výlety

01.02.2013 - Zdeněk Novák

Svědectví o průběhu a konci cyklistické expedice Trosky

 

Sobota 13.srpna ráno.
Je po dešti,mlha,chladno,po slibovaném sluníčku ani památky.Přesto v několika domácnostech zaměstnanců firmy vrcholí příprava na letošní extrémní cyklistický výlet s Celdakem.Cílem výpravy je letos stéci dominantu Českého Ráje,mohutný hrad Vartenberků TROSKY. Ó jak vznešený cíl pro kulturního barbara…
Na startu se nás schází nakonec sedm-sedm statečných-žádný mejdla.
Jedou-Jirka Matějec zvaný Mates,mechanik výpravy,zkušený mazák cyklista a opravář kol.Netuším pouze kde má vercajk,ale přesto věřím že je připraven zasáhnout bude li třeba.
Dále je na startu známý slovenský bicyklista Ondra Zummer na kole značky Vihorlat,zodpovědný vozič a strážce veselé vody doktor a ranhojič ,dodávající výpravě punc mezinárodní expedice.
Dalším borcem který naplňuje tuto skutečnost je náš neodsunutý Německý spoluza- městnanec hrdina loňské výpravy okolo pivovarských komínů Hanz Helbrich. Přijíždí tradičně se žvárem v pravém koutku na kole neidentifikovatelné značky bídného technického stavu,v sandálech východoasijského púvodu firemní značky HO-ČI-MIN.
Sportovec Tomáš od kterého je očekávána práce na čele peletonu a rozjíždění prémiových spurtů popřípadě práce voziče vody pro některého z lídrů startovního pole nevýpadá vůbec ale vůbec čile.Naopak.Oči svářeče bez kukly jasně vypovídají o délce pobytu množství a druhu konzumace na večerní disko ve Vesci.
Navíc roztržené kalhoty na intimním místě, z ranního výstupu do sedla,obličej kropenatý od bahna z cesty kolem Jizery….“To je ale materiál“ komentuje Veronika jeho opožděný příjezd na start. /až teď si ale uvědomuju vzhledem k těm roztrženým kalhotám co tím asi myslela/
Veronika další člen výpravy.Pravý opak výše jmenovaného stavu a vybavení některých členů expedice.Nové,blankytně modré kolo,k tomu ladící cyklistická přilba,přiléhavý dres který jen zvýrazňuje dmoucí se trojky.Vlasy svázané do copu, v baťůžku svačina…jednoznačně ozdoba peletonu.
Dále s námi jede Roman Varga-neúplatný fotograf dokumentarista který bude zaznamenávat naše pády a vítězství včetně psychických traumat.Neúplatný,zveřejní prý úplně všechno-no prostě průser!
Společně s našim posledním sbohem Aleši Rybovi který nás přijel povzbudit do náročných kilometrů vyjíždí za výpravou z Vesce od Kadleců Karel.Karel Potřeba hnán potřebou relaxace po náročném rybolovu /dva candáti na žížalu a půl litru rumu/
Tichý blázen.Pro lásku k rýbolovu je do výpravy zařazen jako tažné,vyprošťovací vozidlo.
Konečně tedy na cestě.Počasí se umoudřilo,občas svítí i sluníčko.Již první metry průjezdu městem nás nenechávají na pochybách že zážitků bude asi dost o čemž nás svými kaskadérskými kousky přesvědčuje Hanz který se asi domnívá že když přežil operaci srdce je nesmrtelný.Několik jeho pro ostatní řidiče nevyzpytatelných
manévrů s kolem v dopravním provozu to byl adrenalin pro všechny jedoucí účastníky.
Ani jsme se nenadáli a je před námi první překážka kterou musíme zdolat. Na Podháji nám vstupuje do cesty banda levicových extremistů vyzbrojena flaškami rumu a vodky.Byl to Fidél-tedy kolega z dílny Hnyk který si zde na nás zákeřně počkal. Lehce konzumujeme a honem honem pryč.
Patrně to byl již tento okamžik který předznamenal první ztrátu člena peletonu.
Za Všení totiž postrádáme Ondru který nám z nepochopitelných důvodů odbočil kamsi
na Doubravu….Ponecháváme ho osudu,neboť víme,že cestu do Skokov zná a že alkohol který je pravděpodobnou příčinou tohoto selhání pozbude brzy účinnosti.
A tak se taky stalo. Již po průjezdu Borčicemi je Ondra s námi opět v peletonu. Má sice o pět km v nohách více,ale o to větší žízeň!
Ve Skokových v hospodě kterou nám otevřeli o půl hodiny dříve přečkáváme krátkou dešťovou přeháňku povolujeme si jedno pivko kterým zapíjíme teplou gulášovou polevku.Paráda.To již přijíždí časovkář
Karel Armstrong se kterým zde máme plánovaný sraz.Jsme všici.
Najedeni v optimistické náladě neboť přestalo i pršet opouštíme Skokovy a míříme přes Žehrovské lesy na Kost.
Jedu vzadu společně s Jirkou-povzbuzujeme Hanze kterému se zase něco nelíbí a vede si svou o blbým výletě a drahým pivu na Kosti.
Konečně jsme u hradu kde panuje čilý turistický ruch který nás vyhání z jeho centra k mapě kde rokujeme o dalším.Hanzův návrh :“Zpátky ke stánku“ je přehlasován. Ale co dál .Jsi li velitel musíš rozhodnout.
Již z některých Veroničiných projevů jsem usoudil,že touží po něčem pěknéném romantickém že má dost šedi silnice a života.Proto nařizuji:“Terénem,po červené,směr Libošovice.Osudové,v daném okamžiku správné rozhodnutí.
Peleton tedy vyjíždí přikázaným směrem po červené turistické značce.My s mechanikem Jirkou ještě chvíli diskutujeme s mladými slečnami na rozcestí,zdržujeme se vyplněním ankety o turismu v Českém Ráji a potom už také vyjíždíme za ostatními.
Jedeme v klidu lesní pěšinou když tu z dáli je slyšet čísi rozezlený hlas který se ozvěnou nese skalami romantického údolíčka do kterého jsme vstoupili .Jedeme blíže a to již poznáváme hlas Hanze: Nováku ty ču….kdo vymyslel tak debilní trasu,já se na to vy… dopr… kurva !! Říkám si chlapče přidej tam se asi něco děje. A dělo! Již za skalním ostrohem spatřuji scénu pro kterou mi stáho na tuto výpravu jet. Hanz až po kotníky zapíchnutý v bažině, se změnil v běsnícího šílence.Z jeho úst se linula nepřetržitá sprška nadávek a neslušných výrazů na moji adresu /Honzo dodatečně promiň,ale já se musel strašně smát a ten 500 m dlouhý úsek v bažinách který jsme všichni absolvovali jsem
„protrpěl“ v křečích bránice.Tam byly vidět skutečně scény na zlatou kameru.
Po průjezdu údolím jsme všichni včetně kol špinaví jak prasata.Během krátkého odpočinku na okraji Libošovic se vzájemně povzbuzujeme do dalších kilometrů foukáme bébíčka a šrámy z četných drobných pádů v bažinách Helbrichova Údolí /jinak tomu místu v životě neřeknu/
A jsou tu další silniční kilometry zvlněnou krajinou s Troskami na dohled. U kapličky s výhledem na Trosky opět odpočinek při kterém si Ondra stěžuje peletonu že má zadek jako by nocoval s buzerantem.Jeden z mnoha gegů které bylo ten den slyšet a po kterých mne bolí bránice ještě teď a Veronika se smála tak,že se musela dokonce převléknout.
Další již občerstvovací zastávkou je po krkolomném sjezdu hospoda na Nebáku..
Nechutnající Svijany jsou další podpásovkou pro Hanze který si raději kupuje lahváče a pohrdá darovaným pivem ode mne jako omluvu za strasti jemu způsobené nevhodnou volbou trati. Naštěstí mu nějaká důchodkyně schodila kolo a tak si svůj vztek vylévá na ni.
Cesta od Nebáku k Troskovicím je cesta do nebe.Tlačíme po balvanech lesní cestou stále do kopce. Trosky máme jak na dlani,cíl výpravy na dosah. Bohužel zde ale dochází k mému nepochopitelnému selhání. Na kotě 524 na okraji obce Troskovice máme naplánované setkání s našim spoluzaměstnancem Jirkou Krokem který nám výjel v ústrety vlakem do Borku a poté pěšmo na zmiňovanou kotu za Troskovicemi.Setkání a následující oslava v hospodě nás zde trochu zdržela a pak vyveden z míry hospodskou která se s námi loučila slovy :Proboha nenechávejte ho tady, vemte si ho sebou“ vydal jsem špatný povel: „Doleva po silnici dolů na Vidlák“ aniž bych si v té chvíli uvědomil že Trosky jsou definitivně…. Vím,je to neomluvitelné zejména když Hanz který si to na sjezdu k Vidláku uvědomil také a chtěl spáchat sebevraždu hned v první klopené zatáčce. Prý menší kolize s Tomášem,ale myslím si,že to bylo tak jak píšu.
Konzumace na Vidláku je vydatná.Pivo,guláš,někdo ,svíčková.
Jedu zdrcen svým předcházejícím selháním a již téměř nevnímám že se od nás odděluje na křižovatce pod Hrubou Skalou Honza který si umínil že pojede do Borku a po hlavní do Turnova- asi sebevražda.
Vedení přebírá Mates.U zámku na Hrubé Skale postrádáme Ondru.Vracím se asi kilometr.Nikde.Čest jeho památce.
Jako ve zlém snu přijíždím do Turnova s torzem výpravy kde si ke vší smůle škrtám řidítkama o zeď židovského hřbitova po kterém následuje držkopád .Opravdu konec!
Na kruháčim se loučíme s Matesem a Vargou a doprovázíme Veroniku,naší Veroniku k jejímu bydlišti přes Bělou na Mimoň.Loučení,pusa na závěr a slib že zas někdy příště.
Vážený čtenáři.Zdálo by se,že je to opravdu konec,ale to co se událo na zbyvajících cca šesti kilometrech je románem na pokračování.
Nejprve z neznámých příčin odbočujeme na Vršku ze silnice vlevo a míjíme autodílnu našeho mistra Haška který se zde zjevně trápí se špatně fungující svářečkou.
Máte štěstí,že jedu kolem haleká Tomáš ve vratech garáže a již hbitě šteluje proudy proklínaného stroje.Flaška slivovice a tři velký panáky pro každého vypít musíš nebo skončíš jako potrava pro piraně které má Pepa v garáži v akváriu.Prostě musíš!

 

Konečně zase na cestě.Kolo je nějak vratké a převody stále těžší.
Následuje další blbý rozhodnutí v Klokočí. Do Podlouček k Jarinovi.Další dva nebo tři panáky a před námi drbák do Louček který dává zabrat i za střízliva. Občerstvení u Januse je poslední hřebík do rakve.Odjíždíme.Kolo začíná překážet a nejde již ani osedlat.Tlačím.Naštěstí na kraji obce bydlí zeťák Vašek bude mít radost že se tchán vrátil v pořádku domů…zde zanechávám kolo a zbytek výpravy Tomáše i Karla.Domů jsem odvezen.Nikdo mne nemá rád,líbím se pouze psovi neboť se pohybuji v poloze ve které máme stejně vysoko hlavu…. Budím se zimou ve tři ráno v obyváku na gauči.Počítám údy-jeden,dva,tři… vpořádku.
Něco mne tlačí na hlavě.Helma a celá. Hurá,zase jeden kterýmu zachránila život!
Ranní zápis z vyšetřovací komise nepřikládám,jedná se o soukromou záležitost.

Zážitky z cesty sepsal Zdeněk Novák

 

 


 
images/palec_nahoru.gif12345images/palec_dolu.gif
images/ga_level.png 3.09   images/ga_count.png 580

Expedice TROSKY-Podnikový výlet

TitulekAutorDatum







© Bikebase.cz 2007 – Bikebase systém pro prezentaci závodníků a vyhodnocování výsledků s okamžitým zveřejněním na internetu. Právě nás tu je: 4
Autor projektu: Aleš Gregor, graphics: Michal Mach, coder: REDY TUGO images/rss.gif