výlety

15.06.2010 - Jaroslav Novák

Čoveče to je úplnej ráj. To je ráj viď, to je žrádlo?! No dyť řikam, že je to ráj. No a teď mi řekni co člověk k životu potřebuje… jenom trochu toho klidu a míru a je spokojenej, ne? No to víš že jo. Vždyť toho klidu maj dneska lidi nejmíň…. Mámo, já ti něco řeknu. Kdyby bylo po mym, já bych to sem nahnal ty lidi, VŠECKY A POVINNĚ! …

 

Je čtvrtek ráno, doktor projíždí ultrazvukem mou stávkující nohu a vynáší ortel: „Já už tam nic nevidim“. V duchu zajásám a opatrně se ptám: „…a myslíte, že bych na tom kole už … zlehka … moh?“. „Noo, zlehka už jo…“ Kdyby věděl, co myslím tím zlehka, nechal by mě nejspíš hned zavřít na psychiatrii…

 

Večer. Volám známému Lubošovi. „Tak o víkendu jedu na Rychleby…“ „Ty jo! No hele je to drsný….. na pevňáku??!! …. nedáš … je to o síle … šutry … kořeny … já už pak byl vyřízenej … klouže to … hrozný …. kořeny … kameny ….. hrozný. No ale ozvi, až to projedeš. Čau.„ Existuje snad lepší pozvánka?

 

foto/_0000109277.jpg
V sobotním odpolední kroutím volantem v serpentinách jesenických hor, míjím šviháky silničáře, zahlídnu bikera na mezi a říkám si, jestli tudy druhej den pojedu zpátky v klidu „po svých“, nebo expresně s majákem.
O single trailu Rychlebské stezky jsem již totiž četl a slyšel hodně a rozhodně jsem neměl pocit, že to zmáknu s prstem v nose. Navíc na mém celopevném šrotu. Ale ne, fula si prostě nepůjčím! Při průjezdu krajinou Jeseníků máte pocit, že projíždíte galerií. Ty obrazy, ty scenérie ty panorámata! Nespěchám, kochám se. A pak konečně vypínám motor u ubytovny Radost v Černé vodě. Tady je totiž domov možná nejdrsnějšího singlu v Čechách. Pan vrchní mě ochotně nechává parkovat a nocovat na paloučku před ubytovnou a pak již jen roztáčí jednu černohorskou jedenáctku za druhou… no radši budu brzdit, zítra se bude čistá mysl hodit. No dobře, tak ještě jedno. Ale poslední!

 

foto/_0000109276.jpg
Ráno se budím brzy, nervozitou. Proč vyspávat, když je TO tak blízko?! Vylízt z auta, poštelovat bicykl, (kurde kde se tu vzalo tolik komárů?!) navlíknout hadry… GPSka chytla družice – JEDEM !

 

foto/_0000109266.jpg
Stoupám, stoupám …. ježiš to sou krpály … stoupám a je TO tady. Zelený kruh s bílým bicyklem mě směruje na úzkou, bílým štěrkem vysypanou cestičku. A rovnou přes potok. Aj! Obě tretry pod hladinou, tak to je budíček! A zároveň startovní výstřel. Jde se na to! A stoupám. Ale už jinak. Po klikatých cestičkách, lávkách, kolem stromů, kamenů, skal, po kořenech, po kamenech – no paráda. Takhle zábavně jsem do tak prudkého kopce snad ještě nejel. Pak kašpárka, stoupám ještě prudčejš a ještě zábavnějš. Jo! První úsek za mnou. Vydejchávám (při stoupání) po široké lesní cestě a těším se co si místí přichystali dál. Přichází ještě prudší stoupání po šutrech. Uf! Tak na to kašlu! Přeci jen musim šetřit nohu. (ještě že je na co se vymluvit)

 

foto/_0000109267.jpg
Zpoza stromů už vykukuje další část trailu. Ta nějtěžší. Prý bude časem označená jako černá. Ještě že jsem to nevěděl dopředu. Po jejím projetí jsem si ji pojmenoval Márnice. Nabídne Vám zhruba toto: krkolomné přejezdy kamenů, trialové sjezdy „za sedlem“, balancování mezi kořeny, životem a smrtí . Když na ni ale vytáhnete odvahu, pevné ruce, cit, um, rozum a klid v duši odmění Vás. Euforií. Ta se zákonitě dostaví po každé úspěšně pokořené těžké pasáži a vy si můžete do ticha lesa zařvat: JO !! (A nebo „KURVA!!“, po neúspěšném…) Zpátky na široké cestě, stavím vydejchávám. Tyvoletyvoletyvole… tak to bylo SADO/MASOX! ….

 

Pokračuji v cestě, směřuju řidítka kolem cedule „NEW“ a úsměv mi roztíná obličej. „Úúúúú!“ (vážně jsem to zahučel nahlas?!) Klikatice vysypaná bílým štěrekm je další šlehnutí endorfínem. Tak tohle nemá chybu. Teď žádná krkolomnost, jen rychlé serfování mezi stromy. To nemá chybu!

 

Přijíždím k poslední sekci, náročnost je snesitelná, užívám si to, průjezdy všudypřítomnými potůčky jsou lahůdkou a štěrkem vysypané „nakopáváky“ ke konci? Tak to je překrásný detail. Létat výš a dál, tam já mířím… Stejně jako mě brodek přivítal, tak se se mnou jinde zas loučí. Sjedu do Černé Vody, zalistuju GPSkou, 12km? To přece nemůže být vše?! Přeci jen jsem čekal víc. Mířím tedy do infocentra. Probírám to s místím borcem. Neobjel jsem skoro polovinu stezek. (To značení…) Ale zas do toho krpálu?! No co, hybaj kůže líná!

 

Stoupám, stoupám … brod, uf! Letííím, stelu si a ulehám do kopřiv. (Olda Říha má pravdu!) A snad je pravda i to o tom revma…

 

foto/_0000109271.jpg
A znovu brod, znovu zábavný výjezd. A už si to šinu po další části Rychlebských stezek. Starý chodníček, zapadaný jehličím, sem tam kámen, potok, pohoda, paráda! Přijíždím nad první úsek, projedu jedinou obousměrnou část a začínám ukrajovat poslední kilometry. Musím říct, že v tuhle chvíli už jsem měl ruce z pevný vidlice naklepaný tak, že už by se po usmažení v trojobalu dali rovnou podávat. Přede mnou ale byla snad nejúmornější část. Kamen, kameny, kameny, kořeny, kameny. A technika jízdy zas na nejvyšším stupni pohotovosti. Berou mě křeče do ruky, nemůžu už skoro brzdit. Jo, to celopéro by nebylo marný. Ale co, Hus taky trpěl… Přežívám to, napojuju se na již projetý závěrečný úsek...

 

foto/_0000109273.jpg
„Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.“, proběhne mi hlavou, když se válím na kamenech na místě, kde už jsem myslel, že mě nic nepřekvapí. Holt na každou svini se někde vaří voda…

 

foto/_0000109275.jpg
… a jsem v „cíli“. Padám vedle auta do trávy a vydejchávám.Zfetovanej hormonem štěstí se snažim přebrat to, co jsem od rána zažil. Nemůžu se zvednout. Jsem zničenej z tý celopevný mrchy a tý nelidský dřiny. A šťastnej. Že jsem TO dal, že jsem to přežil… Později v hospodě při obědě zaslechnu hovor vedle sedících bikerů: „…hele kdo nejel rychleby, jako by nebyl…“ No něco na tom bude.

 

Kroutím volantem jesenickými serpentinami, kochám se, klidnej smířenej… A? Ano, nahnal bych tam ty lidi, VŠECHNY A POVINNĚ. Když vidím co se v technických pasážích děje (nejen) na amatérských závodech, říkám ano dvakrát.

 


Doporučení, rady a tipy:

 

Kolo rozhodně volit dle doporučení místních. Nebude od věci poladit posed do víc „free“ podoby. Zasunutou sedlovku budete v „Márnici“ kvitovat.
Pokud si nejste jisti svými dovednostmi, začněte od lehčích úseků. Místí rádi poradí, které to jsou.
Nejezděte sami! Pokud se někde rozstřelíte, může trvat věčnost, než vás objeví.
Není od věci si „odskočit“ na oběd a pak se svěží a odpočatí vrátit zpět do bitvy s terénem.

 

Všechny ostatní informace můžete čerpat z
oficiálních stránek
Rychlebských stezek.

 



foto/thumb/0000109266.jpg
Romantika
foto/thumb/0000109267.jpg
foto/thumb/0000109268.jpg
foto/thumb/0000109269.jpg
foto/thumb/0000109270.jpg
Potoky, potůčky...
foto/thumb/0000109271.jpg
foto/thumb/0000109272.jpg
foto/thumb/0000109273.jpg
Au!
foto/thumb/0000109274.jpg
Nakopáváčky...
foto/thumb/0000109275.jpg
Moje mučidlo..
foto/thumb/0000109276.jpg
foto/thumb/0000109277.jpg
 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 2.96   images/ga_count.png 1572

Rychlebské stezky - dojmy z full HT

TitulekAutorDatum
bikeMiras17.06.2010 09:17:58
1Martin Bali-Jenčík15.06.2010 17:14:46







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 2
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif