o závodech

11.06.2009 - Tomáš Bek

foto/_0000087197.jpg
Na dubnové 12-ti hodinovce v Podlesí-Kuřimi u Brna jsem od kluků z X-sports dostal zajímavou pozvánku na akci „500 km v sedle“, konající se začátkem června ve Františkově v Jeseníkách. Jelikož 12-ti hodinovka byla velmi dobrým tréninkem a parádním dnem stráveným v sedle biku nemusel jsem dlouho váhat, abych se přihlásil i na 500 km v sedle.Třetí ročník pořádali jak jinak pohodáři z X-sports Bohouš Bábor a Lukáš Mráz.Do Františkova jsem vyrazil společně s kamarádkou Hankou už v úterý dopoledne. Cestou jsme se zastavili ještě za mojí kamarádkou Slávkou Špačkovou v Králíkách, kde jsme si dali společný oběd a po něm pokračovali přes Hanušovice směr Sport-park Františkov. Do překrásného areálu zasazeného do ještě krásnější přírody jsme dorazili za necelou hodinku cesty z Králíků. Jelikož bylo teprve úterý,vůbec nikdo tu ještě nebyl.Zavolal jsem Bohoušovi, který nám domluvil ubytování přes paní Kubíčkovou. Ani jsme se nenadáli a dorazil její manžel v subaru Sport Park Františkov,aby nás ubytoval v hlavním domě, i přesto, že jsem říkal Bohoušovi, že budeme spát ve stanu. Potom co jsme se ubytovali v překrásném pokoji, jsme šli postavit stan pro případ, že ve středu by dorazil nadměrný počet lidí, kteří by už nenašli místo v hlavní budově nebo v přilehlých odpočívárnách. Velice útulné zázemí ve Sportparku s krásným zastřeným posezením a ohništěm nás přímo vybízelo posedět večer u ohně a něco dobrého si opéct.Vyrazili jsme navečer tedy ještě něco nakoupit do nedalekých Hanušovic. Mezitím co jsem připravil dřevo a rozdělal oheň,Hanka připravila kuřecí špízy a já jsem udělal zeleninový salát. Jako předkrm jsme si opekli klobásky a v alobalu v ohni pekli špízy. Doslova přecpaní jsme vyrazili na menší večerní procházku přímo po sjezdovce.

 

foto/_0000087204.jpg
Po nočním dešti bylo ráno všude ještě mokro, tak jsme v klidu posnídali, abychom vyrazili po půl jedenácté v sedle biků trochu se seznámit s trasou 100-kilometrového okruhu. Hned na začátku jsme začali pozvolna stoupat po lesní asfaltové cestě za poklidného šumění horské říčky Hučava , která jen umocňovala pohádkovou atmosféru panenské přírody Jeseníků. Okolo hájovny jsme vystoupali až k rozcestníku Alojzovské louky, kde ovšem nebylo už značení okruhu, tak jsem zavolal Bohoušovi, který okruh vymýšlel a zná ho nazpaměť, aby nám řekl, kde jsme špatně odbočili. Přes Alojzovské louky se okruh vrací zpět do Františkova na nějakém 95 kilometru. Vrátili jsme se z kopečka po šotolinové cestě na rozcestí na zpevněné lesní cestě a po pár desítkách metrů jsme odbočili doprava a začali jsme dál stoupat po lesní asfaltce.Po 9 kilometrech stoupání následovala odbočka na vrstevnicovou cestu, prošpikovanou lehkým bahýnkem a sem tam nějakou tou kaluží. Odměnou za prvních téměř 10 kilometrů do kopce nám byly krásné výhledy na protilehlé sjezdovky a Kralický sněžník. Ještě lepší byl šotolinový sjezd. Trošku jsem se nechal v jednom úseku unést, pustil to téměř bez brzd a v levotočivé zatáčce jsem měl co dělat abych to ustál.Nechtěl jsem se hned vyválet na šotolině a tak jsem to musel pustit kousek mimo cestu a jít vzápětí ostře na brzdy, aby z toho nebyl freeride mezi velkými stromy. Zbývající kilometry sjezdu po šotolině jsme dokončili v pohodě a přijeli k mostku přes říčku k asfaltové cestě. Viděl jsem tady matnou šipku, kterou nejspíš smyly nedávné deště a z té nebylo moc jasné, jestli odbočit dolů do leva nebo se vydat doprava do dalšího stoupání. Řekl jsem si, teď jsme jeli celkem dlouho z kopce, tak bychom měli zase pro změnu nabrat nějaké výškové metry a tak jsme se vydali po zpevněné lesní asfaltové cestě trošku do kopce.Pro Hanku byl tento kopec trošku prudší, tak jsem na ní vždycky po pár stech metrech počkal. Mezitím jsem se kochal nádhernými výhledy, dokonce i obloha se začala trošku protrhávat a objevilo se i sluníčko a podle mého polaru jsme vystoupali až do nějakých 1100 metrů nad mořem.Na dalším rozcestí jsme žádnou šipku nezpozorovali a tak jsme to otočili a užili si nenáročný, dlouhý rychlý sjezd zpátky k rozcestníku, kde jsme odbočili asi před hodinkou doprava, vzali jsme to dál z kopce a asi po dvou kilometrech jsme spatřili šipku doprava.Nyní už bylo jasné, že jsme původně měli jet ještě chvíli z kopečka. Přes pár vlnek jsme přijeli k dalšímu rozcestníku, ovšem ještě předtím si v dalším sjezdíku stačila Hanka pěkně ustlat, když podcenila nájezd do jedné z vraceček, na „šotolce“ šáhla trošku na brzdy a už byla na zemi. Nic vážného se nestalo a tak jsme vesele pokračovali v našem pohodovém výletu.


V této části Jeseníků člověk téměř nikoho, kromě občas přeběhnuvšího zajíce nebo krásných srnek a laní nepotká. Vyjímkou byl starší pán, když jsem si myslel,že jsem opět zakufroval, tak jsem se ho ptal jestli směr, kterým jedeme je na Františkov. Směr na Františkov byl samozřejmě na opačnou stranu,než jsme jeli a tak jsme se vrátili k rozcestníku a od něj začali stoupat až na Přemyslovské sedlo. Hance dávali kopečky celkem zabrat a tak jsem jí vždycky ve svém poklidném tempu nechtíc ujel, abych na ní počkal.Nejinak tomu bylo i na rozcestníku na Přemyslov, než se Hanka vydrápala na sedlo, vychutnal jsem si snickersku a užíval si překrásnou přírodu a uklidňující ticho.
Za pomníčkem jsme odbočili do leva a začali pro změnu stoupat na Tři kameny. Z lesní asfaltové cesty jsme odbočili a pokračovali pěkným „singlíkem“ až pod Tři kameny. Na samotný vrchol už to na biku vyjet nešlo a tak jsme nechali biky u odbočky na výhled a doslova po skalách jsme se vyšplhali na ty tři nejvyšší- Tři kameny v nadmořské výšce 915 metrů. Viditelnost byla celkem dobrá a tak jsme si mohli užívat výhledy na panoramata Jeseníků.Krásně bylo vidět na naší největší přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně, tak i na nejvyšší vrchol Jeseníků- Praděd. Z vyhlídky jsme se vydali po technické pěšince prošpikované kameny a kořeny a musím říct, tohle mě opravdu moc baví.Po sjezdíku jsme si dali ještě jeden táhlejší kopeček a hurá do Františkova.


foto/_0000087218.jpg
Na parkovišti jsem uviděl bílého Transita polepeného samolepkami ze závodů a extrémů jako Alaska Iditarod, Great Divide Race a jiných a velkým nápisem Extreme Biking.Bylo mi naprosto jasné, že dorazil Jan Kopka. Honza byl přihlášený na 500 km v sedle již déle a to více jsem se těšil na své první setkání s tímto výborným extrémním bikerem. Hned od prvního pozdravu a podání si ruky s Honzou mi bylo jasné, že „Kopkič“ bude naprosto pohodový člověk. Honza se akorát převlíkal do cyklistického a ptal se mě, jestli jsme teď dorazili dorazili do Františkova, zajímal se o to, protože chtěl vědět, jestli konečně dorazil na závody první. První Honza nedorazil, jelikož já s Hankou jsme už dorazili včera.Honza vyprávěl o tom, že na všechny závody vždycky dorazí poslední a tak si dělal naději, že alespoň tentokrát by mohl být první. Mezi posledními ovšem zdaleka nebyl, jelikož ostatní začínali postupně přijíždět, ale to už Honza zmizel na staré silničce na blatnících trošku rozjet nohy směrem na Ramzovou. Mezi prvními dorazila kamarádka Jitka, která při vyndavání a kompletování svého kola z auta někde vytratila osičku z předního kola včetně rychloupínáku.Celkem prekérní situace, zvlášť když už byla skoro 18 hodina a nejbližší větší město, kde by se dala osička sehnat- byl Jeseník a sotva by tam „Zombička“ dorazila,než by zavřeli. Zavolal jsem Bohoušovi, jestli už jsou na cestě a jestli by popřípadě osičku někde cestou nekoupili. Kluci už byli v Jindřichově a za pět minut už jsme se zdravil jak s Bohoušem, jeho synem Lukášem a také Lukášem Mrázem.V přilehlé stodole měli kluci další kola a tak nebyl problém půjčit osičku Jitce právě z některého z nich.


foto/_0000087223.jpg
Všude okolo byla cítit ta správná předzávodní atmosféra a panovala naprostá pohoda . Mezi dalšími závodníky, turisty,hobíky a vůbec všemi účastníky, kteří chtěli od čtvrtečního rána do nedělního poledne 500 km v sedle biku ujet, byl i Jirka Štencl, který dorazil s opravdu velkým batohem.Dorazila i Radka Šrýbnarová,kterou jsem poznal koncem února na Paprsku na běžkařské 24-hodinovce. Postupně přijížděli další účastníci a mezi posledními se objevil i vítěz dubnové 12-ti hodinovky Patrik Bártík i s trenérem. Patrik se tvářil nenápadně a jako by se ho zítřejší ranní start netýkal a hned zaplul do občerstvení. Mezitím se vrátil z podvečerní rozjížďky Honza Kopka, Hanka akorát dovařila těstoviny s kuřecím masem, zeleninou, nivou a tak jsme pozvali Honzu ke stolu na večeři. Honzovi moc chutnalo a těšilo to i mě, jelikož toto jídlo patří k mým oblíbeným a jinak ho i připravuji, akorát dnes jsem nějak nestíhal, ale Hanka mě výborně zastoupila. Pozvali jsme i Aleše,Lukáš Mráz pozvání odmítnul a raději šel na guláš, který připravovaly od rána sympatické kuchařky a ženské ve vedení paní Kubíčkové.K mání byly i další jídla jako výborné rizoto, neméně dobrý vývar s knedlíčky a jiné dobroty. Po večeři nás čekal ještě jako dezert výborná bábovka. Od 19:45 začala večerní rozprava trasy závodu, které se ujal člověk, který to tady zná dokonale-Bohuslav Bábor. V příjemné večerní atmosféře u ohně jsme byli všichni seznámeni s jednotlivými odbočkami na trati, specifikací tratě a na každého se dostal i podrobně a přehledně vypracovaný itinerář včetně přiložených fotografií specifických míst na 100 kilometrovém okruhu po technicky nenáročných lesních cestách.Technickou nenáročnost nám bohatě vynahradil profil tratě, který čítal na 100 kilometrech rovných 2600 metrů převýšení.Po oficiální rozpravě, následovalo pro ty, kdo chtěl ještě druhé kolo v podobě přípitku „malým“ panáčkem domácí slivovice,aby se nám těch pár hodin, které zbývaly do oficiálního startu, jenž byl jako i předchozí ročníky tradičně ve 4:00 přímo ze sportparku Františkov,lépe spalo:).


Já jsem se do postele dostal někdy kolem 23 hodiny, pokoj jsem sdílel s kamarádem Radkem Douškem, Alešem a ještě s někým, jméno si bohuže nepamatuji, stejně tak i spoustu dalších jmen, především nových tváři si nepamatuji, za což se omlouvám, ale s mojí pamětí na především nové lidi to l nejlepší. I přes dva malé panáčky domácí pálenky a jedno pivo jsem se na posteli převaloval a ne a ne usnout. Nakonec jsem usnul asi na dvě hodichny, kolem půl třetí už mě to nebavilo se válet v posteli a tak jsem šel pomalu dolů do kuchyně v klidu a dosyta posnídat.Občerstvení a snídaně pro závodníky byla po celé čtyři dny špičková-výborné kuchařky nám pořád pekli nějakou novou buchtu, spousta čerstvého pečiva, džemy, med, máslo, sýr, zelenina, ovoce,mléko, mussli tyčinky,čaj, káva, koncentráty s ionťáky od Nutrendu-toto vše za dobrovolné startovné pro všechny účastníky.Komu bylo toto málo a měl ještě hlad a chuť na něco jiného mohl si zakoupit za symbolické ceny výborný guláš, rizoto s vepřovým masem, domácí vývar a spoustu dalších jídel.


foto/_0000087230.jpg
V půl čtvrté ráno ukazoval venkovní teploměr sotva 5 stupňů celsiových a tak jsemvolil přes krátké cyklokalhoty ještě dlouhé čapáky a přes tretry neopreny a celoprstové rukavice. Ještě za šera jsem vyrazil v čele skupinky spolu s Bohoušem Báborem, Lukášem Mrázem,Patrikem Bártíkem a Honzou Kopkou. Mezitím než jsme urazili prvních 9 kilometrů v pozvolném, ovšem neustálém stoupání-rozednilo se, ale sluníčko se nám neukázalo a tak se žádný romantický východ slunce nekonal a ten nahoře nám poslal trošku toho mrholení. Už v prvním sjezdu mi byla celkem i zima a tak má volba oblečení vrchní části těla v podobě lehkého termotrika, dresu, návleků na ruce a vestičky byla vzhledem k chladnému počasí nedostatečná. Těšil jsem se proto hned na další stoupání, které následovalo. Hodněkrát jsem se klukům utrhnul, abych potom zvolnil a nechal se zase předjet.Vysloužil jsem si proto zanedlouho přezdívky jako „šibal“, „špagát“ a „kšanda“.Honza Kopka pořád něco vyprávěl a byla sranda a jelo se mi dobře. Častokrát jsme museli na dalších rozcestích zastavovat, abychom znovu označily a udělaly šipky často s dopomocí klacků, které smyly v nedávných dnech časté deště. Na 22,5 kilometru nás čekalo další krásné stoupání, které bylocelkem ze začátku i technické a to se mě moc líbilo a zase jsem roztočil nohy takovým způsobem, že jsem doslova klukům vystřelil jak „kšanda“.I přes pár stupínků nad nulou a občasné mrholení mě jízda bavila a okruh se mi moc líbil. Vystoupali jsme pod „Tři kameny“ a odměnou nám byl pohodový sjezd do Přemyslovského sedla, odbočka doleva a hurá do dalšího stoupání, které patřilo svým profilem k jedním z obtížnějších.Vůbec celý okruh neměl ani kilometr rovně, takže nahoru a dolů a zase nahoru a dolů z kopce, kde nás v dalším sjezdu čekala odbočka o 180 stupňů doprava do „žlebu“, kde to bylo lehce kamenité a technické a to já mám moc rád:).Po vrstevnici jsme vystoupali až nad sjezdovku na Ramzové a čekal nás pohodový sjezdík, potom přejet hlavní silnici, kousek podél železniční tratě, přes přejezd a po asfaltce kousek do kopečka následoval kratši sjezdík po kamenité cestičce, objeli jsme hromadu s nějakou škvárou nebo co to bylo a přes vesničku Petříkov jsme dorazili kolem půl osmé až na její konec k pensionu Tarabar, kde byla občerstvovačka.Každý se našel v přiložené listině ,kde zapsal svůj čas příjezdu a odjezdu, stejně tak to fungovalo i ve Františkově.


foto/_0000087208.jpg
V Petříkově jsme se stihli pozdravit se sympatickou paní Tarabarovou, vhod přišel teplý čaj, doplnili jsme bidony,camela,nějakou tu tatranku a tyčku do něj pro další kilometry a hurá po lesní šotolince nahoru na Paprsek. Toto stoupání mi bylo nějaké povědomé, jakpak by také ne, vždyť jsem tady byl letos začátkem února na běžkách a poslední únorový víkend jsem jezdil na běžkách na Kudrnovské 24 hodinovce. Potom co jsme vystoupali do nejvýše položeného místa celého okruhu nám byla odměnou snad nejhezčí pasáž celého okruhu-les-louka-les-louka, potom pár desítek metrů do kopečka alias lehké cross-country a lup dolů po krásném louka hillu.Co si sjedeme, to si přece také vyjedeme a tak po krásném sjezdu nás čekal neméně krásný výjezd, který začínal pozvolným rozjezdem, na první pohled by se dalo říct až skoro po rovině, či mírně do kopečka přes Malé a Velké Vrbno, ovšem zdání klame.Tento mírný kopeček se na konci Velkého Vrbna začínal krásně utahovat a nejen já budu mít ten názor, že to byla nejtěžší pasáž, v dalších kolech hodně „morální“ záležitost, co se týče zdolání tohoto stoupání. Když jsme konečně vystoupali až na horizont tohoto stoupání, čekal na nás sjezd zpátky do Petříkova, potom jsme sjeli po silnici do Ostružné, odbočili doleva, kousek po asfaltce a lup ho do technického a prudkého výjezdu, další sjezdík jedno z posledních stoupání okruhu pěkně žlebem a na největší pastorek, tedy s výjimkou Patrika Bártíka, který jezdil opět neuvěřitelně těžké převody na obyčejném biku s blatníkem vzadu a velkým batohem na zádech. Patrik je opravdu lokomotiva a těch 15 let co jezdí na silničce je opravdu hodně znát. V prvním kole čelní skupinka ve složení Patrik Bártík,Honza Kopka, Bohuslav Bábor, Lukáš Mráz a já dorazila do Františkova kolem půl jedenácté.


foto/_0000087214.jpg
Venkovní teplota nešla ani před polednem nad 6 stupňů a tak jsem vyměnil dres s vestičkou za zimní bundu, lehčí rukavice za silnější, šátek pod helmou za čepičku, doplnil jsem do camela ionťák, zakousnul nějakou tu dobrou buchtu, očistil a namazal řetěz na biku a mohl jsem vyrazit společně s výše jmenovanými do druhého kola pár minut po jedenácté. Nohy se točily dobře a těšil jsem se na další přibývající kilometry.Tempo začal udávat Patrik Bártík a Honza Kopka jen tak mezi řečí prohodil, že jedeme nějak rychle, na to, že jedeme „pětikilo“.V Petřikově jsme byli ještě všichni společně za 3 hodinky. Rychle nějaký čaj, ionťák, tyčinku, tatranku, zapsat čas přijezdu a odjezdu zpátky do sedel, aby nám moc nestuhly nohy a nevychladli jsme. Patrik točil na můj vkus opravdu těžké převody a snažil se utrhnout. To se mu ještě nejprve nepodařilo a tak jsme na Paprsek a z něho sjeli ještě společně,aby Patrik do táhlého a nejtěžšího stoupání z Velkého Vrbna opravdu nasadil a tak jsem musel nasadit i já. Za nedlouho už jsem jel za Patrikem v háku sám a kluci se drželi kousek zpátky. V půlce stoupání se mi Patrik lehce poodjel a za další zatáčkou už jsem ho ani neviděl.Druhé kolo jsem tedy dokončil do Františkova sám a když jsem dorazil do Sportparku, Patrik už vyrážel na třetí „kilo“. „Kopkič“ s Lukášem dorazil chvilku po mě.Očistil a namazal jsem řetěz, převléknul se do suchého trika, zabalil do camelu světla od Blackburnu včetně zdroje na noční jízdu, doplnil „ionťák“ a potom jsem se šel najíst.Měl jsem celkem hlad, tak jsem
si dal velkou porci rizota a pak jsem to doladil ještě nějakýma sladkostma v podobě výborných domácích buchet a koláčů. Nějak moc jsem se zdržel a tak Honza Kopka s Lukášem Mrázem už byli asi 20 minut na trati ve třetí „rundě“ a tak jsem potřeboval roztočit opět nohy do mírného táhlého 9-ti kilometrového úvodního stoupání.


foto/_0000087216.jpg
Akorát, když jsem vyjížděl do třetího kola, dorazila kamarádka a cyklistka Slávka, tak jsem jí jenom za jízdy stačil pozdravit a cosi na ní houknout, že musím už jet, že mám dnes ujeto teprve 200 kilometrů. Snažil jsem nohy pořádně roztočit a to se mi i po pár kilometrech podařilo,ale kluky jsem nemohl dojet a tak jsem dorazil do Petříkova po půl desáté sám. Byl jsem nějak unavenej a dost neschopnej, že jsem přidělával světla, hlavně tedy zdroj k rámu asi 15 minut. Mezitím jsem venku celkem vymrznul a tak jsem po přidělání světel zašel dovnitř do pensionu na teplý čaj a když jsem se zapisoval do přiložené listiny, všimnul jsem si,že Honza s Lukášem odjížděli z Petříkova, když jsem tam já akorát dorazil. To byl jeden z klíčových okamžiků v dalším průběhu „závodu“. Potřeboval jsem ještě na „velkou“ a tak jsem z Petříkova vyjížděl až kolem půl jedenácté za světel.Padla na mě velká únava a tak jsem se plácal nahoru na Paprsek snad 50 minut,no hrůza, děs:-(.Neprobral mě ani měsíc, který krásně nasvěcoval louky při sjezdu z Paprsku, dokonce jsem sjel snad trochu mimo cestu v poslední pasáži části les-louka-les-louka a tak jsem se snad další čtvrt hodinu drápal zpátky na loukovou cestu.Ze sjezdu jsem zapínal intenzitu obou světel na maximum, ale stejně jsem jel sjezdy v noci o dost pomaleji než ve dne.Někde na 80 kilometru jsem solidně zakufroval a přišla na mě fakt mega krize. Po chvilce jsem zahlédnul nějaké světlo a byl to Ondřej, se kterým jsem pokračoval po zbytek mojí třetí rundy. Ještě, že se tu Ondřej objevil. Po chvilce mi jaksi zrovna ve sjezdu došel zdroj a tak mě Ondra zapůjčil svojí bludičku a do Františkova jsme tak dorazili společně někdy ve 3 ráno.Byl jsem unavenej jako už dlouho ne, celkem vymrzlej a hladovej jak vlk. Ohřál jsem si guláš, dal teplej čaj a mezitím se vrátil ze třetí rundy Bohouš . Svojí krizi jsem nerozjedl ani jiným způsobem nepřekonal a tak to dopadlo tak, že když Bohouš vyrážel po půl čtvrté do čtvrtého „kila“, já jsem vyrážel do postele asi ve 3:45.Dal jsem si budíka na 6:00, ovšem zbudil jsem se čistě náhodou a bez budíka až v 7:00. Později jsem se dozvěděl od svého spolunocležníka Radka Douška, že mě sice budík v 6:00 zvonil,ale já jsem ho prý zamáčknul, něco zamumlal a upadnul jsem zpátky do „komatu“.Tohle si ovšem vůbec nepamatuji, byl jsem fakt asi „trochu“ unavený.


foto/_0000087213.jpg
V 7 jsem tedy vstal a šel se dolů v pohodě a dosyta nasnídat, abych asi v 7:55 vyrazil do čtvrté rundy. Bohouš už byl přes tři hodiny na trati a Honza, Lukáš měli ještě větší náskok a o Patrikovi už ani nemluvím.Nevěděl jsem jak mi pojedou ráno a po 300 kilometrech nohy a jak se projeví či neprojeví únava a další věci.Teplota venku nešla víc jak nad 8 stupňů v polohách, ve vyšších se nedostala více jak nad 6 stupňů, alespoň mi to ukazoval můj polar, oblečení jsem kromě ponožek neměnil. Překvapivě mi nohy od úvodních kilometrů jely a lehkou únavu značily snad jen tepy, kterým se až tolik vysoko moc nechtělo, ale zase to nebylo tak hrozné. Motivací pro mě byly pomalejší jezdci na trati, které jsem dojížděl a celkem hravě předjížděl.Ještě větší motivací pro mě bylo dojet Bohouše, který měl náskok přes 4 hodiny.Řekl, jsem si, že pojedu, co to půjde a ono to celkem i šlo.Sjezdy jsem s výjimkou vraceček jezdil téměř bez brzd a trošku V dalším sjezdu to pouštím opět téměř bez brzd, akorát jsem si neuvědomil a jaksi zapomněl na jeden výmol a velký kámen.Najel jsem přímo na něj a prorazil tak duši a při její výměně jsem zjistil i lehce ohnutý ráfek.Ještě ke všemu jsem nasadil opačně plášť,takže celkem zdržení a do Františkova jsem tak dorazil v pár minut po 14 hodině. Dal jsem rychlý oběd, doplnil ionťák, nějaký tyčky, ještě 3 carbosnacky, jeden banán, panděro narvaný,zapíšu odjezd a podívám se na náskok Bohouše, ten vyjížděl z Františkova do posledního kola ve 12:45,já vyjížděl do posledního kola asi 10 minut po hodině 15.


foto/_0000087202.jpg
Věděl jsem, že Patrika, Honzu i Lukáše už sotva dohoním,ale na Bohouše jsem si věřil a jeho více než dvouhodinový náskok mi přišlo zdravě reálné stáhnout.Čtvrté místo pro mě bylo v současné době největší motivací do posledního kola. Jel jsem docela svižně, podle některých celkem „bomby“, jak do kopce, tak i z kopce. V jednom sjezdu míjím Honzu Kopku, který se rychle šteluje na druhou stranu cesty, protože jak jsem podle jeho slov později zjistil, jel jsem jak rozjetej vlak.Do zatáček jsem neviděl a riskoval, bylo mi to jedno, primární úkol bylo stáhnout a dojet Bohouše. Při sjezdu do Petříkova míjím Radka Douška a vyzývám ho ke svižnější jízdě, škoda, že se Radkovi nechce.V Petříkově doplním rychle camela ionťákem, loknu si čaje a registruji, že se mi Bohoušův náskok podařilo stáhnout na nějakých 50 minut. Ještě něco prohodím ostatním o tom, že ho chci porazit a že musím být za 20 minut nahoře na Paprsku.Stihnu si ještě všimnout, že jsem někde ztratil magnet z kliky a kadenci mi tak polar přestal ukazovat,ale to je teď vedlejší, hlavní je nepolevit v tempu a dojet Bohouše a utrhnout tak aspoň bramborovou medaili.Na Paprsek vyjedu kolem 30 minut a pak to doslova „bombím“ pasáží louka-les-louka-les, rychle se vyškrábu do mírného stopání a hurá dalším dlouhým louka-hillem dolů, registruji maximálku kolem 70 km/h, přibrzdit, vracečka do leva a hurá do nejtěžšího stoupáku celého okruhu přes Velké Vrbno, prdnu tam předposlední carbosnack a v mírném stoupání se snažím nejít pod 20 km/h.Po tom, co se kopec začíná utahovat, se snažím nejít pod 10 km/h.Z Vrbna si všímám snad na každých 200 metrech nových cedulí s nápisem mtb a všude rozvěšeného „mlíka“ a tak si říkám, paráda, Milan Bábor se asi činil a parádně označil do neděle okruh.Nahoře na horizontu je mlíko natažené a šipka s mtb cedulí směřuje doprava do mírného sjezdu lehce okořeněného.Nejsem si jistý, že tudy jsem někdy jel, přesto to neřeším až asi za dva kilometry mi dochází, že tady to opravdu neznám a tak řvu snad na celý les, že jsem to pěkně podělal. Musím se vrátit do kopečka přes kořeny asi dva kilometry a říkám si, že to přesto ještě zkusím. Potom zakufruju ještě jednou a to už je i na mě moc a veškerou snahu dohnat Bohouše jsem utopil v mém zakufrování a zmatení nově označenou trasou nějakého závodu.Ještě jsem chvilku nadával na pořadatele, kteří mě to tady tak pěkně „omlíkovali“,ale ti za to stejně nemohli.Potom už jsem sjel po nějaké sjezdovce do Ostružné, kde už jsem to poznával a napojil se tak zpátky na zbytek trasy a vyloženě turistickou jízdou jsem dorazil do Františkova 25 minut po Bohoušovi.


foto/_0000087232.jpg
Potom jsem svoji zakufrovací vložku a zmatení jinou tratí všem vyprávěl a oni se náležitě bavily Když jsem byl ještě s Bohoušem na trati, dorazil v podvečer Radek Šíbl, čtyřnásobný vítěz jednoho z nejtěžších bikových etapáků na světě-Iron Bika.Ten pohodový, nenápadný kluk mi byl hned od prvního okamžiku povědomí, akorát jsem si myslel, že je starší.S Radkem,Bohoušema ostatními jsme kecali asi do půlnoci, abych měl pak tu čest spát vedle Radka i vedle na posteli přímo na pokoji. Radek i Honza mají jméno, hodně toho dokázali, ale na nic si nehrají, jsou to naprosto pohodový kluci a byla pro mě opravdu čest a obrovský zážitek strávit vedle nich a v případě Honzy Kopky i v sedle biku naprosto luxusní čtyři dny.
V sobotu jsem vstával asi po 7 hodinách spánku, parádně jsem se nasnídal a potom jsem se věnoval asi tři hodiny hrubé údržbě biku. Radek odjel na své vymazlené karbonové silničce asi po 10 hodině dopolední, aby stihnul dojet do 150 km vzdáleného Holešova do 14 ti hodin k volbám.Mezitím se vraceli další úspěšní, kteřím se podařilo ujet 500 kilometrů. Celou sobotu jsem pořád něco jedl a nebylo toho opravdu málo. Odpoledne začal Milan Bábor udit v dokonalé udírně výborné makrely.Navečer jsme se odebrali do přilehlé budovy, která fungovala zároveň jako odpočívárna a noclehárna pro další účastníky akce, kteří se nevešli do hlavní budovy. Měl jsem pořád hlad a tak jsem si objednal dvojité hranolky a smažený sýr. Ke slovu se dostal Honza Kopka a všichni sledovali se zaujetím jeho půlhodinový film z bikování na sněžných kolech po Laponsku.Honza nám vyprávěl hodně také o jeho dobrodružství, které prožil prožíval při závodě o přežití při Iditarod 2007. Po Honzovi se dostalo ke slovu promítání filmu Iron Bike a všichni ho sledovali s otevřenou pusou do kořán. Tenhle film a především etapák dostal i mě a už nyní jsem rozhodnutý, že ho v nejbližší době pojedu. Po promítání jsme dostali ještě hlad a tak se na řadu dostalo opékání výborných klobás na ohni. Do postele jsem se dostal zase až někde kolem půlnoci.


V neděli jsem se probudil něco kolem půl desáté dopoledne a stehna mě bolely tak, že jsem se sotva doplahočil dolů ze shodů. Než jsem vešel na snídani, potkal jsem se s Honzou Kopkou, který mě dotáhnul doslova do jídelny za ostatními, jelikož se v minulých minutách zrovna o mě mluvilo. Ještě než Honza odjel, stihnul jsem se s ním parádně vyfotit přímo na peci a přidal se k nám i Bohouš. Potom už se Honza rozloučil a vydal se se svým transitem směrem na sever do Jablonce nad Nisou, kde bydlí. S Honzou odjela i nejlepší žena na 500 kilometrech-Ráďa Šrýbnarová. Počasí v neděli bylo snad nejhezčí ze všech čtyřech dnů a než došlo na samotné vyhlašování výsledků a předávání cen, stihnul jsem se ještě projet na čtyřkolce Yamaha Grizzly 600, která ve mně budila opravdu velký respekt. Byl jsem rád, že jsem ji za chvíli v pořádku vrátil a mohl se zúčastnit slavnostního vyhlašování. Vyhlašovali se nejprve účastníci, kteří celých 500 km nezvládli ujet a potom se šlo pěkně odzadu na vyhlašování těch, kteří celých 500 km za 4 dny zvládly. Já jsem skončil na 5.místě a zvládnul ujet 500 km za 41 h 20 minut. O pár minut předemnou skončil pořádající Bohuslav Bábor, třetí místo obsadil Jan Kopka, druhý skončil Lukáš Mráz a krásný putovní pohár zvedl na hlavu zaslouženě Patrik Bártík. Všichni dostali krásná pamětní zelená trička s profilem okruhu, džbánek s výsledným časem a certifikát s ujetou vzdáleností a časem.Ti co ujeli celých 500 kilometrů i láhev sektu Bohemia.


Na závěr článku bych chtěl opravdu moc poděkovat Bohoušovi Báborovi, Lukášovi Mrázovi, Milanu Báborovi a vůbec všem, kteří se jakým-koliv způsobem podíleli na perfektní organizaci a vytvoření bezchybného, téměř rodinného zázemí na akci „500 km v sedle“. Zúčastnil jsem se tohoto setkání moc rád a již nyní můžu říct, že moc rád přijedu i na další ročník v roce 2010.


Kompletní výsledky závodu a spoustu dalších fotografií najdete na x-sports.cz

 


foto/thumb/0000087185.jpg
foto/thumb/0000087186.jpg
foto/thumb/0000087187.jpg
foto/thumb/0000087188.jpg
foto/thumb/0000087189.jpg
foto/thumb/0000087190.jpg
foto/thumb/0000087191.jpg
foto/thumb/0000087192.jpg
foto/thumb/0000087193.jpg
foto/thumb/0000087194.jpg
foto/thumb/0000087195.jpg
foto/thumb/0000087196.jpg
foto/thumb/0000087197.jpg
foto/thumb/0000087198.jpg
foto/thumb/0000087199.jpg
foto/thumb/0000087200.jpg
foto/thumb/0000087201.jpg
foto/thumb/0000087202.jpg
foto/thumb/0000087203.jpg
foto/thumb/0000087204.jpg
foto/thumb/0000087205.jpg
foto/thumb/0000087206.jpg
foto/thumb/0000087207.jpg
foto/thumb/0000087208.jpg
foto/thumb/0000087209.jpg
foto/thumb/0000087210.jpg
foto/thumb/0000087211.jpg
foto/thumb/0000087212.jpg
foto/thumb/0000087213.jpg
foto/thumb/0000087214.jpg
foto/thumb/0000087215.jpg
foto/thumb/0000087216.jpg
foto/thumb/0000087217.jpg
foto/thumb/0000087218.jpg
foto/thumb/0000087219.jpg
foto/thumb/0000087220.jpg
foto/thumb/0000087221.jpg
foto/thumb/0000087222.jpg
foto/thumb/0000087223.jpg
foto/thumb/0000087224.jpg
foto/thumb/0000087225.jpg
foto/thumb/0000087227.jpg
foto/thumb/0000087228.jpg
foto/thumb/0000087229.jpg
foto/thumb/0000087230.jpg
foto/thumb/0000087231.jpg
foto/thumb/0000087232.jpg
foto/thumb/0000087233.jpg
foto/thumb/0000087234.jpg
foto/thumb/0000087235.jpg
foto/thumb/0000087236.jpg
 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.81   images/ga_count.png 669

500 km v sedle

TitulekAutorDatum
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Takové akce hlásit dopředu!Aleš Gregor21.06.2009 21:46:26
Takové akce hlásit dopředu!Pavel Kozlík12.06.2009 21:19:17
images/line1.gifRe: Takové akce hlásit dopředu!Tomáš Bek18.06.2009 19:33:12
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Takové akce hlásit dopředu!Pavel Kozlík18.06.2009 21:27:01
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line3.gifRe: Re: Re: Takové akce hlásit dopředu!Aleš Gregor18.06.2009 22:04:22
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line2.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Re: Takové akce hlásit dopředu!Pavel Kozlík19.06.2009 21:24:49
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line2.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Re: Re: Takové akce hlásit dopředu!Aleš Gregor20.06.2009 11:53:45
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line2.gifimages/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Re: Re: Re: Takové akce hlásit dopředu!Pavel Kozlík20.06.2009 20:31:44
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Takové akce hlásit dopředu! 18.06.2009 21:31:03
jedním dechemJitka Mimránková12.06.2009 11:07:50
images/line1.gifRe: jedním dechemTomáš Bek18.06.2009 19:33:29
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: jedním dechem 18.06.2009 19:37:05







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 7
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif