o závodech

18.06.2009 - Martin Salák

Před 10 lety, když jeli kámoši jeden z prvních propršených ročníků, jsem si říkal, že tohle můžou zkoušet jen největší magoři. Když jsem se v roce 2006 byl podívat ve Vesci, byl jsem nadšenej atmosférou, která pohltila všechny přítomné.

 

Pátek 12.6. 19:50 (necelý den před startem) to vypadá, že už dneska pršet nebude. Přijíždím do Vesce a to co vidím, mě naplňuje velkými obavami, všude jsou kaluže! Tak jsem rád, že bydlím jen 10 minut od místa činu a nemusím stavět vodní postel uprostřed jednoho z brouzdališť. Potkávám Hatyho, říká že neví, co budou říkat lesáci, až uvidí trať po závodě. Tak to asi bude hustý, říkám si, no nic, namontuju si blatníky…

Ještě cestou domů měním strategii mé dopravy na start závodu, pojedu autem .

 


Ráno se ještě stavuju pro náhradní brzdový špalky a honem do Vesce. Naše partička se pomalu slejzá a je nám dobře. Okupujeme poměrně velké území parkoviště ponevač je nás fakt hodně, Ségroška, Michal, Iva, Žíža, Radim, Filip, Péťa a Já omlouvám zbytku nevyjmenovaných jedinců a jedinkyň. Někteří ještě ladí detaily, přezouvají kola, mění řetězy, dofukují tlumiče, či štelují ortézy, já si vytahuju karimatku a ještě polehávám. Počasí se umoudřilo, takže to vypadá na pěknou opalovačku.

 

Pomalu se blíži čas startu, chuť na to, jít si poslechnout návod jak závodit, z nás nikdo nemá. Tématem našich hovorů se stává p... zadek -namazat nebo nenamazat. Rozhoduje to Žíža, prej je na to ještě čas…tak to jsem zvědavej.

 

Nálada je stále veselejší a veselejší, tak jdeme na start a nechápavě sledujeme maníka, kterej z neznámejch důvodů, běží nahoru, do největšího krpálu v dohledu.... jo tak, ono se to běží tudy! No tak teda poslední fotečka pro rodinu a START.. Běžíme, zatím celá parta pohromadě v klidu, akorát Žíža nám to kazí a cpe se dopředu, tak se ho vydáváváme stíhat. A ono se to podařilo, panáček si myslel, že nás urve v prvním kopci.

 

Rychle na kola a jedeme první asfalt, první sjezdík a pod ním krásnej bahenní rybníček a spousta krvežíznivých diváků s ledlampama a kleštěma. Bahno, přejezd přes lávku, bahno, 30 metrů cesty, tohle za 20 hodin už budu přecházet pěšky. Kousek asfaltu a první velká kaluž, objet nebo projet, tak radši objet.

 

Po průjezdu několika bahenišť, zařadili pořadatelé naštěstí brodění čistou vodou, tak tu byla šance, pro mě a ostatní jedince nevlastnící kotoučové brzdy, opláchnout skřípající ráfky, pak už to je jen nahoru a to je fajn, jelikož na šikmé ploše, jak všichni víme, se voda neudrží.

Vyjíždíme na nejvyšší místo trati, a děti rychle dolů, omlouvám se, chtěl jsem říct hodně rychle dolů…Moc pěknej sjezdík říkám si, než vjedu do 200 metrového úseku bahna a bahna, snahu projet čistej, střídá snaha udržet se na kole. Po tomto kousku už je vyhráno, zbývá kousek asfaltu, krátkej single track a jsme na stadionu.
Je 12:40, no tak už jenom 23 hodin 20 minut a je posekáno.

 

Další kola jsou si dost podobný. Jen zjišťuji, že někteří jedinci, jedoucí jako já sólo, k tomu přistupují jako ke spurtu před cílem. Několik předjetí mi bylo nekompromisně se srdcem v červenejch otáčkách a krvavýma očima, vráceno.
Zatím mě to baví, jedu asi třetí kolečko…Telefonuju Kačce, za jízdy po kilometrovým úseku asfaltu a líčím jí jaká je to nádhera, sluníčko svítí, jezdím si na kole, pohodička, klídeček.

 

Po 5 ti hodinách mně dochází, že to bude trvat ještě 19 hodin.

 

Radši o tom přestávám přemejšlet a šlapu. Snažím se v depu moc nezdržovat, jednou za dvě tři kola si nabírám pití a rychle na trať.

 

Blíží se osmá hodina a už očekávám krizi....a ona mrcha nepřichází.
Nepřichází ani v 10, kdy si beru čelovku a začíná noční libůstka.

 

Jednou za čas mě předjíždí kamion, nejčastěji z kopce a hodně rychle.

 

Kamion jsme pojmenovali tipy, kteří asi měli světla od blackburnu. Někdy mě taky někdo hodně rychle předjíždí s lampičkou, to jsou alfa jedinci s infra viděnim. Jízda v noci je zábavná a udržuje člověka v neustálém napětí a pozornosti, sem tam se v příkopu objeví spící soupeř.

 

Každý kolo se zastavuju u stanu nebo u bufetu nebo u obou, všude je legrace. Pořadatelé a fanoušci si závod pojali po svém, pojmenoval bych to „Vypij rumu kolik můžeš“.

 

Ve 24:00 nastává čas si převléct kraťasy, vlčák tam už číhá…

 

Je asi kolem třetí ráno a na občerstvovačce se objevuje red bull, tak si ho dávám a ty křídla mi fakt narostly. V dalším kole si dávám dalšího…potom ještě jednoho, co kolo to jeden. Začalo se rozednívat projíždím jedno z pocitově nejlepších kol, nevím jestli to je tím, že po trati nikdo nejezdí nebo tou hrou světla stínů, ale je to fakt paráda. Pak bejci došli a mě dochází, že mě asi taky brzo dojde a taky že jo. Tak se v tom začínám plácat, je asi 8:00 a mám toho dost.Asi konečně přišla ta mrcha. Pravda je ta, že jsou na tom asi někteří ještě hůř, protože na trati, oproti včerejšku, dramaticky ubylo jezdců.

 

Začíná se o mě zajímat kámoš Míra,kterej jinak dělá poředatele, stará se o mě, hlídá mi pořadí, ba co hůř, začíná mě honit. Blíží se konec, jen nevím jestli můj nebo závodu. Bolí mě všechno kromě nohou…nejvíc ruce, nemůžu dost dobře držet řidítka, nejde mi brzdit…tak se o to zbytečně nesnažím,došlo i na Žížův zásyp prdelky dětským pudrem, ale stejně moc nemůžu sedět. Taktika zůstává zatím stejná, co hodinu kolo.

 

Asi v 9:00 jedu ke stanu a chce se mi zemřít. Kamarádi zhodnotí, že bych mohl bejt i do top ten a lijí do mě všechny povolené a možná i nepovolené prostředky. Slibuju jim a taky sobě ,že ujedu ještě dvě kola a končím, protože ty tři bych nestihl.

 

V 10:00 se znovu ocitám u stanu. Přijíždí mě zkontrolovat Štrynclík, kterej mi už od včerejší noci slibuje, že mě donutí dát i to poslední kolo. No, jelikož je vlastně teprve 10, tak to vypadá, že ta kola budou spíš 2, vyjíždím na trať. Musím dát ještě 2 kola , říkám si pro sebe, asi to opravdu chci... V prvním kopci začínám mít zaječí úmysly, že se na to jako vy…. a do toho posledního kola už určitě nevyjedu.

 

V 11:00 vyrážíme do posledního kola. Celých 50 minut trpím, slovům Štrynclíka, že budu mít po průjezdu cílem radost, se nemůžu ani smát. Protože kdybych se víc nadechnul, tak bych se snad poblil.

 

Navíc mi do smíchu fakt není. V 11:50 projíždíme CÍLEM a tělo začíná hodně bolet, už může…Odcházím ke stanu a vytahuju karimatku a snad ještě dřív usínám v poloze na břiše s trenkama na půl žerdi ať mi prdelka pěkně vysychá.…Budí mě kámoška, která se na mě přišla podívat, no chvíli jsem tak mimo, že ji nepoznávám, až když se představuje celým jménem, tak už jsem zase při smyslech.

 


Na vyhlášení si beru karimatku, nevím jak si mám lehnou nebo sednout, nemůžu najít bezbolestnou polohu, do toho svítí ta žlutá bestie a je mi blbě. Musím udělat radikální rozhodnutí, dneska si to pivo nedám, loučím se všemi a autem, kterým jsem díky bohu přijel, jedu domů.

 

Až v pondělí mi dochází, že to ve skutečnosti bylo pěkný a nadávky pořadatelům a kamarádům se mění v poděkování.

 

Takže Vám ještě jednou Všem děkuju, že jsem to s Vámi mohl prožít!

Saloš

 


PS:Obrázky bohužel žádný nemám, bo jsem po cestě fotit nestihnul


 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.61   images/ga_count.png 667

Těžká pohoda, aneb jak se zmasakrovat za 24 hodin

TitulekAutorDatum
Detaily 18.06.2009 16:46:46
images/line1.gifRe: Detaily 18.06.2009 16:47:18
Hezke a od srdceCryzyy18.06.2009 15:48:35
images/line1.gifRe: Hezke a od srdcelubos risa18.06.2009 21:00:10
images/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Hezke a od srdceCryzyy19.06.2009 13:25:17
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Hezke a od srdcelubos risa19.06.2009 14:06:35
images/line4.gifimages/line4.gifimages/line4.gifimages/line1.gifRe: Re: Re: Re: Hezke a od srdceJan Hradil20.06.2009 11:13:33







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 9
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif