš Gregor09.02.2006 21:39:51
images/line3.gifRe: DotazPavel Kozlík10.02.2006 21:17:08
images/line1.gifRe: DotazRadovan Vlček09.02.2006 21:48:14
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: DotazAleš Gregor09.02.2006 21:50:55
Klikni na soukromý článek :)Aleš Gregor09.02.2006 21:38:04
images/line1.gifRe: Klikni na soukromý článek :)Aleš Gregor09.02.2006 21:59:20
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Klikni na soukromý článek :)Pavel Kozlík09.02.2006 22:19:10
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Klikni na soukromý článek :)Aleš Gregor09.02.2006 23:00:00
fotkyRadovan Vlček09.02.2006 20:48:50







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 38
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif